Zvýhodnění stravenek je postaveno na mylném základě
Stravenkový systém je soukromý byznys provozovaný několika společnostmi. Stravenková firma prodá stravenky podniku, státní instituci či úřadu, zkrátka zaměstnavateli, a ten je s výraznou slevou prodává svým zaměstnancům.
Celý systém funguje takto: Stravenka má například hodnotu 75 korun, zaměstnanec zaplatí 34 Kč a zaměstnavatel mu přispěje zbývajících 41 korun. Těchto 41 korun může zaměstnavatel uplatnit jako daňově uznatelný náklad , obecně si může ze základu daně odečíst až 55 procent z hodnoty stravenek.
Nyní se připravuje novela zákona o dani z příjmu , která by tuto výsadu stravenkám odebrala. Firmy by tedy díky nim na daních už neušetřily. Stát by do rozpočtu získal skoro miliardu korun. Jenže proti zrušení daňového zvýhodnění jsou odbory, parlamentní opozice i zástupci zaměstnavatelů.
Daňové výhody stravenek přetrvávají na základě domněnky, že zaměstnavatel má povinnost zajistit zaměstnancům teplé jídlo, pokud pro něho vykonávají práci nejméně šest hodin v kuse. To je oběd pro ranní směnu a večeře pro odpolední, respektive noční. Taková povinnost ale ve skutečnosti neexistuje.
Podle zákoníku práce má zaměstnavatel pouze povinnost umožnit zaměstnanci stravování. Zaměstnavatel může stravování zajistit, připomíná zákoník práce, ale z toho nevyplývá, že musí. Jestliže tedy zaměstnavatel není k zajištění stravy pro zaměstnance nucen zákonem, není ani důvod, proč by měl být za tuto činnost daňově zvýhodněn.
Je pravda, že velké společnosti a instituce, které provozují vlastní zaměstnaneckou kuchyni a jídelnu, si náklady na stravování z daňového základu odečítají, ovšem kromě hodnoty použitých potravin. To je jeden z argumentů obhájců stravenek.
Jedním z důvodů, proč se podniky závodních jídelen zbavily a provozují je dnes často specializované firmy, je zjednodušení agendy stravování. Organizace sama se pak nemusí starat o provoz kuchyně a jídelny. „Ale i když závodní kantýnu provozuje samotná organizace a jídlo v ní je relativně levnější, než třeba v restauraci, buď tato organizace skutečně šetří náklady, nebo svým zaměstnancům na stravu přispívá. Ale ze svého čistého zisku,“ říká daňový poradce Leo Ferenc.
Stravenky zvýhodňují daňově i zaměstnance. Rozdíl mezi zaměstnancem uhrazenou částkou a skutečnou hodnotou stravenky se nepřiznává jako nepěněžní odměna a tedy se ani nezdaňuje. „Stravenky mají zcela zvláštní, nesystémovou daňovou úpravu. Představují fakticky výjimku, která jako taková jednak zvýhodňuje skupinu zaměstnavatelů, kteří se rozhodli stravenky zaměstnancům poskytovat, a zaměstnanců, kteří stravenky používají. A jako výjimka také celý daňový systém komplikuje,“ dodává Ferenc.
Za zachování výhod pro stravenky lobbují z pochopitelných důvodů i provozovatelé restaurací. Těm stravenkový systém udržuje stálou klientelu strávníků.
Celý stravenkový problém by se dal vyřešit několika způsoby. Firma či státní instituce může zaměstnancům přispívat na stravu například z fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP), jehož existence a rozpočet bývá zakotven v kolektivní smlouvě s odbory. FKSP je organizacemi, které jej mají, dotován z čistého zisku (po zdanění). Další možností by bylo snižovat zaměstnancům základ daně z příjmu o určitou zákonem stanovenou paušální částku na stravování v zaměstnání. „Jinou možností je, že by zaměstnanec od zaměstnavatele obdržel stanovenou finanční částku jako příspěvek na stravování,“ říká Ferenc. Pak už by bylo jedno, jestli takový příspěvek zaměstnanec použije na nákup jídla, piva či cigaret.
Co si myslíte o případném zrušení daňového zvýhodnění stravenek? Podělte se o názor.
