Den daňové svobody letos dříve!

Jedna věc je přirozená spravedlnost, tedy že cokoliv vlastním, počínaje mou osobou, přes můj osobní majetek a třeba můj dům, patří jen mě a jen já o nich mohu rozhodovat. Tak to ale nikdy v kontinentální Evropě nebylo, a ještě několik set let nebude. O mých věcech, třeba i tak intimních a osobních jako je vzdělání nebo zdraví, budou ještě po staletí rozhodovat úředníci. To je dědictví Říma, dědictví Rakouska Uherska, dědictví Bastily a celé po ní následující Francie. Svoboda v Evropě skočila spolu s příchodem Germánů, neřkuli už vůbec Slovanů. Druhá věc je, kolik té svobody vlastně budeme chtít. Já ji chci celou, se svou obcí jsem schopen uzavřít dohodu, ale ne se podřizovat rozkazu. Ale myslím si, že většina Evropanů jsou vpodstatě deprivanti, kteří si již osvojili to, co jim od mládí vštěpují jejich (shodou okolností státní) školy, totiž, že bez státu by nebyly schopni se uživit, vzdělávat, bydlet, léčit. Že by na to neměli, a že by byli tak hloupí, že by to ani nedokázali chtít. Vyrůstali by jako nemocní bezdomovci analfabeti. A Evropané si to fakt myslí.