Závisí výkonnost fondu na jeho velikosti?

Také si myslím, že analýza na základě 1 a 5-letých dat nebude moc objektivní. Nejen že podílníci obchodováním proti trendu zvyšují volatilitu kurzu fondu, ale i samotný vývoj na akciových trzích je dost rozhoupaný a každý pohyb kurzu se úměrně projeví i na objemu obchodního majetku fondu. Bohužel spousta fondů nemá dost dlouhou historii, aby bylo možné dělat nějakou lepší statistiku. Takže jsme si spíš jen hezky zateoretizovali.:-)

Buffett nemá tu výkonnost každoročně. I on má mínusové roky. Berme v úvahu dlouhodobou průměrnou výkonnost jak u něho, tak u obchodníků. Pokud bychom to brali krátkodobě, pak je výkon W.B. velmi slabý proti rekordmanovi (Dan Zanger +29233%p.a. v nejplodnějším roce jeho kariéry). Dlouhodobě je Danův výkon samozřejmě slabší, ale profesionálním tradingem se živí a chudý rozhodně není. Podobně Ken Wood, který zbohatl tradingem natolik, že nyní svoji strategii učí zdarma (v červnu má přijet do Prahy na seminář).
Proč je Buffett přesto bohatší? Odpověď je v mém předchozím příspěvku. W.B. obchoduje téměř veškerý svůj kapitál, což vyžaduje při tom objemu zaměstnávání týmu lidí a rozložení kapitálu do většího počtu titulů a to zejména těch, které mají větší tržní kapitalizaci a již pomalejší růst. Na to, co ho dostalo nahoru (pečlivý výběr dosud neobjevených nadějných a levných firem) nemůže použít veškerý svůj kapitál. Jeho výnos je tedy ředěn nízkým výnosem např. velkých bank.
Takový trader ovšem neobchoduje celé své jmění, ale pouze to, co zvládne vlastními silami. Jeho výkonnost je dána jeho osobními schopnostmi a jedinečností obchodní strategie, takže zaměstnávání týmu obchodníků nepřipadá v úvahu. Zatímco W.B. jako investor může nákupem akcií, které vybral, někoho pověřit, trader se rozhoduje ve velmi krátkém časovém úseku a musí rychle situaci vyhodnotit a reagovat.
Výše jmění nemá s výkonností téměř nic společného. Jde přece také o to, jaký vztah k majetku ten který investor či obchodník má. Někdo akumuluje až do své smrti miliardy dolarů. Těžko říci na co - i na zlatou rakev je to moc a dědice tím jen zkazí. Jiný co vydělá, prohýří. A někomu stačí slušný příjem a dovede si najít jinou zábavu, než sedět na penězích.

Berme to kumulativně. Buffet je v byznysu 50 let. Za ta léta vydělal 40 mld. USD a je druhým nejbohatším člověkem světa a nejúspěšnějším člověkem z oblasti financí a cenných papírů. Kde jsou ti ostatní tradeři a jak to, že Buffeta nepředhonili? Asi proto, že ten Buffet je prostě vyjímečný.

Není to protimluv. I Buffet sám prohlásil, že kdyby spravoval "jenom" pár milionů USD, dosahoval by ročně alespoň 50%. Ale s desítkami miliard toho již dosáhnout nelze.

V tom vašem posledním odstavci vidím protimluv: když obchodníci mají mnohem vyšší výkonnost oproti Buffetovi, proč je druhým nejbohatším mužem světa Buffet a ne ti obchodníci? Není to náhodou tak, že zatímco Buffet má dlouhodobě každoročně výkonnost 20-30%, zatímco ti "obchodníci" jeden rok vydělají stovky procent, aby je v následujícím roce, či několika letech zase prodělali a byli zpátky na nule?

A není to s velikostí fondu a výkonností naopak? Že lidé lezou na základě minulé výkonnosti do nejvýkonnějších fondů, v důsledku čehož jsou tyto fondy větší než ty méně výkonné?

Pokud správně chápu konstrukci grafů, každý šedý sloupec představuje skupinu fondů s výkonností v určitém rozsahu a jeho výška představuje průměrný objem majetku těchto fondů. Myslím, že praktičtější a zřetelnější by bylo uspořádání fondů ne podle výkonnosti, ale podle majetku (osa x) a výkonnost nechat na ose y. Podle nadpisu článku srovnáváme dvě hodnoty. Ty jsou zde obě na osách y1, y2 a na x je bezcenná informace o počtu sledovaných fondů. Z toho stěží někdo vyčte nějakou závislost.
Pokud jde o teorii, myslím si, že velmi malý fond bude mít jednoznačně horší poměr nákladů k majetku a to se na výkonnosti musí projevit. Nehledě na jeho stabilitu. Pak bude poměrně široké pásmo velikostí fondů, u nichž budou náklady v poměru k majetku zanedbatelné a výkonnost bude záležet čistě na zaměření fondu a schopnostech portfoliomanažera. U gigantů se může projevit další efekt, který bude výkonnost snižovat. Velký kapitál je nutno více dělit, neboť jeden obchodovaný titul má konečný objem emise (tržní kapitalizace u akcií) a fondy mají limit na podíl v jednom titulu. Jsou pak nuceny udržovat podstatně širší portfolio, nebo se zaměřují na tituly s velkou tržní kapitalizací. Případně obojí kombinují. Náročnost správy širšího portfolia vyžaduje vyšší náklady na management. Velký fond je pak možno přirovnat ke skupině menších fondů. Zde tedy rozdíl na poměrných nákladech nebude. Ale maximální výkonnosti lze dosáhnout investováním do nejvýnosnějších titulů. Je-li nutno mít širší portfolio, musí v něm být nutně zastoupeny i méně výnosné tituly, což celkovou výkonnost sníží. Volil bych proto střední třídu fondů, pokud jde o velikost.
Je to podobné jako v podnikání. Živnostník má těžký život, gigantické firmy nejsou dostatečně pružné, mají nákladnější a těžkopádnější organizaci. Střední firmy mohou využívat výhod v podobě např. odběratelských slev a jiných úspor, na které drobní podnikatelé nedosáhnou, jejich vedení přitom má blíže zaměstnancům a firma je pak dynamičtější, než nadnárodní moloch. Pokud jde o obchodování s akciemi, nejbohatší muž toho druhu (W. Buffett) má výkonnost řádově v desítkách %p.a., zatímco obchodníci s nejvyšší výkonností jsou za ním s celkovým majetkem hodně pozadu, ačkoli výkonnost mají 3-4 cifernou. Svůj majetek si totiž spravují sami a nemají problém umístit jej do nejvýnosnějších příležitostí. W.B. na to musí zaměstnávat spoustu lidí a nemůže se omezit jen na mladé dynamické firmy, jejichž akcie koupí.