Nabrala slovenská reforma penzí správný kurz?

V současné době má pečující osoba nárok na příspěvek, daňový odpočet a osoba opečovávaná - tedy bezmocná - má nárok na různé služby, zvýšení důchodu pro bezmocnost atd. Poku je v ústavu, vydává na ni stát mnohem víc, než když je doma. Osobně s tímto systémem absolutně nesouhlasím. Mimochodem - nesouhlasím ani s vaším termínem "nárok na přiměřenou odměnu". Péče o jednu bezmocnou osobu podle mého názoru není a neměla by být celodenním zaměstnáním. To bych považovala za velmi neproduktivní. Ve skutečnosti by totiž taková jedna osoba zaměstnala více než 4 lidi na plný pracovní úvazek - zkuste si to spočítat. To si nemůže dovolit platit žádný stát na světě. Měl by být ale jednotný příspěvek podle stupně bezmocnosti - a člověk by měl mít možnost se sám rozhodnout, jestli si za něj koupí služby v ústavu nebo zaplatí domácí péči (a ze svého si připlatí) nebo zaplatí členovi rodiny atd. U nás si kdekdo myslí, že starý člověk má svůj domek či byt darovat dětem a jít do ústavu - a viset státu na krku. Já si myslím, že, pokud se už nemůže starat sám o sebe, má PRODAT byt či dům a koupit si péči v penzionu či jiném zařízení pro seniory. Pokud svůj majetek dětem daruje, měly by se o něj ty děti postarat - třeba ten pobyt hradit. Pokud žádný majetek nemá, pak je na místě ten příspěvek státu, ten ale nikdy nemůže být na plně individuální péči.

Opět děkuji za doplnění paní Kateřino. Nenachytám stát přece jen na švestkách, když se zeptám, zda kromě zápočtu na důchod také vyplácí pečující osobě přiměřenou odměnu již v době, kdy se stará o bezmocného člena rodiny a nemá tak možnost normálně si vydělávat? Vím pouze o slevách na dani z příjmů pro pečující osoby. Ta sleva je však bez příjmů houby platná. Tipnul bych si, že takoví lidé žijí ze sociálního minima na domácnost a osobu a z invalidního důchodu bezmocného. To je stěží na přežití. Při takové péči se nedá uvažovat o nějakém citelném přivýdělku. Možná u některých lehčích případů.

To teoreticky ano, ano, musíte však počítat také s nějakými těmi parazitismy a šumy odkoukanými ze života, třeba: 1. Čím budete dnes šetřit více s vodou, o to více budete za vodu, nakonec, platit :-) 2. Čím budete tady více pracovat a ke svémi drobnému podnikání si vezmete ještě další a další vedlejšáky, tím budete mít, nakonec, méně, a budete fyzicky a duševně odepsaný o pár let dříve :-) Poznámka pro body 1 a 2: tím tzv. nakonec myšleno, až se tak začne chovat většina populace, což není pod tlakem událostí zase takový problém, že. Proto za jakýsi domácí úkol ode mne máte si (a jen pro sebe) zdůvodnit, proč tomu asi tak je a jaké to má obecnější příčiny a důsledky, v mnoha rozměrech, třeba nakonec i v té rozdílnosti úrovně mzdy za stejnou práci :-))
Jo, a k těm bažantům, vlastně k nám, neboť asi z nás také budou jednou důchodci. Tak čím bude postupně o něco menší a menší pytel se zrním pro uměle odchovávané bažanty (mluvím o nich příhodně jinde), tak přece tím, že když je nějakým způsobem přesvědčím (cha, chááá) ať spolu závodí ve spurtu ke krmítku a v rychlosti zobání, tak se přece líp mít nebudou: tím ten pytel přece nenaroste! Pravda, pokud mezitím nesáhnu do jiného pytle se zrním (určeného pro kohosi či cosi jiného). A pokud tyjátr se "závoděním" bažantů neberu jako chytrácký způsob jak si zajistit, aby byl mezi bažanty ještě nějakou chvíli klid. Tedy než půjdou pod nůž, pardón a opravuji, před tu brokovnici, jak píšu jinde. Takto nějak mi začíná a čím dál tím více připadat ta pravá a skutečná podstata přístupů politiků a ekonomů k diskutované důchodové reformě: má to totiž být reforma pro bažanty a ne pro ten pytel se zrním. A jen tak na okraj, já třeba nad tím oranžovým Juščenkem nijak nejásám. Na rozdíl od jiných. Je mi jasný, že jedna opravdu z posledních větších fabrik tady, právě ode mne z kraje, pošupajdí pěkně a brzo na Ukrajinu :-((

