Rovná dávka není nesmysl

Jsem pro a stejne tak pro rovnou dan.

V tom systému by na výdajové stránce přece k žádnému přerozdělování nedocházelo. Každý, ať zdravý nebo nemocný by dostal 4000, nemocní a nezaměstnaní by z toho museli žít, zdraví by si to mohli odložit na důchod. Pouze na příjmové stránce by bohatší přispívali víc.

No, jestliže je téma dávky, tak jde logicky o výdajovou stránku. Tu příjmovou řeší téma daně, pojistné atd. To je snad v pořádku. Proč by měla rovná dávka říkat ne na přerozdělování od zdravých k nemocným? Jestliže se pojistím, platím dokud jsem zdravá a dostanu, když jsem nemocná. To je přece princip, který platí i dneska, ne? S rovnou dávkou je ale mnohem jednodušší, větší důraz je na odpovědnosti jednotlivce, spotřebuje míň státních úředníků, je míň zneužitelný. Co je na něm asociálního?

Před ODS byla daň 95%. To byl skok, že? Socani jakoby daně snižují, ale celkové daňové zatížení se zvyšuje. To je buď na Nobelovu cenu za demagogii a nebo jsme všichni tak blbí?

Problém je v důvěře k ODS. Hlavními propagátory rovné sazby daně a rovné soc. dávky v ODS jsou, zdá se, převážně ti, kteří v době vlády ODS byli členy parlamentu (a někteří i vlády) a léta udržovali např. daň z příjmu právnických osob 39%,silně progresivní zdanění fyz. osob, základní DPH 22% (netýká se tuším zmíněného Škalouda).A přitom např. ve vychvalovaném Estonsku platí rovná sazba daně už od 1995.Krátce, myšlenka to není špatná, dá se o ní diskutovat, ale mám obavu, že ji budou realizovat opotřebovaní politici 90. let, kteří už své schopnosti předvedli a mě osobně nenadchli.

To nebyla reakce na článek, spíše na některé příspěvky. O tom, že rovná dávka neřeší všechny situace píši již v předchozím příspěvku. Jediné, co je rovná dávka trochu řešit, je krátkodobá a střednědobá pracovní neschopnost nebo nezaměstnanost. A to za extrémě vysokých nákladů. Důchody už to řeší dost ztuha - nikde se neříká, co se stane s lidmi, kteří spořit na důchod nebudou ( a takových nebude málo ).

Prosím Vás, vykašlete se už na to. Otázka zní, zda systém má část vybraných prostředků převádět od zdravých k nemocným, od silných ke slabým, od produktivních k důchodcům a dětem, od chytrých k méně chytrým, nebo ne. Rovná dávka je jedním z řešení, jak odpovědět NE. Řeší však pouze výdajovou stránku. Já to považuji za extrémně asociální. Podobné řešení je dávky úplně zrušit.

nápad s rovnou dávkou se mi zamlouvá, asi je třeba pár věcí vypilovat, ale zatím se mi to líbí. Jen si kladu otázku, jestli je reforma prosaditelná, pokud pokud má podporu pouze jedné strany... Já pro dání šance této reformě při příštích volbách udělám maximum, ale bude to stačit... ?

Nemocenská
Určitě není problém mít finanční rezervu na dva týdny pro případ choroby, jednou nebo dvakrát v roce. Osobně jsem zažila období několika let, kdy jsem byla pravidelně nemocná týden až čtrnáct dnů, mnohokrát do roka. Přesněji - když jsem jeden měsíc nemarodila, tak jsem to považovala za úspěch. Na invalidní důchod to nebylo, ale bez opakovaného pobytu na nemocenské to také nešlo. Naštěstí v práci se to dalo zvládat a měli pochopení. Jak by to ale vypadalo finančně při systému navrhovaném v článku, to nevím. Asi bych se šla pást.

