Pošlapej, nebo nevyděláš! Mezi exekutory udávají kurz největší dravci

Petra Dlouhá | rubrika: Rozhovor | 24. 5. 2014 | 34 komentářů
„Přijdou k dlužníkovi v sedm ráno, znovu v devět a pak v jedenáct, všechno oblepí, včetně dětské postýlky, a řeknou – nezabavíme to, když do zítřka seženete pět tisíc. Exekutor ví, že dlužník nemá majetek, který by bylo možné exekučně postihnout, ale ví, že dlužník to neví. V podstatě jde o klasické výpalné,“ popisuje Daniel Hůle z Člověka v tísni metody některých českých exekutorů. A dodává, o kterých je řeč.
Pošlapej, nebo nevyděláš! Mezi exekutory udávají kurz největší dravci

V prvním díle rozhovoru s Danielem Hůlem, který jsme přinesli minulý týden, jsme si povídali o půjčování si – u kterých společností se můžete spolehnout na férové jednání a kde to zavání průšvihem.

Dnešní pokračování je o tom, jak takové průšvihy končí – o vymáhání dluhů, jejich raketovém růstu a exekucích. Proč se v Česku stal z vymáhání dluhů lukrativní byznys? Proč se exekutoři chovají jako bezohlední dravci? O tom všem na příštích řádcích.


Daniel Hůle

Daniel Hůle

Narodil se v roce 1976. Studoval demografii a sociologii na Přírodovědecké fakultě UK (ukončil bez titulu). V letech 1996 až 2007 se podílel na řízení romského komunitního centra v Praze na Smíchově. V letech 2003 až 2005 pracoval jako vychovatel v diagnostickém ústavu. Od roku 2006 je vedoucím programu kariérního a dluhového poradenství ve společnosti Člověk v tísni. Je ženatý a má tři děti.

K neúměrnému navyšování malých dluhů v průběhu vymáhání dost často dochází u dopravních podniků. Z pokuty za černou jízdu ve výši pár stovek jsou rázem desetitisíce. Jak to, že s tím stát nedokáže něco udělat ani ve „svém“ podniku?

Státní správu i samosprávu u nás mnohdy ovládá hloupost a korupce. Samostatnost jednotlivých článků úřednického aparátu je takřka nulová. Funguje tu strach z toho, co šéf – a to se řetězí. Když dá šéf povel, podřízený ho slepě vykoná, a pokud ne, bývá „odejit“. Se vším, co představuje nějaký potenciál pro byznys, se obchoduje. Mafie si vezme dopravní podnik a rozporcuje všechny činnosti, kde je možné vydělat. Jednou z nich je vymáhání pohledávek. To vynáší celému řetězci obrovské peníze. Příjemce těch peněz má obrovský vliv, a tudíž zase dokáže ovlivnit pravidla systému.

Můžete uvést konkrétní příklad takového ovlivňování pravidel?

Když byl ministrem spravedlnosti Pavel Němec, zároveň vlastnil společnost, která vydělávala na vymáhání dluhů. Poté byly akcie jeho společnosti anonymizovány a jednorázovým aktem ministra mnohonásobně vzrostly odměny advokátů spojené s vymáháním pohledávek. Takže se z vymáhání dluhů stal ještě výnosnější byznys. Polostátní firmy, ať regionální či na celostátní úrovni často slouží k uspokojování partikulárních zájmů různých politických skupin.

Jsou odměny advokátů hlavní složkou, která způsobuje navyšování malých dluhů?

Určitě. Náklady na exekuci tvoří taky poměrně velký podíl. Ale ne tak velký, aby se běžnému exekutorovi vyplatilo založit si byznys na generování drobných pohledávek a jejich vymáhání. I když některé exekutorské úřady tak fungují, ale to je okrajová záležitost. Pavel Němec se postaral o to, že advokátům za téměř žádnou práci začaly náležet nepředstavitelné peníze. Začal se tak vyplácet nový byznys model.

V čem spočívá?

Advokát si založí obchodní společnost a ta začne skupovat malé dluhy, nebo je vytvářet, to už je jedno. Sám sebe si pak advokát najme na právní zastoupení – na vydávání platebních rozkazů, které jdou jako přes kopírák. Náklady na právní zastoupení náleží věřiteli, který je dostane vyplacené od dlužníka. Advokát je plátcem DPH, takže se náklady navýší ještě o DPH. Jenže advokát uzavře s tím svým eseróčkem smlouvu, že jeden platební rozkaz podává třeba za korunu. Takže ve výsledku DPH odvede z jedné koruny. A věřiteli zůstane zbytek neodvedeného DPH jako nezdanitelný příjem.

