Na burzách bude pršet, ekonomku pobolívá koleno

Četl jsem na toto téma (obecně předpovědí, včetně ekonomických předpovědí) knihu Nata Silvera: Signál a šum

Je to matametik téměř celý život se zabývající statistikou, takže poněkud povolanější než všichni ekonomové dohromady (přiznejme si, že většina studovaných ekonomů prolezla matematikou na VŠ/univerzitě s odřenýma ušima, takže tomu moc nerozumí).

Věnuje se těmto předpovědím, které se opakují tak dlouho, až samozřejmě vyjdou (ať už jde o krize nebo zemětřesení nebo vítězství Baníku). Pak jsou samozřejmě slavní, všude si je zvou, jejich příští předpověď samozřejmě selže a pak na ně všichni zapomenou. Pokud jsou chytří, nahrabou si během té chvilky na výsluní.
Diví se, že třeba správci fondů nebo stavitelé budov jejich varování blíží se katastrofy nedbají, ovšem nevědí, že ti to nedělají ne proto, že by byli tak strašně hloupí a o nebezpečí nevěděli, ale prostě proto, že to pro ně není výhodné, stahovat kalhoty před brodem. Lepší je totiž namočit se se všemi, když velká voda přijde, než být hambatý sám, když nepřijde.

Nicméně hlavní poznatek je, že ekonomická krize nikdy nevznikne z těch parametrů, o kterých _každý_ ví.
Pokud tedy paní Šichtářová ví, že ekonomika Číny zpomaluje, že evropské banky jsou ve špatném stavu a že centrální banky mají zvrácenou politiku, tak to ví úplně každý, a není to důvod ke krizi.

Ta je vždy zažehnuta nečekanou zprávou ("Cerná labuť" nezapočítanou v rizicích - tzv. "neznámé neznámé" - parametry, u nichž nejen že neznáme hodnoty, ale dokonce ani nevíme, že existují), třeba tím, že všechna čísla nejsou jen špatná (to je Ok, s tím se dá počítat), ale zejména naprosto vylhaná (to není Ok, s tím se počítá špatně).
Dnešní počítačové modely jsou velmi dobré a dobře odhadnutelná rizika - ta, která vidí každý - v nich jsou. A ty ostatní v nich nejsou, ale ty neznám ani já, ani paní Šichtářová, ani ti kdo dostávají Nobelovy ceny, a proto taky nevíme, kdy ta krize začne.