To vám nebaštím. Koupit si byt? Dům? Nikdy!

Vlastnit cokoliv je závazek, nejen nemovitost.
Koupíte nemovitost ve špatné lokalitě. Cena bytu/domu/pozemku nestoupá, nebo dokonce klesá. Postaví vedle vás dálnici a z krásné přírody máte prach, špínu a hluk. Kdysi klidné místo je rušné. Nebo se někdo rozhodne vedle vás nastěhovat nepřizpůsobivé občany. Nebo protivný soused. Nebo přijde krize a cena vaší nemovitosti klesne zrovna v době, kdy ji potřebujete prodat. Nebo jste koupili nemovitost se spoustou skrytých vad a marně se soudíte s původním majitelem, který má na sobě exekuce nebo insolvenci a prachy z něj prostě nevytlučete, ani kdybyste mu hrozili osobní likvidací.
V lepším případě je všechno v pořádku, ale musíte nemovitost udržovat, např. opravit střechu, vymalovat, nová okna, dveře, nábytek, rekonstrukce rozvodů, stoupaček atd...
Chcete se přestěhovat? Máte starosti s prodejem bytu a kde vzít peníze na nový, než ten starý prodáte.
Hypotéka vás zadluží na 15 - 30 let.
Jenže jsou tu i výhody. Když koupíte nemovitost v rozumné době (ceny nejsou vyšponované nad skutečnou hodnotu), na dobrém místě, tak si ji necháte. Můžete v ní bydlet, nebo ji někomu pronajmout. Víte, že jednoho dne už platit přestanete. To oceníte především v důchodě, kdy vaše reálné příjmy klesnou. Když třeba váš partner jednou odejde tam, odkud není navrátu.
Já jsem koupil byt v době kdy stál o polovinu méně než dnes. Nájem byl také poloviční. Jenže, já stále splácím cenu, která byla před nějakými 13 lety. Ušetřím 36.000,- na rozdílu mezi hypotékou a nájmem. Splátky mi navíc klesly o 800,- Kč díky refinancování (klesly úroky). Samozřejmě, může to jít i obráceně a zase jít nahoru. Ale nájemné roste rychleji.
Moje náklady na hypotéku a energie jsou necelých 11.000,-. Nájemné s energiemi je okolo 14.000,-. Moje máma má zrovna takový důchod. Myslíte si, že by takové nájemné dokázala platit? Mohla by se odstěhovat do nějaké zapadlé vesnice a bydlet v bytě 2 kategorie a platit poloviční částku. Ale nedostala by se do obchodu, k lékaři. Autobus tam jezdí jen v pracovní dny a to 3x denně. Ráno v 5 a zpátky se dostanete v 1 odpoledne. Pokud autobus nezmeškáte.
Můj byt manželka může zdědit. S důchodem 14.000,- a náklady na byt 11.000,- (ve skutečnosti by náklady šly o něco málo dolů kvůli nižší spotřebě energií) by skromě vyžila. S nájmem 14.000,- a vyhlídkou jeho každoročního zvyšování by neměla z čeho žít.
A jednou byt zdědí děti. Mohou v něm bydlet, nechat vnoučatům, prodat.

Je to pravda. Najem bytu je dnes ještě dražší než dobre naplánovaná hypotéka treba na 30 let. Aděti budou dědit mebo prodejem chalupy získají tučnou sumu. Nemovitosti stále dtáhnou, jsou to dobre uložené peníze. Naši kdysi koupili barák za 120 tis, já dnes budu kupovat menší za 1500 000.

