Když Československo přijalo Marshallův plán

Na té celé epizodě naší moderní historie je smutný hlavně ten fakt, že relativně velmi krátký úsek našich krátkých dějin jako státu, na velmi dlouhou dobu, možná navěky, ovlivnil náš ekonomický osud. Ta neuvěřitelná startovní čára, kterou jsme měli po 2 sv. válce, kdy jsme vyšli s relativně moderním a nepoškozeným průmyslem s vyhlídkou Marshallova plánu a k tomu s těžbou uranu byla historická šance, která se NIKDY ale opravdu NIKDY nebude opakovat. S lidmi problém nebyl. Schopných a chytrých jsme jich měli tehdy ještě dost. Ale historie tomu chtěla bohužel jinak a šanci, stát se středoevropským Švýcarskem jsme vlivem mnoha okolností promarnili. Bohužel ten směr, kterým se ČSR tehdy vydalo je přímým viníkem dnešního ekonomického stavu ČR. Kdysi ekonomický premiant evropy je dnes z velké části levná montovna. Odbory třesoucí se, aby se západní podniky nestěhovaly do Rumunska a bůh ví kam za levnou sílou ( k čemuž stejně časem dojde). Většina hospodářství v cizích rukou. Ano. Pořád jsme na tom ze zemí bývalého východního bloku nejlépe. Ale ksakru... vždyť i ten jednooký mezi slepými by radši viděl svět oběma očima...

Ano, ale právě to mám na mysli. Ten výsledek voleb nijak neokecáme, to jsme si zavařili sami. A to jsem ještě nenapsal, že sociální demokraté v r. 1946 vystupovali, pokud si to vůbec lze představit, v některých ohledech ještě radikálněji a prosovětštěji než komunisté - a dostali 15 procent, čili s komunisty už to byla nadpoloviční většina.

Abych to zmírnil, ano, kdyby komunisté nedostali tolik hlasů od dobrovolných voličů, nebyl by nástup komunismu tak snad a rychlý. Ale většina českých politiků (na Slovensku to bylo jinak) v letech 1945 a 1946 adorovala Sovětský svaz a dobrovolně se hrnula do úzkého spojenectví. A přitom byli populární. Nedávno jsem slyšel v ČRo záznam, jak Jan Masaryk před nějakým shromážděním lidí říká, že je nejprosovětštější ministr zahraniční na světě a lidé, nešlo o komunistickou schůzi, mu aplaudují. :(

Právě že volby v roce 1946 nebyly zcela svobodné. To je dlouhodobě tradovaný omyl vycházející z dobové propagandy. Především nebyly povoleny některé tradiční strany, jejichž bývalí představitelé byli vyloučeni z voleb (jen někteří přešli na kandidátky jiných stran). Vlastní volební akt byl možný bez úpravy volebních lístků za zástěnou (dnes podle zákona povinnost), bylo možné volit tzv. manifestačně, tj. přijít do místnosti a jít rovnou k urně, snad dokonce s vyjádřením, koho volím. Toho využívala komunistická strana, která měla mezi svými voliči i zastrašené lidi, kteří šli volit v tzv. trojkách, kdy spolu se skalním komunistou šli volit dva "novokomunisté" tím skalním právě hlídaní. Jeden způsob zastrašení mám ve vlastní rodině - můj nevlastní praděd byl houslista v komorním orchestru a po válce byl obviněný z kolaborace ("dostal Malý dekret") spočívající v tom, že koncertoval Němcům. Začal být trestně stíhán, orgány činné v trestním řízení byly už pod vlivem komunistů (ministr vnitra Nosek), a nesměl vystupovat a tak si vydělávat na obživu, takže když mu bylo sděleno, že stíhání bude zstaveno, pokud vstoupí do KSČ, udělal to (zpětně nic hezkého, ale nevím, co bych dělal já). A pak se dozvěděl, že k volbám půjde v trojce. Kdyby šel sám, tak by, ačkoli člen KSČ, volil nějakou nekomunistickou stranu. Takových lidí byly asi tisíce... Mnoho lidí bylo zblblých komunistickou propagandou. Ministrem informací byl komunista Kopecký, ministrem školství a osvěty byl komunista Nejedlý. Rozhlas byl státní tradičně a nyní podléhal Kopeckému, na film včetně týdeníků měl stát od léta 1945 monopol, novinám a knižním nakladatelstvím přidělovala papír vláda (myslím, že min informací). Komunisté úspěšně korumpovali část populace přidělováním majetku konfiskovaného Němcům. Ne, volby 1946 nebyly svobodné. Svobodné byly volby v roce 1935 a pak až v roce 1990.

