Obchodníci: Ať si děti u nás řádí!

f

Úplně náhodou jsem narazil na tenhle článek. Na Vašem servru bysem to teda moc nečekal, ale bylo to docela poučný. Zrovna před týdnem mi totiž manželka poslala s dítětem do supermarketu a zažil jsem tam něco podobnýho, šíleně jsem se naščtval a pak prohlásil doma, že už nakupovat nikdy nepůjdu. Vypadá to tak že si obchody nijak kritiku k srdci nevzaly a na děcka pořád nejsou připravený.

Jako matku rok starého prcka jste mě překvapili tímhle tématem. Teda mile. Před rokem jsem ještě byla na mateřské takže jsem nebyla denně na Internetu a hodně věcí mi unikalo. Jen si říkám, škoda že jste vynechali Carrefour kam chodím nejčastěji.

Vlastně jsem zapomněl dodat nejpodstatnější, co jsem vám původně chtěl sdělit. Myslím, že nejrozumnější je brát hru s lákadly u kasy jako realitu. Určitě svým dětem sladkosti beztak kupujete. Nekupujte je u běžných regálů, dělejte během celého nákupu drahoty - a nakonec se, jako hodná máma, necháte uprosit. Jistě, i dítě to prohlédne - ale není to nakonec fajn?

Obchodní řetězce jsou skutečně velice dynamicky rostoucím odvětvím právě proto, že důsledně respektují spotřebitelskou psychologii a zákazník je v hypermarketech opravdovým pánem. Proto reagují velmi vstřícně na všechny stížnosti svých zákazníků. Pravda, jednak je to pro ně byznys. Ale myslím, že fór je i v něčem jiném. Řada lidí z obchodní branže je docela nadšená, když najednou pracují v oboru srovnatelném s bankovnictvím. Vím, že to vypadá přehnaně, ale právě obchod vykázal za loňský rok meziročně nejvyšší - desetiprocentní - růst mezd, třebaže proti bankéřům berou obchodníci o jedenáct tisícikorun méně. Empatie se spotřebitelem je navíc určitě dána i velkým zastoupením žen v oboru.

Nakupovat se musí, když nakoupím v klidu,ráda se do obchodu vrátím.Jestli jsou potíže,a ty jsou s dětmi vždy, omezím nakupování v daném obchodě na minimum. Navíc jeden spokojený to řekne 3 lidem, ale nespokojený to řekne 9 lidem, takže ztráta je veliká.

Hezké povelikonoční odpoledne, velmi se mi líbí způsob, jakým obchodníci reagovali na uvedenou stížnost. Z doslechu však znám bohužel i takový případ, kdy v úzké uličce u pokladen dítě z kočárku nebo z nákupního vozíku shodilo regál s chytře, "marketingově" umístěnými sladkostmi a matka byla napomínána za jeho chování. Zdá se mi to krajně nevhodné. Chápu, že ty sladkosti si na poslední chvíli zpravidla děti vyprosí, takže se tímto "strategickým" umístěním vlastně zvyšují tržby příslušné firmy, ale protože sama mám kluka, který pravděpodobně začne brzy chápat, k čemu tam ty pestrobarevné sáčky jsou, očekávám podobné problémy a přiznám se, že nevím, jak je mám řešit (pokud možno v klidu). Máte s tím nějakou zkušenost?

Mám také velmi zajímavé zkušenosti s obchodníky. S velkými obchody vůbec nemám problémy (mám dítě s DMO, dopravuji jej na speciálním dětském kočárku, máme průkaz ZTP/P), setkávám se spíše s pochopením a ochotou pomoci. V menších obchodech je to horší, když přehlédnu obchody, které zákazníky s kočárky považují rovnou za nežádoucí (mají na dveřích přeškrtnutý kočárek). Konkrétně v prodejně Albert patřící síti Ahold mne odmítli s kočárkem vpustit do prodejny, pokud současně nebudu mít nákupní vozík. Naprostý nesmysl se prodavačka snažila odůvodnit tím, že dítě je stejně velké a může tedy být v košíku nebo jít. Ani po vysvětlení nebyla ochotná mne nechat nakoupit. Řešení? Už tam nechodím. Nestěžovala jsem si, nejsem konfliktní typ. Píšu o tom proto, že by stálo za úvahu školit zaměstnance v komunikaci se zákazníky i v menších marketech.