Pěknej blábol. Dám příklad. Byli rodiče mojí mamky a rodiče táty. Rodiče táty si koupili dům a museli si na něj tenkrát půjčit. Rodiče mamky celej život platili nájemní bydlení. Už je to pár let, ale všichni umřeli. Po rodičích taťky zůstal dům v kterém bydlím. Po rodičích mamky zůstalo na účtu pár tisíc a nutnost zařídit vyklizení bytu. Takže raději budu několik let žít s rozumnou koulí u nohy, než cpát peníze cizím lidem a pak svejm dětem nic nenechat.
A celej tenhle článek je blábol. Ano za hypotéku platím cizím lidem bez tváře, ale platím pouze úroky a za pár let bude dům můj bez dluhů. Pokud platím nájem, tak vše jde majiteli nemovitosti. Můžu platit pět, nebo třicet let, ale po těch třiceti letech mám stále holý zadek, ale hlavně že se na mě paní domácí hezky usmívá, že :D
Pochopil bych nájemní bydlení, kdyby to stálo třeba polovinu toho co hypotéka. Ale pokud je hypotéka na stejné úrovni jako nájem, tak nevidím sebemenší důvod proč neplánovat budoucnost bydlením ve svém.

koupit byt na hypotéku má svá nepomíjitelná rizika, rozvod, ztráta práce jednoho nebo nedej bože obou manželů, ev. partnerů a také nemoc a tedy z toho plynoucí opět snížení příjmu. Po mnohaletém splácení už nemáte novostavbu, je třeba do bytu investovat a to není zadarmo. Dvacet, třicet let být pod finančním tlakem není příliš lákavá situace. Je třeba věc opravdu dobře uvážit. V posledních letech byl velký hit stěhování z měst na venkov, dneska o tom nikdo ani nepípne, proč asi? Lidé vyzkoušeli, že pro městské lidi je bydlení na venkově něco jiného, než jen život na čerstvém vzduchu, problém je s prací, dovozem dětí do školy, život s klíči od auta stále v ruce, časem omrzí. Každý známe někoho z okolí, kdo masáži s čerstvým vzduchem propadl a dnes? Leckdy velký průšvih. Kupování bytu za každou cenu, mi to trochu připomíná. Nicméně je to svobodná volba každého, což je dobře.

Koupila jsem byt v roce 1999 za 850 tisíc (2+1) v Praze a dnes takový stojí přes 4 miliony... A dojíždět po ucpaných spojkách, kde každé ráno stojí kolony...nevím. Doprava se zhoršuje spíše než zlepšuje, logicky s bydlením za městy roste i počet aut a kapacity silnic nestačí. Rychlé dálnice u nás opravdu nejsou :))) A ano ceny bytů stale rostou....Pokud jste povahou nomád tak možná je nájem OK, nikdy nevíte kdy si majitel vzpomene vás z nájmu vyhodit....možná je to cool ve 20ti s dětmi už moc ne a v 60ti je to k pláči!

To,co zde píše autor, je pěkná pito.most. Když mám nemovitost a splácím, vždy ji mohu prodat, a ještě mi něco zbyde. Lidi potřebují bydlet, to je základ a ne jako tu.pec kupovat každý rok nový mobil, auto atd. Hlavně, že nemám své bydlení. Když si pronajmu, tak nevím, kdy mi majitel ukončí smlouvu. Zda vůbec vrátí kauci. A bytů je nedostatek. No nic, jen ať je více takovýchto podnájemníků, alespoň mi bude mít kdo splácet hypoteku, jupí, a byt se pěkně platí sám...

Bože to je kravina, přemohl jsem se a dočetl to do konce...

Hezky jsem se pobavil. Jen by mě zajímalo do čeho by jste pane redaktore ty peníze vložil? Na spořící účet? Ale jděte... Já jsem například v roce 2011 koupil byt (na hypoteku, samozřejmě) a nyní jsem ho prodal za dvojnásobnou cenu, věřte nebo ne. Ano, stále budu splácet dál hypotéku, ale ty necelé 4000 mě opravdu nemůžou vytrhnout. Dokonce i s hypotekou jsem procestoval kus světa... A jak uvádíte, že nemovitost je těžké prodat, když je vázaná hypotékou, tak jste na omylu. Nemám nic proti tomu jak kdo bydlí, ale například v Mladé Boleslavi se nájem za 2+1 pohybuje kolem 13000kč, no nechtěl bych být důchodce a vzpomínat na to, jak jsem byl blbej a nekoupil si svůj vlastní byt... Nevím kolik vám je, ale těším se na váš článek až budete v důchodu a budete si stát za tímto tupym názorem...