Rovná dávka by mohla fungovat u v podstatě zdravých lidí, jen s občasnou nemocí nebo nezaměstnaností . (Tlustý v jednom článku navrhuje se zpočátku uplatnila u lidí mezi 30 a 45 lety.) Tedy u lidí, které tak velkou dávku na nic nepotřebují. V podstatě by u nich došlo k naprosto zbytečnému přerozdělování. Pokud by byla dávka 4000Kč, představuje to poměrně výrazný nárůst sociálních výdajů oproti dnešnímu stavu. A to dokonce i při úbytku úředníků (opravdu někdo věří úbytku úředníků? –doposud všechna snižování stavu skončila přejmenováním pracovních pozic). I v tomto návrhu se počítá s tím, že ve specifických případech (např. dlouhodobě nemocní, nějak postižení,... by dostávali něco, z čeho by si mohli platit pro ně nutné služby - tady hned máte pracovní místa pro úředníky, kteří budou rozhodovat, jestli částečný invalida je specifický případ, či ne). A co když si někdo nenaspoří? A nebude mít třeba na pobyt v penziónu, nemocnici,..Vždyť se počítá se zavedením spoluúčasti u lékařů a v nemocnicích - přibližně 85% (finančně) zdravotní péče konzumují lidé v důchodovém věku. Jinde se zase tvrdí, že při deregulaci nájmů budou nějaké adresné příspěvky na nájemné – ty tím tedy padají? Bude se tato dávka valorizovat ? Pokud ano, a zhorší se poměr mezi výdělečně aktivní generací a důchodci (a to se zhorší), kolik pak budou chudáci pracující platit? Už teď je sociální pojištění neúnosné. Jak to dopadne, když se k moci dostane jiná strana a systém změní ? A nemusí to být ani jiná strana: ODS když byla naposled ve vládě prosazovala přesný opak – maximálně adresné sociální dávky (přídavky na děti,…), co je napadne příště? Dalo by se psát o mnoha dalších oblastech, kde je řešení nejasné ( a nespíš žádné – namátkou příspěvky na úpravu pracoviště pro zdravotně handicapované, na bezbariérové vstupy,…) Zneužívaní různých dávek je sice problém, ale nijak obrovský. Největší oblastí, kterou se chystá Rovná dávka řešit jsou důchody – neslyšel jsem, že by neoprávněné pobírání důchodů byl vážný problém. Závěr: rovná dávka ve výši 4000Kč velmi drahá, skutečně vážné sociální problémy, na které by se měla sociální politika hlavně soustředit, neřeší a je pravděpodobné, že mnoho lidí by ji použilo jinak, než na svoje sociální zabezpečení ( splátky hypotéky, vzdělání dětí – navrhuje se školné, …) a ti pak budou ve skutečně vážné sociální situaci – nebude jich málo a jejich voličská síla bude nepominutelná.

Rovný neznamená nejlepší
Dobrý den,
podle mě největší problémy s rovnou dávkou jsou zcela někde jinde.
1. Kdo rovnou dávku prosadí a zavede. Je to návrh ODS, snad i část jejího volebního programu. To ovšem nic nezaručuje. Cílem volebního programu je ale vyhrát volby. Tam se dá napsat cokoliv, co přitáhne voliče. Jeho prosazení ale končí tam, kde se muselo udělat něco pro voliče nepopulární. A to by se muselo. Proto uvedení rovných dávek v život pod vedením ODS vidím stejně reálně a úspěšně jako deregulace nájemného nebo privatizace bank.
2. Je koncept rovné dávky opravdu optimální pro společenství lidí, kteří si obecně rovní nejsou. Různí lidé vždy budou mít různé potřeby. O předposledním rovném konceptu, "Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb" je zbytečné psát. Poslední koncept rovného přístupu (testovaný pod vedením ODS), kupónová privatizace, dopadl tak, že někteří uspěli, ale spousta neuspěla. Všichni však měli stejné možnosti. Byl bych nerad, kdyby to takto dopadlo i se sociálními dávkami. Ne každý se chce věnovat neustále správě a dohledu nad svými dávkami. Opět budou vznikat instituce, které dávky budou spravovat a otázka zní: Jak se bude jmenovat nový Vladimír Kožený vzniklý z rovného přístupu k sociálním dávkám?

