Dobrovolně skromný život

neni proč,,proč hnupa.neco učit..kdyš sral na rodinu..

zasada..jak te mněli..stač..,mě nevočuráš

kurna,neco,,si piste,,umnet a svobodně dělat,,jsem jen já,jinač.jen kecáte,,

Dobrovolne skromny zivot zijete i vy. Nebo snad chodite po praci na brigadu vykladat vagony, abyste meli vice penez a koupili si za ne pozlaceny iPhone, protoze nepozlaceny vam neni dostatecne dobry? A pokud chodite, delate i vikendy a svatky? A vite, ze v hostorii byli lide, kteri spali jen tri hodiny denne a zbytek casu pracovali? Klepete si na celo s tim, ze tohle by delal jenom magor? A proc by si tedy nemel klepat na celo clovek s polovicnim uvazkem za 10 tisic mesicne s tim, ze 40 hodin tydne (plus dalsich zhruba 5 az 15 hodin skrytych v cestach do a z prace) muze delat jenom magor.
At uz si to pripustite, nebo ne, vzdy se rozhodujete, ze neco uz delat nebudete (vykladat vagony o vikendech), protoze ty penize navic, co za to dostanete a ty veci, co byste si za ne koupili vam za to uz nestoji. Jenom lidi o kterych se rika, ze si zvolili dobrovolnou skromnost zjistili, ze varit ze zakladnich surovin a pestovat zeleninu je pro ne subjektivne mensi opruz, nez sedet nekde v kvadru v kanclu a vytvaret nesmyslne prezentace o hovne v softwaru jehoz autor by mel viset za to jak vymyslel ovladani.
To, ze se casto jedna o ekopomatence, kteri krici, ze by se auta mela zakazat a pak si v obchode koupi pomeranc (ktery se tam asi teleportoval, nebo nevim, jak si to predstavuji) je druha vec. Ale spis to souvisi s tim, ze kdyz clovek nad ekologii premysli (at uz rozumne, nebo zcela bez pochopeni souvislosti) zacne mu dochazet, ze je hloupe plytvat zdroji na nesmysly (a tu prezentaci mi 3x vytiskni, sice ji nikdo nebude cist, ale vzdycky jsme to tak delali od doby, kdy jsme tu jeste nemeli projektor), pak prijde na to, ze cast (smysluplne casti) jeho prace by sla udelat po internetu z domova a nebylo by nutne jezdit autem buhvi kolik desitek kilometru (coz samozrejme u typicke firmy neprojde) a nakonec pokud odmita auta a snazi se do jen trosku vzdalenejsiho mista dokodrcat na kole, nebo v nejhorsim pripade i MHD (coz muze bez problemu i ve meste trvat 2-4x dele, nez na kole), tak se myslenka na nizsi az zadny uvazek nabizi pomerne sama.
A uvazte, ze dojit si na zahradu utrhnout par rajcat k obedu neni ani zdaleka takovy opruz, jako natrhat jich deset kilo.

Když nebudou lidi utrácet tolik za zmiňovaný konzumní život, tak jim to pomůže i dříve se osamostatnit co se bydlení týče (myšleno ve smyslu neplatit nájem). Jinak nepsal jsem vyskočit z koloběhu. Prostě např. zvolím radši práci, která není tak stresující a nevracím se z ní v 7 večer výměnou za nižší plat. Když se dokážu naučit skromnosti tak v klidu vyjdu.

Hezka predstava, ale pomerne naivni. Dneska i stary skromny panelakovy byt stoji velke penize, ktere musi ten skromny clovek nekde vzit. Takze vyskocit nejak vyrazneji z tohoto kolobehu nejde, pokud clovek nema na uctech miliony.

