Ivo Toman: Největší brzda je bordel v hlavě

Super, díky za článek. To proudění, čili flow, je opravdu moc důležité. Pamatuji si na své koníčky z dětství, kdy jsem byl někdy tak zabraný do své činnosti během prázdnin, že když přijeli rodiče z práce, tak se nestačili divit, že jsem si neohřál a nesnědl připravený oběd. Nakolik jsem byl některé dny pohlcen svými zájmy a byl v takovém flow, že jsem na jídlo zcela zapomněl. Pak si raději při podobné činnosti dělal harmonogram, jehož součástí byla pauza na oběd :-).

Dobře tomu rozumím, co pozitivního to pro lidi může znamenat, třebaže jsem se s tím, co by a psychologickým termínem setkal relativně nedávno. Myslím o tom mezi prvními psal Mihaly Csikszentmihalyi : O štěstí a smyslu života. Knihu rozhodně doporučuji.

Obávám se, že většina dnešních náctiletých ani netuší, o jaký pocit jde, a jak se pořádně zabavit. Proto je tolik problém z drogama, naprostá většina kouří, a taky se nechají snadno manipulovat třeba Facebookem, či jinými sociálním médii, kdy mají za úkol se nafotit nebo nakamerovat v nějaké absurdní a často nebezpečné situaci. A pak se jen předhání v tom, kdo to, co je vlastně stejné, udělá nejlíp, nebo nejvíc, nebo přeci jen trochu jinak, ale v rámci mezí uznatelných stádem...

Opravdu nesmírně tvůrčí a duchaplné činnosti.... obávám se, že příčinou této degradace schopnosti flow vedoucí mj. k tvoření, smysluplné seberealizaci a štěstí, je paradoxně moderní technika, která nabízí laciné a pomíjivé formy flow - a hodně lidí pak zpohodlní a vrcholem jejich flow, je takové proudění, které jim dodá pouze externí zdroj - např. TV seriál nebo film. To je ovšem značně pomíjímé a ke štěstí to zrovna moc nevede. Třeba už při čtení knihy už musí být člověk tím aktivním zdrojem, který flow vytváří.