Humanitní obory líhní nezaměstnaných nejsou! Spíš obecnou přípravkou „na cokoli“

Tak aby bylo možné říct že humanitní obory mají znalosti jazykové ano. Ale jak které. Na jedné nejmenované škole jsou obory přejazykované a druhé mají nic. Což jako značí že fakt jako o tom že jazyky se všude dobře to není pravda

Zajímalo by mě, v jaké NNO pracuje sl. Michaela - se vzděláním z oboru humanitní studia, humanistika ap. nesplňuje zákonné kvalifikační požadavky pro pozici sociálního pracovníka (pokud tedy ovšem ve skutečnosti nedělá pracovníka v soc. službách, na to jí stačí ZŠ a kurz v rozsahu 150 h.). U nás bohužel pořád převládá představa, že sociálního pracovníka může vlastně dělat každý, třeba absolvent pel-mel pseudooboru.

Když nyní doma řešíme, co bude syn dále studovat,tak ty varianty jsou dané: 1. právo 2. ekonomika 3. stavařina 4. medicína. Je v poslendím ročníku na gymnáziu, má známky 1 - 2 a nejasnou představu o tom, čím chce v životě být. Jedno ví ale jistě a to: čím nechce být: člověkem s neurčitým vzdělanám a neurčitou kvalifikací (tu spatřuje v některých humanitních oborech) a dále i člověkem který dřel na škole jako soumar a ocenění a možnosti nejsou adekvátní (přírodovědné obory, zemědělství, některé technické obory vyjma stavařiny). Držím mu palce, aby se rozhodl, většinou je to rozhodnutí na celý život.

Humanitární obory neexistují. Práva jsou humanitní obor. Dobře udělali, že vás nevzali.

Spousta studentů se hlásí na humanitární obory jen proto, že je mnohem jednodušší se tam dostat. Taková ekonomka nebo práva, to už je pořádný rozdíl. Já se hlásila na práva a poprvé mě tam bohužel nevzali. Jako pojistku jsme měla přihlášku na fildu, kam mě samozřejmě vzali, ale nakonec jsem tam nenastoupila, raději si zaplatila rok pomaturitního kurzu angličtiny ve státní jazykové škole v Brně a mezitím se připravovala na další přijímačky. Na školu mě vzali, díky kurzu mám hotovou mezinárodní zkoušku, takže jsem většinou každé prázdniny vycestovala do zahraničí, kde jsem si díky dobré angličtina sehnala lepší práci a víc jsem si vydělala

..a dolním sám sebe, abych nebyl jen za negativistu:
Humanitní obory mají jednu silnou zbraň a tou je výuka cizích jazyků. VŠ technického směru lze dnes vyjít a neumět ani žbleptnout anglicky. Přitom pro uplatnění je tato znalost klíčová.

Problém je, že to co popisujete, je spíše argumentem proti humanitním oborům.
V bankách/stavebních spořitelnách/pojišťovnách je postup telefonistka->specialistka nejnižším kariérním krokem a nepotřebujete k tomu více než maturitu.
To že vám osobně studium něco přineslo ale nezpochybňuji. To asi každé studium.

1) od zaměstnaných absolventů humanitních oborů odečtěte ty, kteří jsou placeni z veřejných peněz
2) není zmíněn jeden podstatný důvod, proč tolik studentů inklinuje k humanitním oborům: většina gymnázií je tímto směrem připravuje! A kdo může, přesouvá své děti ze ZŠ do gymnázia.

Otázkou je, zda vzdělání má sloužit pouze k uplatnění. Na naučení se nějakého postupu stačí školení u zaměstnavatele. Univerzitní vzdělání má i jiné cíle, mezi kterými je i všeobecný rozhled, kritické myšlení apod. Takový člověk si pak dokáže uspořádat informace a nepodlehne demagogii. Není náhoda, že většina pozitivních změn ve společnosti vznikla díky protestům studentů humanitních a umělckých oborů, a to nejenom u nás. Proto si myslím, že se rozhodně nejedná o utracené peníze, ale o kultivaci mladé generace, kterou každý vyspělý stát potřebuje.