Vydat se bydlet někam na samotu a vyloženě se živit sám je bohužel pro většinu lidí nemožné a nikdy se tak nestane. Ovšem omezit konzumní život můžeme mi všichni. Viz. těch pár tipů v článku a je toho samozřejmě mnohem více.
Proč se pořád někam honíme? Všude jezdíme autem? Kupujeme tuny jídla a pak ho vyhazujeme? Kupujeme si nový mobil když ten starý pořád funguje a jen vyšel nový model? Musíme si opravdu koupit nové džíny jen proto, že ty staré trochu vybledly? Potřebuju paušál na telefon i když nepodnikám? ..... Takhle bych mohl pokračovat dál a dál..
Někdy člověk zjistí, že je mnohem štastnější když má méně náročnou prácí za méně peněz, ale má čas se zastavit a nemuset někam stále pospíchat.

Pokud není člověk v důchodu a nebude mít trvalý pracovní poměr, bude si muset platit minimálně povinné zdravotní pojištění nebo být vedený na ÚP. Jinak se z něj stane dlužník zdravotní pojišťovny.

Velmi rozumný názor.

I kdyby nakrásně chtěli všichni žít "prostě, jednoduše, ve spojení s přírodou" a pěstovat si své bramory a cibuly, tak by se to mohlo povést jen polovině lidí, protože reálně jsme počet obyvatel, které může naše země (i Země) uživit "tradičním způsobem zemědělství" překročili asi tak před 100 lety.
Ale ono to asi víc než pár procent lidí chtít nebude (a ti obvykle také rádi využijí všech chemicko-technických prostředků moderní západní medicíny, když je ouvej) takže by neměl být problém jim k tomu prostor dát.
Pokud někdo potřebuje "utéct do přírody po pracovním vyhoření", tak by se primárně měl už od dětství učit, jak se do takové situace nedostat. Víte co se stane, když tu tabulku, graf nebo "prezošku" neuděláte do deadlinu? Nic. Vůbec nic. Maximálně Vás vyhodí a najdou si jiného trotla, který to bude dělat stejně blbě, jako Vy. Když přijede záchranář k člověku, který ztrácí půl litru krve za minutu, tak to je skutečný "deadline", který leží asi tak 3 minuty v budoucnosti, a je záhodno si máknout. Všechno ostatní jsou nesmysly, kterými netřeba se zatěžovat víc, než je zdrávo.

I když by člověk byl jako trosečník na ostrově, náš systém z něj vyrobí dlužníka bez mrknutí oka. Platba za popelnice, sociální a zdravotní pojištění. Tedy tento článek je naprostá hovadina. A jako bonus za prodej masu dostane takový chovatel EET pod hrozbou trestu. Stát si své už ne desátky ale pětky vybere, i kdyby vás měl zabít.

Chocholoušek? Vy nás ale zásobujete pane Karfík....

Vše má svoje pro a proti. Ne každému by takový život vyhovoval. Realita je daleko drsnější a nic nespadne do klína samo sebou.

Útěk od běžného modelu práce a konzumního života k podobným alternativám je sílící trend, jehož základ leží v rostoucích nárocích na společensky vnímaný úspěch. Podobnou změnu absolvují obvykle lidé, kteří za sebou mají hektické pracovní období. Práci hodně obětovali a často byli z pohledu okolí úspěšní. Jenže pak zjistí, že i když jim hektický životní styl přinesl materiální statky, a žijí v dostatku o kterém se řadě jiných může jen zdát, necítí se šťastní. Často nadstandardně zajištění a schopní lidé, kteří ale psychicky strádají. Klíčovým hybatelem bývá pracovní vyhoření. Rozhodnutí vystoupit ze systému, který nepřináší uspokojení, a hledat štěstí jinde se pak jeví být logickou volbou. Člověk který zvládl divizi firmy a stovky podřízených jistě zvládne statek a stádo ovcí. Ono to vlastně moc jiné není. Čím rychlejším a náročnějším životním stylem budeme žít, tím více bude těch, kdo podobnou cestu zvolí. Naprosto je chápu.