ad 1) Je pravda, že nižší spotřeba vody nevede k levnější údržbě trubek. Je to však způsob, jak říci vodárenské společnosti, že jejich voda je pro mne drahá. A nastává závod kdo z koho. Zabalí to dříve spotřebitel a začne si nosit vodu domů v kanystrech? Nebo se položí vodohospodáři? V jistém okamžiku začne klientů vodárny rychle ubývat. Vodárna pak může buď zlevnit, nebo zavřít krám. Tento princip nám pomůže najít skutečnou cenu vody pro průměrného obyvatele. V oblasti mezd to funguje obdobně. V jednu chvíli to vláda s minimální mzdou dotáhne na kritickou hranici a začne rychle přibývat nezaměstnaných a ubývat zaměstnavatelů. Na rozdíl od vodárny má však vláda možnost platit nezaměstnané z kapes těch, kteří ještě pracují a tím oddalovat moment, kdy ztratí kritickou část svých voličů. Zdravý tržní princip je tu narušen.
ad 2) Nedovedu si představit vedlejšák k podnikání. Pokud se mi chce dělat více, proč tu energii nevložit právě do svého podnikání? Na rozdíl od zaměstnání - tady mi nikdo nelimituje pracovní dobu a přesčasy. Ledaže bych se chtěl od svého oboru odreagovat. A to je naopak docela zdravé. Jinak souhlasím. Nejsem vyznavačem workoholismu (japonsky Mako Yako Pako):)) A myslím, že tyto chorobné zlatokopy drží při zdraví omezená poptávka ze strany těch, kteří si pouze vydělávají na živobytí a ne pro závist okolí. Opět krásný příklad funkce trhu.
ad bažanti) Zdá se, že nás má vláda skutečně za bažanty, kteří dokážou jen sezobnout na co přijdou. Proto se snaží co nejvíce zrní nacpat do pytlů a rozdává na příděly poslušně a vděčně zobajícím bažantům. Někteří politici vymýšlí jinou hru. Bažante, dej část svého zrní do pytle PF. My si to zrní půjčíme a naši pekaři z něho upečou něco k snědku. Mladí bažanti to pak za nás do pytle vrátí a přihodí i hrst navíc. Tu a tam se ozve bažant, že by část zrní raději svěřil rolníkovi. Ten by ho zasel a ze sklizně žil spokojeně on i bažant, a ještě by zbylo na další setbu. Leč stát praví: "Na poli číhá mnoho nebezpečí. Myši, hraboši, vrabčáci, vítr, kroupy, sucho, požár... Ne ne, raději svěř zrní mým pekařům. Podívej - většina bažantů si to přeje. Když dají svůj díl oni, ty musíš taky." A tak bažanti svěří zrní pekařům, ti napečou chleba, mocní se nacpou a někteří bažanti sezobou drobečky. Jenže ouha! Chleba kvasí - nic pro ptačí žaludek! Ti, co to přežili, protože na ně drobty nezbyly, chtějí slíbené zrní s hrstí navíc. "Řekni svým kuřatům, ať ti do pytle dosypou." Praví stát. "Kuřata nemám, stará nesnáší, protože nemá co žrát." Běduje bažant. Nu doufejme, že zůstane jen u bajky. :-((

Problém právě je, že průběžný systém to nedokáže, jinak by se to neřešilo. To, že neexistuje ideální řešení, které by se líbilo všem je jasné.

