Insolvence pro každého: Kdo je insolvenční správce

Jaké podmínky ale musí zájemce splňovat, aby mohl být insolvenčním správcem? Na tuto otázku odpovídá zákon o insolvenčních správcích (zákon č. 312/2006 Sb.). Pro fyzické osoby je důležitý především § 6. Ten mimo jiné stanoví, že se musí jednat o osobu bezúhonnou, která má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu, absolvovala povinnou praxi v některém z uvedených oborů, vykonala odbornou zkoušku, uzavřela pojištění odpovědnosti za škodu atd. Podmínky pro právnické osoby pak stanoví § 8 stejného zákona.     

Ustanovení insolvenčním správcem

Insolvenčního správce ustavuje do funkce insolvenční soud, přičemž vybírá ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Insolvenční správce může výkon funkce v daném případě odmítnout, avšak pouze tehdy, pokud by mu v jejím výkonu bránily vážné důvody. Po dobu výkonu své funkce je insolvenční správce povinen počínat si svědomitě a nestranně a musí vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby byli věřitelé uspokojeni v co největším rozsahu.

Aby mohla být svědomitost správce kontrolována, stanoví insolvenční zákon, že pokud neurčí insolvenční soud jinak, musí insolvenční správce podávat věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení alespoň jednou za každé tři měsíce. 

Kromě „běžného“ insolvenčního správce se můžeme v zákoně setkat i s „jinými správci“, jde konkrétně o insolvenčního správce předběžného, insolvenčního správce odděleného a insolvenčního správce zvláštního:

• předběžný insolvenční správce je správce ustanovený ještě před rozhodnutím o úpadku dlužníka. Rozsah jeho oprávnění mu určí insolvenční soud v rozhodnutí, kterým ho ustanovuje. Oprávnění mohou být vymezena užší než u běžného insolventního správce, nesmí být ale širší. Předběžný insolvenční správce pak do rozhodnutí o úpadku kromě jiného zjišťuje a zajišťuje majetek dlužníka. Po rozhodnutí o úpadku se insolvenční správce stává insolvenčním správcem s plnou působností.
• oddělený insolvenční správce může být soudem ustaven v případech, kdy je „běžný“ insolvenční správce z důvodů možné podjatosti vyloučen z některých úkonů. Tyto úkony má pak na starosti oddělený správce.
• A konečně pokud je v rámci řízení nutné řešit speciální problematiku, která vyžaduje, aby byl správce specializován v určité oblasti, může soud ustanovit zvláštního správce a upravit jeho vztah k „běžnému“ insolvenčnímu správci.

Insolvenčním správcem může být jmenována rovněž osoba v seznamu insolvenčních správců nezapsaná. Podmínkou je, aby tato osoba splňovala obecné a kvalifikační předpoklady pro to, aby mohla být do seznamu zapsána, a zároveň aby nebylo možno v danou chvíli jmenovat žádného ze správců, který už v seznamu figuruje.

Když nám správce nevoní

Co naplat, někdy se může stát, že nebudeme zrovna přesvědčeni o tom, že s konkrétním insolvenčním správcem vše povede k dobrému konci. To může být jasné hned od začátku, může to však vyplout na povrch i později, v průběhu insolvenčního řízení. Existuje několik možností, jak se s nespokojeností vypořádat.

První z možností je odvolání se proti rozhodnutí o ustavení insolvenčního správce. V odvolání však lze namítat pouze to, že ustavený insolvenční správce nesplňuje podmínky, aby mohl být jako správce ustanoven, případně že není nepodjatý (tedy že u něj existuje takový vztah k věci nebo účastníku řízení, který by ovlivnil výkon jeho funkce). 

Do celé věci se může vložit i schůze věřitelů, avšak pouze na první schůzi, která následuje po přezkumném jednání. Na této schůzi je možné insolvenčního správce odvolat a nahradit jej správcem, který je pro věřitele přijatelný. Pro takové usnesení však musí hlasovat polovina věřitelů, kteří přede dnem konání schůze měli přihlášeny pohledávky a kteří mají právo hlasovat. Navíc se hlasuje podle výše pohledávek. Stačí tedy, aby se insolvenční správce nezamlouval většinovému věřiteli a může být takto odvolán. Soud nového insolvenčního správce pouze potvrdí. Může se ovšem stát, že schůze věřitelů sice insolvenčního správce odvolá, ale na novém se neshodne. V takovém případě jej určí soud a je jen logické, že takovéhoto správce už schůze věřitelů odvolat nemůže. 

