Nový zákon o nemocenském pojištění problémy prohloubí

Víte Jezevče, já zažila obě strany mince. Všechno je jen o tom „chtít“. Když jsem měla malé dítě, nemohla jsem sehnat práci, a to prosím i za komančů. Nakonec jsem sehnala úklid. Požadavkem zaměstnavatele byl úklid v pracovní době kancelářských, tedy cca 6.00-14.30. To jsem nemohla, školku otvírali v 6.30 a pak do práce dalších asi 5 km. Protože uklízečku potřebovali a stejně tak věděli, že práce je deklarovaná na 8,5 hodiny, ale lze ji zvládnout rychleji, dopadlo to tak, že jsem chodila do práce v 8.00-8.30 (nebylo spojení, chodila jsem pěšky) a odcházela ve 13.00. Píchačku stornovali, mně platili za odvedenou práci a byli jsme spokojení všichni.
Po nějaké době jsem měla možnost pracovat jako šéf personálního oddělení firmy s 1050 zaměstnanci v jedno- až nepřetržitém provozu. Byla tam výrobní linka, která šla na dvě směny. Ráno v 6.00 ji zapli, pak na 30 minut na oběd vypli, ve 13.00 vypli, ve 14.00 znovu zapli a ve 21.15 naposledy vypli. Výrobky běžely na lince hodinu, vypnutí bylo možné kdykoliv bez porušení technologie, prostě, kromě toho, že lidi neměli co dělat, se výrobkům nic nedělo. Praxe byla taková, že v 6.00 sedli lidi k lince, na začátku pracovali a na konci se hodinu mohli vrtat oběma rukama v …, protože neměli co dělat. Na konci šichty totéž, jenže v obráceném gardu. Jaksi načerno se tam dělalo to, že ženské, které kvůli dětem chodily do práce v 6.45, chodily na konec té linky, technologicky se nic nedělo. Vymysleli jsme, že linka by se mohla zapínat už v 5.00-5.30. Lidi v práci byli, protože autobusy nejdřív dovezly dojíždějící, ti byli v práci od 4.45-5.15, a pak svážely městské. Pracovat nemohli, jednak by to bylo počítáno jako práce v noci a musely by za to být příplatky, nakoupit si nemohli, otevřená byla jen trafika. Tak snídali na šatně, četli noviny, kouřili nebo se flinkali víc než hodinu po fabrice. V 6.00 se konečně začalo dělat, s přestávkou na oběd do 13.00, pak se linka vypla, aby doběhla a lidi mohli jít domů. Chtěli jsme to zlegalizovat, aby lidi, co dělají na konci, chodili do práce dřív a z práce dřív. Mistrovi ani ekonomce střediska to nevadilo, odbory to odsouhlasili, lidi taky. Nepodepsal to ale ředitel s tím, že by lidi měli moc demokracie. Tak se v rámci pseudodemokracie radši flákali po fabrice. Domů jít nemohli. Ředitele ale zaujalo, že v té volné době chodí na šatnu. Takže zakázal v pracovní době chodit na šatnu. Následně zakázal chodit do kantýny, zřídily se svačinářky. Ředitel chodil po fabrice s kamerou a filmoval flákající se lidi na chodbách. Když seděli za mašinama a vrtali se oběma rukama v.., bylo všechno v pořádku. Vynalézavost některých lidí, co dělat ve volné době a kam se zašít před ředitelem neznala mezí. Tak se chodili opalovat na střechu, kam ředitel nechodil. Odpolední a noční šichty se opalovat nemohly, tak tam pro změnu chodily souložit. Asi to bylo lepší než příkazem ředitele zlegalizovat něco, co se později začalo nazývat „pružná pracovní doba“.

Jezevče, kolik Vám je let? Zkoušel jste po 45 změnit zaměstnání? Vždyť se s váma nikdo nebaví. Zaměstnavatel ze životopisu nepozná, jestli jste dobrý zaměstnanec, ale pozná věk. Co když firma zkrachovala nebo je ten člověk vystaven mobbingu? Copak to může uvést do životopisu? Člověk nad 45 je prostě na odpis a ne každý si troufne na vlastní ŽL, u některých profesí to ani nejde.

