Živitel a pečovatelka? Nebo už začneme žít moderně.

To jsou prece blaboly! Nestaci to, ze stat pomaha rodinam jiz tim, ze je neodira tak sproste jako ty ostatni? Ta dama,autorka clanku,je samozrejme uplne mimo, bude nekde jako HR manazerka. Rodina jsou manzel+manzelka + deti. Rodina neni rozvedena cuza+postacka co nosi alimenty+deti.Rodina neni domina+subina+deti. Je na kazdem, kdo si to jak zaridi, hlavne ze to v Cechistanu odhaduji z 30ti % funguje a ti lide se maji radi a drzi spolu v dobrem i ve zlem. Ti ostatni stastni nejsou,vetsinou z duvodu neprekonaneho sobectvi jednoho,druheho,nebo tretiho,a ti potom navrhuji Moderni zivot. Kazda rada je dobra, ale at ta pani neradi tem stastnym nemodernim,prosim!

Dicku, máš případný nick a musím řici, že ti sedí!

Většina mých přátel jsou podnikatelé, mají vesměs uspořádaný rodinný život a dětí>3. To, že když budou podnikatelé bohatnout, nebudou se rodit děti není žádný vztah, to je Vaše fikce. Děti se nebudou rodit, pokud to bude požadovat levičácká EUnie, která by nejraději podpořila týdenní jesle a internátná školky, jako taky v letech padesátých a na Kubě doteď.

Všichni budem pracovat ,podnikatelé budou bohatnou ,dětí bude málo a důchod ještě dál.Ješte že jsme Češi nás se tyto novoty moc nedotkou ktom práce a důchodu.

Souhlasím. Stát by měl podporovat úplné rodiny. Dále by měl vymáhat tvrději alimenty. Ona vůbec vymahatelnost práva je v naší zemi největší problém. Zhlediska zločinu by měl být stát na pachatele tvrdší a zároveň účinější. Například aby trest měl pro poškozené nějaký smysl... třeba úplnou nebo částečnou náhradu ztracených financí a podobně. Zavírání do basy by mělo mít smysl jen při násilných činech. Jinak bych to viděl na veřejně prospěšné práce, jiný způsoby omezení svobody dotyčného (domácí vězení, denní hlášení se na polici), a důsledná kontrola výkonu trestu na svobodě (například kontrola docházky do zaměstnání atd). Motivací by zde mělo být maximální omezení toho, co pachateli přináší potěšení (kuřákům cigarety, pijanům alkohol) nebo naopak působí problémy (nepohodlí, samota, atd). Bohužel, různé nevládní a jiné organizace vždy budou bojovat za lidskou důstojnost a další blafy...
Jenže poslední předvolební sliby ukazují, že se opět jen přidá důchodcům a sociálně slabším. Skoro bych řekl, že některé strany chtějí mít zemi složenou z důchodců, sociálně slabších občanů a hromady romských početných rodin, kde plození dětí je nástrojem obživy.

S čím konkrétně nesouhlasíš... to by mě zajímalo... :-) Chceš, aby stát nařídil chlapům starat se o děti?

Jen drobnou poznámku : živitel - otec, pečovatelka - matka se postupně stává zcela závislou na živiteli se všemi negativními důsledky - tj. služka a holka pro všechno - a pokud je financí méně, pak je to její chyba, protože nevydělává.