Jak velká část z dlužné částky připadne na odměny advokáta?

Tak například u dluhu ve výši 1020 korun zaplatí lidé průměrně 15 500 korun včetně DPH. Náklady na advokáta v nalézacím řízení přitom tvoří 4700 korun, na advokáta v exekučním řízení pak skoro další dva tisíce.

Podílel jste se na návrhu zákona, podle kterého by už soudy neměly u sporů do deseti tisíc náhradu nákladů na advokáta přiznávat, mohly by to však udělat v odůvodněných případech. Advokáti na to říkají, že není možné, aby u nás existovala spravedlnost až od deseti tisíc. Nepoškodil by vámi navrhovaný zákon věřitele, kteří budou mít obavu najmout si advokáta, protože náklady na něj nedostanou proplacené?

Je to trochu hříčka pojmů. Dle navrhovaného řešení by každý věřitel u pohledávek do deseti tisíc dostával minimálně 600 až 900 korun, což je víc než ve většině zemí Evropské unie, jen se tomu říká „paušální náhrada hotových výdajů“, a ne odměna! V Polsku věřitel dostane zhruba 360 korun a v Německu necelých 700 korun. Argument, který zmiňujete, šíří hlavně Česká asociace věřitelů a další vymahači. I soudci vám potvrdí, že naprostá většina sporů do deseti tisíc se týká formulářových žalob dopravních podniků, firem poskytujících půjčky a podobně. Pohybuje se to kolem devadesáti pěti procent… Předkládaný návrh specifikuje, kdy má soudce náhradu nákladů přiznat v plné výši a kdy ne. Je překvapivé, jak ministryně spravedlnosti a další aktéři soudcům nedůvěřují, že dokáží rozlišit formulářovou žalobu a žalobu, kdy jde o nějaký skutečný spor.

Podle vás to dokážou?

Soudce přece nebude poškozovat člověka, který se soudí se zaměstnavatelem, protože mu nevyplatil mzdu, nebo člověka, který si koupil boty a obchodník mu odmítá reklamaci. V takových situacích by soudce náhradu nákladů na advokáta přiznal v plné výši. Nebo si snad myslí kritici předkládané novely, že v Německu, Polsku a téměř v celé Evropě spravedlnost neexistuje?

Váš návrh kritizoval i dTest. Říkají, že poškozeným spotřebitelům zbydou jen špatné varianty – buď spor předem vzdají, nebo risknou, že nedostanou proplacené náklady na advokáta, případně se budou radši zastupovat sami…

Právníci mají často klapky na očích. Soustředí se na detail a chybí jim náhled na kontext a podstatu problému. Když jsme to začali řešit s bankami, jejich právníci nad naším návrhem vyletěli vzteky do stropu. Když jsme se sešli s jejich ekonomy, dokázali se na věc podívat mnohem komplexněji, na příčiny, důsledky, výnosy a ztráty a začali o tom uvažovat úplně jinak. Totéž se ukázalo ve vyjádření ministerstev, připravovaly je legislativní odbory čili právníci – a unisono předkládaný návrh kritizují. I od dTestu je to typická replikovaná právnická kritika, jsou v zajetí stávající reality.

dTest argumentuje tím, že soudy dnes mají možnost v odůvodněných případech náhradu nákladů na advokáta nepřiznat, ale že této možnosti nevyužívají. Vyvozují, že napříště by soudy naopak nevyužívaly možnosti náhrady v odůvodněných případech přiznávat. A že by na to doplatil spotřebitel, který u soudu hájí svá práva.

To je přesně pohled právníka. Zkuste se na to podívat pohledem ekonoma. Soudce má tisíc sporů, devadesát pět procent z nich tvoří formulářové žaloby. Podle dnešních pravidel by soudce musel těch devadesát pět procent případů přezkoumávat, aby mohl rozhodnout, že náhrady na advokáta nepřizná. To samozřejmě dělat nebude, protože na to nemá kapacitu. Když logiku obrátíte, u devadesáti pěti procent případů nebude potřeba nic přezkoumávat, náhrady se nepřiznají. V pěti procentech půjde o „skutečné žaloby“ poškozených spotřebitelů, lidí, kterým zaměstnavatel nevyplatil mzdu, a podobně. Soudce bude daleko spíš mít kapacitu to přezkoumat, a udělá to.

