OSVČ: minimální daně a odvody vám můžou zavařit při žádosti o hypotéku

Osm zkušeností! Wow! To musí být nejmíň 90 procent trhu! :)
Třeba tím, že je poměrně PRAVDĚPODOBNÉ, že jej klient bude mít i nadále a bude z něj moct půjčku splácet
Bance nejde o to přesně posoudit bonitu, koneckonců, to ani nejde, do budoucnosti nikdo nevidí. Bance jde o odhad, který má dostatečnou přesnost a přitom není moc drahý.

Samozřejmě , že se na dluhu dalo ještě před pár lety pěkně vydělat, ale dnes už to zas tak neplatí s ohledem na míru stoupajících rizik. Je spíš pravděpodobnější, že v dnešní době prodělate i vlastní kalhoty při konečném zúčtování a teď nemyslím jen jedno účetní období, ale třeba pětiletku. Dnes bych do dluhů určitě nešel, ikdybych krátkodobě vydělal i 20%.

mám osm konkrétních zkušeností na straně klienta. a smím se tedy zeptat, čím je příjem ke zdanění v minulosti, relevantní pro budoucí bonitu dlužníka? můžete použít můj příklad s koncem leasingu.

Aha, pardon, já myslel, že pro svoje tvrzení máte nějaké podklady, například statiku korelace delikvence a příjmu. Ale vy jen tak plácáte.

no, vaše reakce začíná: "v článku je uvedeno", z toho skutečně neplyne, že byste reagoval na to, co tu teď citujete.

neumí použít nick? a ti, co umějí použít nick (a dva a tři), ti zas neumějí použít jméno.

Vy jste zase nepochopil, že to byla reakce na toto:
..... "Mě tobě podobní vždy dojmou - jak má úvěrář poznat, že ty falešné náklady, co vykazujete, jsou podvodné nebo skutečné? Zatajování informací, které mají vliv na bonitu, je běžná věc." ...
Což napsal někdo, kdo neumí ani napsat nick a obhajuje ty, co v bance neumí použil to, co mají v té kouli na krku. Mám za sebou vyřizování čtyřech osobních hypoték a ještě více podnikatelských úvěrů. Dnes už si půjčuji pouze v zahraničí a to přesto, že je to mnohdy méně výhodné. Jednat se zdejšími namachrovanými panáky, jejichž největší odborný počin je opsat do PC pár čísel a čekat, zda z toho vyleze sluníčko, či měsíček, jak píše pan jezevec, je o ničem.

abyste si rozuměli. pan jezevec, jestli se nepletu, tím nemyslí "jak to v praxi je", ale "jak velí zdravý rozum, že by to mělo být"...

já se díky bohu uživim vlastní prací. čímž nepravím že v bance se nepracuje, ale že v bance jsou zaměstnanci.
a smím se na oplátku zeptat, čím je příjem ke zdanění v minulosti, relevantní pro budoucí bonitu dlužníka? v civilizovaných zemích se analyzují kolaterální příjmy. dám vám jednoduchý příklad, který jsem na straně posuzovaného zažil v praze i na západ od aše: v loňském roce v prosinci jsem doplatil auto na leasing, čtyři roky jsem bez problému platil 25.000/měsíčně, můj příjem ke zdanění je nula. v civilizované zemi mám kolaterální příjem ve výši 25.000/měsíčně, protože jsem byl s prokazatelnou historií schopen zaplatit 48x25 tisíc, a tyto splátky již stejně prokazatelně neplatím. u imbecilů v české bance mám příjem ke zdanění nula a tedy příjem nula. chápete? v které bance děláte risk analytika vy?

Smím se zeptat, ve které bance děláte risk analytika?

Vy jste to prostě nepochopil :) Ten článek je přesně o tom, co píšete v druhém odstavci.

správně. jenže o těm debilum nevysvětlíte. pravomoce ředitele české banky jsou nižší než sekretářka v mojí firmě - a jediné so tzv úvěrář dělá, je že nabouchá čistý příjem ke zdanění do tabulky excelu, ze které mu vypadne sluničko nebo měsíček. přitom málokterý údaj je pro budoucí bonitu dlužníka tak málo určující, jako příjem přizaný ke zdanění v minulosti. snad jen mzda minulého roku u zaměstnance, který příští týden již zaměstnán být nemusí. ale je to marný, je to marný, je to marný.