Teorie krásná má však několik vad na kráse:
1. Podstatné zvýšení počtu úředníků (ne sice státních, ale v pojišťovnách - ti se však stejně zaplatit musí). Proč? Dnes "administrativu zaměstnanců" dělají mzdové účetní a asi jen hodně velkých podnicích by ušetřili nějakého pracovníka, naproti tomu by zdravotní pojišťovny museli podstatně zvýšit své stavy, aby tuto agendu zvládly (a potvory nemoci se jak naschvál kumulují do určitých období - viz chřipkové epidemie),
2. Která komerční pojišťovna pojistí člověka s vážnými zdravotními problémy? Bohužel pravda je taková, že 75% dávek čerpají lidé nemocní déle než 30 dnů. A příciny jsou jednak v opotřebování organismu těžkou nebo jednostranou fyzickou prací (bohužel i nejméně placenou) a kardiovaskulárními nemocemi (pivo,bůček,kořalka). Jejich chyba řeknete - ale co s nimi?
3. I když vemu velice zjednodušený případ: jsem nemocný 30 dnů - po patnácti dnech jdu na zdravotní pojišťovnu (se zlomenou nohou do 25 km vzdáleného města je to celodenní výlet) předám zde doklady od lékaře (teda jen kopie, budu je ještě potřebovat pro komerční pojišťovnu) a po 30-ti dnech již zdravý (hurá!!!) tento výlet vykonám znova, abych předal stejné doklady komerční pojišťovně. A když budu mít štěstí a v pojistkách se nenajde nějaký bodík pro který se právě na mou zlomeninu právě tato nevztahuje :o(, tak do 14-ti dnů budu mít pěníze na účtě (a konečně můžu poslat ten nájem!!!),
4. Propočet daňových úspor a výše pojistného vychází u člověka s průměrnými příjmy a bez vážných zdravotních problémů. Bohužel 2/3 lidí mají podprůměrné příjmy a je mezi nimi i největší podíl lidí s vážnými zdravotními problémy - občas je to dost začarovaný kruh :o(

Toto je test správné funkce zasílání příspěvků e-mailem po ohlášené závadě. Zítra to prosím vymažte.

Ten váš případ s KŽP si trochu poupravte a pak to pochopíte.
Představte si, že KŽP je povinné pro každého. Vy se pojistíte na několik milionů, ale platit chcete (a budete) jen malou část s tím, že to solidárně zaplatí i ti, kteří se takto pojistit nechtějí. Nehledě na to, že zaplatí několikanásobně více, než kdy od pojišťovny dostanou.
Proto se navrhuje úprava jak, tento, zdánlivě solidární, systém dostat na rozumnější a efektivnější úroveň. Pokud zavedete rovnou dávku, tak to přece neznamená, že zmizí prvek solidarity! Vždyť rovnou dávku dostanou i ti, kteří do systému nedají ani korunu. Pokud bude systém průhledný, efektivní a jednoznačný, tak by na tyto občany mělo zbýt i něco na víc. Kvalita života v různých státech se někdy porovnává právě podle toho, jak se dokáží postarat o své nemocné a postižené spoluobčany. Tohle ale není automaticky dáno tím, že vládne sociálnědemokratická vláda. Většinou je to právě naopak. Slovo "sociálně" nedává politické straně automaticky punc, že její vládnutí je spravedlivé. Dost často to bývá právě naopak a na úkor těch potřebných.
Možná si představujete, že ODS chce uplatnit systém zásluhovosti. Neboli, kolik kdo do systému nasypu, tolik z něj chci dostat. Ale to je nesmysl. Tento systém by přinesl několik bohatých a mnoho chudých. Na rozdíl od současného systému, který přináší jen chudé. Je důležité najít rozumnou rovnováhu mezi zaslouženým a solidárním systémem. Návrh rovné dávky se o to pokouší.
Osobně platím dost vysoké sociální pojištění. Rozumím tomu tak, že například z jedné třetiny si předplácím rovnou dávku, další třetinu odevzdávám do solidárního systému a poslední třetinu mi stát ponechá s tím, že si sám rozhodnu, kam je budu spořit, či investovat.

Pardon, nějak se to odeslalo dřív a dokonce dvakrát :(

Princip pojištění je založen na tom, že se hodně lidí pojistí a jen málokoho z nich postihne pojistná událost. Všichni platí malé pojistné aby v případě, že je postihne velké neštěstí, dostali plnění od pojišťovny. U veřejného pojištění je to totéž: všichni jsou pojištěni pro případ invalidity, ale jen část z nich postihne. Nejde o žádné spoření, ale pojištění. Totéž u nemoci. Komerční pojištění s tím nemá nic společného - zdravotní pojišťovna si nebude moci vybírat, koho pojistí a koho ne. U invalidního pojištění budou pojištěni všichni, u nemocenského se pojistná sazba vypočte s ohledem na to, že se spíše připojistí častěji nemocní, to je ale rutinní záležitost. Trochu mi připadá, že mluvíme každý o něčem jiném.