Inu, před šesti lety asi byl personál v tuzemských obchodech víc zvyklý chovat se k zákazníkům podobně - aniž bych se chtěl zastávat Baumaxu, předpokládám, že dnes už byste se s podobným chováním nesetkala. Ostatně, kdo ví, kde je té pokladní konec a co je s šéfem oné prodejny.

v BaumaXX na Jižním Městě v Turkově ulici mě velice ostře pokladní vynadala když jsem omylem projela vchodem místo východem/s kočárem/. Ujistila jsem ji že to příště neudělám a že mnou hledané zboží je na dohled a tak nechci objížedět celý obchod v doslech unebyl nikdo tudíž ad 1 jsem nikomu nepřekážela ad 2 neměla jdem bouhužel svědka na její další nevybíravé chování. Když jem si šla stěžovat na moji 3x položenou otázku proč to musím objíždět,když je obchod poloprázdný a co je pokladní do tojhjak vidím jsem se dozvěděla že otevírací doba je velice vstřícná zákazníkům,měsíční obrat a procento krádeží.Pan vedoucí by se uplatnil i v politice. Ps.když jdem na pana vedoucího chtela psát stížnost,řekl mi bratr:snad mu poděkuješ,ne?Představ si že bys tam nakoupila a musela vyřizovat reklamaci. Děkuji tímto panu vedoucímu za sdělaní měsíčního obratu/dost vysokého /a za nepřímé varování.Ps. stalo se v r 1995.

Jsem moc rád, že se někdo ozval i s takovým názorem - je totiž skutečně obdivuhodný výkon lidí, kteří v takových obřích nákupních centrech, ale v obchodě obecně, dokáží být neustále přívětiví, usměvaví. Pracovat v obchodě je náročné nejenom fyzicky, ale hlavně duševně.

Ano, opravdu to občas vypadá, že rodiče sami čekají na nějaký incident. Jakmile by si někdo dovolil upozornit na něco špatného, okamžitě vyrazí do protiútoku. Je to prostě dobou. My jsme takhle nezlobili( je mi 26).

Nic proti tomu, obsluha ma byt mila a pozorna, ale i ostatni zakaznici maji pravo nakupovat v prijemnem a klidnem prostredi. Moje deti jsou uz vetsi a moznost radit v hypermarketech nemely. Vzdy jsme je vedly k tomu, aby svym chovanim neobtezovaly ostatni lidi. Kdekoliv. V obchode, ve vlaku, na verejnosti. Pokud se dite chce vyradit vezmete ho ven, na vylet do prirody, na koupaliste a hlavne se mu venujte. Ja vim, ze uz nadavate proc mentoruji, ale je to tak. Ja osobne obdivuji prodavace v hypermarketech, ze celou smenu vydrzi byt privetivi a vstricni. Ulehceme jim tedy jejich praci a mejme na ne i ostatni spoluobcany ohled. To neplati jen pro supermarkety.

To je pravda. Navíc jste vybrali dobré téma, které nikdy nikdo jiný nezpracoval. Jen tak dál!

Souhlas. Myslím, že v Praze hrálo největší roli otevřeni Teska 24 hodin denně v prosinci 1998. To byl první větší impulz (nebo šok?) na které musely ostatní řetězce reagovat a ukázat, že i ony jsou něčím atraktivní. A milost personálu by měla být něčím samozřejmým, i když často je to opravdu velkou konkurenční výhodou než aby to bylo samozřejmostí.

Je pravda, že se supermarkety začínají velmi intenzivně snažit. Už dnes je vidět, že konkurence roste a bezpochyby bude ještě tvrdší vzhledem k tomu, kolik dalších super a hypermarketů se plánuje třeba jenom v Praze.

Ne všechno je špatné, také mě údaje potěšili.

Tak to je hodně překvapivý výsledek, čekal jsem úplný opak!