Očima expertů: Od gerontokracie ke kleptokracii. Naše cesta od roku ’89

To je ale blabol!!!Studentska demonstrace a revoluce!!!Kazde dite uz dnes vi kdo to vsechno rozhoupal.Proc nebyla povolana ruska a nase armada vcetne milici?Vse bylo predem domluveno o predani moci.Pan Tuma o tom ocividne nic nevi.

Skvěle napsáno, právě jsem se s manželem pohádala kvůli hnusné české ukňouranosti a lenosti za něčím jít a dotáhnout to do konce. Nejsme ochotni se zajímat o podstatu problému (třeba restituce církevního majetku), nejsme ochotni přemýšlet, ale hlavně vykřikovat nesmysly, to nám jde ze všeho nejlépe.Vůbec nemáme ponětí o občanské hrdosti a společnosti. Zkrátka 23 promarněných let.

Zeptejte se mě na co chcete a já Vám, na co budu chtít odpovím.... (Donutil)
Těch návštěv bylo od revoluce mnoho. Většinou se jednalo o věci kolem daňových zákonů a jejich vzájemné provázanosti, či spíše neprovázanosti. Někdy jsem byl úspěšný, jindy nikoliv. V regionu jsem poukazoval na nesystémový plán rekonstrukci komunikací, což bylo složité, ale v jednom případě ke změně došlo. Co se týče těch komunikací, tak v jednom případě jsem jaksi neskousl popraskaný povrch nově rekonstruované vozovky po jedné zimě. Zajímalo mě, jak jsou postaveny smlouvy, jak dlouhé záruční doby a termíny náprav. Asi jsem tím způsobil dost rozruchu, neboť mi nakonec odpovídal sám hejtman kraje. V místě jedno z bydlišť to zase byla péče o zeleň, kde odborné zásahy zahradníků spočívaly v tom, že jednou za deset let přijeli maníci s motorovými pilami a káceli, hlava nehlava. Tedy spíše stromy, či keře šmahem. To se podařilo zastavit ještě za tepla. Ale musel jsem nakonec vyhrožovat televizí, což zabralo. Město se totiž chlubí právě kvalitní péčí o životní prostředí.......
Nebo-li pokud se mi něco nelíbí, pokud si myslím, že by se to dalo dělat jinak, lepší, levnější.... tak se ozvu. Nikoliv v hospodě, kam stejně moc nechodím, ale tam, kde na toto slyší. Ovšem nelze počítat s tím, že vyslyší vše. Musí se jednat o věci konkrétní a navrhovat řešení. Jít si stěžovat třeba na to, že když vidím v televizi nějakého politika, tak se mi zvedá žaludek, by asi úspěch nemělo. .... :)

jestli se můžu zeptat, kvůli čemu jste u jakého poslance byl a jak to dopadlo?