Víte co? Zkuste tohle. Založte si agenturu poskytující kancelářské a účetní práce - na to nepotřebujete nic, jen živnostňák. Zaměstnejte v ní na poloviční a jinak částečné úvazky matky s dětma - podle všeho by vám musely utrhat ruce za jakoukoliv pracovní příežitost, a být vděčné za třeba i podprůměrný plat. Kupte si ředitele - chlapa, který bude za firmu jednat. A můžete si to zkusit, jestli máte pravdu. Mužský element chlapa-ředitele vám odfiltruje jakékoliv diskriminační praktiky proti ženám. A pokud si myslíte, že "to jde zařídit, kdyby se chtělo", aby ženy plnohodnotně pracovaly na všelijak částečné a nepravidelné úvazky a částečně doma, byly pro podnikatele a pro podniky dostatečně lukrativní jako pracovní síla - zorganizujte jim to tak. Dosáhnete tím hned několika efektů: 1) vyřešíte svůj vlastní problém se zaměstnáním a zaměstnaností 2) přitom nebudete muset "podnikat" - jednací práci za vás odmaká najatý jednatel, a vlastní práci zaměstnanci 3) neuvěřitelně zbohatnete, na mnohé takové projekty lze získat i mnohatestisícové dotace 4) ukonejšíte svou představu o tom, co by se dalo zařídit, kdyby se chtělo 5) uspokojíte svou filantropii a stanete se (bez ironie) spásou pro mnoho nezaměstna(tel)ných žen. Jestli to dokážete - napište strejdovi jezevcoj, jak to dopadlo.

Milý Jezevče, nechci se doohadovat, ale odporujete si. Vy si totiž pro firmu nekupujete jen práci. Kdyby tomu tak bylo, mohla by Vám účetnictví dělat jakákoli účetní, co je na mateřské nebo v důchodu. Vy si totiž ještě k práci oné účetní chcete koupit její čas. Část toho času musí dát na udělání požadované práce, ve druhé části právě zvedá telefony, utírá prach a zalejvá kytky. Tím má smůlu v tom, že nemůže zpracovat účetnictví rychleji, protože z toho nic nemá. Nemůže jít ve zbylém čase domů, ale musí dřepět v kanceláři a buď nedělat nic nebo se tvářit, že něco dělá. Obojí vyjde nastejno, ba tvrdím si říct, že předstírat práci, když žádnou nemáte, je pěkná fuška. Vy ji k tomu svým postojem nutíte. Ona totiž musí mít určitou časovou rezervu, protože se může stát, že přijde nárazová práce nebo se změní zákony a předpisy a ona musí zvládnout více práce za stejnou dobu, stejně tak nastudovat nové zákony a předpisy. Takže o cem se bavíme? O době od-do, kterou má člověk strávit někde v kanceláři (prodejně, supermarketu) nebo o skutečně odvedené práci? Víte, já jsem taky praktik, dokonce značný příznivec tzv. práce z domova, kdy řada lidí nemusí jezdit do práce, můžou být doma a pracvoat tam, jenže to je asi faktu hudba budoucnosti. nejde jen o účetní, ale třeba programátora, grafika, konstruktéra, může tak pracovat chemik. Jejich práce se tak blíží práci na vlasntí ŽL, ale ten mít nemůžou v okamžiku, kdy je jejich práce už ze svého principu kolektivní nebo se pracuje na něčem, co nejdřív vyžaduje utajení a následně třeba patentovou ochranu (konstruktér, designér..). Jenže my máme pod kůží silně zadřený socialismus křížený s kapitalismem 19. století, kdy nejdřív lidi chodili pracovat od-do, ale když majitel firmy zjistil, že se flinkají, protože pracují od-do a mohou přitom dělat podstatně víc, tak jim k práci od-do přidal ještě splnění určitého množství práce za dobu od-do. Tím jsme se dostali do stavu, kdy řada lidí udělá jen to, co musí, víc ani ťuk. Takže následovalo další kolo: úprava pracovní doby na 8.00-17.00, popř. do 18.00 se dvěma hodinami přestávky na oběd, a to i tam, kde to není nezbytné (konstruktér, programátor), protože tito pracovníci nepřijdou do styku se zákazníky a je v podstatě jedno, kdy svou práci udělají, jestli v 10.00 dopledne nebo po půlnoci. Protože jsou lidi v práci v takovém čase, kde si ve zbylém čase pro sebe nemůžou udělat pokud možno vůbec nic, třeba vyzvednout dítě ze školky, holt se přizpůsobí. V práci dělají jen to, co musí, a děti nemají, protože na ně díky tomuto nesmyslnému postoji nemají čas.