V tom případě čest výjimkám, ale od kolegyň, které na soukromých sš učily, to platí takřka všeobecně. Ale možná Bc stupeň už je něco jiného, leč silně o tom pochybuji.

Věděli jste že státní vysoké školy jsou i Liberci, Karlových Varech, Třebíči, Opavě, Pardubicích...? Je Brně jsou tři ekonomické fakulty, a pár pseudofakult (například smysl fakulty sportovních studií jsem nepochopil) nemluvě o hromadě soukromých škol. Ty státní už nyní nemají žádnou úroveň a pokud mi stačí se na zkoušku učit 30 min a dostanu za A, tak nechci vidět jak by to vypadalo na soukromé škole.

v některých firmách se lze dopracovat k vyšší pozici jedině tehdy, začne-li člověk jako telefonista v call centru. Neberou se lidi z venku, ale povyšují se ti stávající. Na jejich místa pak zase nastupují noví.

A všichni bychom měli nosit ochranný štít, páč mu to vybuchne :)))

Na druhou stranu jste měl napsat, kolik lidí z technických oborů má problémy najít či dát dohromady rozpočet, spočítat si výplatu a to i přesto, že jsou na netu kalkulačky. Celý život pracuji v nehumanitních oborech (informatik, ekonom). Humanitní škola mi pomohla k poznání života. Vidět člověka, Boha a ani bohy ne, protože jsem ateista. Umět se podívat dopředu, ale i dozadu. Dovolím si trochu ironie, inženýr chemie sestavuje rozpočet formou pokus a omyl.

Humanitně vzdělané obory, pokud je vystuduje většina populace, budou potom pro naši společnost vytvářet velké sekundární ztráty. Humanitně vzdělaný člověk totiž posuzuje správnost věcí jinak než technicky vzdělaný člověk. Technicky vzdělaný člověk totiž rozebírá řešení či tvrzení na základní jednoduché technické detaily, u kterých je jednoznačné, jestli jsou správné nebo špatné. A podle toho, jestli jsou ty detaily správné nebo chybné, tak určuje, jestli je celé řešení či tvrzení správné a je třeba ho prosadit nebo chybné a je třeba ho odsoudit. Správné řešení tedy nezávisí na tom, kdo ho ho zkoumá a provádí důkazy, ale čistě na pravdě nebo na nepravdě. Humanitně vzdělaný člověk bere za podstatné metody a způsoby toho řešení sporu či diskuze. Problém nerozebírá do jednoduchých základních technických detailů a správnost řešení či tvrzení je určována politicky a ideologicky, kdo lépe argumentuje a kdo dokáže přesvědčit více lidí , tak toho řešení je správné. Neboli v společnosti, kde převládají humanitně vzdělaní, se řešení neprosazuje zkoumáním toho, jestli je správné nebo chybné, ale prosazuje se politicky přesvědčováním a získáváním většiny obyvatel pro příslušné řešení. Čímž je velká pravděpodobnost chybného nasměrování takové společnosti a následně vzniku velkých ztrát. Například prosazování takzvané alternativní energetiky a potlačování jaderné energetiky je typický příklad takového přístupu. Anebo třeba neschopnost odstranit prodražování státních zakázek. To je triviální problém relativně snadno řešitelný rozkladem účetnictví takové zakázky na jednotlivé položky a jejich kontrolou. Ovšem vypadá to, že v dnešním státním aparátu je už v průměru taková převaha humanitně vyškolených vzdělanců nad technickými, že toho státní aparát jako celek není schopen.

Ono taky čím déle bude dnes populace studovat, tím levněji později vyjde stát na důchodech. Studium se dnes nezapočítává do doby důchodového pojištění plus se k tomu zvýšila doba odpracovaných let potřebných k přiznání důchodu na 35. Stačí tedy mít během aktivního života nějakých 10 let smůlu, dělat něco, co stát nezapočítává a místo důchodu potom takový člověk bude muset ve stáří vyžít pouze se sociálním minimem. To je dnes něco nad 3000 měsíčně. Z tohoto pohledu, pokud by člověk věděl, že ho bude ve věku nad 40 - 50 let čekat kvůli nedostatku práce dlouhodobá nezaměstnanost a tím riziko, že nedosáhne na důchod, tak by měl hned po střední začít makat a vysokou potom dodělávat až při práci. Dnešní horší vysokoškoláky toto nebezpečí bezesporu čeká, státu za své roky práce odevzdají důchodové odvody, ale na důchod nakonec nemusí dosáhnout.