Ještě pár postřehů z praxe.
V článku je uvedeno, že když je někdo zaměstnaný, tak je to pro bankéře lepší klient, než pokud je OSVČ. Přitom je to nesmysl. Dokonce znám více případů, kdy zaměstnanec přišel o práci, žena často na mateřské dovolené a z podpory se hypotéka utáhnout nedá. Mnohdy je pak problém najít práci. U OSVČ si bankéř může lehce zjistit historii a podle přiznání k dani i mnoho dalších věcí. Osobně neznám podnikatele, který by přestal splácet hypotéku.
Další problém u OSVČ, jako žadatele o hypotéku, byl (možná je i nadále) v tom, že bankovní úředník posuzoval až to poslední číslo na daňové přiznání, tedy základ daně po všech odpočtech. Jen v jednom případě, co znám, bankéře zajímal řádek 42, nebo-li hrubý základ daně. Svým způsobem to, co podnikateli, de facto, zůstalo k dispozici. To, že provedl odpisy majetku, uplatnil rezervu, uplatnil část ztráty z prvních let podnikání, paušál na auta a konečně i penzijní připojištění i další ..... jsou jen fiktivní výdaje, které snižují konečný základ daně a daň.

Je vyloženě hloupost nechtít dlužné peníze, samozřejmě za rozumný úvěr jako třeba hypo a pod. protože se tak zbytečně připravuješ o snížení daní, které musíš odvést státu. Když máš třeba hypo. můžeš si odečíst úroky z daní bez ohledu na to, zda jsi živnostník nebo zaměstnanec. Tak proč se nechávat okrádat politiky a Ouředníky víc než je nutno?

Poznat z DPFO a historie účtu Švarc systém (a tím i fakticky nulové náklady vykazované procentem) nevyžaduje žádné zvláštní intelektuální úsilí. Zvlášť, když typický Švarc někdy předtím i pracoval za podobnou superhrubou mzdu na HPP.

Pracovníci banky přímé provize nemají, dostávají "jen" červené a černé puntíky za plnění plánu. Fakticky se to projeví na odměnách čili je to svým způsobem provize. Mě tobě podobní vždy dojmou - jak má úvěrář poznat, že ty falešné náklady, co vykazujete, jsou podvodné nebo skutečné? Zatajování informací, které mají vliv na bonitu, je běžná věc.

To je dobrej trik. Já jsem předloni byl v podobné pozici a získal jsem hypotéku legálně bez podobných triků, ale opravdu jen o fous. Cítil jsem se trochu jako Standa Gross, co měl různě poschovávané desítky nebo stovky nakradených milionů, ale nemohl prokázat, kde vzal blbý milion na byt :-) Ještě mě ženská v bance (má určitě z hypoték provize) neúspěšně přesvědčovala, abych nepřiznal, že platím výživné na syna - aby mi lépe vyšla bonita. To byl pro mě asi nejsilnější zážitek z vyřizování hypotéky.

Nechci žádné dlužné peníze. Dnes nejsou kryty kladnou hodnotou a le jen mínusovou - dluhovou. Tisknou se z budoucích nesplatitelných dluhů a zotročují ty, co si je pujčují a používají jako odpustky. Lidé jim sami dávají hodnotu tím, že pro ně dřou 7 dnů v týdnu nebo v podobě zástav a banky se jim fechtají- bohatnou na jejich hlouposti, dokud je nepozřou i jejich majetkem. Líp bude jen tehdy, až lidé přestanou myslet žaludkem, jako např. Fredy, ale začnou vnímat srdcem, jen tehdy.

Těch způsobů je více. Některé legální, některé tzv. na hraně a jsou i ty, co už lze zařadit mezi podvody.
Osobně jsem se setkával často se systémem opravného, či dodatečného zdanění. Pro ty, co nevědí o co go, fígl spočívá v tom, že žadatel vypracuje výhodnější daňové přiznání a to, potvrzené FÚ, předloží k žádosti o úvěr. Později na FÚ předloží buď opravné (v případě že se vejde do lhůty podání daňového přiznání), nebo dodatečné daňové přiznání. Na tu první variantu jsou banky již opatrné, ale v případě dodatečného přiznání nají smůlu. Tento institut může podnikatel uplatnit tři roky zpět. Musí ovšem počítat s tím, že se to FÚ moc nelíbí a že jej jistě čeká důkladná kontrola.
Osobně vidím problém na straně bank, které mají jiný přístup při žádosti o podnikatelský úvěr, než při žádosti o hypotéku. Přitom ta čísla a historie podnikatele jsou stejné. Chápu, že banku zajímá zisk, tudíž stejnému člověku, kterému odmítli hypotéku ve výši 2,5 mil, tak hravě schválili podnikatelský úvěr na nákup technologie ve výši 8 mil. Kč - příklad z praxe.