Pane Koldo, jak už tady kdosi psal, s vaším akčním poloměrem těžko držet krok. Takže pominu udržitelný rozvoj a soustředím se jen na tu péči o děti. Nemyslím, že by nedostatek volných babiček automaticky implikoval to, že z dítěte udělá ulice grázlíka. Dítě si pořizuje rodič, nikoli prarodič. Činí-li tak zodpovědně, musí být schopen se o ně postarat. Miliony lidí tak činí. Jestli se o dítě stará matka či otec, jestli ve čtyřech letech začne či nezačne chodit do školky - a ty jsou velmi levné - nebo si najde "paní na hlídání" nabo paní pro "miniškolku" - tři až čtyři děti - to je prostě věc rodičů. Člověk nežije jen proto, aby vychoval děti - je to velmi důležitá, leč přece jen pouze součást, života. Svoboda je jen v tom děti mít či nemít a pokud mít, tak kolik. Pakliže se narodí, pak už povinnost se řádně starat, a to rodičů - nikoho jiného. (Pomíjím případy rodičů, kterým se přihodí těžký úraz apod., to je jiná otázka). Jestliže si v naší kotlině kdekdo myslí, že prarodiče se mají starat o vnoučata (a zásadně zadarmo), že je to jakási povinnost, tak s tím prostě nemůžu souhlasit. Rozhodně si nemyslím, že by se "o kluka měli řádně postarat ve škole" v tomto smyslu. Poskytnout mu řádné vzdělání - to jistě ano. Pokud své dítě řádně vychovám a ocitnu se v situaci, kdy skutečně budu potřebovat pomoc, pak mi ji určitě poskytne. Pokud bude skutečně potřebovat pomoc moje dospělé dítě, pak mu ji poskytnu. Ale nebudu na sebe přebírat jeho povinnosti - moje povinnost je vychovat z něj dospělého zodpovědného člověka, který je bude plnit sám. Jen jako dodatek: Zajímavé je, že vesměs titíž rodiče si pak stěžují na to, jak babička ty děti vychovává špatně. Měli by vědět, že pouze placená síla = zaměstnanec je povinna respektovat výchovné metody podle přání rodičů.

...pokračování: A zadále, pokud tam u Vás propočítáváte důchodovou reformu, prosím, uvědomte si, proč ji také propočítáváte a jaká je v tomto prostoru další reálná prognóza ekonomického a demografického vývoje do budoucna. Rád bych ji znal. Myslím konkrétně třeba to, jak se ve střednědobém a dlouhodobém horizontu projeví, až miliardě a půl Číňanů (a potom třeba miliardě muslimů) budou hned zítra dvakrát do týdne na té jejich TV dávat či opakovat Džejára se Suelin. Možná se Vám zdá úsměvné, že dnes za poklop od kanálu (u Vašeho ústavu nebo kde vlastně pracujete) dostanete ve výkupu až 3,- Kč za kg, když před 5 lety to nikdo nechtěl a odmítal se s Vámi vůbec bavit. Možná budete osobně za dalších 5 let o něco více svobodnější, chicht, když totéž tzv. výhodně prodáte dokonce za cenu 10,- Kč za kg. Může se ale stát, že až půjdete do důchodu, tak se sem ten deklík (a další věci) bude zpět dovážet z Číny za cenu 50,- Kč za kg: Vaše individuální úspory, naspořené na důchod v rámci Vámi spočtené důchodové reformy a také z profitu na tehdejším prodeji litinových deklíků, se vypaří asi dříve, než jste si tu svoji smrt, ve spolupráci s důchodovým fondem nebo pojišťovnou, tak pěkně naplánovala. A protože se každý na této planetě bude chtít cítit svobodným jako v seriálu Dallas, tak nevím, jestli pro Vás bude mít právě to pochopení, které byste nutně a právě Vy potřebovala :-)) Ano, mám na mysli otázku udržitelného rozvoje, s tím související právě demografický problém a závislost na zdrojích, která bude limitovat obecně spotřebu a tedy i tu Vaši svobodu. Tedy zdroje budou limitovat Vaši "atmosféru" a otázkou je, zda-li Dallas udržitelný vůbec bude, dokonce zda-li bude rozšířitelný na větší počet obyvatel a další území, nebo, naopak, se stane postupně minulostí. Prostě "atmosféra" může být poněkud jiná, než jak si ji představujete a sníte, tak nějak reverzní. A kdo bude mít nakonec smůlu a zda-li mu to bude, nebo ne, vadit. Já bych si tak docela, právě tady v Česku, nefandil.