Jaké budou odměny advokátů?

Na grafu (zvětšíte klikem) vidíme výši takzvaného přísudku, tedy náhrady nákladů zastoupení před soudem, v různých evropských zemích a v Česku: červenou barvou je vyznačena současná výše přísudku, pod kódem Česko (107) je výše přísudku podle návrhu skupiny poslanců, který právě leží ve Sněmovně. Konzultacemi přispěl i Člověk v tísni. A pak jsou tu dva návrhy Ministerstva spravedlnosti (MSp), jeden starší, který je nyní asi pasé, jeden novější, o kterém je řeč v rozhovoru.

Ministerstvo spravedlnosti teď přišlo s vlastním návrhem…

Paní ministryně Válková se podle mě pod tlakem advokátní lobby rozhodla pro takovou salámovou metodu – že už nebudeme pětkrát dražší než Německo, ale jen třikrát dražší. Pořád je tam ale oproti zahraničí silná progrese (viz graf – pozn. red.). Obchody s dluhy se budou pořád vyplácet a zároveň ta takzvaná procesní babička, kterou argumentuje například dTest, dostane méně než doposud. Změna tak postihne běžného spotřebitele a zároveň zachová dostatečný zisk pro parazity. Tyto návrhy jsou navíc v naprostém rozporu s deklaracemi, kterými paní ministryně hýřila na počátku mandátu…

Pojďme k dalšímu tématu. Jak dobře nebo špatně podle vás fungují čeští exekutoři?

Trh českých exekutorů je hrozně pokřivený tím, že neexistuje jejich územní příslušnost. Exekutoři tak mají dvě roviny motivace. První je správná: exekutor je placený z vymožených pohledávek, což ho motivuje, aby vymáhal. Pak tu ale funguje vzájemná konkurence jednotlivých exekutorských úřadů. Což vede k tomu, že některé používají silný psychologický nátlak na dlužníka, aby dosáhly lepších výsledků. Exekutorské úřady soupeří o zájem věřitelů, protože ti jim dodávají zakázky. Když jeden úřad bude kvůli neetickému jednání dosahovat úspěchů, má druhý dvě možnosti. Buď se bude chovat eticky, ale nedostane zakázku – protože věřitele nezajímá etika, ale vymožené peníze. Nebo se začne chovat taky neeticky.

Kam nemůže exekutor...

Exekutor nesmí všechno a nesmí všude. Nedotknutelné jsou jednak některé sociální dávky, i z ostatních příjmů vám ale musí zůstat alespoň nezabavitelné minimum.

 
A nezabavitelné minimum vám spočte naše kalkulačka:

Co si mám představit pod silným psychologickým nátlakem na dlužníka?

Přijdou k dlužníkovi v sedm ráno, pak znovu v devět, pak v jedenáct, všechno oblepují, včetně dětské postýlky, a řeknou – nezabavíme vám to, když nám do zítřka seženete pět tisíc. Dlužník nemá žádný příjem. Exekutor ví, že nemá žádný majetek, který by bylo možné exekučně postihnout, ale ví, že dlužník to neví. A to je základní problém, kterého exekutor zneužije – dlužníci neznají svoje práva v exekuci. Takže dlužník jde, od nějakého lichváře si půjčí pět tisíc, vyplatí exekutora a ten přijde za měsíc znovu. Kdyby exekutor postupoval podle zákona a jednal eticky, těch pět tisíc nikdy nevymůže. V podstatě jde o klasické výpalné, které dlužník exekutorovi platí.

Tyhle metody exekutoři využívají často?

Máme 154 exekutorských úřadů a podle mě tak jedná třeba deset patnáct z nich.

Jmenoval byste?

Třeba exekutorský úřad v Přerově.

Ten je mediálně hodně propíraný. Co nějaké další?

Eticky a z mravního hlediska problematické jsou dále úřady Dalimila Miky v Klatovech nebo pražské exekutorské úřady Miloslava Zwielferhofera, Juraje Podkonického nebo Marcela Smékala. A další. Jsou to známé firmy. Off record vám i někteří exekutoři řeknou, o koho se jedná. Všichni to vědí.

Je ze strany vedení Exekutorské komory vůle to řešit?