Druhou možnost pak představuje zproštění insolvenčního správce jeho funkce. K tomu může dojít tehdy, pokud insolvenční správce neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje v řízení s odbornou péčí. Soud lze k jednání přimět návrhem věřitelského orgánu nebo dlužníka, případně může soud postupovat i bez návrhu.  

Insolvenční správce může být rovněž insolvenčním soudem odvolán z funkce. Odvolaní z funkce se děje z jiných důvodů, než je porušování povinností správcem. Soud může takto jednat na návrh insolvenčního správce, věřitelského orgánu nebo i bez návrhu. Pokud by insolvenční správce nemohl ze závažných důvodů vykonávat svou činnost pouze přechodně, je možné, aby mu pro tento případ ustavil insolvenční soud zástupce. K tomu je však třeba říci, že podle názoru Vrchního soudu v Praze (judikát 3 VSPH 237/2011) není pozastavení činnosti insolvenčnímu správci podle zákona o insolvenčních správcích samo o sobě dostatečným důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce. Vrchní soud toto ospravedlňuje mimo jiné zájmem na rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení, což je jedna ze zásad insolvenčního řízení, o kterých byla řeč v minulém díle. 

Odměna insolvenčního správce

Insolvenční správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů, přičemž bližší podmínky stanoví § 39 insolvenčního zákona. Odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správce vyúčtovává v konečné zprávě; pokud se tak daleko nedostal, pak ve zprávě o své dosavadní činnosti. Insolvenční soud má možnost tuto odměnu zvýšit či i snížit. Snižovat ji bude především v případech, kdy insolvenční správce porušil některou ze svých povinností. Odměna a náhrada hotových výdajů se pak financují především z majetkové podstaty. Podrobnosti pro určení odměny a náhrad insolvenčních správců blíže upravuje vyhláška č. 313/2007 Sb. Podle ní se výpočet náhrady liší v závislosti na tom, jaké bylo zvoleno řešení dlužníkova úpadku - tedy zda šlo o konkurs, reorganizaci nebo oddlužení. Pokud by však například v případě konkurzu došlo k situaci, kdy náklady správy dlužníkova majetku a jeho zpeněžení nakonec převýší výsledek zpeněžení, určí výši odměny insolvenční soud. 

Odpovědnost insolvenčního správce

Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, která vznikne dlužníkovi, věřitelům nebo jiným osobám v souvislosti s jeho činností. Podmínkou je, aby insolvenční správce porušil povinnost uloženou mu zákonem nebo insolvenčním soudem, případně požadavek odborné péče. Insolvenční správce rovněž odpovídá za jiné osoby, které použije k plnění svých úkolů, a to i kdyby se jednalo o zaměstnance dlužníka. Odpovědnost správce je tady konstruována na poměrně přísném principu objektivní odpovědnosti. Objektivní odpovědnost je odpovědnost vznikající bez ohledu na zavinění, je tedy jedno, jestli insolvenční správce způsobil škodu zaviněně - tedy z úmyslu nebo nedbalosti, nebo bez zavinění. Pokud se mu nepodaří prokázat, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možno požadovat s ohledem na průběh insolvenčního řízení, za škodu nebo jinou újmu odpovídá. Podle zákona se pak právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí do dvou let od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti správce, nejpozději však do tří let od skončení insolvenčního řízení. Pokud by však byl insolvenční správce odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým škodu způsobil, činí promlčecí lhůta deset let od okamžiku skončení insolvenčního řízení. 

Již jsme se seznámili s insolvenčním zákonem, insolvenčním soudem a dnes také s insolvenčními správci. Začínáme mít celý ensemble pomalu po kupě. Chybí nám však ještě jedna skupina aktérů a těmi jsou věřitelé. A na ty se podíváme podrobněji příště. 

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem