Nechceme se v důchodu pást!

K panu jeneek z 15.2. v 16.33 hod. jen stručně:
Hospodářské noviny věnovaly minulý týden dvoustranu evergreenu "penzijní reforma". Uvedly pět mýtů o budoucích důchodech a současně přiblížily svůj pohled, jak by to asi mohlo být. Ne se všemi názory HN možné souhlasit, a co víc - ne všechny mýty byly uvedeny. Pár vět jen k prvnímu z nich:
Mýtus č.1. Reforma lidem zajistí vyšší důchody
HN namítají: Poměr mezi mzdou a důchodem se zvyšovat nebude.

Dovolte můj výklad: Pokud jde o první – státní – pilíř penzí, zde ani lidé s vysokými příjmy, tím méně lidé, kteří příliš nepracovali, například matky, jež dlouho čerpaly mateřskou dovolenou, nebo invalidní důchodci zřejmě v budoucnu minimálně do poloviny tohoto století nedostanou vyšší důchody v poměru k budoucí mzdě. Již jen udržení současného tzv. náhradového poměru (důchod/mzda) v průměru na 40 % se ukazuje nanejvýš ambiciózní: bylo by to možné jen při souběžném dalším posunování hranice důchodového věku, odbourání spousty výjimek – příkladem jsou černí pasažéři celého segmentu OSVČ, platících dnes srovnatelně se zaměstnanci nízké odvody a pobírající neúměrně tomu vysoké penze. Nutné je i zrušení zastropování odvodů.
Optimističtější – ale jen pro někoho, toho, kdo se včas a dobře připojistí – může být prognóza celkového důchodu, vzniklého v budoucnu součtem příjmu z prvního (státního, povinného a průběžného) pilíře a z dalšího (nestátního, nepovinného a neprůběžného, tj. fondového) pilíře tzv. dodatkových penzí. Tento pilíř je v současnosti představován jak penzijním připojištěním, či specializovaným životním pojištěním – obě možnosti jsou přitom z časového hlediska zatím ještě objektivně „v plenkách“. Nicméně z databáze penzijních fondů lze vyčíst, že člověk s dvojnásobkem průměrné mzdy, který si smlouvu uzavřel hned zpočátku a platil na příspěvcích dejme tomu desetinu z hrubého příjmu a nyní odchází do penze, získává od státu státní důchod cca 13,1 tis. Kč a od penzijního fondu doživotní penzi (po 15 letech penzijního spoření) cca 2,7 tis. Kč. Jestli by měl bez dodatkové penze náhradový poměr cca 28 %, s ní se dostane na cca 34 %. Takových lidí (připojištěných v uvedeném rozsahu) je řádově několik desítek tisíc a každý rok placení příspěvků na penzijní připojištění hraje v jejich prospěch. A to do faktických příjmů nezapočítáváme ani efekty daňových úlev, ani efekt odložené daňové povinnosti – to jsou další tisíce korun navíc. Příklad je postaven na reálných datech, nijak závratné výnosy penzijních fondů od roku 1994 jsou přitom očištěné o inflaci.