Dojíždění za prací zkracuje život

Nu, vážení, pěkně si můžete zanadávat, jak vás tento systém, který se zde usídlil po plyšáku, dohnal a jak s vámi vyjebává. Jak s váma vyjebávají ti, kteří od počátku věděli, že je jinak, a kteří se umí přizpůsobit a zahodit svoji úctu k zásadám. Lhaním se chopili k moci, lží se dostali k lizu, a byli by schopni i vraždy, aby se udrželi u koryt. Není to poprvé. A ani naposled. A v nové době, která nastala, je jednoznačně prokázáno, že kvůli systému není vhodné se angažovat. Vždy je ještě jedna možnost, chce to kreativitu. A také kritické myšlení. A prostě chvíli počkat. Spravedlnost je, jen trpělivost. A ve správný čas udělat správnou věc.

Vyprdla bych se na to. K ničemu to nepovede. Dite je priorita.

Co byste dělali na mém místě?Mám tříleté dítě, teď začalo chodit do školky, ale od té doby je týden co týden nemocné, v lednu mám nastoupit do práce vzdálené 25km,denně budit dítě v 5 ráno,v 6 do školky a tam ho nechat celý den i když ještě pořádně není zvyklej, nevím co mám dělat, jestli to zkusit nebo se na to vyprdnout.Takhle bych ty samý peníze měla i na podpoře ještě další 3 měsíce a takhle pokud nastoupím o ní příjdu a co když malej onemocní a pak mě vyhodí a já budu úplně bez příjmu.POraďte, co byste dělali vy.

Také dojíždím denně do zaměstnání. A je to hrůza. 30km tam a 30km zpět. Tedy 60km denně. Pracuji jako zdravotní sestra a bohužel toto je jediná nemocnice v našem okrese. Dle zaměstnavatele ale nemám nárok na příspěvek na dojíždění, a tak si musím z každé výplaty dát hned 2500,-kč na stranu na dojíždění. A ten čas strávený na cestě mi taky nikdo nezaplatí.

No vlaky se v posledni době několika let hodně zlepšily, co se týká zpoždění i čistoty. Jezdit někdy před 20 - 30 lety vlaky, to byla "lahůdka"

Ano zkracuje, pokud jezdíte s ČD, protože i když to máte z jedné rychlíkové stanice do druhé jízdního času cca 40 minut, tak vám garantuji, že během jednoho pracovního roku této cestovní rychloti docílíte asi tak 5x . A tak každé ráno zuříte nad bezmocí, že jste odkázani na monopol ČD, který se vám drze zubí, když z reproduktoru hlásí: "Omluvte prosím zpoždění vlaku, které je způsobeno staveními úpravami na trati". Na co se každý rok mění jízdní řády, k čemu jsou grafikony, když všechny stavení úpravy jsou plánovány třeba i roky dopředu??? Ale na lampárně mají jasno, tam vám hned řeknou, že jste zaplatil za přepravu z bodu A do bodu B a o tom v jakém časovém úseku ve smlouvě nic není, tudíž se nemáte co rozčilovat nad zpožděním. Jo a přestěhovat se z Kocourkova do velkého města??? Jen to zkuste, to byste mohli mít v Kocourkově třeba dva domy, které byste prodali, ale ve městě, kde je práce, za ně koupíte s bídou 1+1.

Ne, koně ho netáhli a ani nejel z domu přímo do práce ani zpět. Jsou v tom prostojové časy, např. cesta k autobusu, ten zas nenavazoval na vlak, ale zase se čekalo, pak přestup z vlaku do jiného vlaku a pak z nádraží pěšky nějakých 10-15 minut. Odpoledne skončila pracovní doba, zase se čekalo na odjezd vlaku, přestup a cesta autobusem. Rychlost nebyla nijak závratná, ale pěšky se to chodit nedalo a vlastní auto by vyšlo dosti draho, protože to nebylo po dálnici, ale po okreskách, a v místě nebyla možnost rozumného parkování.

Dlouhodobým pozorováním a analyzováním jsem zjistil, že život nezkracuje nejvíce dojíždění, ale práce!!

65 km za 2h 45 minut (pocitam jednu hodinu tam i zpet na snidani, veceri, obcerstveni a pesi presuny) neni nijak prevratna rychlost - v prumeru 23,6 km za hodinu. Myslim, ze je to o ctyri kilometry za hodinu vice nez udelala v prumeru v roce 1830 plne nalozena Stephensonova Raketa. Byl Vas vlak tazen konmi?

V posledních letech se mi časová výhodnost dojetí do práce autem oproti bus+MHD dost snižuje. Zdržujou zácpy a hledání volného místečka k zaparkování. A pokud zohledním významnou úsporu peněz a ušetřím se konfliktů s hovadama za volantem, dojíždím autem nerad a spíš výjimečně. Řízení mě taky baví, ale na této cestě je to asi výjimka. Uznávám, že takové štěstí na použitelnost hromadné dopravy nemá každý.