A to bydlíte kde? V chánově? Za tak směšnou cenu byt prodáte raz dva. V Brně nenajdete byt pod 1,5 milionu, a to je svobodárna :D Ceny nemovitostí tu jsou šílené, nechápu jak lidé mohou dát za byt i 3 miliony a přeplatit na hypotečním úvěru další půl milion :D

Začala jsem jedním úvěrem ze stavebního spoření a po 7 letech splatila, pak další po 6 letech splaceno a další, spacela jsem samozrejme z nájmu, v mych 45 letech přerostl příjem z nájmu, příjem z pracovni činnosti po 20 letech praxe chemicke laborantky, od 42 let jsem na rente v domku s malými náklady. ....přesto se mi článek moc líbil, jsem vdecna za každého slušného nájemníka, ps:ke mi ted 47 a prez 20 let jsem neslusne nájemníky nepotkala, jen jednu fetacku a ta po domluvě ihned odešla, tudíž výpadek nájemného za celou dobu zadny

Já bydlím v nájmu a nic mi nechybí.Jen chci napsat,že nic nevydrží věčně.Vemte si paneláky,stojí 30-40 let.Mít svůj byt vpaneláku,ale co za pár let?Požár,výbuch,nebo i stářím se panelák bude muset zbourat a těch x rodin si mezi sebe rozdělí pár metru čtverečných pod panelákem.Hezká vyhlídka.Možná ne hned,ale třeba za 10,20 let.

Konečně uhodil někdo hřebířek na hlavičku. Podobně to bylo keců u osobních aut, že češi chtějí auto vlastnit a pak přišly operáky pro fyzické osoby.

Blábol. Ve 30 letech jsem si bral hypotéku 1,8 mil. Dnes po 5 letech něco málo splaceno.ovšem z úroku 5,20 je nyní 2,1 a slácí se veseleji a rychleji.Navíc přibyla možnost každoročně splatit až 20 procent jistiny.Máme menší, ale krásný dům na malém městě a 600 m zahrady.Pozemek byl náš.Předtím jsme bydleli v paneláku. Už bych nikdy neměnil.Koukat na tupé sousedy. Měsíčně hypo cca 7000 + 5000 poplatky. Práci máme oba dobrou a dlouhodobou.Snad jen doufat že zdraví vydrží.Pokud mě vykopnou, nebudu lempl a najdu si jinou.Pořád ty kecy co by kdyby jakby.Kdybych řešil furt hospodské kydy co by jakby atd. tak bydlím pořád v tom paneláku a nic.Bral jsem si to na 30 let.Z našetřených peněz tak každý rok něco šoupnu bance a dluh se krásně snižuje.No a pokud nás oba vykopnou a budeme bez práce dlouhodobě?(nepravděpodobné). Tak se to po dohodě s bankou prodá, umoří zbylý dluh a můžu zas do paneláku do podnájmu mezi tupé sousedy a život jde dál.aspoň jsem si zkusil vlézt do žita:)))

Lidé jen hezky poslechněte autora a neberte si hypotéky. Aspoň my co jich máme několik budeme mít komu pronajímat. Myslím si, že pokud člověk normálně hospodaří, tak vlastní bydlení by měla být prvořadou prioritou. Zvláště s ohledem na stáří, kdy už nebude mít takové příjmy jako dřív.