Paní Kateřino! Přes den občas přemýšlím (musím ale dělat také něco dalšího a rozumného, cha, chááá), jak mám případně zareagovat. Nu, asi takto. Já Vašim osobním emancipačním snahám, které cítím trochu z podtextu, a především Vaší vytoužené životní úrovni přece nezabraňuji. Ale Vaši závěrečnou větu: "Máte-li na mysli toto, pak dodávám, že jde o svobodné rozhodnutí a atmosféru a zvyky té které společnosti a ani nám v tom nic nebrání" pokládám, přinejmenším, za velmi neuváženou. Možná pro mnohé zde i výsměšnou. Pojem baby-sitting je samozřejmě, a jak chápu já, jen takový zástupný pojem. Vámi uváděná "svoboda" je zde v naší "atmosféře" limitována nedostatkem prašulí. Tam obvykle zatím končí, tedy pokud tato hranice není překročena na úkor obecně přijatelných společenských norem: ano, je skutečně osobně a nákladově levnější a tedy pro okamžitou osobní "svobodu" výhodnější ze svého dítěte nechat udělat ulicí grázlíka a svý vlastní rodiče nechat klidně rok, dva či tři umírat, jako zapomenutý ležáky, někde v LDN na pokoji o 20 postelích. Vždyť si měli přece spořit na důchod a o kluka se měli zase pořádně postarat ve škole, že. Pokračování...

Péče o bezmocnou osobu je náhradní a vyloučenou dobou stejně jako péče o dítě. Do důchodu se započítává (dokonce 100 %) a nemá vliv na vyměřovací základ. Je jedno, jestli před důchodem nebo dřív - důchod se tím nijak nesníží. Tenhle problém je tedy už vyřešen.

V důchodové reformě tohoto typu vidím pár problémů: 1/ DF (jak ukazují zkušenosti u nás) nejsou schopny zajistit zhodnocení vyšší než relná inflace (3-4%), zatímco průběžný systém dokáže zajistit růst důchodů v podstatě ve výši růstu mezd (inflace+zhodnocení) a navíc je administrativně úspornější a z hlediska klienta zde nejsou dodatečné náklady na zisk akcionářů fondu. 2/ Fondy s agresivnějším portfoliem sice mohou zajistit vyšší zhodnocení, riziko je však vzhledem k účelu fondu (zajistit jistou ve stáří) příliš vysoké. 3/ Na Slovensku došlo k poklesu odvodů o 9%, musí tedy nutně vzniknout disproporce mezi vybranými odvody a potřebami na důchody stávajících důchodců. Jak toto bude řešeno? Kratkodobě to jistě lze rešit výnosy z privatizace, ale co za pár let?

Na rozdíl od Vás opravdu vidím souvislost mezi výší důchodu a péčí o děti. Moje teta vychovala 4 děti a před důchodem se starala o svou částečně bezmocnou matku, kvůli které zůstala doma. Živil je její manžel. Ten v 61 letech, tedy rok po dosažení důchodového věku, zemřel. Teta má sice odpracovaná léta, ale protože nepracovala těsně před důchodem, je její důchod (její + vdovský) na minimu. Její příklad je varující pro celou rodinu: co nejméně dětí a nemohoucí rodiče odložit do ústavu, protože jinak je žena ze svou péči bita (mužů se to asi v takové míře netýká, protože péče o děti i přestárlé rodiče se stále tradičně přesunuje na ženy).