Rovněž nemohu souhlasit s vaším klišé, že plat by měl být stejný pro muže a pro ženu. To je samozřejmě nesmysl. Plat nezávisí na pohlaví, ale na ceně práce. Pokud pro zaměstnavatele nemá práce ženy stejnou cenu jako práce muže na stejné pozici (a to posouzení budete muset nechat na něm) - potom nechápu proč by za ní měl platit stejně. Ostatně tento argument se vylučuje kruhem. Pokud by byla na trhu práce skupina žen, které by byly schopné zastat STEJNOU práci jako muži, ale za méně peněz - podle logiky trhu by bylo neuvěřitelně lukrativní tyto ženy zaměstnat - takže by si je zaměstnavatelé mezi sebou přetahovali a přepláceli. Tak dlouho, až by se trh vyrovnal.
Dneska je spousta lidí, co si svojí prací nevydělají ani na povinné podvody - díky dementním regulacím jako minimální mzda (nebo povykování odboprů o "přiměřené mzdě") jsou tito lidé nezaměstnatelní. Přidejte do toho ještě nějakou regulaci, že zaměstnavatelé musí vyjít vstříc matkám s dětma, nebo že musí za stejnou práci dostávat chlap i ženská stejnou mzdu, bez ohledu na přínos pro zaměstnavatele - a jen rozšíříte jejich nezaměstnatelnost.

Proč bych si odporoval? Souhlasím s vámi v tom, že i žena na mateřské nebo člověk na 45 let může být dobrý pracovník (ostatně sám jich takových několik zaměstnávám). Zároveň ovšem pravím, že práce je zboží - a že není diskriminace nikoho, pakliže si vyberu pouze to zboží, které mi vyhovuje.
Máte pravdu, že pokud by na trhu práce nebyly žádné pracovní síly, které by ku pohodlí zaměstnavatele byly schopné pracovat od-do a zvládat všechny ty doplňkové služby které popisujete - že by asi šlo dělat účetnictví i na zkrácený nebo klouzavý úvazek. Jenže pokud takové síly jsou a je jich dost - proč by zaměstnavatel zaměstnával pracovní síly, které mu jsou nepohodlné? Leda by byl filantrop, a nebo magor. Ti ostatní raději sáhnou po tom, co je pohodlnější a co jim splní jejich představy. A nebo zaměstnají, ale za menší plat, který jest oceněním toho nepohodlí. Nevim proč je tak těžký to pochopit.
Prostě - ženská co nemůže dělat na pevnou pracovní dobu, se NEMŮŽE ucházet o zaměstnání s pevnou pracovní dobou - a to ani na účetnictví, ani v supermarketu. Ženská co může pracovat jen 4 hodiny v kanceláři a 4 hodiny doma - se NEMŮŽE ucházet o práci, která vyžaduje 9 hodin denně odesedět v kanclu a tam "dělat co je potřeba", z čehož 4 hodiny jsou účetnictví. Dokonce jste i sama popsala, proč asi nemůže. Protože by tam pak musel sedět ještě jeden člověk v kanceláři 9 hodin denně na zalívání kytek a zvedání telefonů, ale byl by vytížený jen na 40%. V takovém případě ale může té účetní dát jen 50-60% zamýšleného platu, i když bude dělat 4 hodiny v kanclu a 4 doma. Pak vy ale řeknete že to je vydřiduch a že nabídl dumpingově podhodnocenou mzdu - a už nevidíte, že ten podnikatel nechtěl účetní na 4 hodiny v kanceláři a 4 hodiny doma - ale chtěl ženskou co mu tam bude dřepět každý den celý den, a m.j. bude dělat i účto. S výší podpory to opravdu nesouvisí. Zaměstnavatel kupuje vaši práci za cenu, která je snesitelná pro něj - nemá důvod brát ohledy ani na vaše potřeby, ani na vaše představy o tom "co by šlo zařídit", ani na sociální podporu. Stejně jako vy když kupujete rohlík, snažíte se sehnat co nejlepší pečivo za co nejpřimeřenější cenu - a čerta starýho se staráte o to, kolik bere závozník nebo pekař. Tak to bylo, je a bude.

