Banka finančním poradcem?

Ano, a navíc vlastně bez jakéhokoli rizika pro tyto vlezle vyšikuldované radílky !

U obchodního řetězce alespoň sám na sobě hned odzkouším, co to je zač, co tímto způsobem prodávají : buď se u poživatiny do týdne z alergie osypu, nebo taky ne, buď se mi za 24 měsíců, a jako na potvoru den po ukončení záruky, pračka, televize, mraznička, cokoli, zcela rozsype, nebo taky ne. Mám ale stále ještě šanci se do budoucna efektivně poučit !

U takto banko či pojistně ( často s podporou státu a, žel, z našich přerozdělených daní ) pojatých finančních programů je to ale daleko mizernější : tam ta šance poučit se JEŠTĚ VČAS úměrně klesá spolu se snižující se mírou likvidity a s naopak se zvyšujícím se horizontem investic. Tedy správněji : nikoli finančních investic, finančních produktů, ale šikovně vnucených snů a chimér.
Poučení pak přichází příliš pozdě a je, žel, prakticky mezigeneračně už nesdělitelné. Klient má tak akorát starost, jak včas zazvonit k výměně bažanta nebo, v tom lepším případě, posadit na gramofón. Otázka, kdo jeho prašule vlastně projedl, je zastřena milosrdnou demencí. A kdyby náhodou ne ? Vždy je jako vyvinění se snadná výmluva na změnu tzv. vstupních podmínek, za což si vlastně klient nakonec může přece vždy sám nebo s ní měl, ale už také sám, počítat : že špatně tenkrát volil do českého parlamentu, málo pracoval a měl si vzít 2 až 3 zaměstnání navíc, hodící se bubák světového terorismus a stále malá osobní spotřeba překrmených obyvatel USA, pád stromu přes elektrické vedení u nějaké silnice někde na Madagaskaru...