Mamánek – obětní beránek

Přesně tak, například na vesnicích prostě jeden z dětí zůstává v domě, který přirozeně převezme a nikdy nemá v úmyslu se odstěhovat, právě naopak, pokud je bydlení dvougenerační tak zde zakládá rodinu.

jestli to tedy není zase nějaké PR realitek, developerů či hypotečních bank? a la "máš doma akvárko? Tak jsi buzerant!"

Pokud je Lenka Zlámalová analytička, pak já jsem královna ze Sáby.

Tak to je dobrá rada pro abstinenta ...

Ano,naprosto souhlasím - bydlíme v jednom domě s maminkou manžela ve dvou jakžtakž samostatných bytových jednotkách a neznám lepší rodinný model. Děti mají blízko babičku, která má na ně vždycky čas a učí se tolerantnímu soužití, babička má kolem sebe společnost, která ji potřebuje a kde je platná, zároveň může zůstat bydlet v domě, kde bydlí už 50let a má svou zahrádku, a také pomoc, když ji potřebuje. No a my? Nemusíme řešit vyzvedávání dětí ze školky a školy, a třeba prádlo mi často z pračky záhadně vykáče, usuší se, vyžehlí a objeví složené na gauči... Je pravdou, že tohle soužití asi není pro úplně každého - musíte být tolerantní, nelpět na zbytečnostech a respektovat druhého. No a taky musí každý mít nějaké to soukromí. Mě naopak nepřijde normální model, kdy každý bydlí samostatně a k babičce s dětmi jezdí jednou za měsíc na návštěvu.

Řekl bych, že tu někomu paní Šiklová šlápla na kuří oko :)

Práce ČSÚ je velmi povrchní a je zřejmě použita k jednoduché manipulaci s veřejným míněním. Součet procent mladých lidí v každém okamžiku musí být 100%! Jakou cenu má tato informace a komu potom slouží? Má ovlivňovat veřejnost názorem, že bydlet s rodiči je nepatřičné? Pokud obsahují zbývající procenta mladé lidi, starající se o svou rodinu, pak to může znamenat závažnější skutečnost a to, že klesá porodnost, která je vzhledem k registrovanému počtu obyvatel dorovnávána emigrací. Dávám za pravdu cml11, že jistá doba soužití rodičů s dětmi a vnuky přispívá mimo "hlídání" dětí i k dobrému soužití a pochopení mezi generacemi.

Za samostatnost bych spíše než společnou adresu s rodiči považoval ekonomickou nezávislost. Soužití v jedné nemovitosti naopak může být pro obě strany dlouhodobě výhodné. Udržet doma přinejmenším jednoho z potomků považuji za žádoucí. A to zejména kvůli pomoci ve stáří, kdy už člověk zkrátka neobstará to co v produktivním věku. Navíc vědomí, že pro domácnost ve které člověk žije existuje přímá kontinuita, psychice člověka rozhodně pomáhá. Pro potomka pak zase může být velkým přínosem nejen materiální základ, plynoucí z finančních výhod společného bydlení, ale zejména čas, který mohou rodiče věnovat jeho dětem. Bydlet u rodičů tak v žádném případě nemusí být nežádoucím faktorem, ale naopak společensky žádoucím návratem k tradičnějšímu pojetí rodiny, než jaký je dnes obecně vyznáván.

Moje děti se osamostatnily brzy. Až moc. Jako samostatnost považuji i to, že bydlí na privátě a jezdí 2x do měsíce domů. Musí se učit, chodí na brigády, z kterých si připlácí na bydlení, platí jízdné, učebnice.. Už to je přece samostatnost. A posuzovat samostatnost podle společné adresy je blbost. Kolik mladých žije v jednom domku se "starými" - řekla bych, že hodně. Mamánek je podle mě ten, kdo ničím domů nepřispívá a také dá skoro vždycky přednost rodičům před partnerem. Jestliže partner řekne, že s rodiči druhého partnera bydlet nechce a nebude, tak je mamánek ten, kdo zůstane. I když ani to není generální - rodiče mohou být nemocní, apod. Život je složitý a nelze ho sevřít do tabulek. Co jsem já, když bydlím u syna a snachy? Synovánka? Snachovánka?

Když nebudeš tolik kalit tak zbyde i na jídlo a další věci.

Až zbude z výplaty po zaplacení nájmu na jídlo a další věci tak není třeba být u rodičů !