Ale Dicku, na co tak tvrdě? Ne každý může pracovat jako OSVČ, někdo holt chodí do fabriky (takový etomový reaktor sotva kdo bude mít na zahradě a ani si nebude v dílně montovat auta, holt některé profese se vykonávají mimo domov) nebo jezdí světem jako obchodní zástupce. Nejsem příznivec odkládání dětí do školky a jeslí, ale někdy je to prostě nutnost. Jen by se přitom mělo VŽDYCKY vycházet z mentality dítěte: některé dítě se ze školky nehne, až ho paní učitelka vyhodí, protože tolik hraček a kamarádů prostě doma nemá, jiné se v kolektivu necítí dobře ani ve věku 6 let. Školka mi nevadí, ale silně mi vadí, že stát se na veškerou podporu rodin s dětmi totálně vybodnul. Školek se zbavil úplně a obce je následně s poukazem na to, že prý mají málo dětí, pozavíraly úplně. Veškerá péče o rodinou se omezí na jednu návštěvu sociální pracovnice a následné odebrání dětí z rodiny, i když by rodina třeba normálně fungovala, ale rodiče třeba nemají kde bydlet nebo jeden z nich momentálně přišel ne vlastní vinou o práci a druhý to sám finančně neutáhne. Takže děti se ocitnou v dětském domově, pak v pěstounské péči a rodina je zdeptána i tak, že děti jsou umístěny třeba i 300 km od bydliště rodičů. Takže sociální péče není péčí, ale buzerací zodpovědných rodičů, kteří se dostali do dočasných potíží. Taková nepřizpůsobivá rodina školku, jesle ani družinu ani moc nepotřebuje, vždycky je někdo doma, protože při 5-8 dětech je ženská buď na mateřské nebo těsně před porodem (mezi námi, oni by ji potřebovali, možná víc než ti zodpovědní, ale místa tam pro ně prostě nejsou a nebudou). Ti zodpovědní mají prostě smůlu, protože těm stát hlavně zašátrá v kapsách a sebere zdroje, které pak sype do černé díry sociálních a jiných podpor. Když si zjistíte, kolik peněz teče do dětského domova na jedno dítě, tak se zhrozíte. To je miliard! Jenže dítě se v dětském domově prakticky nenaučí žít ve společnosti, takže po opuštění domova končí na ulici, na drogách nebo u prostituce a následně v base. Takže konec bývá takový, ze následně toto dítko naseká další generaci stejně postižených dětí a jede se dál kočárem bílým kolem černých skal. Komunisti to jakž tak vymakali, děti se po skončení ZDŠ učily u poniku, který měl internát a následně ubytovnu, takže měly kam jít. Novodobý kapitalismus to bohužel zrušil, ubytovna byla přežitek, takže se pro jistotu zprivatizovaly. Dneska je stav takový, že tito lidé nemají kam jít a pomocnou ruku jim kromě několika málo nadací a neziskovek neprodá. Stejně tak člověk, co se dostane do basy, má při jejím opuštění smůlu, pokud teda nebydlel ve vlastním bytě. Nájem za něj po dobu basy nikdo neplatil, on přišel o byt a rázem je z něj bezdomovec. A do basy se můžete dostat i za obyčejnou automobilovou nehodu. Pomoc společnosti těmto lidem je nula nic. My je umíme jen buzerovat. Nejlepší je poslat je prodávat Nový prostor, to jim už rovnou můžete dát na čelo razítko "pozor, byl jsem v base a neptejte se mně proč".

ještě jednou já :-) musím zopakovat, že mě tyhle EURO gender pindy zvedají ze židle, ale abych jen nekázal vodum, popíši, jak je to zařízeno u nás: pracujeme i s manželkou ve svém (2xOSVČ), vzájemně si buď pomáháme v práci nebo zaskakujeme v péči o děcka (kojit se tedy teprve učím!), dorůstající děti vidí tatínka i maminku pracovat jak v dílně, tak v kuchyni, což je, myslím, výchovné... děcek máme šest a neodkládáme je ani do jeslí ani do školky...

Na každém šprochu pravdy trochu. Je pravda, že o děti se většinou starají ženy. Kromě porodu a kojení ale neexistuje nic, co by muž v péči o dítě nezvládnul. Pokud už chtějí politici zapojit muže do péče o děti a rodinu, co jim brání např. zvýšit vymahatelnost práva tam, kde se rodina rozpadne a kde děti živí jeden z rodičů a druhý se vesele chechtá za bukem, protože se mu nic nestane. Což takhle někde začít a trochu přitvrdit? Komunisti to měli vyřešené: byl a dodnes to je trestný čin, kdo se ho dopustil, šel do basy, kde MUSEL makat (na rozdíl od naší děsně demokratické současnosti). Dále: i když se muž stará o děti (je jedno, jestli v rodině funkční, kde má žena jen vyšší plat, nebo zda se rodina rozpadla, popř. je žena dlouhodobě nemocná), do důchodu jde za všech okolností dříve ŽENA, a to i kdyby se o děti nestarala vůbec, stačí, že je dítě porodila. Proč? Našlo by se těch nesrovnalostí víc. Takže se dostáváme do situace, kdy si pracovitý občan dítě pořídí kolem 30+ věku a často jen jedno, aby ho uživil, zatímco naši nepracovití spopluobčané si děti začínají pořizovat vě věku 16+, aby snáze dosáhli na sociální dávky. Dostáváme se pomalu do kleští, kdy ti pracovití mají s odřenými zády sotva na vlastní reprodukci pracovní síly a ve 100-leté periodě otočí 3 generace, zatímco ti nepracovití mají běžně 5-8 dětí a ve 100-leté periodě otočí těch generací 5-5,5. Nemáte dojem, že soudruzi z NDR někde dělají chybu? Jak dlouho nám ta pseudodemokracie za takto nastavených podmínek může ještě vydržet??