Tak prý za komunistů bylo lépe a ještě v listopadu 1989 chviličku počkat a už by tu byl ráj na zemi.....
Lidská paměť je jednu známou, ale bohužel nepříjemnou, vlastnost. Soubory negativní ihned maže, tudíž zůstanou jen ty pozitivní, při kterých nám bylo jakoby dobře. Ať už jsme byli mladí, chodili za holkami (kluky), na pivo, diskotéky, čaje, zábavy ...... prostě jsme se bavili a bylo nám tak nějak jedno, kdo že nás to hlídá, kontroluje, usměrňuje, ale i buzeruje a psychicky deptá. Prostě jsme se obalili jakousi ulitou netečnosti a žili si svým způsobem. Žádná velká iniciativa se od nás nečekala, spíše jen pomyslná kolaborace s režimem. Nikde moc nevyčnívat, do ničeho se moc neangažovat, nic nekritizovat ...... prostě tak nějak proplouvat dobou. Mnozí "unikli" do svých chat a chalup, kde, včetně některých hospod, občas projevovali svůj odpor vůči režimu. Ale jen opatrně, co kdyby ... Byli jsme jako loutky, které vodili ti nahoře. Kdo se vzepřel, tak měl smůlu. STB si jej zapsala a již mu nedala pokoj. Tohle píši o těch, kteří se nikdy neupsali rudému neřádu, aby jej podporovali.
Pak přišel převrat, který vítal snad každý, kromě těch kovaně rudých, kteří ten komunismus skutečně žrali. Jejich bráchové včas pochopili, že tudy cesta nevede a ihned se postavili do řady, když se rozdával státní majetek. Mnozí byli na předních místech. Ti, posléze, ovládli ekonomiku. Ti, co na to neměli (žaludky, peníze, kamarády, zkušenost ze šedé ekonomiky, styky ze státních podniků....) se dali na politiku. Velká část z nich to myslela i upřímně. Byl to takový "divoký" východ, kde bylo možné všechno. Ještě zpět k těm, co nadšeně cinkali klíči. Jaké byla tehdy vaše představa o budoucnosti? Věřili jsme na nepolitickou politiku? Věřili jste na dohnání a předehnání třeba Švýcarska za pár let? Věřili jste na poctivost a pravdomluvnost politiků? Pokud na vše odpovíte ANO, tak vás chápu, ale zároveň je mi vás líto. Nic takového možné nebylo.
Střih a je tu dnešek, třiadvacet let od oné doby plné nadšení a nadějí. Co se změnilo? Skoro vše. Ten, kdo chce vidět změny, tak je vidí. Opravené domy, města, vesnice. Svoboda, který je možná nejdůležitější, ale málo kdo si to uvědomuje. Mohu bydlet, pracovat, podnikat, cestovat ..... jak chci, kde chci a kdy chci. Je to jen moje věc. Této svobody, když už jí máme, si málokdo váží. Bereme ji jako samozřejmost. K té svobodě patří i příležitost. Každý z nás může dělat, co se mu zachce. Všichni mají stejnou příležitost se uplatnit buď v zaměstnání, ale hlavně v podnikání. Tato doba se nedá s tou minulou srovnávat.
Ale jak to, že je, ve společnosti, taková "blbá" nálada? Příčinu vidím jednak v tom, že se našinci nenaučili využívat svých práv. Jasně, z loutek se hned nestanou sebevědomí lidé, kteří se angažuji ve svém bydlišti a není jim lhostejná správa věcí veřejných. Pasivita, připosranost a jak zpívá Tomáš Klus - "politika v pajzlu u piva", nikdy nic nevyřeší. maximálně pobaví ty, kteří nás řídí, tedy politiky. Větší zájem lidí o své okolí, o to, jak a kdo nám vládne, je běžnou věcí těch na západě. Kdo z vás byl za svým zastupitelem, poslancem, senátorem, starostou, hejtmane ..... a chtěl od něj vysvětlení toho, či onoho. Požadoval nápravu, či změnu v tom, co vám vadí? Víte, že oni jsou tu právě proto a dokonce "námi" za to placeni? Osobně jsem to mnohokrát vyzkoušel a kupodivu na to slyšeli. Když jsem byl u jednoho poslance někdy v dubnu letošního roku, tak mi řekl, že jsem letos první, který něco chce, navrhuje a požaduje zprávu o tom, jak to dopadlo.
Vím, že se tohle mé povídání líbit nebude. Mnozí jej ani nepochopí. Možná to bude tím, že nemají doma zrcadlo. Zrcadlo vlastního svědomí.

Občas si pleteš i/y, ale to by ti nemělo zabránit vyhledat si účetní uzávěrky Okamurových firem (tedy alespoň ty uzávěrky, které se uráčil dodat). Zjistíš, že jaksi nesedí jeho údajnej majetek a ty nepatrný zisky, jež vykazujou jeho firmy. Jak to ten tvůj Okamura jenom dělá?

tak jsem se zase nechala zdeptat tou bezmocí. Od roku 1990 se jen divím a chce se mě zvracet. Je trochu divné, že to tenkrát ruplo zrovna ve chvíli, kdy se mluvilo o povolení drobného podnikání, kdy se to začalo stáčet k postupnému uvolňování lidí do soukromého sektoru. Strašák komunismus je pseudonim pro jiného strašáka a tím je bozohledná ziskuchtivost na úkor druhých, bez slušnosti a morálky. Je jedno jaký mají obleček a vlaječku. Ale už je pozdě otevřít oči. Pro mnoho lidí je komunismus ještě stále synonimem zlodějiny a omezování osobní svobody.... Ale je to jinak. Je to o tom, že ti co mají osobní zájmy, se vždy proderou do čela, ovládnou a zmanipulují nejdřív své okolí a ta jejich blamáž se pak šíří jako mor do celé společnosti, zvláště když média vlastní jejich spolukorupčníci, kteří hlásají jen to, co se hodí kmotrům do krámku. Trochu mě svitla naděje s Okamurou, ale Češi jsou ve většině malomyslní a stačí jim konstatování že je to Japonec... o nic se nezajímají, je jim jedno o jakého člověka jde, ale o image. Vždy a všem tu jde jen o image. Rezignovala jsem. To že se dnes znovu otevírá skříňka kterou jsem já dávno zamkla mě jen ubližuje. Ať žije Topolánek Langer a spol, klaňte se svým zlodějům bez úrovně. papouškujte to co slyšíte v médiích a odepisujte šmahem své šance bez zamyšlení. Sbohem Čechy, mizíte v propadlišti dějin, ani Okamura Vás nespasí. Nezasloužíte si to. Já se už ani za Čecha nepovažuji zvykám si na pojem světoobčan. se Světovým režimem se ale bojovat nedá. To je konec. Snad to svět přežije.

Jsme tam, kam jsme 23 let směřovali. Nacházíme se v přechodné fázi nového světového řádu. Tedy jedna armáda, jedno mocenské centrum a jedna měna. Už se na něj těším.