Princip pojištění je založen na tom, že se hodně lidí pojistí a jen málokoho z nich postihne pojistná událost. Všichni platí malé pojistné aby v případě, že je postihne velké neštěstí, dostali plnění od pojišťovny. U veřejného pojištění je to totéž: všichni jsou pojištěni pro případ invalidity, ale jen část z nich postihne. Nejde o žádné spoření, ale pojištění. Totéž u nemoci. Komerční pojištění s tím nemá nic společného - zdravotní pojišťovna si nebude moci vybírat, koho pojistí a koho ne. U invalidního pojištění budou pojištěni všichni, u nemocenského se pojistná sazba vypočte s ohledem na to, že se spíše připojistí častěji nemocní, to je ale rutinní záležitost.

Princip pojištění je založen na tom, že se hodně lidí pojistí a jen málokoho z nich postihne pojistná událost. Všichni platí malé pojistné aby v případě, že je postihne velké neštěstí, dostali plnění od pojišťovny. U veřejného pojištění je to totéž: všichni jsou pojištěni pro případ invalidity, ale jen část z nich postihne. Nejde o žádné spoření, ale pojištění. Totéž u nemoci. Komerční pojištění s tím nemá nic společného - zdravotní pojišťovna si nebude moci vybírat, koho pojistí a koho ne. U invalidního pojištění budou pojištěni všichni, u nemocenského se pojistná sazba vypočte s ohledem na to, že se spíše připojistí častěji nemocní, to je ale rutinní záležitost.

Omlouvám se, že jsem takový natvrdlý, ale vašemu vysvětlení nerozumím. Souhlasíte se mnou, že základním principem sociálních dávek je přerozdělení. Z principu je také zřejmé, že ti největší konzumenti (dlouhodobě nemocní, vrozené vady) jsou naopak nejmenšími přispěvateli (berou, nevkládají) a pak tedy logicky musí existovat množina těch, co jen vloží a nekonzumují. Kde je tedy ta rovnost? Jaký má být ten jiný princip, ne-li přerozdělování ?? Jestli to má být položené na principu "sám si spořím, sám si zkonzumuju" (klasická zásada pravicového náhledu na svět), tak je to proti té logice, proti smyslu sociální dávky. To je zásada, dobrá například pro kapitálové životní spoření, což ale ve svém principu je SPOŘENÍ se zvláštní odměnou pro těch pár jedinců, co mají v životě smůlu (tedy přesněji řečeno pro jejich dědice). Pokud by byla mortalita v takto pojištěném výběru populace (a pojištovny se pečlivě starají o to, aby tento výběr byl co nejkvalitnější, zkuste se takto pojistit třeba se závažnou srdeční vadou) výrazně vyšší než statistický průměr, pak pojišťovna musí zkrachovat a nikdo nic nedostane.
Tedy zajímalo by mě, zda je tento návrh jen o zefektivnění přerozdělení peněz od zdravých k nemocným (pokud je na principu přerozdělení) a v čem je ta rovnost. A tento státní systém by jistě měl vždy řešit jen základní péči, přeci už dnes existuje bohatý trh úrazového a jiného, podobného pojištění pro ty, kterým ta základní péče nevyhovuje. Nechápu, proč by měl stát do tohoto kvetoucího bussinesu vstupovat. Pokud je na jiném principu, tak to nechápu vůbec.
Abych byl upřímný, tak to na mě vyvolává dojem, že to má vytvořit iluzi z výše zmíněného životního spoření - "sám si budu spořit a až budu nemocný, tak si to vyberu" - myšlenka velmi lákává pro zdravou a movitější část populace. Bohužel, tato myšlenka je v principu nesmyslná - pak musí existovat nějaké jiné zdroje pro ošetřování těch, co jsou nemocní a chudí. Což znamená, že ten systém není uzavřený, že je to podfuk. Možná je to jen můj dojem, pokud se mýlím, tak se omlouvám.

A nebo je snad produktivita práce to, kolik nás pracovník stojí peněz, aby po něm něco zůstalo? Pak je to všechno přesně naopak. Nebo je měřítkem čas? Za jak dlouho si někdo vydělá 1000 Kč, bez ohledu na to, zda vykoná/vyrobí něco užitečného, co si druhý koupí? Jak chce poměřovat produktivitu práce, když směnný kurs a kupní síla nejsou vůbec blízké. Pracovník si u nás za plat 15000 Kč koupí 10000 rohlíků. V Německu si za 2000 Euro taky koupí přibližně stejně rohlíků. Máme proto přibližně stejnou produktivitu práce? Kdo vydělává na tom, že Němec si v Česku připadá jako boháč a Čech se slušným příjmem v Německu jako žebrák? Myslím, že neexistují objektivní příčiny. Musíme se opravdu ptát, KDO to dělá!