Sice nesouhlasim, ale je to zajimavy nazor:)

Žít moderně? Fuj! Pokroku a pokrokářů jsem si za 46 let svého života užil habaděj a mohu říci, že veškerá snaha o likvidaci tradičních hodnot ve jménu pokroku skončí v českém podání vždycky špatně. Žena je - narozdíl od mužů - geneticky přizpůsobena k fyzické péči o děti (zejména pak ty nejmenší), což ví každý, kdo má rodinu! Zkrátka svěřit nemluvně na mnoho hodin muži nemusí vůbec dopadnout dobře, a to zejména pro dítě samé. Jeho vývoj je totiž podmíněn více než si myslíme právě tím, jak matka i otec naplňují svoje role - je známo, že otcovský (tedy skutečně mužský a nikoli otco-mateřský) prvek chybějící ve výchově do 4-5 let věku má již navždy nenapravitelné následky v charakteru a zejména v budoucích morálních a ideových životních postojích potomka, zatímco pokud otec chybí až například v pubertě (!), následky kupodivu zpravidla nejsou v dalším životě pubescenta zdaleka až tak znatelné. Zkrátka charaktery i vzorce jednání se utvářejí v dětech daleko, daleko dříve, než jsme si mnohdy ochotni připustit. Proto je spíše nutno, aby se muži i ženy více drželi svých skutečných rolí namísto těchto směšných pokusů o změnu řádu světa. Je to jako bychom křičeli vší silou každý večer z okna: "Slunce nevyjdi!" Slunce vyjde ráno stejně - ať se nám to líbí či nelíbí - a my si akorát vyřveme hlasivky... (Mluvím zde tedy, pravda, o skutečných ŽENÁCH a MUŽÍCH a nikoli o atrapách, jejichž představitele můžeme občas vidět v duchaplných diskusích o rovnoprávnosti mezi pohlavími.)

