„Naštvalo mě, že naši zákonodárci přijmou zákon, podle kterého vzniká dítěti dluh jen kvůli tomu, že se narodí, – a že nemá žádnou šanci se bránit,“ říká advokátka. Za dluhy děti „vděčí“ svým biologickým rodičům, a především paskvilu v zákoně. Děti mají trvalé bydliště u rodičů, i když s nimi dávno nežijí. Rodiče se nestarají a poplatek za odpad za dítě neplatí. Jakmile dítě vyjde z dětského domova, začnou ho obce vymáhat na něm. Klidně se vyšplhá až na dvacet tisíc korun.
První díl rozhovoru končil, když Alena Vlachová zmiňovala novelu zákona o místních poplatcích, která nabyla účinnosti v červenci 2012. Situace se podle ní tehdy ještě zhoršila.
Vystudovala Právnickou fakultu a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Působila v pražské pobočce renomované mezinárodní advokátní kanceláře WEIL, GOTSHAL & MANGES. Podílela se zejména na poskytování právního poradenství v oblastech řešení sporů, řízení před soudy a rozhodčími orgány (včetně mezinárodních arbitráží), právní due diligence a správního a daňového řízení, včetně řízení ve správním soudnictví o žalobách proti rozhodnutí orgánů veřejné správy a řízení před Ústavním soudem o ústavních stížnostech.
V současnosti se specializuje na poskytování komplexního právního poradenství v oblasti zastupování klientů v řízení před soudy a rozhodčími orgány, v exekučním a insolvenčním řízení a v oblasti správního soudnictví a řízení o ústavních stížnostech. Zaměřuje se rovněž na oblast korporátního práva, nemovitostí a správního řízení (včetně daňového).
Je také jednou z mentorek Dne rovnosti platů, jehož letošní ročník se koná za měsíc a kousek.
Equal Pay Day je celosvětová akce, která má za cíl upozornit na rozdíly v platech mužů a žen; v České republice například ženy vydělávají o 26,2 procent méně než muži.
Čtvrtý český ročník Dne rovnosti platů opět pořádá nezisková organizace Business and Professional Women. Akce se koná 24. dubna 2012 v hotelu Clarion a nabízí bohatý kulturní program, módní přehlídky, ale je také dobrou příležitostí k „páchání dobrých skutků“. Business and Professional Women totiž podporují Nadační fond Plaváček, který pomáhá nadaným a talentovaným dětem z dětských domovů.
Stejně jako v minulých ročnících se mohou návštěvnice akce setkat prostřednictvím mentoringu s úspěšnými manažerkami a podnikatelkami z různých oborů.
Co se loni změnilo?
Část poslanců, nejspíš ve snaze problém dětí z dětských domovů řešit, protlačila do zákona drobnou změnu. Dříve zákon o místních poplatcích vůbec nerozlišoval věk poplatníka. Jednoduše říkal, že poplatek za odpad má platit každá fyzická osoba s trvalým pobytem na území obce. Ta povinnost člověku vzniká už tím, že se narodí. Jako daň z hlavy. Novela účinná od loňského července výslovně říká, že když je poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně. A obec si může vybrat, po kterém z nich ho bude vymáhat.
Proč myslíte, že to situaci dětí z dětských domovů ještě zhoršilo?
Místo toho, aby zákonodárci jednoznačně stanovili, že poplatek za odpad mají za děti platit rodiče, tak do zákona výslovně vyložili možnost, že ho mohou platit i děti a že jim ho obec může vyměřit, což v zákoně předtím nebylo. Mohla jsem tedy u soudu argumentovat tím, že obce zákon chybně aplikují, když dluh vymáhají po dětech. Teď tato varianta padá.
Proč se nepodařilo uzákonit tak jednoduchou věc, že poplatek za popelnice mají za děti platit rodiče?
Také tomu nerozumím. Ten stav v Česku trvá už od roku 2002. Že kvůli tomu začínají děti z dětských domovů dospělý život v exekuci a že mají na krku tisícové nebo dokonce desetitisícové dluhy, které napáchali jejich rodiče, úřady vědí. Celých deset let s tím ale nikdo nic nedělal. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které má ochranu dětí na starosti, jen opakovalo, že si je problému vědomo, že ho usilovně monitoruje a pracuje na jeho odstranění. Takže se za deset let neudělalo vůbec nic.