Dojíždění je na ptáka, zvláště pro ženy s dětmi. Dojížděla jsem svého času denně 65 km tam a odpoledne zase 65 km zpět. Ráno jsem vstávala kolen 4.00, pak cesta prvním ranním vlakem a v práci jsem byla v 7.45 jako na koni. odpoledne jsme končili kolem 16.00, doma jsem byla pravidelně 19.-19.30. Z celého dne nemáte nic, rodina Vás nezná, dojíždění jsou zbytečně vyhozené peníze a procamraný čas. Pindy o učení se apod. jsou Vám na nic, tolik klidu v dopravním prostředku nemáte, ráno jste rádi, když dospíte, večer jste tak utahaní, že na to nemáte myšlenky a číst desetkrát jednu stránku, než vám docvakne, že to nevnímáte, je stejné jako se rovnou dívat z okna. Přestěhování blíž nebylo možné, nesehnala jsem bydlení. Pak jsem se vdala, narodila se dcera a já měla dvě možnosti: odložit dítko do dětského domova a dále dojíždět (odložení dítka do jeslí a školky bylo v případě výše uvedeného časového rozvrhu nemožné) nebo si najít jinou práci v místě a přitom se starat o dítko. Hádejte, co zvítězilo?

Záleží i na způsobu přepravy. Cestování bez přestupů je většinou lepší, než někde vystoupit, čekat 20 minut na další spoj a pak ještě jet MHD. Podle mého názoru je rozdíl 25 kilometrů třeba s dvěma přestupy nebo 50 kilometrů pohodlně poloobsazeným vlakem na nějaké hlavní trase. A hodně záleží na intenzitě spojů. Pokud po práci čekám 40 minut do odjezdu tak je to myslím ještě daleko horší. Pokud se dojíždí na větší vzdálenost z většího města, je ideální rychlík ideálnínm spojením. Je však jasné, že rychlíky všude nejezdí...

Ono je dojíždění a dojíždění. Když jsem před lety začínal pracovat, dojížděl jsem vlakem/autobusem asi 17 km. To mi zabralo cca. 1 hodinu při pravidelné pracovní době. Později se ale tato doba změnila na nepravidelnou, takže tento přesun z práce zabral i hodiny 2. Po 14 dnech jsem si raději pořídil auto a denně minimálně hodinu šetřil.
Nyní dojíždím denně autem 25km a nevidím v tom žádný problém, protože se: a) nemusím tísnit ve veřejných prostředcích, což je v zimním období (nebo chřipkovém) opravdu zážitek b) denně šetřím 1,5-2 hodiny proti těm, kteří používají na stejné trase veřejnou dopravu c) při cestě můžu vyřídit běžné nákupy, návstěvy úřadů apod. d) a hlavně, protože mě řízení baví, je pro mě dojíždění relaxací, kdy se při cestě domů přepnu z pracovního režimu
S některými níže uvedenými příspěvky je mé dojíždění naprosto nesrovnatelné, ale pro spoustu mých kamarádů je třeba i těchto 25km něco nepředstavitelného a ve finále jim nechuť k takovým přesunům přináší plat menší o desítky procent.

Jestli dojíždění zkracuje život , já myslím, že to záleží na tom, jestli vlastní cestu a kontakty s druhými lidmi v hromadném dopravním prostředku člověk nenávidí nebo jestli je mu to víceméně fuk. Přirozeně to taky hodně záleží na tom, co člověk dělá. U některých zaměstnání se může během dojíždění na práci připravovat nebo hlavně ve vlaku rovnou pracovat.

Dojíždění do práce považuji už za něco samozřejmého,poněvadž takto trávím ve vlaku denně 2 hodiny,už 4 roky.V mém bydlišti v České Lípě jsem nenašel vhodné uplatnění pro stavebního inženýra a tak mi nezbylo,než dojíždět do Liberce.Tam mám zároveň vyšší ohodnocení ( 18.000,-Kč měsičně),než bych získal v mém bydlišti za jinou práci.Nejhorší na tom dojíždění je brzké ranní vstávání a to ve 4,30 hod. a pozdní příjezd kolem 18 hod.