Samozřejmě, že mezi výší důchodu a péčí o děti je souvislost. Stejně tak bude mít méně na stáří ten, kdo investuje do svých koníčků, nemovitosti, auta, nebo svoji energii nevloží naplno do práce, ale rozhodne se pro plnější život. Všechna tato rozhodnutí jsou ale projevem svobodné vůle. Ani plození dětí není povinností vůči státu. Máte snad dojem, že naše matky rodí z uvědomělosti? Ty doby snad už skončily. Děti se budou rodit i bez pobídek od státu. A to, co dají děti společnosti, si také nechají zaplatit. Stát z nich bude mít více daní? Ano, ale také úměrně tomu větší výdaje a starosti. O školy, bydlení, pracovní místa... Na to, aby tyto věci zaplatil, přece ty daně vybírá. Na děti dokonce přispívá nejméně 15 let před tím, než z nich první daně má! Obava, že lidstvo vymře pro nechuť se množit je naprosto lichá.
Na Vašem příkladu vidím několik důležitých momentů:
Vaše teta má minimální důchod, přestože má odpracovaná léta jen proto, že nepracovala těsně před důchodem. To svědčí o nesmyslnosti současného systému, který nehledí na úhrn odvodů, ale důchod stanovuje na základě nesmyslných kritérií. Nesmysly bychom měli odstranit, ne je vyrovnávat kompenzacemi.
Finanční situaci po ztrátě manžela by mělo řešit jeho životní pojištění. Tomu bohužel mnoho lidí nepřikládá (nepřikládalo) dostatečný význam. Je to důsledek toho, že jsme si zvykli na sociální zajištění ze strany státu a jistou bezstarostnost. Jak je však vidět, je to jen klam a plané sliby.
V případě péče o bezmocnou matku by měl pomoci stát. Právě tyto případy by měly být polem pro sociální politiku. Ne podpora vychytralých. Není to dávno, co se diskutovalo o možnosti lidí s postižením, platit si ošetřovatele a žít doma. Stát má snahu tyto lidi shromažďovat v novodobých koncentrácích, místo aby jim zajistil důstojnější podmínky. Právě tady je na místě finanční pomoc státu a to v době, kdy ji postižený či bezmocný potřebuje. Ne až v podobě kompenzace na důchod jeho ošetřovateli.
Ženy těžko zbavíme mateřského břemene, které je dáno biologicky. Jednu věc ale stále nemohu pochopit. Proč mnoho žen dělá svým mužům otrokyně? Odkud se bere jejich slabost pro hrubiány, lenochy a podobné typy? V mnoha případech k tomu nejsou nuceny násilím nebo strachem z něj. Mohou za to zkreslené představy o tom, co je láska? Nebo víra, že chlap by něco takového ani nesvedl, a tak to raději budou dělat samy? Tomu by nasvědčovala i jedna má příhoda. Jednou, když jsem v práci popadl koště, abych zametl bláto z bot, přihnala se kolegyně se slovy: "Prosimtě, dej mi to. Já nemůžu vidět mužskýho s koštětem." Držet koště jsem uměl a ona s ním o nic lépe nezametala. Já jsem zvyklý na práce v domácnosti od doby, kdy jsem se postavil na nohy a umím věci, o kterých se mnohé dnešní hospodyňce ani nezdá. Nemohu se ale divit mužům takovýchto žen, že se ani nesnaží odporovat a uklidí své tělo na kanape. To se to pak klábosí o emancipaci. Nechci tím problém nijak zlehčovat, jen se snažím najít příčiny.

To ruck: Proč nechcete kompenzovat ostatní výdaje občanů, které je také šidí na spoření na důchod a jsou pro stát prospěšné?
Jak jste přišel na to, že chci znovu zavést průběžný systém? Dobře vychované děti svým rodičům nepřispívají, ale VRACEJÍ to, co do jejich rozvoje a výchovy investovali. A dělají to dobrovolně, a budou to dělat bez ohledu na to, jak stát naloží s důchodovým systémem.
Na těch školkách netrvám, pokud mi prozradíte, z čeho stát zaplatí důchod matkám, které budou s dětmi po celou dobu jejich předškolního věku doma. To je podle počtu dětí a jejich načasování 6 - 18 let života matky, počítám-li maximálně 3 děti. Paní na hlídání je řešení dražší, než školka a většina matek si jej nemůže dovolit. Nic na tom nemění fakt, že by jim to stát možná kompenzoval, až jejich dětem bude 40 let. A opět se ptám, kde na to ten stát vezme? A jak se asi taková matka 18 let odtržená od pracovního procesu zapojí? Bude ráda za nekvalifikovanou práci, která jí opět připravuje o další úspory na důchod. Opět budeme kompenzovat? Mám pocit, že takto pro stát drahé rozmnožování nebude přínosem, ale těžkým břemenem.
Pokud to, co píšu o dobru, považujete za prázdná slova, patrně jste nic takového sám nezkusil. Ale to se dá kdykoli napravit. Pokud ovšem považujete stát za většího dobrodince, než člověka, pak Vám mohu jen přát, aby Vaše prohlédnutí netrvalo dlouho. Dobro existuje mnohem déle, stejně jako zlo. Proti zlu má ovšem jednu nevýhodu. Když někdo bližnímu pomůže, mnohdy si toho nikdo ani nevšimne. I sám obdarovaný snadno přehlédne, co pro něho jiný udělal. Ale zkuste někomu udělat něco špatného, co ani nestojí za řeč! Hned o tom ví alespoň několik lidí z jeho okolí. Proč asi jsou vraždy, skandály a jiné svinstvo tak vděčným tématem pro TV zjóva, bleskové plátky a jiná "zaručeně objektivní" komerční média?
Diskriminace je čin, kdy někoho svým rozhodnutím stavíme do horší situace na základě nějakého pro věc nepodstatného znaku. Čím diskriminuji rodiče, kteří se dobrovolně rozhodli mít spolu dítě? To rozhodnutí není mé, tudíž je nemohu diskriminovat! Naopak mohu považovat za svoji diskriminaci, pokud ode mne někdo vyžaduje kompenzaci za dítě, o jehož narození jsem se nezasloužil, tedy se mnou nijak nesouvisí! Pokud mi toto dítě poskytne nějakou službu, zaplatím za ni jako zákazník.

