Uč se, zaplatím ti!

Dobře se učit je nesmysl. Smyl má učit se to, co pak mohu uplatnit v životě. Já jsem byla ve škole téměř premiant. Po ukončení školy jsxem ale nenašla práci (za SOCIALISMU). Nebyla jsem ani protirežimní, ani disident, jen obyčejná ženský, která chtěla mít děti a rodinu a přitom práci na úrovni svého vzdělání (jsem VŠ - PhDr.). Jediná práce, která byla, byl úklid. Za odpovídající plat. Bohužel. Z té úrovně se nahoru leze špatně. Až později jsem četla Kiyosakiho a zjistila jsem, že to, co píše, dělá řada lidí podvědomě. Ale abych se vrátila: když jsem byla malá, nedostávala jsem nic a nemám dojem, že by mi něco chybělo. Měla jsem vynikající rodiče, kterých si nesmírně vážím, i když už nežijí (autonehoda). Své dceři jsem také nedávala nic, ale věnovala jsem jí svůj čas. Už od malička. Spoustu věcí se naučila hrou. Velký důraz jsem kladla na znalost jazyků. I ty se zpočátku učila hrou (školský systém nevyhovoval). V páté třídě jela jejich škola na jazykový pobyt do Anglie. Odmítla jsem to platit, dcera se jazyk učila rok a nic by z toho neměla. Dcera to nesla těžce a potají to obrečela, i když nejely všechny děti. Jela na týden do Anglie až v 9. třídě, za odměnu za dobré vysvědčení. Po návratu mi dala za pravdu. V rodině, ve které bydlela, si povídali o odlišnostech jednotlivých zemí dlouho do noci a neměla s komunikací žádné problémy. Její mladší spolužačka jen seděla a snažila se alespoň pochopit, o čem je řeč. Dnes je mé dceři 18 let, studuje ve 3. ročníka na gymnáziu. Plynně se domluví anglicky a německy. Po prázdninách půjde studovat na rok do Německa, dostala se na roční program, dotovaný německou stranou. někdo může závidět, ale za úspěchem je tvrdá práce. Čeká ji třeba výuka chemie nebo fyziky v cizím jazyce. Řada lidí to nechápe ani česky. A tak bych chtěla říci: ano, odměňujme děti, ale ne jako kupci, za jedničku pětikorunu, za pětku nic, za vysvědčení kolo. I moje dcera dostávala různé věci. Ale u mnoha věděla, že jsou nadstandard a že je třeba si je zasloužit. Dobrým prospěchem ve škole, pomocí doma. Za odměnu byla třeba dovolená v zahraničí. Byl to svátek pro všechny. Letadlem do jiného světadílu, seznámení se s jinou kulturou. Odměnu nepotřebují jen děti, potřebují ji i dospělí. Děti by měly pochopit, že odměna je za dobrou práci, že není vždycky, není hned a není automatická. Někdy může být odměnou i dobrý pocit, když jsme třeba pomohli kamarádovi.

Oprava úvodu článku: ne všichni rodiče mají zájem na studijních výsledcích svých dětí. Někteří "otcové" si sem tam vzpomenou a vyžádají si od svých dětí na konci roku vysvědčení a dítě zmlátí za příliš velkou koncentraci dvojek :-(.

"Dobře se uč, budeš mít samé jedničky a najdeš si dobré zaměstnání" je nejhorší rada, jakou může rodič svému dítěti dát, říká Robert Kiyosaki autor knihy Bohatý táta, chudý táta.
Přečtěte si, co učí bohatí své děti o penězích a chudí ne: http://bohatytata.site.cz

Samozřejmě jsem Pavel Zajíček. Do čtverečku jsem dal fajfku a mělo by to zobrazovat jméno a Email pod názorem, což nedělá.

