Krach rozpočtové odpovědnosti

To chce klid. Vše je na dobré cestě, neboť vláda vyčlení na prorůstová opatření mnoho desítek miliard .....

Když někde slyším, či čtu, výše uvedený výraz, tak se musím smát i když je to vlastně spíše k pláči. Každý premiér, či ministr financí, by si měli položit 3 základní otázky:

1) Kdo tvoří zisky, z nichž se pak financuje státní rozpočet?
2) Kdo vytváří pracovní místa?
3) S kterými penězi se nejvíce uplácí, podvádí, korumpuje a tuneluje?

Pokud by si na ně odpověděli poctivě, tak by zapomněli na nějaká prorůstová opatření, různé pobídky, dotace apod. Z krize (spíše ze soustavného bordelu) vede jediná cesta. Škoda, že Nový Zéland je daleko. Tam bychom mohli všichni v Evropě hledat řešení. A opět to není nic složitého, bombastického a nemožného.

1) Radikální řešení daní a odvodů tak, aby všechny dohromady tvořily maximálně například 20% z hrubé mzdy a 10% ze základu daně. Z toho polovina by šla do státního rozpočtu a druhá do rozpočtu regionů. Dnes se to pohybuje od 45 do 65%. Pokud budu vědět, že z hrubého platu mého zaměstnance, například 20 tisíc Kč, odvedu 2.000 Kč do centra, 2.000 Kč zůstane v regionu a 16.000 Kč dostane zaměstnanec, tak to považuji za férové a klidně přijmu několik dalších.

2) Zrušit Zákoník práce. Kupodivu tam, kde neexistuje, je menší nezaměstnanost, lepší pracovní morálka a vyšší konkurence, doprovázena vyšší odměnou.

3) Radikální snížení státních zaměstnanců, spolu se zavedením hmotné odpovědnosti za svá rozhodnutí. Jako u podnikatelů - fyzických osob až do výše majetku.

4) Okamžité zrušení všech dotací, subvencí a dalších různých nesmyslných podpor, které generují tuneláře a podvodníky a které málokdy vyřeší to, co trh potřebuje.

To jsou základní podmínky k tomu, aby se opět nastartovala normální, tržní ekonomika a zvýšila prosperita jejich účastníků.