Jak si takovou liknavost úřadů a politiků vysvětlujete?
Tento problém postihuje děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, což je pro politiky naprosto nezajímavá voličská skupina. Mohu z tohoto hlediska snad chápat poslance, kteří se asi řídí hlavně tím, co jim přinese hlasy voličů. Ale nedokážu naprostou pasivitu a lhostejnost tolerovat u státních orgánů, které jsou z našich daní placeny za to, aby se o tyto věci a o tyto skupiny občanů staraly. Jmenovitě ministerstvo práce a sociálních věcí a úřad veřejného ochránce práv. Během těch dlouhých deseti let se tu vystřídaly vlády všech barev, to není věc jen současné vlády, ale i těch minulých.
Zákon o místních poplatcích ale spadá do gesce ministerstva financí.
Právě ministerstvo financí je zásadně proti tomu, aby se uzákonilo, že poplatky za odpad mají za děti platit jejich rodiče, respektive zákonní zástupce. Argumentují tím, že pokud se to do zákona napíše, zasáhne se tím prý do práv dětí, které už si samy vydělávají, s rodiči nežijí a chtějí si své poplatky platit samy. To mám od ministerstva černé na bílém. Je to naprosto vážně míněná argumentace. Jen nerozumím tomu, proč do zákona tedy jednoduše pro tuto skupinu dětí nezahrnou výjimku. Dost pochybuji o tom, že ministerstvo financí vůbec má nějakou statistiku o tom, kolik nezletilých osob si samo vydělává, nebydlí s rodiči a chce si samo platit své poplatky – nepopírám, že někdo takový může být, ale nevím, kolik jich je třeba ve srovnání s počtem dětí umístěných v dětských domovech.
Co ombudsman? Ten přece na podobné nešvary obvykle upozorňuje.
Kancelář ombudsmana vydala oficiální dokument, kde píše, že postup státu je v podstatě v pořádku, že stát může poplatky vyměřovat i dětem. Prý můžou v osmnácti letech žalovat své rodiče a peníze za poplatky po nich vymáhat. Což je samozřejmě nesmysl. Kancelář veřejného ochránce práv tím vlastně podpořila absurdní postup obcí, které vyměřují poplatky za odpad dětem.
Pavel Varvařovský
Úřad ombudsmana se po uveřejnění rozhovoru ohradil proti výtkám advokátky Aleny Vlachové: „Na problém s poplatky za komunální odpad vyměřovanými dětem a jejich vymáhání ochránce naopak upozorňuje dlouhodobě. Opakovaně konstatoval, že se tak sice děje podle platného a účinného práva, ale taková právní úprava není v pořádku. Proto už v roce 2008 navrhoval Poslanecké sněmovně (viz zpráva pro Poslaneckou sněmovnu z roku 2008 [pdf]) řešení alespoň v podobě zavedení ručení zákonných zástupců (rodičů) za zaplacení poplatku. Doporučoval Poslanecké sněmovně, aby požádala vládu o předložení novely zákona o místních poplatcích, která by zákonné ručení osob povinných výživou k nezletilým poplatníkům místního poplatku za komunální odpad stanovila. Zmínil zde rovněž, že dětí sice mají možnost žalovat rodiče, pokud za ně poplatek neplatili, ale tuto možnost označil za pouze o teoretickou, která fakticky nemůže zmírnit situaci, v níž se děti nacházejí. Proto se s takovým řešením nelze spokojit. Se svým doporučením zákonného ručení rodičů ochránce neuspěl ihned, nicméně byl i nadále v této věci aktivní, takže díky poslanecké iniciativě bylo nakonec ručení rodičů od 1. 7. 2012 uzákoněno,“ uvádí mluvčí ombudsmana Iva Hrazdílková a poukazuje i na další legislativní proces. Ombudsman podle ní například v rámci připomínkového řízení usiloval také o „znovuzavedení“ individuálního promíjení místních poplatků z důvodu tvrdosti, ale jeho připomínky nebyly akceptovány.
Měly by se odpustit místní poplatky za odpad dětem z dětských domovů a dalších podobných zařízení?
