Kolik lidí je přesvědčeno, že se o ně má ve stáří postarat stát?

Problém je, že tito lidé jsou přesvědčeni, že se o ně mají POVINNĚ postarat OSTATNÍ LIDÉ.
Tito lidé tedy v podstatě hlasují pro státem organizovanou loupež.

Ve svobodné společnosti by mělo být jedno, kolik procent lidí si myslí, že se o ně má ve stáří postarat "stát". Vždy by platila povinnost zachovat práva a svobodu těch ostatních, kteří si to nemyslí.

Správé tedy je uvažovat takto: ať se na "stát" spoléhá 10 či 90% lidí, vždy to znamená pouze to, že si mezi sebou mohou přerozdělovat POUZE své peníze, peníze DOBROVOLNÝCH účastníků jejich systému. Těm ostatním MUSÍ být umožněno, aby si na svou penzi spořili sami, dle svého uvážení a dle svých možnosti. Pokud toto umožněno není, žijeme prokazatelně ve zločinném neprávním systému, který si zaslouží pouze opovržení a svržení.

Ti lide, kteri cely zivot pracovali, a tedy se prenesene "starali o stat" jsou opravnene presvedceni, ze by se stat o ne mel postarat v stari.

Kdyz clovek cte o tech neplovoucich Pandurech, o nefunkcnich transponterech, o tech predrazenych pujcenych stihackach, o tech dalnicich a vubec, je tam zkorumpovano tolik penez, ze by duchody mohly bejt z fleku jako v Nemecku. Uz jenom takove LTO! Nebo Harwardske fondy...takovy zlodejiny. Co mohli obycejni lide delat? Makat a drzet hubu. Delali pro stat na sto procent, tak ted maji pravo se domnivat, ze se stat o ne postara. A ono by to slo. A taky to pujde. A uz to nebude ale zadnej samet.