Dojizdim do zamestnani take.A jeste jezdim na sluzebni cesty po celem svete.Dojizdim proto, ze jdem se tak rozhodl.Ja sam nevim, ani zadny seriozni vedec nebo statistik bez toho, abych si objednal komplexni analyzu za 20.000 USD nevi,jak dlouho bych zil,kdybych z posty odchazel s balikem socialni podpory rovnou Na Ruzek.Stale je moznost, ze me prejede pudrenka Mariuse Pedersena s mymi prateli popelari.Neprodam svuj dum,abych udelal radost developerum a bankam kteri nejvice by vydelali na vetsi mobilite. Proste si nesu svuj kriz. Jsem spokojen.Je mi 54 a koupil jsem si take domecek v Portugalsku, budu jednou topit jen 3 mesice na rozdil od ostatnich v Cechistanu.Kazdu mesic jdu v Praze ve smokingu do divadla.Zivot mam delsi,protoze i pri ceste do zamestnani autem 100 km zazivam vzruseni a seberealizaci, na luzku,kdyz spim sam, mi staci 5 hodin.Nevnucujte,pros im, nikomu objednany pocit, ze dojizdeni zkracuje zivot.Vim dobre, ze za tim vezi neci touha vydelat na naladach spotrebitelu.Presto vam vsem preji spokojeny zivot bez dojizdeni,nemusite dekovat, kvetiny se s diky odmitaji...

Asi budu vypadat jako exot, ale má práce je celkem náročná na kontinuální vzdělávání. Fakticky to znamená, že čtu 500 - 1000 stránek týdně. Nic není pro četbu tak skvělé jako delší cesta vlakem. Výborná komparativní výhoda vůči těm, co nedojíždí.

To vám nezávidím. Dojížděl jsem čtyři roky 250 km. Ale jen na víkendy. Nejdřív vlakem/busem, jeden až dva přestupy, když to trvalo méně než 6 hodin, tak jsem byl spokojený, jak to bylo rychlé. Špína, smrad, čekání v mrazu při přestupech, nemožnost koupit místenku do busu, protože nikdy nevíte, jestli vlak nebude mít zpoždění (a většinou ho má), chrchlající spolucestující atp. Pak jsem to nevydržel a koupil auto, cesta se zkrátila na tři hodiny, ale být doma jen na víkendy není dobré. Byl jsem pořád unavený - přes týden v práci, nechtělo se mi podnikat např. výlety bez ženy. O víkendu jsem byl utahaný z cesty, v neděli myšlenky na cestu do práce. Celkem naprd. Teď jsme přestěhovaní, mám to 12 minut pěšky do práce (něco přes kilometr). Doporučuju každému nedojíždět, ale, když to jde, najít si bydlení blízko práce. Nesmí vám vadit stěhování. Když by to znamenalo žít ve špinavém prostředí (např. v Praze), raději bych si našel práci někde, kde je čistěji a klidněji, i za cenu nižšího platu.

Je to tak, já jezdím 14 let do práce státní dopravou 80km, jeden přestup na vlak, druhý na městskou, přesun ráno 90-120minut, večer +- stejně, plus zpoždění dopravy - hlavně vlaky, cca 4 hodiny denně, 250 pracovních dní ročně, z toho 20 dní dovča, to je cca 900 hodin ročně - 35 dní strávených po nádražích a v dopravních prostředcích, které stojí úplně za vyližprdel, protože jsou drahé, špinavé a nespolehlivé, za čtrnáct let na cestách do práce je to ztráta 500 !!!!! dní, a říkám dost, zařizuji hypo a chci bydlet 10 minut od práce! Chci taky žít... Ani jsem neviděl, jak mi vyrostla dcera, dnes jí je 14 let...

Co nezkracuje život?
Já si celkem nestěžuji, naštěstí mám volnou pracovní dobu, takže ji mám přizpůsobenou jízdnímu řádu vlaku a nestresuje mě, nyní již jen zřídkavé, zpoždění.
Jinak pro statistiku: vlakem cestuji denně, čtvrtletní za cca 1000Kč/měsíčně. 3minuty na vlak z domu pěšky, 15 minut z práce, vlakem 45-60 minut s jedním přestupem. Ráno jezdím tak brzy, že po přestupu usnu.
- Autem je to cca 35 minut - ale jen zřídkakdy využívám, člověk musí být mnohem bdělejší, a asi víc unavuje a nemohu si za jízdy číst ani spát :-)
- Na kole je to 1:45 minut až dvě hodiny + 5 minut na sprchu :-) Ale na druhou stranu zase něco pro zdraví... Absolvuji pár krát do roka, bez ohledu na počasí, ale s ohledem na chuť :-)
- práce z domu, mám povolenou jednou týdně, ale radějí jsem ji ještě nevyzkoušel, (nesmí být ten den meetingy, hovory by byli na můj účet, nepřesně ohraničená práce a soukromí ...)
- přestěhovat se blíž? Pokud to nebude kolem 200 metrů od práce, tak si příliš nepomohu, jen se zvednou náklady za bydlení, náklady s přestěhováním spojené, špinavější prostředí, ztratím kontakt s přáteli, rodinou... A při změně práce znovu... A čas v MHD strávím podobný čas, navíc hůře využitelný než ve vlaku.
- kdybych měl strávit 4 hodiny denně cestováním jak Míla, tak bych přemýšlel raději o dočasném ubytování přes týden někde na ubytovně - asi by to vyšlo časově líp, peněžně stejně?
-Jak jste na tom vy?