Snadno nabyl, snadno pozbyl: nevěřte úvěrům, dopadnete špatně!

Podle Sdružení pro bankovní karty je v Česku přes milion a půl kreditek. Nebylo by to nijak strašidelné číslo, kdyby je Češi uměli používat a dokázali hlídat své výdaje. Jenže ti jsou většinou jen rádi, že jim banka poskytla nástroj, se kterým si mohou pořídit to, co sice ve většině případů nepotřebují, ale tak to chtějí, že sami sebe dokážou přesvědčit, že vzato kolem a kolem... by to vlastně potřebovali!

A nemusí jít vždycky o nákup ptákovin, jako je dovolená o pár set kilometrů dál než obvykle nebo televize s úhlopříčkou o pár decimetrů delší, než má ta stará.

I mistr řezník se... spálí

Alan H. je muž v nejlepším věku, řezník a uzenář. Má vlastní krámek a já jako jeho zákazník vím, že jeho výrobky jsou opravdu poctivé, žádná náhražka jako v supermarketu. A stejně poctivý je i on sám.

S poctivostí možná nejdál dojdeš, ale musíš mít navíc i trochu fištróna. V bance Alana přesvědčili, že jako dobrý klient by mohl – nebo vlastně měl mít kreditní kartu a na účtu povolený debet. Později se Alan nechal zlákat podobnými nabídkami pouličních prodejců, aby si od jejich společnosti vzal kreditní karty. Scénář byl vždy podobný: „Pane, když podnikáte, tak byste přece měl mít rezervu pro případ, že budete rychle potřebovat peníze, naše kreditní karta vám může vytrhnout trn z paty, až budete potřebovat.“

Celkem se takhle nechal přesvědčit čtyřikrát. Nejvíc se mu líbilo, že nemusí nic zařizovat, vše sjednal u sympatického pána hned na chodníku a karty mu přišly poštou s milostným přípisem, jak ho mají rádi a děkují za jeho přízeň.

A co byste čekali dál? Alan brzy našel pro peníze, které sice neměl de facto, ale měl k dispozici, uplatnění! A nepořizoval si žádný luxus, nic pro sebe: úvěry použil na rekonstrukci, zvelebení a úpravy svého krámku. To nám může být sympatické – jenže na druhou stranu to byla prostě klukovina, další důkaz toho, že dospělí Češi se, pokud jde o peníze, často chovají jako malé děti.

Proč nekupovat na úvěr

Také mám rád nové a moderní věci, ale držím se rad svých babiček, které byly zvyklé něco si kupovat, až když na to ušetřily. Zkuste se zamyslet nad tím, co pro vás z úvěru plyne:

• Koupíte si věc, která okamžikem koupě ztratí polovičku ceny, pokud byste pro ni vůbec našli kupce.
• Jestliže nedokážete dluh splácet, můžete při exekuci přijít i o jiný majetek, o ten, který s úvěrem vůbec nesouvisí a který třeba doopravdy potřebujete.
• Především si ale zaděláváte na problémy, když si budete na něco opravdu potřebovat půjčit. A tím myslím půjčku na bydlení, hypotéku. Máte-li úvěr, banky se na vás automaticky dívají jako na dlužníky (úvěry vám silně snižují schopnost splácení) a nedej bože, abyste se byť jednou opozdili se splátkou. Pak vás totiž banka rychlostí blesku zapíše do registru dlužníků. A tím vaše naděje na hypoteční úvěr končí.

Čtenáři doporučují

Tři články o dluzích (a jak se do nich nedostat)

• Petra Kozlová: Žijeme všichni v Dluholandu?
• Třikrát měř a jednou si vezmi úvěr
• Myslet bolí, půjčka je bezbolestná 

Tři články o exekucích (a jak se jim bránit)

• Exekuce na důchod. A zbyde vám pět tisíc na měsíc
• Exekuce na dům: Zachraň co můžeš! Nedraží vám střechu nad hlavou?
• Pozor na exekuce majetku, o nichž jste neměli tušení

Podobná komplikace může nastat i u těch, kteří už hypotéku mají. Banky sledují registry dlužníků, a když v nich někoho najdou, při refixaci hypotečního úvěru mu nabídnou mnohem horší sazbu. Vědí totiž, že takového „hříšníka“ žádná jiná banka nebude chtít, takže jejich nevýhodnou nabídku bude muset chtě nechtě akceptovat.

Z váženého klienta delikventem

Právě tak to bylo i v Alanově případě. Když přišlo na nabídku nové fixace hypotéky, banka mu nabídla úrokovou sazbu, která značně převyšuje současný průměr trhu, těsně pod 6 % p. a.

Podobně se proměnil přístup společností, které mu dříve nutily úvěr. Když dostával novou kreditní kartu, byl váženým klientem, jakmile jednou nezaplatil, společnost ho začala nazývat delikventem. Takové je totiž v bankovních a úvěrových společnostech oficiální označení pro neplatiče.

Drahá lekce a rada zdarma

Hrozbu exekuce se zatím Alanovi podařilo odvrátit, díky příbuzným a známým – i těm ale bude jednou třeba peníze vrátit.

Doufejme, že se nám nakonec podaří jeho dluhy zkonsolidovat, aby je dokázal splácet. Buď jak buď, tohle byla nedražší lekce Alanova života. Buďte trochu spořiví a nepohrdněte jednou dobrou radou zdarma: Pokud vás kdokoliv osloví s nabídkou úvěru – a ten může vypadat sebelákavěji –, odkažte ho tam, kde končí záda, a radši si na tu vysněnou sedačku nebo televizi nebo dovolenou prostě ušetřete. Pochopte jednou provždy, že banky a úvěrové společnosti nejsou charita, ale výdělečné podniky. Nemějte jim za zlé, že jim jde o vaše peníze a že je z vás chtějí dostat co nejrychleji, je to jejich byznys. Ale buďte na to připraveni.

Autor je poradce společnosti Partners for Life Planning