Odmítnutí insolvenčního návrhu
Proč si to hned pro začátek neusnadnit? Pokud věřitel nepodal insolvenční návrh přesně tak, jak ho podat měl, insolvenční soud se nemusí ani příliš namáhat a může insolvenční návrh odmítnout. Rozhodnutí o úpadku totiž představuje významný zásah do práv dlužníka – proč by k němu tedy mělo dojít na základě návrhu, který věřitel odbyl?
Insolvenční soud může insolvenční návrh odmítnout, pokud má sám návrh vady, pokud mají vady přílohy k němu a samozřejmě i tehdy, když je návrh zjevně bezdůvodný.
Chyby v insolvenčním návrhu
Pokud insolvenční návrh nemá všechny náležitosti, které mít má, je nesrozumitelný nebo neurčitý, potom je vadný a insolvenční soud ho odmítne. Ovšem pouze v případě, že pro tyto vady nejde pokračovat v řízení. Jinými slovy: drobné chyby se může dopustit každý, a pokud to nebrání soudu pokračovat v řízení, není důvod, aby se nimral v detailech. Jako příklad lze uvést situaci, kdy v insolvenčním návrhu není uvedeno identifikační číslo právnické osoby, která je dlužníkem. Soudu nic nebrání, aby tuto právnickou osobu identifikoval, třeba podle názvu společnosti. Pokud však vady návrhu neumožňují soudu pokračovat v řízení, odmítne návrh neprodleně, nejpozději do sedmi dnů od jeho podání.
Pokud jsme podali vadný insolvenční návrh (takový, který není v souladu s § 103 insolvenčního zákona), nemusíme ještě zoufat. Když na to přijdeme včas, můžeme vady odstranit. Tuto možnost máme do té doby, než soud návrh odmítne. V odvolacím řízení je pak ale už každopádně pozdě.
Chyby v přílohách insolvenčního návrhu
Vady v přílohách jsou už méně závažné. Pokud přílohy chybí nebo nemají všechny podstatné náležitosti a insolvenční soud to zjistí, dá navrhovateli lhůtu k odstranění těchto nedostatků. Lhůta nesmí být delší než sedm dní. Pokud ale podal návrh dlužník, může být lhůta i delší. Možná si ještě vzpomeneme, že v případě insolvenčního návrhu věřitele musí být k tomuto návrhu připojena přihláška pohledávky. I přihláška pohledávky je přílohou insolvenčního návrhu a případné vady se odstraňují stejným způsobem jako vady v jiných přílohách.
Návrhy bez důvodu
Podle číslování paragrafů je zřejmé, že možnost odmítnout insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost (§ 128a) se dostala do insolvenčního zákona až později. Šlo o reakci na zneužívání insolvenčního návrhu, který byl někdy podáván spíše jako prostředek konkurenčního boje nebo z jiných pohnutek, než z jakých podáván být měl. Insolvenční návrh je podán bezdůvodně, pokud:
- se zakládá na pohledávce, ke které se však pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží,
- je podán opětovně a navrhovatel nemůže prokázat, že splnil povinnosti, které mu byly uloženy rozhodnutím o dřívějším návrhu,
- navrhovatel tímto návrhem pouze zneužívá svá práva na úkor dlužníka.
Zjevnou bezdůvodnost návrhu pak může soud spatřovat i v jiných skutečnostech, než jen v těch výše uvedených. Insolvenční soud by každopádně měl návrh pro jeho bezdůvodnost odmítnout neprodleně, nejpozději do sedmi dnů od okamžiku, kdy byl podán. V rozhodnutí, kterým se insolvenční návrh odmítá pro zjevnou bezdůvodnost, může insolvenční soud nadto napařit navrhovateli ještě pořádkovou pokutu až do výše padesáti tisíc korun.
Kromě odmítnutí návrhu soudem má věřitel ještě možnost vzít svůj návrh zpět, a to až do doby, kdy bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, nebo do okamžiku, kdy nabylo právní moci jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu. V takovém případě však nesmí věřitel podat pro tutéž pohledávku insolvenční návrh dříve než po uplynutí šesti měsíců ode dne zpětvzetí předešlého návrhu. Totéž platí i pro osobu, na kterou byla pohledávka převedena.
Zkoumání dlužníkova úpadku
Skutečnosti, na jejichž základě rozhoduje insolvenční soud o dlužníkově úpadku, musejí být v insolvenčním řízení osvědčeny. Avšak podle toho, zda návrh podal dlužník, nebo věřitel, se také liší míra námahy, kterou musí soud vynaložit na to, aby tyto skutečnosti osvědčil. V každém případě je třeba mít na paměti, že insolvenční soud může na základě hledat i jin= důkazy než navrhuje ten, kdo insolvenční návrh podává.
V případě návrhu dlužníka postačí, pokud jsou rozhodné skutečnosti osvědčeny údaji uvedenými dlužníkem v insolvenčním návrhu a v přílohách. To ale platí jen za předpokladu, že se nedostanou v průběhu insolvenčního řízení do rozporu s jinými zjištěními insolvenčního soudu.
Pokud byl návrh podán jinou osobou, než dlužníkem, je nutné, aby soud nařídil jednání. Pouze ve výjimečných případech uvedených v § 133 odst. 1 insolvenčního zákona tak činit nemusí. Podstatné je, že insolvenční soud musí dát dlužníkovi vždy možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil.
Do deseti dnů od podání insolvenčního návrhu musí soud učinit úkony směřující k rozhodnutí ve věci a o insolvenčním návrhu musí rozhodnout bez zbytečného odkladu.
Rozhodnutí o návrhu
Pokud insolvenční soud návrh neodmítl, dává mu insolvenční zákon několik možností, jak rozhodnout. Insolvenční soud tak může:
- rozhodnout o úpadku dlužníka,
- insolvenční návrh zamítnout,
- řízení zastavit.
O úpadku dlužníka rozhodne soud logicky tehdy, pokud bylo v řízení osvědčeno nebo prokázáno, že dlužník už v úpadku je, nebo že mu úpadek hrozí.
Důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu pak blíže vyjmenovává § 143 insolvenčního zákona. Insolvenční soud návrh zamítne mj. proto, že věřitel neprokázal, že má vůči dlužníkovi pohledávku, případně se mu nepodařilo přesvědčit soud, že se dlužník nachází v úpadku. Soud návrh rovněž zamítne, pokud se dlužníkovi, který není předlužen a který jedná v dobré víře, podaří prokázat, že jeho platební neschopnost je důsledkem protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že se dlužníkovi podaří tuto situaci odvrátit do tří měsíců po splatnosti jeho peněžitých dluhů.
Soud pak řízení zastaví pro nedostatek v podmínkách řízení, který odstranit buďto vůbec nelze, nebo se jej odstranit nedaří.
V tomto dílu tedy padlo rozhodnutí o insolvenčním návrhu. V díle příštím si povíme něco o tom, jaké důsledky takové rozhodnutí má a co by po něm mělo bezprostředně následovat.
Sdílejte článek, než ho smažem