Milý Jezevče, docela si odporujete. I žena na mateřské nebo člověk nad 45 let může být dobrý pracovník. Žena na mateřské zvládne účetnictví, pokud může být např. 4 hodiny dopoledne ve firmě a zbytek doma. Pak jí nevadí ani termíny ani nic jiného. V době mobilních telefonů a internetu to není problém. Prostě je odpoledne s dítětem, uvaří si, nakoupí a účto udělá v pohodě večer, když dítko spí. Teda, udělala by, pokud by mohla. Ono je ale i pro zaměstnavatele pohodlnější mít zaměstnace s pracovní dobou od-do, který kromě toho účta ještě zvedá telefony, zaleje kytky, přebere a roztřídí poštu a dohlédne na úklid, to všechno za stejný peníz, protože musí být v kanceláři od-do, ale domů si práci vzít nemůže. Ani ta účetní operace nemusí být zrovna on-line, jen DPH a další hlášení na FÚ musí být v termínu, ostatní stačí 2x do týdne. V době internetu fakt žádný problém.
Co se týká platu, měl by být stejný pro muže jako pro ženu, a to podle množství a kvality práce. To taky není. Protože žena má většinou nižší, hledá takovou práci, kdy by nevadilo, že školku otevírají v 6.30 a zavírají v 16.30. Proto nemůže dělat v supermarketu s pracovní dobou 6.00-18.00, i kdyby měla směny jen obden. Ani supermarket jí prostě nedovolí přijít ráno později s tím, že může zůstat třeba do 20.00, protože k večeru by to dítě ze školky vyzvedl manžel. Jindy by zas přišla ráno přesně a odpoledne dřív, protože manžel jde na odpolední a ráno vezme dítko do školky on. Ráno a večer se i v tom supermarketu stejně jen uklízí, doplňuje zboží nebo třídí to, kterému se blíží konec doporučené doby spotřeby, protože zákazníků už tam tolik není. Víte, to není o míněcennosti žen s malými dětmi, to je spíš o nepružnosti trhu práce, protože i pro supermarket je jednodušší naházet všechny píchačky na jednu hromadu než manuálně pořídit jednu odlišnou. Zajímavé je, že třeba v Německu to jde a problémy s tím nemají. My prostě jen hledáme výmluvy, proč to i ono nejde. Pak se divíme, když se děti nerodí a hledáme příčiny tam, kde ve skutečnosti nejsou.
Pokud člověk pracuje, měl by mít plat vyšší, než je sociální podpora. To u nás taky zatím ještě neplatí. Práce je přece zboží. Zatím nám pan Škromach říká toto: "Já to řeknu jednoduše. Když člověk pracuje a má, pracuje za nízkou mzdu, dostává doplatek do životního minima, je na tom přibližně stejně, jako když nepracuje." K tomu už fakt nemusím dodávat nic.

No podívete - práce je zboží. Vy nabízíte - zaměstnavatel kupuje. A nebo taky nekupuje - protože nepotřebuje vaši odbornost, nebo ne za vašich podmínek. Vše. To není diskriminace, nepotřebovat.
Vzdělání či kvalifikace vám nezajistí, že zrovna o tu vaši práci bude na trhu práce zájem, nebo že za vašich podmínek. Myslím, že právě v tom je problém mnoha žen - ona si usmyslí, že má dostatečnou kvalifikaci na to, aby někde vedla účetnictví - a nechápe, že DPH je 25.-tého a že mi berňák nepočká z důvodu že moje účetní má nemocné děti.
Když vám řeknu, že jako nejlepší odborník na pohánění slonů, ochotný pracovat za 8.600 brutto, u mně práci prostě neseženete - nijak vás to nepřekvapí. Ale když vám řeknu, že od vedoucí mé kanceláře budu mít každý večer sjednanou agendu na příští den, a to i v neděli na pondělí, a nevěřím že to zvládnete s dítětem, a proto vám nabídnu nástupní plat 8.605 se zkušební dobou na tři měsíce, abych vykryl případné výpadky jiným způsobem - budete mít pocit diskriminace. A přitom princip je stejný. Ženská s dětma nedostane za stejnou práci VÍC peněz, aby si mohla dovolit hlídání - ale MÍŇ peněz, protože její zaměstnávání je rizikovější. A vovovotom to je. To není diskriminace - já jako zaměstnavatel vám nezajišťuju sociální jistoty, ale nakupuju pro svou firmu práci. Jistě pochopíte že si mohu dovolit jistou velkorysost, ale ne plýtvání. A skutečně myslím že jsou profese, které žena s dětma v principu prostě dělat nemůže. Účetnictví mezi ně 100% patří, alespoň u mně. Uklízečku dělat může, to se nepos**ru když nebude pár dní uklizeno. U účetní operace může vadit půl dne. Uklízečka s doktorátem? No a co jako???? U nás uklízí jedna inženýrka, má lepší plat než jako kantor na škole, protože je dobrá. Moc si uklízení pochvaluje.
A strejda jezevec. Jsem starý praktik, knížkama tzv pro managery pohrdám. Jo máme děti. Manželka je na mateřské - se dvěma vysokýma školama chodí na brigádu s trasovací tyčí, neb je promovaný geodet a tohle umí. Práci sehnala na internetu za 6 slovy šest minut. Dobrý, ne? A nebo máme štěstí. Ano je to asi za desetinový plat než měla na cuzk, co se dá dělat. Nikdy vás nikdo nemůže donutit se kurvit nebo nechat se obtěžovat, pokud sama nechcete, víte? Pravím jako zaměstnavatel.

