Daňové zatížení českých občanů a firem letos, v prvním roce daňové reformy, mělo klesnout. Od 1. ledna platí pro daně z příjmu fyzických osob rovná daň se sazbou 15 procent, která nahradila dřívější progresivní zdanění v rozmezí 12 až 33 procent. Většina poplatníků by si tak měla polepšit. Také Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) sdružující nejvyspělejší země světa nedávno konstatovala, že dopady daňové reformy v ČR na obyvatelstvo budou pozitivní, a to prakticky na všechny příjmové skupiny.
Rovnou daň z příjmu fyzických osob mají také Bulharsko (10 %), Estonsko (21 %), Lotyšsko (25 %) Černá Hora (15 %), Rumunsko (16 %), Rusko (13 %), Slovensko (19 %) či Ukrajina (15 %).
Samotné srovnání daňových sazeb však ještě nic neříká o tom, kdo, kde, jaké daně skutečně platí. K lepšímu srovnání je zapotřebí zkontrolovat daňový základ. Ten se například v Česku se snížením daňových sazeb výrazně zvýšil (zavedením tzv. superhrubé mzdy), takže ve srovnání s loňským daňovým základem by letošní daň činila 23 procenta. V každé zemi funguje odlišný systém nezdanitelných částek a slev na dani. Jedna z nejpoužívanějších nezdanitelných částek je minimální roční příjem. Například v Lucembursku činí minimální roční nezdanitelný příjem 9 750 eur (zhruba 244 tis. Kč). V USA činí nezdanitelný příjem 8 450 dolarů (přibližně 135 tis. Kč).
V Česku existují slevy na dani: 24 840 ročně na daňového poplatníka, stejně tolik na manželku a 10 680 na vyživované dítě. S minimálním nezdanitelným příjmem tyto sazby však nemají nic společného. V konečném výsledku nelze podle výše sazby a slev na dani porovnávat daňové zatížení ani občanů jedné země, natož mezinárodně.
Odečitatelné položky, jakými jsou u nás např. příspěvky na penzijní připojištění, možné srovnání ještě komplikují, nehledě k tomu, že v jejich důsledku se rovná daň poněkud krabatí. Velmi obtížné je také porovnávat daň z příjmu u zaměstnance a daň z příjmu živnostníka, který může některé položky své osobní spotřeby „napsat na firmu“ a odečíst jako uznatelné náklady od daňového základu. Porovnávat daňové zatížení proto lze spolehlivě u dvou konkrétních lidí, ale jen velmi těžko u dvou či více států.
Mezinárodní srovnávací ukazatel nicméně existuje, nazývá se daňová kvóta. Je to podíl vybraných daní a cel ve státě na jeho hrubém domácím produktu. Pak se vypočítává ještě složená daňová kvóta, která obsahuje také zákonné sociální a zdravotní pojištění.
Ve srovnání s Evropskou unií i se zeměmi OECD je Česká republika v tomto ohledu zemí průměrnou. V roce 2005 činila průměrná složená daňová kvóta ve 27 zemích Evropské unie 39,6 procenta HDP, v České republice to byla 36,3 procenta.
Ve zprávě vydané loni v říjnu ovšem OECD varuje, že po krátkém poklesu daňového zatížení ve vyspělých zemích daně opět vzrostly, a to dokonce nad rekordní hodnotu z roku 2000. V roce 2000 činil průměr 36,2 procenta HDP.
V roce 2006 vzrostla daňová kvóta ve 14 z 26 členských zemí, o nichž měla OECD údaje. V Itálii, Irsku a Jižní Koreji daňové břemeno vzrostlo o více než jeden procentní bod ve srovnání s rokem 2005. O více než jeden procentní bod naopak klesla daňová zátěž v Lucembursku, na Slovensku a Novém Zélandu.
Zvýšení daní bylo zaznamenáno i v dani ze spotřeby, nejčastěji vybírané jako DPH, a to ve všech členských státech OECD kromě USA a Kanady. Průměrný podíl této daně na hrubém domácím produktu vzrostl na 6,9 procenta ze 6,8 procenta v roce 2005 a ze 6,7 procenta v roce 2004. Toto zvýšení tzv. nepřímé daně šlo ovšem často kompenzoval pokles daní přímých, připomíná OECD.
OECD srovnává i daňové zatížení občanů jednotlivých zemí podle toho, kolik z celkových mzdových nákladů zaměstnavatele doputuje jako čistá mzda zaměstnanci a kolik státu. Samotný bezdětný poplatník vydělávající průměrnou mzdu ve službách či průmyslu odevzdal v roce 2007 ze svého superhrubého výdělku na daních a pojištění nejvyšších 55,5 procenta v Belgii, 54,4 procenta v Maďarsku a 52,2 procenta v Německu. Nejmenší daně platili Mexičané (15,3 %), Jihokorejci (19,6 %) a Novozélanďané (21,5 %). Přičemž průměr OECD činil 37,7 procenta. Složená daň v Česku byla 42,9 procenta.
Sezdaný poplatník či poplatnice a zároveň jediný vydělávající člen rodiny se dvěma dětmi zaplatil na dani po započtení dávek od státu 43,8 procenta v Maďarsku, 42,7 procenta v Turecku či 42,6 procenta v Řecku. Nejméně naopak odevzdával živitel rodiny irské (- 1,1 %), novozélandské (2,8 %) a islandské (11,4 %). Průměr OECD činil 27,3 % a v České republice daňová zátěž takového poplatníka či poplatnice činila 21,3 procenta.
Jsou v Česku daně příliš vysoké? Podělte se o názor.Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
