Svět bez daní III: pojišťovna místo policie a velký výběr soudů

Pane Adámku naprostu s Vámi souhlasím a myslím, že trh je opravdu pružnější, než stát....O světě kde by neexistoval stát jsem přesvědčen, že je možný, nicméně ALE zde budou vždy.....

"Vyhovoval by vám život ve světě, kde by si soudy konkurovaly či pojišťovny suplovaly policii?"
Z mého soukromého pohledu soudy u nás v ČR neexistují. Jít totiž s jakýmkoliv problémem k soudu, je časová a finanční sebevražda pro obě strany.
Dnes už soudy u nás žádný rozumný člověk nepoužívá, a je to jejich škoda, že se takhle svou neschopností, pomalostí a drahotou (advokáti...) odstranili z trhu.

„Stát problém vyřeší třeba za dva roky, trhu by to trvalo možná pět let."
Z mého pozorování stát řeší problémy (které se netýkají přímo jeho, speciálně výběru daní, a jiných témat, které ho trápí), tak kolem deseti a víc let.
A soudy trvají roky a roky...
Trh je z mého pohledu vždy daleko před pravidly od státu a stát se jen snaží své zákony přizpůsobovat podle toho, kde je teď aktuálně trh, tzv. zalepit nejhorší díry, a když zákony výjdou v platnost, trh je už zase někde úplně jinde.

Obávám se, že normální tržní chování pojišťoven není něco pojistit a pak vyhazovat peníze za ochranu tohoto majetku. Normální tržní chování je příliš vysoké riziko nepojistit anebo napařit tak vysoké pojistné, aby se to pojišťovně vyplatilo. Přes veškerou možnou právní ochranu tak máte dnes problém, chcete-li pojistit dům v povodňové zóně (nikdo Vás nepojistí). Průměrné lodní pojistné sazby v roce 1691 (jedno a půl století předtím, než Velká Británie za peníze britských daňových poplatníků vyčistila moře od pirátů a válečných konkurentů) činily 36% hodnoty lodi a nákladu. Jinými slovy za pojistné zaplacené za tři plavby, jste si mohli koupit novou loď. A bylo na Vás, jestli jste zaplatili, ochránili si svůj majetek sami (tj. investovali do lepšího lodního vybavení a děl) anebo to riskli, nepojistili se a věřili v přízeň Všemohoucího.

No, když se zamyslím, tak se s nadsázkou dá říci, že systém bez daní fungoval na územích, kde byla/je velmi silná mafie, tedy tam, kde odvody státu nahradilo výpalné. Dle úrovně a inteligence vedení pak tyto odvody byly tak vysoké, aby zajistily přežití podniků a současně jejich relativní bezpečnost. Pochybuji, že by se pojišťovny dokázaly zreorganizovat natolik, aby dokázaly omezit skupiny lidí, kteří by v podstatě zajišťovali stejné "služby" a neměli morální zábrany. A jak by se vyrovnali se skupinami lidí, kteří by se stavili buď do role "nedohledatelných"?

K clanku: Rozhodci jsou fajn ale pro pripady, kdy dve strany vstupuji dobrovolne do vztahu takze je moznost aby si dohodli rozhodce. Ale co v pripade ze mne poskodi nekdo s kym nemam uzavreny zadny vztah? Jak se pak bude urcovat, kdo to bude soudit, kdyz zajmem protistrany casto bude, aby se to nevyresilo? Tomuto se autor elegantne vyhnul ;-)

Co se tyce pojistoven: 1) V oblastech kde je dneska volna konkurence (majetkove pojisteni, zivotni pojisteni) jsou zkusenosti s pojistovnami spise bidne - klidne vas pojisti a pak kdyz ma nastat plneni tak prohlasi ze nedostatene nic nebo jen maly zlomek, protoze napriklad nemate na mrizich okna (na coz vas pri sepisovani smlouvy samozrejme "zapomneli" upozornit, ze ta pojistka co uzavirate vam bude nanic, i kdyz to vedeli). A zadna konkurence s timhle chovanim nic nesvede.
2) Asi by oblasti pojistoven kde by zajistovaly bezpecnost musely byt rozdeleny.
3) Pak je tady otazka pravomoci - k vysetrovani zlocinu je obcas potreba porusovani normalnich prav (zatykani, zjistovani soukromych informaci). Kdo by rozhodoval kdo ta prava ma a kdo ne?