Dobrá účetní, která umí i daně, tak se vždy uživí. Moje neteř (účetní poradce) na ŽL má pod sebou 3 větší firmy, které dozoruje. Její příjem se pohybuje nad sto tisíc měsíčně. Také když začínala, tak měla malé děcko a nemohla sehnat práci. Jako OSVČ ten problém nemá. Stačil malý inzerát a pár návštěv a klientela se hlásila sama.

Pokračování, co se tam pro nadměrný počet znaků nevešlo: Ono při 10 % nezaměstnanosti plkat o tom, že dobrý zaměstnanec dostane dobrý plat a výhodné podmínky, je poněkud tristní. Nechtěl jste snad říct, že zaměstnán je pouze ten, kdo přistoupí na dumpingovou cenu své práce?

Ne, nechci prskat, do toho mám daleko. Zažila jsem to prakticky všechno, jak diskriminaci, když jsem měla malé dítě, tak mobbing, a dokonce i to harašení. Navíc jsem nepražák, takže ze zkušenosti: pokud šéfovi nebo jinému člověku zaharaší, až dá jeho oběť výpověď , pak oběť nemusí sehnat práci, neboť je určitá míra nezaměstnanosti. V Praze práci možná sežene, mimo Prahu hůř. Podporu v nezaměstnanosti nedostane, odešla z práce sama a dobrovolně. Navíc se to těžko prokazuje, protože oběť může být nařčena z toho, že se mstí, krom toho že to oběti bohužel dosti pocuchá sebevědomí. Stalo se to teď nedávno mojí příbuzné, hledala slušnou práci skoro dva roky (má SŠ). Já před nějakým rokem zažila jiný typ hrašení, přepadl mně jakýsi dobrodruh. Protože jsem byla zvyklá starat se sama o sebe, chodila jsem v té době na karate. Neměl to chlapec dělat. Měla jsem kliku, ubránila jsem se a myslím, že jsem mu tenkrát dost natrhla trikot a snížila sebevědomí.
Co se týká péče o malé děti: já jsem s malým dítětem nesehnala práci ani za komunistů, přestože se všude chvástali, že za nich má práci každý. Chodila jsem uklízet, přitom sháněla jinou práci, protože uklízení jsem nějak nepovažovala za svůj životní cíl. Zze zoufalství jsem si tenkrát při úklidu složila doktorát. Podotýkám, že jsem nebyla žádný pronásledovaný disident, ale úplně normální ženská. Nejsem sběratel titulů, ale já si tím v té době chtěla dokázat, že ještě nejsem takový blbec, abych dělala práci, na kterou nemusíte mít ani tři třídy základní školy. Nešlo mi o sociální jistoty, ale dělat práci, při které se občas použije taky mozek. Ani dítě mi tak nestonalo, ale copak to někoho zajímalo? Prostě jsem jednou měla malé dítě a basta fidli. Vždycky zaznělo ono "co kdyby (onemocnělo)". Uklízečku jsem sehnala jen proto, že ji zoufale potřebovali a do té práce se nikdo ani tenkrát nijak zvlášť nehrnul.
Víte, Vaše názory jsou jako z příručky. Myslíte, že kdyby ženské neměly problémy s hledáním práce třeba na částečný úvazek nebo si mohly brát práci domů, myslíte, že by se o tom mluvilo, jako že to je problém? Proč by zaměstnavatel zaměstnal ženskou, která má malé děti, když stejně dobře může zaměstnat jinou, která je nemá? Má ženská s malými dětmi takový plat, aby si mohla dovolit platit z něho paní na hlídání? Nemá. Kterou příručku jste teda četl? Vy máte děti? A Vaše žena nikdy neměla problém se sháněním práce? Moje známá je účetní na ŽL. Výborná účetní. Taky nemůže práci sehnat, a pokud ano, tak za tak málo, že ji ani dělat nechce. V jejím oboru je velká konkurence těch, co jsou zaměstnankyně a další účetnictví dělají po večerech za vysloveně dumpingovou cenu, protože odbornou literaturu, školení i programy mají zadarmo v práci (mají tudíž nižší náklady) a na své práci nejsou závislé, ta buď je nebo není.