Opět ufňukaná ženská??? Bože co je to za svět? Souhlasím plně s Leo a autorce článku bych chtěl doporučit, aby někdy měla děti. Celý prolém je v tom, že po narození dítěte valná většina matek obětuje celý svůj život děcku, leckterá se (i ráda) vzdá kariéry, zvlášť pokud není nijak závratná (což je případ asi většin). Tradiční role živitel a pečovatelka naopak zajišťuje lepší stabilitu rodiny, protože umožňuje ideálně rozdělit role v rodině, kdy každý se podílí na tom, co opravdu umí. Takže muž zabezpečuje rodinu, jelikož jeho mozek je stavěn tak, aby se dokázal dlouhe hodiny soustředit na jednu konkrétní věc... svou práci... Zatímco žena má odjakživa schopnost zvládat desítky věcí naráz, byť né do hloubky. To se ale při péči právě uplatní mnohem lépe, než v zaměstnání, protože dokáže se v jednu chvíli starat o děti, o domácnost, o stav ledince, stav oblečení, ví kdy přestala prát pračka, kdy má vytáhnout kuře z trouby, kdy má doběhnout pro prádlo na zahradu, kdy mají otevřeno na poště, co si má vzít manžel na jednání se šéfem a děti na školní oslavu, a spoustu takových maličkostí, doslova "štěků", které ale dohromady dávají hodně. Protože kdybych já chlap měl na všechno takového myslet, tak mě asi hrábne. Tohle rozdělení rolí dané přírodou je prostě výhodné už od pravěkých dob, kdy muži chodili na lov a ženy udržovaly oheň a staraly se o děti.
A samozřejmě, že život není ideální, ani lidé nejsou ideální, ideální vztah neexistuje, má své menší a větši trhliny. Manželky nadávají na manžele, že doma nepomáhaji, muži nadávají na manželky, že se o ně nestarají, často to je jen fňukání, výjimečně je to rodinný problém. Ale už jenom taková drobnost, že muži si vždycky vybírají ženu podle zevnějšku, ženy jsou při výběru partnera méně povrchní (v průměru), a často dlouze vybírají a přebírají mezi různými muži. Co si budeme nalhávat, můžeme si myslet, že umíme sbalit ženskou, ale pravdou je, že ve valné většině případu si žena vybrala nás sama a pokud by nevybrala, tak můžeme být třeba ženský idol, a nepomůže nám nic! Ženy si vybírají své partnery, aby je (ti muži) zabezpečili a byli pro ně živitelem. Proto ženu většinou zajímá obsah našeho konta, postavení ve firmě a cena koupených dárků. Není to nic jiného, než ujištění, že jednoho dne se budou moci klidně starat o děti a neřešit prostředky.
A aby to nebylo tak ideální, tak jsou ženy, které si neumí vybrat partnera a dokonce i když už dávno vědi, že si vybraly špatně, přesto jsou ochotny s ním mít děti. Ono volání přírody, kdy žena potřebuje mít děti a starat se o ně, je silnější, než klasická ženská obezřetnost. Pak takové ženy se stávají obětí své "potřeby" a pokud příjdou o svého živitele, brzo poznají, že že jsou v ..... (na patřičných místech).
Myslíme si, že je to společenský problém, ale podle mne je to jen o síle hlasivek. Takovéhle ženy nejvíce křičí a jsou tedy nejvíce slyšet.
Závěr mé úvahy je ten. Nejsem člověk, co by nařizoval ženám tradiční role. Pokud chce být žena ředitelkou miliardového koncernu, ať jím je! Mít takovou ženu za manželku, určitě neváhám a vezmu si rodičovskou s dětmi. Co já bych za čas s malým dal! Moje manželka však není ředitelkou, a její plat je oproti mému poloviční. Není to diskriminace, prostě nedělá takovou práci jako já. A tak zůstala doma, s dítětem, docela jí to baví a užívá si to. A tak mi řekněte, proč bych měl podporovat názory prezentované v článku. Tradiční role prostě byly , jsou a budou, nikdo to nikdy nezměni, a moc by mě mrzelo, kdyby nějaký zákon něco nařizoval, zakazoval, přikazoval a tím zužoval tu krásnou svobodu, kterou všichni máme a to svobodu volby cesty svým životem!

Zvykli jsme si vyjadřovat hodnoty v penězích a ekonomická výhodnost je obecně přijímána jako dobré vodítko pro rozhodování. Úspěšný je ten, který hodně vydělává. Snažíme se vytvářet stále nějaké správné vzorce chování. Máme ale vůbec čas zamyslet se nad tím, čeho chceme dosáhnout, máme čas zamyslet se jak chceme působit na děti (a nejenom ty naše)? Máme čas přemýšlet o tom, kteří lidé dokáží dětem předat své dovednosti a svoji moudrost? Nevidím nic špatného na vzorci pečovatelka - živitel, pokud jsou s ním rodiče a děti spokojeni. Nevidím nic špatného ani na sdílení obou rolí oběma rodiči nebo na vzorci pečovatel živitelka. Co považuji za špatné je, že dnešní společnost určité vzorce zvýhodňuje a to i prostřednictvím zákonů. Nelíbí se mi pokud společnost zákony znemožňuje lidem, kteří mohou být pro výchovu dětí do tří let přínosem, věnovat se jim jen kvůli tomu, že nemají patřičné vzdělání. A co se mi samozřejmě také nelíbí je, že se společnost vyhýbá účasti v péči o děti. Firmy potřebují pro svoji dlouhodobou existenci plynulý přísun pracovní síly. Mnohé firmy se však k této své potřebě staví ve stylu "nechat si létat pečené holuby do pusy". Nemohou se pak divit, že jim přilétají připálení nebo nedopečení holuby.

Bože, tohle tady už bylo a pan Špidlo s celou veleslavnou EUnií jen znovu ženou děcka do jeslí a matky do výroby... Sice se to neosvědčilo a z absolvnetů jeslí nám roste generace zločinců a psychopatů, ale sociální inžinýři si pokoj nedají! Ještě, že pan ministr Nečas je konzervativec a nepřijme kdejaký experiment za svůj! Je takových v naší vládě málo, že, paní Džamilo?