Exekutorská komora je samosprávná, je volená počtem hlasů. Proti té menšině hříšníků stojí většina exekutorů. Ale přesto se té menšině daří udržovat vliv, pravděpodobně kvůli tomu, že jsou hrozně mocní a bohatí. Když má jeden ze 154 exekutorských úřadů deset procent všech exekucí, tak to je silná nerovnováha.

A to je ten Vránův v Přerově?

Ano, ale nutno podotknout, že špatnou zkušenost máme i s postupem exekutora Polanského, který je jedním z iniciátorů platformy pro teritorialitu, takže svět opravdu není černobílý.

Zavedení územní příslušnosti exekutorů by podle vás tyto problémy vyřešilo?

Hodně by to pomohlo. I když to pro férového věřitele znamená dva problémy. Za prvé se sníží vymahatelnost pohledávek a za druhé bude muset věřitel komunikovat s větším množstvím exekutorů než teď. Ale přece neobětujeme spravedlnost na úkor toho, aby to věřitel měl jednoduché při vymáhání. Nejlépe problémům předejde tím, že si bude líp vybírat, komu půjčí, nebo poskytne jinou službu. Když někdo vydělává na půjčování peněz, nese určité obchodní riziko – že dlužník dluh nesplatí. To je principiálně problém toho, kdo půjčuje. Pokud si ale dlužník v exekuci půjčuje od lichváře, zatěžuje to státní rozpočet, protože se zvyšuje potřeba a spotřeba sociálních služeb, sociálních dávek, narůstá delikvence, podporuje to šedou zónu ekonomiky a podobně. Doplácejí na to daňoví poplatníci. Je třeba poměřovat zájmy věřitelů a zájmy daňových poplatníků a společnosti. A tady jsou neúměrně preferované zájmy věřitelů.

A návrhy, aby se exekutoři převedli pod stát?

Je třeba jim nějakou motivaci nechat. Když jste placená paušálem, bude váš výkon jiný, než když jste placená podle odvedené práce. Kdyby byli pod státem, ale byli placeni podle vymožených pohledávek, může to být podobné. Problém ale není v tom, že je exekutor soukromý, problém je, že je tlačen konkurovat si s ostatními exekutory a přizpůsobovat se těm nejdravějším. Ti jsou dnes nositeli normy. Protože kdo se jim nepřizpůsobí, nemá šanci se na trhu uchytit.

Kromě zavedení územní příslušnosti, by se v pravidlech exekucí nic měnit nemělo?

Jsou tam ještě nějaké dílčí věci. Například právě projednávaný návrh zákona, který obsahuje přesnější výčet nezabavitelných položek. V ideálním státě by to byl spíš kaz, norma má být obecná, uchopitelná selským rozumem. Když to ale v praxi nefunguje, bude užitečné, když se jasně řekne, že například dětská postýlka a lednička je nezabavitelná. My to budeme klientům rozdávat na letácích a zvýší se obranyschopnost dlužníků před neoprávněnou a nezákonnou exekucí, respektive před oním racketeeringem. Nakonec jsme téměř vždy úspěšní, když se s klientem domáháme práv u soudu. Jenže takový exekutorský úřad má spočítáno, že aktivně bránit se bude jen několik procent dlužníků, které takhle brutálně napadne.

Co návrhy, aby se nad exekutory vykonával větší dozor?

To je nereálné. Pořád tam bude důkazní nouze. To řešení není. Je třeba odstranit příčinu. Další nespravedlností je skutečnost, že ačkoli má dlužník možnost na výzvu exekutora dobrovolně dluh zaplatit ve lhůtě třiceti dní, tak po dobu lhůty již má blokovaný účet, se kterým nemůže nakládat. V praxi tak člověk, který nemá dostatek peněz doma tuto lhůtu ani nemůže využít. Exekutor není motivován sám peníze z účtu využít, protože by tím přišel o padesát procent odměny i nákladů.

Anketa

Máte zkušenost s exekucí?

Když se mluví o předluženosti a vymáhání dluhů, zní ve společnosti nezřídka názor, že je to všechno problém finanční gramotnosti, respektive negramotnosti. Že neustálé vymýšlení a vylepšování pravidel je zbytečné. Že postačí, když si lidé přestanou nezodpovědně půjčovat.