Váš systém jsem také praktikoval. Kromě toho co uvádíte, to má ještě jeden významný aspekt. A to, že si děti dokáží vážit peněz a že mají mnohdy racionální uvažování a určitý základ pro podnikatelské aktivity. Mimo školní docházku (o prázdninách a eventuelně víkendech) jsem je zaměstnával a nebo jim doporučil brigády. Přesto, že nemám nedostatek peněz, tak jsem je dával dětem vždy uvážlivě a střízlivě. Nemalé prostředky jsem věnoval na výuku jazyků. A dále jsem se zaměřil na vzájemnou spolupráci, toleranci a lásku. Největším nešvarem současnosti je zaplacená (podplacená) péče o děti formou drahých dárků apod. Baronlempl (Pavel Zajíček ?) to vystihnul přesně. Možná tomu nebudete věřit, ale doma nemáme televizi. Televizi považuji za zloděje času a hlavně u dětí. Tento moment nás donutil s dětmi více komunikovat. Počínání moje a mé manželky se nám brzy začalo vracet. Nejmladší syn začal v 15-ti letech podnikat (přes moji firmu), pomocí internetu. Na jeho aktivity jsem mu půjčil peníze, které mi i s úroky do roka vrátil V 16-ti letech byl obchodně! v USA kde navazoval kontakty ve výpočetní technice. Dnes má samostatnou počítačovou firmu a v současné době je dlouhodobě v Anglii. Toto neberte jako samochválu či chlubení, ale ukázku určitého systému výchovy. A vůbec to není jen o známkách ve škole (moji synové měli většinou dvojky a trojky), ale o skutečných znalostech, které jim (bohužel) žádná současná škola nedá. Je to totiž škola života.

Souhlasim s hodnocením dětí známkami, připadá mně jednoduché a efektivní zároveň. Co se týká odměňování za známky - mým dětem jsem vysvětlila, že děti chodí do školy jako dospělí do zaměstnání, je to povinnost a výsledky jejich práce ve škole ovlivní přijetí na střední školu, příp. na vysokou. Nedávala jsem jim za vysvědčení žádné dárky, ale konec roku jsme "oslavili" - šli jsme do kina a na zmrzlinový pohár, doma byla slavnostnější večeře. Toto zakončení jsme dělali bez ohledu na vysvědčení jako uznání za snahu během školního roku. Přiznám se, že vnučku, která ukončila 2. třídu základní školy, trochu rozmazluji, ale opravdu jen trochu. Dostala ode mne dvojdílné plavky a svetr. Aby to nebylo líto jejímu bratříčkovi, dostal za ukončení "středňáku" ve školce vestu s mnoha zipy a kraťasy. Myslím, že oba vnoučci byli spokojeni.
Anna Sedláčková

Z Vašeho příspěvku cítím, že Vaše děti jsou obklopené láskou a tu Vám již i vracejí. Vy jste vypracovali systém odměňování, věnovali jste tomu čas... Peníze a drahé dárky jsou pro děti nebezpečné v případě, že rodiče se tím snaží nahradit dětem čas, který jim odmítají dát. Takoví rodiče se omlouvají sami před sebou, že čas nemají, lžou tedy sami sobě, zanedbávají výchovu, dělají si alibi drahými a nesmyslnými dary. Vůbec nevidí, že jim z dětí rostou pouzí živočiši.

Plně s Vámi souhlasím.

Nemáme peněz nazbyt. Ostatně, kdo jich má nazbyt (nejsa zlodějem)? Zavedli jsme však již před léty, možná trochu strohý, ale přehledný systém odměňování za známky. V rozporu se všemi doporučeními psychologů jsme děti "odměňovali" vždy podle dosažených známek. Za jedničky a dvojky příslušné mince, za trojku nic a za čtyřku a pětku zpětná platba do kasičky. Dětí máme pět. Nejstarší dcera vystudovala střední školu, druhá dcera je vysokoškolačka, nejstarší syn chodí po maturitě na vyšší odbornou školu, druhý syn má střední odborné vzdělání a nejmladší dcera měla v sedmičce jednu dvojku (z matematiky). Přesto, že to vypadá, že jsme svůj zájem o prospěch naších dětí "odbývali" placením za známky, každý soudný člověk pochopí, že někdy každé dítě potřebuje se školní látkou pomoci nebo poradit jak na to či ono přijít. Děti nás rodiče přesto nepovažují za chladné "bankéře". Poznaly však, že za dobré výsledky je odměna a naopak. Co je však hlavní, mají k nám velmi hezký přístup a opravdu bratrské vztahy mezi sebou navzájem. Nedomníváme se, že bychom se dopustili nějaké výchovné chyby tím, že jsem děti odměňovali za výsledky ve škole. Mnohem více křiví úpohled mladých lidi na odměňování údaje o nehorázných a ničím neodůvodnitelných příjmech umělců, sportovců a členů správních rad lukrativních podniků.