??? Pane Koldo, vy se odvoláváte na něco, co jsem údajně řekla. Ale opravdu nic v mém příspěvku není o tom, že naše důchody by byly nízké kvůli někomu jinde. Tento způsob uvažování je mi zcela cizí. Psala jsem, že ve vyspělých zemích není zvykem, aby rodiče suplovali baby-sitting. Máte-li na mysli toto, pak dodávám, že jde o svobodné rozhodnutí a atomosféru a zvyky té které společnosti a ani nám v tom nic nebrání.

Zdravím Vás, pane Koldo. Vážím si Vašich názorů, máte dobrý postřeh. Já to tu také beru jako diskusní arénu a proto tu někdy uvádím i věci ze života tak, jak je vidím kolem sebe. Jak už tu někde padlo, je to všechno o znalostech a vědomostech, znalý človíček se méně snadno nechá napálit. Pokud by diskuse tady sloužily k výměně názorů a následně ke zlepšení situace v podobě precizování zákonů, pak je to jen dobře. Doufám, že je čte minimálně pan Prouza, který dnes může návrhy a úpravy zákonů alespoň trochu ovlivňovat.

K těm mzdám: Já jsem sice venku nebyl, ale podle toho, co jsem slyšel od těch, co si tu práci tam zkusili, tak se absolutně nedá říci, že by svůj výdělek v cizině měli za stejnou práci jako doma. A pokud ten výdělek nevymění za koruny a neutrácí doma, ale tam, kde jej vydělali, tak z něho nemají o moc víc, než doma za výdělek domácí. Je docela možné, že poměr mezd u nás a v cizině neodpovídá poměru ekonomických výsledků. Také se situace bude lišit podle oboru té práce a kvalifikace jedince. Stejně tak nevěřím, že poměr EUR/CZK odpovídá skutečnosti. Skutečnost by se ukázala, pokud by se do výše mezd i mnoha cen na trhu nepletli politici. Možná máte i pravdu, že by si našinci zasloužili vyšší mzdy. Někteří určitě. Ale dokud budou jejich zaměstnavatelům vytvářeny překážky pro tvorbu odpovídajících ekonomických výsledků, tak je prostě nebude z čeho platit. Když musí zaměstnavatel lidem, které potřebuje k zajištění nekvalifikované práce platit neodpovídající minimální mzdu, musí ošidit ty kvalifikované. Umělé zvyšování mezd brzdí rozvoj firem a tím i samotných mezd. PAYG je jedním z nástrojů, který politikům ulehčuje deformace mezd a důchodů.

To není otázka nadšení a pro nic nehoruji. Já nevím, jak to mám nějak stručně říct, vždyť tady v diskusi o tom stále píšu: prostě a jasně se to ekonomicky zadrhává v celým světě a peníze, který čekají odjinud(!!!) na svý zhodnocení, jsou daleko silnější, dravější a bezohlednější, než ty, co chcete "spořit" pro jakési investice na našich důchodcích. Proboha! Ano, ty důchody holt budou v reálu stagnovat a spíše budou menší a menší, a to je třeba zdejší populaci narovinu říct, a v systému především omezit rozbujelost, nebo ne? A také si uvědomte, že dnes prakticky za stejnou(!!!) práci dostáváte tady stále daleko menší mzdu, než když tato práce je nebo byla prováděna třeba v Německu nebo v té Emerice. Tak co tady hovoříte o nějakém nepodloženém růstu mezd? To snad, když dělám stejnou práci tady 5 km od Německých hranic a narodil jsem se tu, tak to mám na sobě jako Kainovo znamení a v sobě něco jako prvotní hřích? Asi to dědictví prý komunismu? Po 15 letech? Nikoli. Ty naše relativně nízké mzdy jsou určeny dnes také tím, aby, jak nám vykládá paní Kateřina jinde, si o těch 5 km dále udrželi svůj životní standard, který jim, jak to krásně vysvětluje na příkladech, umožňuje i jakousi mezigenerační nezávislost: holt mají ty své nároky, z časů lepších, zabudovány ve svých platech a potom i v důchodech, resp. mohou si přilepšovat z úspor, kterou jim tyto platy umožnily. A je politicky neúnosné jim na jejich úroveň sáhnout. Pochopitelně. Kdo má nakonec platit, že se to ve světě právě a stále zadrhává? Oni bohatší, nebo my, něbo někde na Ukrajině atd., nebo v Indii, nebo nějak rovnoměrně všichni a co je pojem rovnoměrně, ale kdo s tím také začne a jako první? .