Ano, prodat se dá vždy, je jen otázkou za kolik se vám to podaří. Koupila jsem s expřítelem byt na úvěr za 235 000,- a to na 15 let. Po 6 letech jsme se rozešli a byt jsme museli prodat. Bohužel se nám ho po delší době podařilo prodat za 50 000,-. Byt nemáme a ještě nějakých pár let se bude splácet. Bohužel se v době koupě bytu nedalo předpovědět, co se ze sídlištěm stane a co z něho udělá televize a její nepravdivé zprávy. Můj současný přítel koupil též byt. Bydlíme v něm dva roky. Celý jsme ho upravili, dorekonstruovali, ale musíme se odstěhovat. Před 15 měsíci se nad nás nastěhovali noví majitelé bytu. Bohužel tito majitelé jsou tak hluční, že pod nima nemůžeme existovat, natož naše malé dítě. Ať se obracíme kamkoliv, tak všude narážíme na skutečnost, že jsou majitelé a v bytě si můžou dělat, co chtějí ( např. stěhovat nábytek kolem půlnoci, nebo vrtat kolem půl jedenácté v noci a to nemluvím o hlasité televizi nebo jejich rozhovorech, kdy slyšíte každé slovo). O nějakém klidném spánku v noci se nedá vůbec mluvit, natož o spánku mého miminka. Takže moje zkušenost je taková, že je dobré si koupit byt, jelikož máte větší práva, pokud ovšem nenarazíte na sousedy, kteří si myslí, že mají ještě větší práva než vy. V takovém případě je lepší nájem. Pokud však narazíte na byt, který je v dobré čtvrti, v dobré nemovitosti a víte, že když se něco stane, tak se s tím někdo bude zabývat, tak je vhodné kupovat. Jinak ne, protože se prodělají akorát všechny úspory.

Já si s bývalým přítelem před 8 lety koupila byt po rekonstrukci za 235 000,-. Před dvěma lety jsem byla nucena ho prodat a po delší době se mi to podařilo za 50 000,- ( z toho jsem musela uhradit převod družstvu ). Nastěhovala jsem se k současnému přítelovi, který měl svůj byt. A teď, po dvou letech, jsme nuceni kvůli hlučným sousedům byt prodat. Naštěstí se ceny nemovitostí zvedli, takže doufám, že dostaneme více, než 325 000,-, které za něj dal. Mimo jiné, byt je velký, světlý a opět kompletně po rekonstrukci.

Naprostý souhlas s autorem. Nemovitost bych si koupil jen pokud bych ji nutně kvůli rodině potřeboval a nemohl se bez ní obejít nebo pokud bych měl takové úspory, že bych ji mohl velmi rychle doplatit. Těm, co si pořizují nemovitosti jako investici na hypotéky bych doporučil zvážit tři trendy, které se v krátké budoucnosti začnou velmi silně projevovat - 1. demografický pád a úbytek obyvatel - začnou vymírat velmi silné válčné a poválečné ročníky a rodit děti budou demograficky velmi slabá 90tá léta. 2.Dostavba dálnic a obchvatů měst a s tím spojená rychlá dostupnost většiny míst kde se nabízí výhodná práce z velmi dalekého okolí. 3. Automatizace a přesun většiny práce do služeb a možnost je částečně dělat z domu, tzn. nutnost dojíždět po rychlých dálnicích do místa pracoviště třeba jen 2-3 dny v týdnu. A ještě na závěr bych se rád vysmál tvrzení, že cena nemovitostí bude pořád růst. Někde bude reálně růst někde bude reálně klesat, ale rozhodnou o tom vnější příčiny jako reálná poptávka a ne levné peníze, spekulace a bubliny, protože ty se vždycky nakonec zhroutí jako domeček z karet.