To je zvrácená logika. To je, jako kdyby byla ve městě vysoká zločinnost a zastupitelé by se ji nesnažili snížit, jen by se snažili zvýšit připravenost obyvatel na útok zločince. Říkali by – když uvidíte, že má někdo vyboulenou bundu, může to znamenat, že má pistoli, tak radši přejděte na druhý chodník. To je opravdu hloupý a dekadentní přístup. V každé společnosti navíc existuje část populace, která je velmi obtížně vzdělatelná nebo nevzdělatelná. Pokud to budeme řešit tak, že budeme lidi učit být předvídaví a bránit se před útokem zločince, obětujeme část lidí, kteří se to nikdy nemůžou naučit. Politici nebo úředníci, kteří tohle říkají, mi lezou neskutečně na nervy. To popírá základní principy mravního uvažování a v mnoha ohledech je to důsledek normalizace, která lidem pokřivila schopnost rozlišovat, co je a co není správné. V tomto kontextu je příjemným překvapením náměstkyně ministryně spravedlnosti Hana Marvanová, která po letech prorůstání vymahačské lobby do útrob resortu, má snahu věci opravdu měnit. Uvidíme, jak dlouho se jí to bude dařit.

Podle zdrojů redakce Peníze.cz je možné, že poslední větou Daniel Hůle uhodil hřebíček na hlavičku. V kuloárech se totiž proslýchá, že se ministryně Helena Válková pokusí svou první náměstkyni Hanu Marvanovou odvolat. Ovšem až po volbách do Evropského parlamentu, aby před volbami nepoškodila hnutí ANO, které jako nestraník zastupuje ve vládě. Možná jde jen o falešný šum. V příštích týdnech se ukáže.

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+157
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 34 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

24. 5. 2014 12:30, Jaja

Mrzi me, ze se zde neprobiraji i prava tretich osob, ktere sice nic nedluzi, presto je jejich majetek exekutory postihovan.

+38
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

1. 6. 2014 21:59, Pavel

Vězení pro dlužníky (aspoň v Anglii) fungovalo tak, že člověka zavřeli do díry, a každé sousto chleba, každý hlt vody si musel zaplatit, jinak ho nechali chcípnout hlady. On pak každý takový dlužník rád našel skryté rezervy, aby se z toho vězení vyplatil (samozřejmě včetně platu hlídače). A erár to nestálo ani korunu.

Zobrazit celé vlákno

-52
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (34 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Daniel Hůle: Pět nebankovních společností nabízí férovou půjčku, jiné pořád stejný podfuk

17. 5. 2014 | Petra Dlouhá | 21 komentářů

Daniel Hůle: Pět nebankovních společností nabízí férovou půjčku, jiné pořád stejný podfuk

„Pět nebankovních společností nabízí férové půjčky, které obstojí v konkurenci bank. Tisíce jiných zkouší pořád stejný podfuk. Jejich cílem je udělat si z dlužníka vazala, dojnou krávu,... celý článek

Alimenty. Na co máte nárok. A jak si poradit s neplatičem

12. 5. 2014 | Petra Dlouhá | 24 komentářů

Alimenty. Na co máte nárok. A jak si poradit s neplatičem

Každé druhé manželství v Česku končí krachem. Pro spoustu dětí to znamená život v neúplné rodině. A pro spoustu rodičů boj o výživné. S jak vysokými alimenty na dítě můžete počítat?... celý článek

Exekuce: Bude účet a mzda manželů dlužníků před exekutorem zase v bezpečí?

29. 4. 2014 | Petra Dlouhá | 8 komentářů

Exekuce: Bude účet a mzda manželů dlužníků před exekutorem zase v bezpečí?

Navždy spolu v dobrém i zlém. Zákonodárci vzali vážně manželský slib a od ledna 2013 vydali napospas exekutorům konta i příjmy manželek a manželů a dlužníků a dlužnic. Ve Sněmovně teď... celý článek

Dluhy procházejí žaludkem

25. 3. 2014 | Petra Kozlová | 10 komentářů

Dluhy procházejí žaludkem

Nebo by aspoň měly.

Nezabavitelné minimum 2014: Kalkulačka, která spočítá, kam už exekutor nemůže

4. 2. 2014 | Petra Dlouhá | 35 komentářů

Nezabavitelné minimum 2014: Kalkulačka, která spočítá, kam už exekutor nemůže

Exekuce, strašák všech dlužníků. Když na ni dojde, bývá už na hašení požáru pozdě. Dlužníka zajímá jediné: co všechno exekutor může sebrat, kam až jeho ruka dosáhne a co je před ní... celý článek

Partners Financial Services