Osvobození ze zákona by se mělo vztahovat na fyzické osoby, které jsou na základě rozhodnutí soudu umístěny v zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Stanovit osvobození dětí, které pobývají v ústavním zařízení nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě žádosti zákonného zástupce dítěte doporučujeme i nadále ponechat na rozhodnutí obce.
Měl by zákon jednoznačně stanovit, že odpovědnost za dluhy na místních poplatcích vzniklé v době nezletilosti dětí mají rodiče (respektive zákonní zástupci)?
Stávající právní úprava společné a nerozdílné odpovědnosti za zaplacení místního poplatku znamená, že zákonní zástupci odpovídají za zaplacení poplatku společně a nerozdílně spolu s nezletilým poplatníkem, nejsou však zároveň sami poplatníky a nejsou ani zákonnými ručiteli. Úprava umožňuje obecnímu úřadu na základě vyhledávací činnosti vyměřit poplatek kterémukoli z nich, v praxi pak zejména tomu, u koho je vyšší pravděpodobnost skutečné úhrady. Nutno brát v úvahu situaci, že např. nezletilý již nežije se svými zákonnými zástupci, živí se sám a sám za sebe chce také platit veškeré poplatky, nebo situaci, kdy nezletilec má finanční prostředky na zaplacení poplatku, např. z dědictví či zaměstnání, kdežto jeho zákonný zástupce tyto finanční prostředky nemá.
Ministerstvo financí považuje za žádoucí nově přijatou úpravu ponechat určitou dobu v účinnosti a teprve na základě vyhodnocení zvážit, zda potřebuje změnu či nikoliv.
Měly by se prominout dluhy, které dětem z dětských domovů na poplatcích za odpad vznikly v minulosti?
Nová právní úprava, účinná od 1. července 2012, znamená řešení problematiky zadlužování nezletilců, za něž poplatek neplatí jejich rodiče, a to do budoucna. Ustanovení obsahující „zpětné prominutí“ by znamenalo úpravu práv a povinností se zpětnou účinností, tedy nepřípustnou retroaktivitu. Z uvedeného důvodu se vládní návrh novely zákona o místních poplatcích problematikou nezabývá.
Situaci dětí komplikuje také to, že obce jim dluh nemůžou prominout.
Ano, obce sice mají možnost určitou skupinu obyvatel od místních poplatků osvobodit, čehož buď využijí, nebo ne, ale případný dluh zpětně prominout nemohou. Do roku 2011 to v individuálních a odůvodněných případech udělat mohly. Pak ale ministerstvo financí tuto možnost ze zákona vypustilo. S naprosto absurdním odůvodněním: vzniká tím prý potenciál pro korupci. Já si opravdu nedokážu představit, jak bude obecního úředníka korumpovat dítě z dětského domova, které nemá ani na poplatek za popelnice.
Místní poplatky se tedy odpouštět nemůžou, ale daně ano.
No právě. Ministerstvo financí, respektive Generální finanční ředitelství má právo promíjet daně na základě individuálních žádostí nebo i z moci úřední. A také daně v milionových i desetimilionových částkách promíjí. Opravdu nevím, jak by ministerstvo financí odůvodnilo, že v tomhle případě asi riziko korupce nehrozí, zatímco promíjení poplatků v řádu stokorun obcemi představuje korupční hrozbu.
Rozhodla jste se přispět k tomu, aby se zákon o místních poplatcích znovu upravil, jak?
Když jsem začala řešit kauzy konkrétních dětí, rychle mi došlo, že zastupovat tisíc dětí není řešením. Že je nutné změnit špatný zákon. Chybí v něm totiž osvobození dětí z dětských domovů od místních poplatků za odpad a především výslovné ustanovení, že za děti mají poplatky platit rodiče. To je jedna věta, která v podstatě řeší celý problém. Přemýšlela jsem, jak to udělat. A zjistila jsem, že šťastnou shodou okolností ve Sněmovně právě leží vládní novela zákona o místních poplatcích.
Co je jejím obsahem?