Nemyslel jsem ze by to neslo pricipialne. Ale pro dalnici potrebujete souvisly pruh pudy a navic tech tras ktere davaji smysl ze stavebniho hlediska neni az tolik. Takze kazdy z majitelu na danem pruhu by vedel, ze jeko kus pudy proste potrebujete, protoze jinak vam je tech dalsich x desitek / set kilometru prakticky k nicemu. A tomu by prizpusobil cenu.

A to nemluvim o moznych obstrukcich "Ja chci hospodarit tady a nehnu se, penize mne nezajimaji.", "My ekologove jsme proti dalnici a ten pozemek vam neprodame.", "Ne, nechci mit dalnici za domem.", "My od konkurence vam zadnou dalnici pres pozemek ktery jsme 'nahodou' nedavno koupili postavit nedovolime." atp.

Mám dojem, že autor se až příliš opil předešlými dvěma články. Tam, kde nevládne stát (/mmch: kdy to naposledy bylo? V době kamenné?), tam vládne nikoli smluvní nebo zvykové právo, ale bezpráví, síla, vojsko. Vítězí silnější, a i ten se musí bát, aby ho někdo zákeřně nepodříznul zezadu, protože už je moc silný a samolibý a ostatním to leze krkem. Z historie je známo tolik příkladů, že by to vyšlo na encyklopedii. Pojišťovny by na podobném principu pracovaly, kdyby ovšem nebyly akciovými společnostmi, vytvořenými za účelem zisku. Takto je jejich primárním úkolem zisk pro akcionáře, ber kde ber, i za cenu toho, že pojištěnci platí, ale pojišťovna - má-li platit, kroutí se jako had a vymýšlí kdejaké kličky, jak nedat nic nebo jen hodně málo. To už vzájemné podpůrčí spolky na tom byly lépe, protože v nich bylo účastno málo lidí a ti věděli, že Franta si v dole fakt zlámal nohu, ale Pepa je flákač. Takže Franta něco málo dostal, ale ne moc, protože bylo třeba držet rezervu pro případ závalu, a Pepa nedostal nic a ještě mu kámoši v hospodě u píva doporučili, aby šel pracovat na jiný důl. Kdysi měly pojišťovny na starost i jakous takous prevenci, takže tu koupily hasičům stříkačku, tu přispěly nemocnici na sanitku. Po r. 1989 šla prevence do kelu a převážil zisk akcionářů. Takže článek popisuje stav, jak by to v lepším případě mohlo fungovat, ale ve skutečnosti to nikdy nebude. PS: státní soudy nejsou zadarmo, poplatky jsou hooooooodně vysoké. Zadarmo jsou jen tehdy, pokud se rodič soudí o výživné na dítě, ale ani tam nemusí soud rozhodnout o úhradě nezbytných nákladů. Obchodní spory mají poplatky dosti dosti vysoké.

Je to sice trochu mimo téma, ale jisté, že žádný soukromý soubjekt by s tou babou Havránkovou a jejím pruděním a obstrukcemi, neměl "svatou trpělivost" jako v podstatě bezmocný stát. Nevím, jak dobře jste seznámen se situací, či jste pouze prošel "mediální masáží", (nebo nedej bůh, abych se já zastával státu), ale v tomto případě jste tak trochu úplně vedle.

Když se vrátím k prvnímu článku, k panu Čechovi... V diskuzi byl názor, že by byl problém stavět dálnice či silnice s ohledem na výkup soukromých pozemků. Je fakt, že by proběhla nejdříve privatizace půdy a lidé by získaly pozemky do svého vlastnictví. Ale firma stavící dálnici by si mohla tyto pozemky od lidí pronajímat (třeba na 100 let dopředu). Domnívám se, že soukromá firma by byla upřímnější ve svých slibech než stát, tedy slibovala by jen to, co může splnit (ne jako stát v případě paní Havránkové a D11 u Hradce). Platby firmy za pronájem by byly jistě vítaným příjmem do rodinného rozpočtu pana Čecha :-)