Já mám vystudované Humanitní vědy, bakaláře. Při studiu jsem o uplatnění přemýšlela, ale jiným směrem - věděla jsem,že v neziskovce, v knihovně nebo v archivu pracovat nechci. Humárnu jsemk dělala pro zábavu, protože mě baví filosofie, psychologie a jazyky. Před Humárnou jsem studovala ekonomii, ale ta mě nenaplňovala ani trochu. Při studiu jsem pracovala, to ani jinak nešlo. Pracovat jsem šla do finančnictví, o čemž jsem snila. Prošla jsem ne přímo call centrem, ale podobnou podřadnou prací, ale dostala jsem se výš a dnes jsem bankovní specialista.
Není to jen o oboru, ale i o člověku a o tom, kam se chce dostat. Titul není na překážku, ale výrazně nepomůže - musela jsem dokázat, že na to mám. Ale to bych musela i s titulem z ekonomky.
myslím, že autor především kápl na pravdu o matematice. Já sama jsem jí nenáviděla, nešla mi a proto mi potom bylo 60% oborů zapovězeno. Na její půvab (a na to, že nejsem úplně antimatematická) jsem přišla až studiem logiky na Humanitní fakultě.

Problém je, že se tady roztáčí spirála. Zaměstnavatel vidí, že jeho nároky splňuje jeden absolvent ze čtyř a tak nastaví filtr pozice na VŠ diplom. Přitom fakticky jde často o práci, kde je potřeba člověka co zvládne přemýšlet a o svém oboru něco ví. Což lze samozřejmě zajistit i bez VŠ. Jenže tenhle filtr je tak pohodlný! Pak nám přibývá pozic s vyžadovaným VŠ vzděláním a vysoké školy mohou chrlit další absolventy. Možná by chtělo VŠ zahrnout do povinné školní docházky. Celé by se nám to konečně hezky vyřešilo. A byli bychom nejvzdělanější zemí široko daleko...

Je krásné, jak naše školství dělá vše proto, aby naprosto degradovalo VŠ vzdělání. Nebo 115tis. studentů z daného populačního ročníku, tj. odhadem 75%, má být ta "elita"? Gaussova křivka platí i v tomto případě a i kdyby byla ve finále úspěšnost studia jen 50%, tak prostě na jednoho skutečně solidního absolventa dostanu 3 naprosto průměrné a podprůměrné, kteří by před 20 lety měli velký problém se na školu dostat, natož ji zdárně absolvovat. A naprosto logickým výsledkem tak je, že náročnost studia musí zákonitě klesat.

No, tak důvod, proč pracuje při studiu více studentů humanitních oborů ve srovnání například s obory technickými nebo přírodovědnými je, že to vzhledem k "náročnosti" studia stíhají, na rozdíl od těch dalších jmenovaných (není to samozřejmě pravidlem). Co se týče té práce na středoškolských pozicích - opravdu není důvod, aby se za zbytečné vzdělání vyhazovaly peníze. To kritické myšlení, znalost jazyků, schopnost na sobě pracovat, co jim údajně humanitní obory dají, by měli mít všichni, kdo mají maturitu. Školství je třeba reformovat jako celek - vrátit váhu maturitní zkoušce, tím pádem by se ze všech těch "středních odborných" staly zase učňáky, a těch pár středních škol by studovali jen ti, kteří by měli na to výrazně náročnější požadavky (klidně státní) maturity zvládnout. Pokud má stát platit veřejné vysoké školy, mělo by vynaložení prostředků odpovídat potřebám společnosti a trhu, a ne tomu, co koho baví (Někoho by taky bavilo celý den sedět a nic nedělat, ale prostě to není možné - nebo by nemělo být možné).