Jistota nad zlato

Příklad: garantocaní fond, doba trvání 5 let, podíl na zhodnocení indexu x%, garance pouze na konci doby. Banka vybere 100.
Za např. 70 (lze přesně spočítat) nakoupé zero-bond tak, aby za 5 let dostala zpět hosnotu 100. Tím má hotovou garanční složku.
Za zbylých 30 by měla nakoupit. opční listy s pákovým efektem na daný index. Tím pokryje výnosovou složku. K takovému nákupu jií stačí třeba je 20. Rozdíl 10 je její zisk.

Taky by mě zajímalo, jak to funguje. Marně jsem nad tím přemýšlel. Domníval jsem se, že banka investuje úplně někam jinam a pouze výnosy jsou určovány podle dohodnutých pravidel.

To by být jedno nemělo. Musím přece vědět, čím je ta garance podložena.

A záleží na tom? Pro klienta je důležitá ta jistota / garance 100% jistoty vkladu. Co je pod tím je přece úplně jedno, ne?

Docela bych se rad priucil, jak ty modely delate. Nedavno jsem se pokousel analyzovat podobny produkt a prave po precteni prospektu jsem dospel k nazoru, ze odhadnout (modelovat) realny vynost by byla pekna fuska. S diky jsem odmitnul s tim, ze radeji zvolim transparentnejsi produkty.

Ano, jde ale o to, co si lidé pod garantovaným fondem představují. Toho pak banky vzužívají ve svém marketingu...

Takovému garantovanému "fondu", kdy na sebe banka bere riziko se říká VKLAD. Ne?

Marketingově to ladí. jak be se ale asi lidé tvářili, kdyby jim banka řekla, že jde o fond postavený na derivátech?
Jeden známý se domníval, že garantovaný fond funguje úplně stejně jako podílový (že tedy aktivné obchoduje s CP), akorát že banka na sebe bere riziko špatných obchodů a proto se mu to velmi líbilo... Velmi se divil, když jsem mu vysvětlil, jak takový fond vlastně funguje.
Nedomnívám se, že je jediný, kdo má takovouto představu.

Jasne. Ovsem to, ze to marketingove ladi, jeste neznamena, ze to stradale delaji spravne (samozrejme, to ani neznamena, ze to stradale delaji spatne). Jen chci rict, ze tito stradale casto ani nevedi, co vlastne kupuji. Ale nejde jen o drobne klienty. Oblibenymi cily prodejcu strukturovanych produktu jsou pojistovny, penzijni fondy, municipality a statni instituce. Troufam si rict, ze ani tito klienti casto nevedi, co kupuji. Koneckoncu, byly to strukturovane produkty, na co dojelo Orange County a s kterymi mel problemy Procter & Gamble.

Jenze rozdil mezi normalnimi a strukturovanymi (cili zajistenymi) fondy je v tom, ze strukturovane maji presne urcenou splatnost. Neodkladate si penize na neurcito, ale na (napriklad) ctyri a pul roku.

Skoro na všechno (zejména panu Boučkovi) bych řekl: ano, ano... Je tu však jedno velké "ale" - zkrátka marketingově to určité nemalé skupině klientů-střádalů ladí a údajně v Evropě loni prodej zajištěných fondů dokonce překročil prodej fondů peněžního trhu. Ke skrytým poplatkům jen tolik, ža právě dnes pan Martin Fuchs z HSBC řekl, že tyto (jejich) fondy jsou konstruovány na celkový přínos bance, jakési kompletní fee asi 6 %. K tomu dodejme, že mají nulové jak vstupní, tak výstupní poplatky i management fee.

To máte stejně jako se životníma pojistkama - a tam je to ještě horší.

"Az do uplneho konce nebude vedet, kolik vlastne vydela, jestli udelal spravne..." Jenže to přece neví nikdo nikdy. Podle mých zkušeností nikdo do fondů neinvestuje přesně podle investičního horizontu, ale peníze tam ukládá "na neurčito", pouze s odhadem, za jak dlouho je asi bude potřebovat. Takže ani v normálním fondu člověk až do okamžiku, kdy musí peníze vybrat, neví, jak dopadne.

Ono by úplně stačilo, kdyby banky musely zveřejnit veškeré poplatky skryté v tomto produktu.

Jedina jistota, kterou investor ulice ze zajisteneho fondu ma, je, ze spolehlive zabetonoval sve vlastni penize na dobu trvani produktu. Az do uplneho konce nebude vedet, kolik vlastne vydela, jestli udelal spravne, ze do fondu investoval, a jestli ho druha strana pri vypoctech nepodvadi. Nikdy se nedozvi, jak velke skryte poplatky pri nakupu zaplatil. Pro zajemce trochu prozradim, jak se takovy produkt montuje. Banka si vezme vlastni naklady financovani (ktere jsou vetsinou nizsi, nez ty, za ktere se normalne financuje na trhu), pak sestroji zerobond, koupi derivaty ke kryti rizika produktu, pricte Vam k nich vsechny mozne spready a nakonec si k celku jeste pricte marzi za sestrojeni produktu. To Vam potom prodava (platite 100 procent nominale, ale ve skutecnosti dostavate mene). Zkuste se schvalne optat na cenu par dni pote, co byl podej produktu uzavren. Protoze cena opci zustala zhruba stejna (pokud se nahodou nezblaznila volatilita), mel by rozdil vyjadrovat Vami placenou marzi.

Jenže tohle umíme my, sofistikovaní investoři. Pro člověka z ulice je zajištěný fond dobrým řešením - nabízí mu jistotu, pravděpodobně mu něco vydělá a nevyleká ho natolik jako třeba klesající dluhopisy (které se vždycky prezentovaly jako stabilně rostoucí i v materiálech UNISu).

A ještě so spočítat skryté poplatky... Práce to je opravdu dost. Na to, jak je základní garantovaný fond (garance + výnos na konci období) ročně konstrukčně jednoduchý produkt, ho bank yvydávají za bůhvíco.
Fondy posuzující výnosonost častěji nebudou konstrukčně o moc složitější, akorát tam bude více operací.

Obdivuji investory, kteri si nektery z vyse uvedenych produktu koupi. Kdyz se pokousim simulovat jejich vyvoj ja, potrebuji mraky dat, par hodin k tvorbe modelu a i pak mi da celkem praci poznat, jestli je lepsi investovat do nich nebo do obycejnych depozit. Klobouk dolu pred tim, ktery tohle pozna prectenim prospektu, jednoduchym propoctem nebo pohovorem s agentem, ktery Vam je proda.