Chtěla bych vidět ten byt za 0,7mil. bydlím na vesnici a tady se byty prodávají za 850tis.před rekonstrukcí :-)

Víte, pozorně jsem si přečetl článek i komentáře a mám k tomu jednu věc: Ono je snadné obhájit si svoji finanční pravdu v situaci, kdy si ocením věci jako je svoboda, nezávislost a další zmiňované nefinanční hodnoty. Proto si dovolím přidat další nefinanční hodnotu a to je vztah k tomu bydlení.
Víte on je velký rozdíl mezi vztahem k nájemnímu bydlení a k vlastnímu bydlení a to nejen k tomu vlastnímu objektu, ale i k jeho okolí. Jistě sami kolem sebe vidíte příklady lokalit, kde se bydlí v nájmu a lokalit, které užívají vlastníci.
Další nefinanční kategorií je také pojem domov. Nebylo by vhodné zvážit tento pojem nejen ve vztahu k sobě samému, ale také ve vztahu k dětem. Děti, které někde vyrůstají a mají možnost to bydlení považovat za domov k němu také dříve či později získají pevný vztah. Jistě pevnější než k nájemnímu bydlení, které se tak snadno ve jménu svobody a nezávislosti mění.
Mimochodem pokles ceny nemovitostí může trápit jen takového vlastníka, který se rozhodne v období poklesu cen prodat. Jinak je to jen nepříjemná epizoda maximálně s dopadem na duševní pohodu hypotékou zatíženého jedince.
Čili pokud existují argumenty pro vlastní nebo nájemní bydlení a jsou v zásadě stejně vážné, pak by se výše uvedené řádečky mohly do úvahy vzít také.

Vyznávám stejnou filosofii jako autor. Ač jsem dobře placen ve stabilním oboru a prodejci hypoték by mě jistě uvítali s otevřenou náručí, nemám zájem. Dokonce nemám valný zájem ani o koupi nemovitosti bez hypotéky, tj. takové, na kterou bych dnes dosáhl jen z úspor. Dospěl jsem k tomu po letech koukání do burzy. Podívám-li se na trh s rezidenčními nemovitostmi očima investora na burze, vidím toto: - Celý trh s byty a domy jede se silnou finanční pákou. - Margin je proti hypošce bezpečná věc, protože jde získat jen na likvidní investice a investor ručí jen svým podílem. Všude je nabádán k opatrnosti a k omezení výše investice tak, aby jej případná ztráta nezruinovala. Naproti tomu hypoteční banky schválí tak nízký podíl vlastních prostředků, jaký by na margin na burze ani zdaleka nestačil. Klient neručí jen majetkem nabytým na úvěr, ale veškerým. V případě propadu může přijít o vše a ještě zůstat s drahým dluhem. Ale co, všichni se radují, že klient činí zodpovědný krok. Slušná masírka. - Mnoho obhájců hypoték se bohužel řídí neskutečnými bludy a na jejich základě do něčeho vrazí se silnou pákou miliony. Těch bludů je plná i tato diskuse. Tak třeba tvrdit, že nikdo nikdy nepronajme pod náklady je jako tvrdit, že nikdy žádná komerční firma nebude ve ztrátě, přece nebude prodávat svoje zboží za nižší než výrobní cenu. No, děje se to vcelku běžně, nesnížit cenu znamená neprodat a zbankrotovat okamžitě. A to si obchodované firmy dokáží výnosy a náklady velmi dobře spočítat, na rozdíl od amatérů v hypoškách. - Kouzelný a častý blud je, že v každém případě má hypotékář za X let splaceno, zatímco nájemce bude mít holou řiť. Můj aktuální stav je, že platím tržní nájem, který je nižší než by byla samotná cena peněz (úrok+poplatky+nerealizovaný zisk z vlastních prostředků případně vázaných do hypo), pokud bych si obdobný byt koupil. Musím pokorně uznat, že nevím s jistotou, jak na tom budu za oněch X let s majetkem, ale vidím dobrou šanci, že lépe, než bych byl s hypotékou. A nějakých 20 let je dlouhá doba, tak není vyloučeno, že se něco semele a přijde období, kdy budou nemovitosti z pohledu nezadlužených lidí za pár drobných. Uvidíme. Vám zadluženým, kteří toto čtete, držím palce. Buďte zodpovědní a budujte si prosím finanční rezervu, ať nám tu jednou neuděláte propad větší než zažili amíci před pár lety.