Jak často (ne)vybírat peníze z bankomatu. Spočítejte si to.

Vybíráním peněz z bankomatu přicházíte o peníze. A to i v případě, kdy je vaše banka štědrá a za výběr si neúčtuje žádný poplatek. Skryté náklady tkví v čase, který musíte u bankomatu strávit. Jeho hodnotu přitom úroky, které banky na běžných účtech nabízí, vykompenzují za hodně dlouhou dobu. Zhruba takový příběh skrývá naše kalkulačka .

Jednou z hlavních funkcí peněz je prostředek směny. I když se dá čím dál více nakupovat za bezhotovostní peníze, které strhne elektronický platební systém přímo z účtu v bance, bez hotovosti v peněžence se člověk neobejde. Tento motiv, proč chtějí lidé držet peníze, se nazývá transakční poptávka po penězích. Ekonomové se proto zabývají tím, jaký objem peněz je optimální držet, aby se člověk choval racionálně.

Baumol-Tobinův model transakční poptávky po penězích, z něhož kalkulačka vychází, se snaží najít takový počet výběrů z bankomatu, při němž náklady výběru se rovnají úrokovému zisku za to, že klient ponechá peníze na běžném účtu . A v tom je háček. Kdo například potřebuje každý měsíc 2000 korun v hotovosti, banka mu peníze na účtu úročí 0,01 procenty ročně (např. ČSOB či Česká spořitelna ), za hodinu si vydělá 200 korun a jeden výběr mu zabere dvě minuty, by měl podle této teorie chodit do bankomatu jednou za třicet měsíců a vybrat 61 tisíc korun. Teprve po tak dlouhé době mu banka na úrocích vrátí hodnotu jeho „prošoupaných podrážek“ za jednu cestu k bankomatu.

Nutno dodat, že se jedná se o model, který nezohledňuje míru užitku, který plyne jednak z množství hotovosti v peněžence a jednak z pocitu bezpečí, že není třeba přechovávat peníze v hotovosti doma v šatníku. Takže po započítání tohoto užitku, který se bude u každého jednotlivce lišit, možná převáží vybírání peněz čtyřikrát do měsíce, i když čistě matematicky vzato, na tom bude klient tratit.

Jak často chodit pro peníze do bankomatu