Já myslím, že klíčové byly volby v r. 1946. Ty byly zcela svobodné, a nikdo nás nenutil, abychom dali přes 40 procent hlasů komunistům. To byl asi ten Rubikon, od kterého už nevedla žádná cesta zpět. Kdyby tehdy KSČ získala třeba "jenom" 20-25 procent, tak by mohla být spousta věcí jinak...

Znárodnění, o kterém jsem napsal, se dělo podle dekretů presidenta republiky (ale ten jen podepisoval, na čem se usnesla koaliční tzv. Košická vláda, která po svém ustavení v dubnu 1945 vyhlásila program dající se do značné míry zjednodušit na heslo "Sovětský svaz - náš vzor!") publikovaných ve sbírce zákonů 27. 10. 1945 pod čísly 100-103. Dají se nalézt např. na webu ministerstva vnitra (nemůžu vložit přímý odkaz protože "obsahuje nepovolené znaky"). Nešlo o konfiskaci majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů, šlo o vyvlastnění majetku čsl. občanů nespadajícím do žádné kategorie nepřátel státu nebo národa.

Provokativní a svižně napsané. To bývá k zamyšlění, ale v tomto případě spíš k utvrzení se v názorech.
Ale jsou tam chybné předpoklady v historických faktech. Počínaje tím, že drtivá většina československého průmyslu a naprosto veškeré peněžnictví byly znárodněny ještě před Marshallovým plánem, hned na podzim 1945. Toto vyvlastnění bez náhrady naprosto zásadně formovalo podobu čsl. hospodářství a společnosti (např. od léta 1945 byl státní monopol na výrobu, dovoz, distribuci a promítání filmů, rozhlas byl do té doby vždycky státní, takže i tímto způsobem stát ovládal myšlení obyvatel) a je otázkou, jak by bylo naloženo s případnou americkou podporou. Dále, jak jak by se vypořádalo s tím, že mezi znárodněnými (tj. okradenými) akcionáři byly i subjekty ze zúčastněných zemí (USA, UK...).
K tomu, jak Škodovka kupuje VW. :) Škodovka byla před vládou ovládána rozhodujícím akcionářem francouzskou firmou Schneider-Creusot (také velká zbrojovka). Kdyby zůstaly po válce stejné akcionářské podíly, asi by Francouzi nedovolili Škodovce utrácet za německou fabriku, případně by si ji pořídili sami za dividendy z té české. :)
A Petschkova banka nebyla běžný peněžní ústav. Byla finančním ústředím jejich důlně-průmyslového koncernu. Doly ještě před válkou prodali čsl. státu a odjeli do USA. Nevím, zda by se vraceli. Do průmyslu investovaly klasické banky včetně největší Živnostenské. Druhá v pořadí byla Anglo-československá a Pražská úvěrní banka (AČPÚB), která byla mj. akcionářem zmíněné Škodovky... Ale úplně všechny banky, spořitelny a kampeličky byly v době konferencí o připravovaném Marshallově plánu již nějakou dobu zestátněné...
Chci říct, že neúčast na Marshallově plánu byla jen jedna z epizod na cestě ke komunismu a podle mě ne ta rozhodující. Tou bylo, podle mě, vyvlastnění podniků tvořících většinu hospodářství bez jakékoli náhrady. V západní Evropě se vyvlastňovalo také, ale ne v takovém rozsahu a vždy za nějakou náhradu (i když nižší než tržní cena). Tato krádež ve formě zákona byla, podle mě, zásadním krokem na cestě k bolševizaci Československa.

Asi byste mel prestat koketovat s lehkyma drogama, evidentne Vam to nesvedci.

Tak co Kohoute, už máte v tom fondu miliardu? Né? Nějak pomalu to přibývá. Asi špatná strategie...