Nemám v úmyslu omlouvat "kance" na pracovišti, ale musím říci, že jsem zaznamenal více hezkých holek, které lezly do šéfovy náruče dobrovolně a zištně, než šéfů, kteří by odmítli zaměstnankyni, která není hezká nebo se s nimi nevyspí. Erotomanů, co musí mít každou není mnoho a ti, kteří neodolají, pokud mají příležitost, mají dost ochotných zajíčků. Takže obtěžovat ani nemusí. U nich se ovšem může občas stát, že některou neodhadnou a považují ji za další, co se nabízí. Je neuvěřitelné, kolika mladým holkám to nedělá problém. Zato práce jim problémy dělá pořádně, až na výjimky, které zase coby opačný extrém honí kariéru. Sám bych raději zaměstnal starší paní, která bude pracovat svědomitě, než mladou holku. Ovšem dokud bude stát vybírat sociální a nemocenské pojistné a plnění z něho bude nucet vyplácet zaměstnavatele, nehrozí u mne ani jeden zaměstnanec. Totéž se týká minimálních mezd a spousty nesmyslných ochran zaměstnanců v zákoníku práce.

Chcete zlobně prskat, nebo se k něčemu dobrat v diskusi? Pokud to druhé, tak čtěte co píšu, a nesnažte se rozcupovat argumenty, které jsem neřekl. Sexuální obtěžování je realita, ano. ALE pokud ta mladá hezká holka, co nechce vlézt do postele se šéfem, je i chytrá a pracovitá - pak dá výpověď a hned druhý den si najde stejně dobré a možná i lepší místo. Pokud je navíc pro firmu důležitá, taky se může stát, že poletí šéf a holka zůstane. Neb KAŽDÁ firma je závislá na práci svých zaměstnanců - nikoliv na tom kdo s kym chrápe (což se nevylučuje, ale taky nenahrazuje). Ženská s malými dětmi se musí smířit s tím, že zaměstnavatel neslouží k tomu, aby jí zajistl sociální jistoty. Proto pokud nemá hlídání na malé děti - nemůže se ucházet o takové zaměstnání, kde by několikadenní nepřítomnost v práci způsobila zaměstnavateli problémy. Naopak zaměstnavatel, který je schopen vytvořit pracovní místo pro matku s malými dětmi, a apriori počítá s několika dny nepřítomnosti - na tom nemůže prodělat. Pokud to charakter místa vylučuje, normální ženská s dětma se o něj nemůže ucházet. A paxi taky nemůže stěžovat. A tak je to se vším. Dobrý zaměstnanec dostane dobrý plat a výhodné podmínky - blbý a neschopný potřebuje ochranu odborů.

"Odbory, diskriminace, sociální jistoty, mobbing - to jsou jen výmysly neschopných." Myslíte? Pak Vás omlouvá jen to, že jste muž. Sexuální obtěžování je jistě taky jen výmysl hezkých holek, které nechtějí vlézt do postele s každým, že? Ženská s malými dětmi může být taky jak chce pracovitá, pokud nemá hlídání, má smůlu. Já vím, že se zaměstnavatel bojí, že mu třeba v době, kdy to chvátá, nemusí přijít do práce, ale co má s dětmi dělat? Zastřelit je? Ne každá ženská je flákač a občas se to stane. Jenže jakmile zaměstnavatel zjistí, že má malé děti, má smůlu.

