Zpětná účinnost práva: zákony, nebo cáry papíru?

Každý národ má takovou vládu a takový parlament, jaký si zaslouží.Právě lidovou tvořivostí poslanců a senátorů (pod tlakem lobbistů i z jejich vlastní blbosti) dochází k znehodnocování většiny projednávaných zákonů.Většina našich parlamentních zástupců totiž nezná ani základy právního minima a přesto (nebo právě proto) zasahuje do podstaty zákonů tak, že se pak dají vykládat různým způsobem, nebo si v různých částech protiřečí, pro stejnou věc používají tři různé názvy atd..Protože u nás neexistuje nikdo kdo by byl kompetentní dát závazný výklad zákonů pro všechny občany, tak všechny výklady zákonů jsou pouze subjektivním názorem každého vykladatele ať už je to ministr spravedlnosti nebo prezident republiky.Také u nás nemáme precedentní systém, takže 2 skutkově stejné případy soudy z různých konců republiky klidně rozhodnou opačně.U soudů pak vždy platí zásada materiální pravdy, tj. kdo má lepší důkazní prostředky a lepšího právníka vyhrává spor.Dle zásady equity u nás soudy dosud nerozhodují a dlouho rozhodovat nebudou.V této české právní džungli tedy neplatí, že spravedlnost zvítězí.
Závěr: Můžete si připravit kvalitní zákon o důchodové reformě a věřte, že v rámci shora zmíněné lidové tvořivosti z něho bude určitě paskvil.Mám to vyzkoušené. Podílel jsem se na přípravě mnoha zákonů a až vyšly z Parlamentu tak jsem je vůbec nepoznal a styděl jsem se, že jsem na nich vůbec spolupracoval.