Paní Jarmilo. Zde v těchto diskusích neočekávejte příliš pochopení pro tvrdou realitu, kterou, předpokládám, žijete a kterou i já vidím kolem sebe také. Někdy si i myslím, že tady to je na webu taková první testovací aréna pro mnohé výplody našich ekonomů, to bych skutečné ekonomy asi urazil, tak našich šedých myší a různých politických zhovadlíků, kteří čenichají, coby ještě také oni atd. Osobně se zde do jisté míry také bavím (byť je to spíše černý humor) a i pro mne je to testovací kadlub, co se honí ve zdejších makovičkách a co mohu od koho v budoucnu tak asi čekat. Berte to tedy s jistým nadhledem a spíše si zařizujte věci sama pro sebe a své nejbližší, ostatně nic více Vám nezbývá...

Nou nou. Jednoduše: Proč kompenzovat důchod v novém DS systému (např. dle ods): protože rodič neměl možnost si spořit, investoval místo spoření na své stáří do budoucnosti svých dětí (tedy do budoucnosto celé společnosti, státu). Děti jsou základní potřeba společnosti (vy ji neuznáváte)...(jinak navrhujete, aby se děti sami staraly o své rodiče, tedy aby si nespořili na své stáří...chápete vůbec celý ten problém? O tom je celá debata, že průběžný systém je nesmyslný, vy ho vlastně chycete znovu zavést...) Dostatek školek? Nechcete tu výchovu ještě nějak zautomatizovat?...rubbish. Ostatní je jen mlácení prázdné slámy, dobro a zase dobro... Podívejte se do 19.století a dál, kdy měl stát velmi malé pravomoci zasahovat lidem do života, bylo tam přítomné to vaše dobro? Takže: cílem není minimální stát (vaše myšlenka) ale spravedlivý stát (moje myšlenka). Vyplácejí se pozitivní kompenzace, nikoliv sociální příplatky. Spravedlivý stát je opravdu nejlepší motivací pro občany. Nulová diskriminace, to je oč tu běží.

Pro paní Kateřinu: K Vašemu příspěvku již nelze přidat odpověď, tak píšu takto. Díky za upřesnění. Tušil jsem, že u MD nějaké zvýhodnění bude, ale tuto oblast nemám zrovna v malíku. U společného pojistného manželů (partnerů) se samozřejmě nebude lišit situace, kdy děti vychovává převážně matka, od situace, kdy je vychovává otec. Úhrn příjmů to nezmění. Možná to současně vyřeší i problémy, kdy si daňový odpočet na dítě, přídavky atd. uplatňuje jen jeden z manželů. Pokud to opět není již nějak v důchodovém systému zohledněno. Komplikace vidím hlavně v případech rozvodů. Rodič, který se bude starat o děti po rozvodu, by měl na svůj důch. účet dostávat část pojistného od druhého rodiče(ů) opatrovaných dětí, alespoň do doby jejich dospělosti. Několikrát rozvedení rodičové by tedy své základy pojistného museli dělit v poměru počtu všech svých nezletilých dětí, získané číslo by se násobilo počtem opatrovaných dětí tohoto rodiče u všech jeho partnerů jednotlivě a sčítalo s jejich základy. Pak by se teprve určil odvod a zpětně by se počítalo kolik komu na důchodový účet se připíše a od koho vybere. Snad by sociálka tu početní pavučinu zvládla. Jen nevím, jak bude úspěšná ve vymáhání pojistného od "cestujících" rodičů, když je dnes problém vymáhat od nich alimenty. Pokud by se legislativa ušila správně, mohlo by to zvýšit odpovědnost lehkomyslnějších rodičů za své děti. Tím myslím jak častěji se rozvádějící, tak i matky, které se nechávají anonymně, příp. uměle oplodnit, ačkoli nemusí, a vychovávají dítě v neúplné rodině. To považuji za nezdravou módu a bezohlednost k dětem.