"Prostě věděli, že nebudou muset pracovat na 100%." Nebo lépe: věděli, že i když budou pracovat na 100 % (neb nezaměstnanost je velká a platy nic moc), pak si prostě musí nasázet brambory, protože můžou taky i přijít o práci a i kdyby makali na 100 %, plat větší mít nebudou...

Hm. A pokud se vám to stane první rok - ušetřil jste pětilitr, a namísto svých 60-70 tisíc v záloze máte rodinu plajte. Většina lidí platí pojištění opticky "zbytečně" - proto funguje.

Věkově odpovídám - ale jsem zaměstnavatel, takže nemohu podat relevatntní srovnání. Nicméně například můj pan otec dostal slušné zaměstnání ve svém věku 62 let - použil pro to stejný argument, který jsem zde napsal, nebo kterým jsem m.j. já ve své firmě schválil pracovní smlouvu paní účetní, které je 54 let. Ten argument zní, že: v tomto věku má pracovník před sebou více let produktivního života, než je průměrná fluktuace lidí pod 30. A zapracovat zaměstnance je neuvěřitelně drahé - přitom nikdo kdo má mozek v hlavě, neuvažuje (na běžnou zaměstnaneckou práci) o horizontu delším než 3-5 roků. Toto kriterium mi splňuje i šedesátiletý žadatel - samozřejmě pokud splňuje i ostatní kriteria. Samozřejme že ne každý se hodí na každou práci, a v mnoha případech je věk důležitým kriteriem, i když je dnes nezákonné to naférovku přiznat. Stejně jako jsou pozice, na které nevezmu nikoho pod 40-50, protože nemá dostatek zkušeností - jsou pozice, kde ve stejném věku je dotyčný profesně již stařec, nebo by nezapadl do pracovní skupiny s průměrným věkem 24 let, s tím se nedá nic dělat. Nerad bych někomu křivdil - ale o schopné a pracovité zaměstnance je vždycky zájem. Odbory, diskriminace, sociální jistoty, mobbing - to jsou jen výmysly neschopných.

Když si přečtete knihu o teorii revolucí, pochopíte, že listopadová nebyla dokončena. U nedokončené revoluce je to tak, že se společnost plácá v marasmu do doby, než proběhne další revoluční vlna, která dokončí to, co už mělo být dokončeno před léty. Třeba u průmyslové revolouce v Anglii to trvalo 80 let, než byla dotažena do konce. Totéž u naší listopadové. Nejenže měla být zakázána KSČ, ale její členové měli mít zákaz činnosti ve státní správě, v politice, v odborech. Živnosťáky bych jim nechala, nesměli by ale privatizovat státní majetek. Takže žádné přemalovávání štítů a převlékání kabátů. Byl jsi členem KSČ? Máš prostě smůlu, nebudeš členem jiné politické strany a nemůžeš být zvolen do parlamentu nebo i jinam. Stejné jako s fašisty po 2. sv. válce.
Teď je řada věcí v schizofrenní situaci: parlament jedná o zákazu propagace komunismu a komunistické strany, ale KSČM, která se hrdě hlásí k tradici KSČ, je legální parlamentní stranou. Na zákaz KSČM je pozdě, to se mělo udělat hned po revoluci.

To je mozna pravda. Jenze to by se tykalo takoveho procenta lidi, ze by to bylo spolecensky neprijatelne.
A u prebrani cele legislativy odjinud by IMHO byl DOST problem s pravni kontinuitou, ty zakony by se museli predelat na nase pomery, coz by zase bylo dost casove narocne. Ale rozhodne se melo prebirat vic nez se to delalo, zvlast co se tyce takovych veci jako kapitalovy trh, konkurs podniku atp...

Myslim, ze to bylo mene - nejakych 2500,- rocne nebo tak nejak, ona je v tom jeste kombinace s urazovkou. Nechce se mi tedka hledat smlouvu :-)
Navic je to _pojisteni_. Kdyz se mi to stane za 2 roky, tak pojisteny nebudu mit problem. Koneckoncu, znate nekoho, komu vyhorel barak? Pokud ne, budete kvuli tomu rozmlouvat lidem pojisteni proti pozaru?
Samopojisteni ma smysl, ale u relativne castych udalosti s relativne malym dopadem.