Řeší jen nějaké technické záležitosti, byla navržená ministerstvem financí. A ministerstvo práce a sociálních věcí do ní, po svém dlouholetém „monitorování problému“, prosadilo větu o tom, že od poplatku za odpad mají být osvobozené děti v dětských domovech, které tam byly umístěné na základě rozhodnutí soudu. Zjistila jsem ale také, že je k novele podán pozměňovací návrh poslance Babáka z Věcí veřejných, který osvobození rozšiřuje i na děti, které byly do dětského domova umístěné bez rozhodnutí soudu, a také na další podobná zařízení pro děti. Navrhoval do zákona přidat také ustanovení, že za děti mají platit místní poplatky rodiče. To se mi moc líbilo. Řeší to ale pouze buducnost. Důležité také je vyřešit situaci dětí, kterým už tyto nesmyslné dluhy vznikly.
Může to zákon zpětně řešit?
Já jsem přesvědčená, že ano. Vzala jsem pozměňovací návrh poslance Babáka a dopsala k němu přechodné ustanovení, že dětem z dětských domovů se dluh za poplatky za odpad zpětně odpouští. Vím, samozřejmě, že to naráží na problém retroaktivity, která je zásadně nepřípustná. Ovšem existují výjimky. Navrhovaná přechodná ustanovení totiž napravují dosavadní protiústavní situaci, kdy je působení právní normy v příkrém rozporu se základními obecně závaznými principy humanity a morálky a zároveň v přímém rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Podle judikatury Ústavního soudu v takové situaci zpětná účinnost právních norem přípustná je.
Takže jste doplněný návrh poslala poslanci Babákovi?
Ano. Ozval se mi jeho asistent, pan Stejkoza. Říkal, že se jim tento návrh moc líbí, a slíbil svou pomoc při jeho prosazení ve Sněmovně. Já jsem se rozhodla oslovit i další poslance, respektive poslankyně. Vybrala jsem konkrétní ženy napříč politickými stranami, říkala jsem si, že když jde o děti, mohlo by je to zaujmout a mohly by mít pro takový problém pochopení.
Jaká byla odezva?
Ze všech oslovených se mi ozvaly jen tři poslankyně z ODS a paní Langšádlová z TOP 09. Nejaktivnější byla paní Lenka Kohoutová z ODS. Říkala, že o problému ví a že by ráda přispěla k řešení. Díky ní se na základě velmi užitečných legislativně-technických připomínek ze strany ministerstva spravedlnosti podařilo zpracovat konečnou verzi pozměňovacího návrhu.
Jaké jsou šance, že se pozměňovací návrh v této podobě schválí?
Pan Stejkoza udělal v Parlamentu nesmírně záslužnou činnost, začal obíhat všechny poslance a řada z nich už se pod návrh podepsala, čímž projevili svou empatii a snahu tento problém konečně vyřešit. Novela už prvním čtením prošla. Ve druhém čtení by se k ní měl podat náš pozměňovací návrh. Podpora je napříč všemi stranami, nejde tady o žádný ideologický pravo-levý problém, což by snad mělo schválení napomoci. Doufám, že se nám to podaří dotáhnout do úspěšného konce.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
19. 3. 2013 11:14, novotný
Není tady jedna důležitá věc: Obce musí tento dluh vymáhat(zanedbání péče řádného hospodáře) nebo je to jen na jejich rozhodnutí? To, že to zákon umožňuje ještě neznamenená, že to nařizuje. Pokud děti v té obci nežijí, tak ani nevznikly žádné náklady s likvidací odpadu. další případ toho jak právníci a úředníci vytvářejí problém a potom se další právníci s dalšími úředníky namáhají s jeho odstraněním.
Jmenujte konkrétní lidi v konkrétních obcích,kteří ty žaloby podávají a hned bude jasněni.
Největší svinstva se často skrývají za větou: "Dělám jen svoji práci."
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
19. 3. 2013 9:00, eďa
Nejsem si jist, že by se měla vymetat cestička dětem z dětských domovů. Taky jsem byl v děcáku, měl na krku exekuce a další vymoženosti dojení a ždímání mafie dnešní doby včetně šikany a perzekuce rozličných institucí, ale pokud se děti sami nevzepřou tomuto modernímu otroctví ( demokracii pro 201 poslanců ) a neosvobodí se od nich, pak jejich životy, stejně jako jejich rodičů jsou toliko zmařené.
V diskuzi je celkem (13 komentářů) příspěvků.