Stárnutí: demografický problém, který se může dotknout i finančních trhů

Patřím ke generaci husákových dětí , otázka důchodu by mě nemusela ještě příliš pálit, nicméně k důchodovému věku vzhlížím s velkými obavami (ne o sebe). Je mi líto, že s ohledem na urvání koryt kašlou naši politici na reálné řešení palčivého problému s financováním důchodového systému. Dále mi vadí, že kolem problému opatrně tancují po špičkách, aby voličskou většinu příliš nevyplašili. Nepříznivý demografický vývoj můžou změnit pouze dvě věci - ta špatná - nějaká pandemie či jiná globální katastrofa (válka, kosmické těleso), anebo si musíme přiznat , že musíme něco reálně začít dělat. Pokud bude dlouho setrvávat status quo, pak se připravuji na variantu, že od státu nedostanu na důchod ani Ň. Mám jednu obrovskou výhodu, že pracuji duševně a práce která mně živí je i mým velkým koníčkem a zábavou, takže nemám důvod vzhlížet na státní dávky jako na vysvobození z nudy a dřiny. Dále si uvědomuji, že dokud jsem schopen generovat zisky, místo spotřebovávání je investuji je do hodnot, které přetrvávají doposud poznané krize, abych sebe i své blízké zabezpečil na dobu, která nevyhnutelně přijde. Jsem zvědav, kam až to naše "elity" nechají dojít, neboť je jasné, že čím později přijmeme radikální opatření, tím bude řešení bolestnější. Dlouho jsem se trápil přemýšlením, jakým způsobem by šel změnit systém západního světa, aby se eliminovaly nedostatky populistických tendecí k oblbování voličského stáda (neútočím tímto jen na červenající socdem i modří ptáci tuto hru hrají a i ostatní, kteří vidí jak se u koryt mlaská a rádi by si srkli také) , až jsem si přečetl knihu André Kostolanyho, který tento problém označil jako daň za demokracii a už se tím nezabývám. A jelikož platí, že pokud chcete změnit své okolí, musíte nejprve změnit sebe, pracuji dál a ještě intenzivněji na své finanční gramotnosti.

Zajímalo by mě, jak se vůbec stalo, že lidé odcházejí do důchodu a žijí s představou, že od určitého věku již nemusí pracovat. Nevyplatilo by se nám spíše přemýšlet jak smysluplně využívat každého člena společnosti místo toho, abychom "slabší kusy" ať již z důvodu příliš nízkého věku či naopak vyššího věku vyřazovali? Věřím, že kdyby chtěli, tak manažeři ať již v ziskovém, neziskovém či veřejném sektoru spolu s rodinami by to zvládli. Přijde mi to snažší než se snažit zabezpečit do vzdáleného času a na neurčitou dobu.

Jak už napsal Libri, také se děsím pštrosího přístupu politiků - aby setrvali u moci, jsou schopni ignorovat reálně existující problémy tak dlouho, dokud nebude hořet střecha. A bojím se, že až dojde na lámání chleba, budou (muset) volit hodně radikální řešení - jako komunistické znárodňování, braní těm co mají podle nějakého blbce "hodně" a podobně. Obávám se, že tím pádem jediné řešení je snažit se být maximálně nezávislý na jakýchkoliv stávajících strukturách nejen státních. A není od věci být schopen se ubránit rabujícím davům.

Vybírat úspory v recesi, které si v průběhu života naspořím, je osvícený nápad, jak nepříjít o jejich hodnotu a zabezpečit se tak na stáří. .