Svým dětem dáváme peníze za dobré známky, vnímám docházku do školy jako řádné zaměstnání, které je pro ně stejně náročné jako pro nás.Vždy přidám pochvalu a snažím se najít správnou motivaci, ale peníze považuji za řádnou odměnu. Děti dostávají kapesné . Víte co mi přijde divné? V celém školním systému neexistuje výuka o hospodaření s financemi. Po řád se mluví o tom ,že Češi nechtějí přijmout odpovědnost za své stáří na sebe a spoléhají na stát, ale kdy se to děti dozvědí? Co je odložená spotřeba, základy investování ap. já jsem k těmto zkušenostem přišla velmi pracně a na základě toho ,že mne to zajímá a nechci spoléhat na stát. Snažím se to předávat dál svým dětem, ale je zvláštní , že se nikde neučí o základních principech financování.

Nic asi není dokonalou prevencí, ale ta pravděpodobnost klesá k nule velmi rychle, nemyslíte?

Naprosto s Vami souhlasim, ale naprosto....!

Hmm, to je docela dobry napad.

No dobrá, když jste vychoval tolik dětí a máte už vnoučata, asi o životě něco víte. I když jste mě stejně úplně nepřesvědčil o tom, že je správná výchova dokonalá prevence proti drogám.

1) Z životní zkušennosti. 2) Tři (29, 27, 23) + vnoučata (9, 7, 3, 1). 3) Ano. 4) Kdykoliv, cokoliv chci, pokud něco mám. Nejste moc zvědavá. Vnoučata také nebudou brát drogy, za to Vám ručím. Je to totiž priorita, všechno ostatní jsou ptákoviny.

A co určit předem částku a s dětmi jít koupit to co chtějí. Sice tomu budete muset věnovat trochu času, ale je to lepší než dát xxxx peněz a čekat, že dítě je zhodnotí kvalitně a bezpečně. Jak zpětně zjišťujete co si Vaše dítě koupilo?

Nevím kde berete takovou jistotu? Máte děti ?Obklopujete je láskou a péčí? Nedáváte jim peníze za školní výsledky ? Asi jsem už moc zvědavá, ale zajímá mě jestli se jedná jen o slova nebo jestli budou následovat i činy.

Může brát, ale nebude brát.

Mylím, že i dítě které vyrůstá v odpovídajícím rodinném zázemí, které je plné lásky a péče může brát drogy

Děti je třeba obklopit láskou a nechat vyvíjet. Pouze pokud jsou trvale středem zájmu matky i otce (dokonce již od početí), může z nich být člověk. Pokud nedáte (oba) dětem svůj čas (hodně času každý den), nevytvoříte jim trvalý pocit bezpečí - vyrůstá Vám něco, co nechcete. Dítěti se musím věnovat přesně v době, kdy mně potřebuje. Dítě si nejraději hraje s Vámi, teprve když Vás nemá k dispizici, přijme hračku jako šidítko. Po čase si jde hrát do party a přijme jako šidítko cigeretu, alkohol, marjánu, heroin... Věnují-li rodiče (oba) dítěti dostatek času, vědí přesně na co má ve škole. A pro dítě je potom odměnou radost rodičů z vysvědčení. Jestli to tak u Vás nefunguje, neobklopili jste dítě od početí potřebnou láskou a nevěnovali jste mu dostatek času. A s tím nehnete ani výpraskem, ani 10.000,- USD, ani dárkem...