Den daňové svobody. Zní to krásně. Znamená to taky něco pěkného? Ani ne. Tedy – samozřejmě záleží na tom, na kdy nám ho spočítají.
Den daňové svobody by mohla být těžká a bytelná hůl, kterou si lidé našli, aby mohli bít rozhazující státy. První krok při výpočtu dne daňové svobody je ten – velmi zhruba řečeno –, že se vezmou výdaje státu a propočte se podíl na jednoho občana. Pak se vezmou státní příjmy, tedy daně, a spočítá se, kolik dní člověk pracuje, aby svůj podíl splatil. Nebo se na to jde jinak: vezmou se výdaje státního rozpočtu a odhad hrubého domácího produktu a počítá se, kolik stát přerozdělí z každé koruny, která se v zemi v daném roce vyprodukuje. Detaily není potřeba se zvlášť zabývat, nejsou tolik podstatné.
Samozřejmě, že normální člověk pracuje tak, aby především uživil sebe, něco si vydělal... a až pak, většinou spíš jako na nutné zlo, myslí na placení daní. Při počítání dne daňové svobody se ovšem počítá nikoli s normálním člověkem, ale s ideálním občanem, který nejprv myslí (ať už z nějakého smyslu pro povinnost, nebo ze strachu) na blaho a rozpočet svého státu. Teprve, když zaplatí, co má, začíná vydělávat pro sebe, pro svou rodinu, pro svou církev, na psí útulek nebo třeba na jachting u ostrovů v Pacifiku.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zajímat třeba...
L. Neščáková: Jak skončit pracovní poměr z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance
Publikace se zabývá všemi způsoby skončení pracovního poměru, dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti.
J. Jakubka, Z. Schmied: Zákoník práce 2013 s výkladem
Publikace zahrnuje komplexní seznámení se změnami, které přinášejí všechny novely zákoníku práce.
Nejde ovšem o daňového poplatníka ideálního jen v tomto směru, je idealizovaný i pro výpočet. Jde o průměrného občana a zprůměrované daně. Kdybychom to dokázali personalizovat, měl by každý svůj den daňové svobody jinde. Jenže to by jednak bylo těžké, jednak by to už nebyla bytelná hůl. Taková symbolická hůl má váhu a sílu, jen když ji zvedá symbolická ruka – ruka národa, ruka živnostníků, ruka nějakého společenství. Zvlášť když bitým nemá být psisko, ale otrlý hrošák.
Zatím se taková ruka nenašla. Jedním z důvodů je i to, že nám tu hůl řežou hned v několika lesích. Máme tu Liberální institut, který den daňové svobody vyhlašuje od roku 2000, a máme tady společnost Patria Finance, ta se po sukovici shání od roku 2003. Každá instituce používá svou metodu – hrubě jsme je nastínili výš; první odpovídá postupu Patrie, druhá postupu Liberálního institutu. Obě instituce mají jistě ve svém středu odborníky a výtečné počtáře, obojí metodika má jistě svá pro i proti. Jenže to je vcelku fuk: jako nelze sedět najednou na dvou židlích, nejde jednou rukou valchovat někomu záda dvěma holemi.
A tak den či dny daňové svobody zůstávají jen jakousi perličkou, která v zásadě zajímá především dvě poměrně malé skupiny obyvatel: nás novináře a spolky, které je vypočítávají. Jedni jsme rádi, že můžeme zauvažovat o tom, jestli se daní vybírá moc, málo, jestli jejich objem odpovídá tomu, co za ně dostáváme, a podobně. A ti druzí jsou rádi, že se přitom zmíní jejich firma. Dělají pro to ledacos, Patria zveřejňuje svoje datum poprvé už někdy v lednu, datum spočtené Liberálním institutem nám letos do redakce přišel připomenout kurýr vyslaný společností KPMG. Ten nám dvacátého května doručil adventní kalendář s čokoládkou na každý den, který do „liberálněinstitucionálního“ dne daňové svobody zbývá.
Liberální institut mimochodem své datum stanovil na 11. června, Patria na 21. června. V obou případech přichází daňová svoboda o dva dny později než loni (nebo vlastně jen o den – loni byl přestupný rok, takže část roku, kdy „pracujeme na stát“, byla delší o 29. únor). Posun má na svědomí zvýšení DPH, daňová přirážka u daně z příjmu fyzických osob, které vydělávají víc peněz, zrušení stropu u příspěvků na zdravotní pojištění a další daňové změny. Aspoň v tom je jakási jednota.
Posledně jsme si v rubrice Co si o tom myslíte? tak trochu utahovali z pražského dopravního podniku. Přišlo nám zajímavé poukázat na nápady, kterými chce společnost placená z veřejných peněz zatraktivnit své služby. Nebo na sebe jen upoutat pozornost. Nebo vypustit kouřovou clonu před zdražováním služeb.
Praha v centru pozornosti: Pojízdná seznamka pro všechny. A zadarmo!
Nejzajímavější nám přišly dva komentáře, které měly za to, že jednak takováhle témata nepatří na web o osobních financích a jednak že bychom měli prozkoumat, jakou všivárnu chce dopravní podnik zakrýt. Zamyslili jsme se, ne že ne. A snažili se v diskuzi obhájit jak téma textu, tak jeho formu – která zřejmě pisatelům taky ležela v žaludku. Knížku nepošleme ani jednomu z komentujících – neoblažili nás kontaktem.
A my teď v redakci máme těžkou hlavu, které datum vzít za své, už kvůli té hře níž.
Věřte, že některé motivace jsou řádně přízemní. Když zvolíme časnější datum, máme šanci předběhnout konkurenci, pokud se ona rozhodne pro datum pozdější. Když zvolíme druhý termín, můžeme pak státu klnout „o deset dní hlasitěji“ – a čtenáři dnes rádi čtou, když se státu klne...
Rozhodli jsme se ale, že tyto přízemní motivace necháme být, konkurence stejně bude psát o obou datech a na nadávání na stát jsou tu jiní, s proříznutější pusou. Při našem rozhodování nabere vrchu motivace ještě přízemnější: děkujeme, za tu čokoládu, naším dnem daňové svobody bude letos jedenáctý červen. Příští rok očekáváme tuny čokolády od Patrie i KPMG. Obě firmy jistě vymyslí, jak si ji strhnout z daní.
Měli bychom den daňové svobody brát vážněji? A který? Prodali jsme se lacino? Je den daňové svobody užitečný ještě někomu jinému než společnostem, které ho využívají ke své medializaci? Nebylo by užitečné, kdyby takový den vypočítal taky sám stát, i kdyby si třeba vymyslel výpočet tak, aby přicházel o měsíc dřív? Mohl by pak na ten den zastavit výplaty svým zaměstnancům a nařídit jim půst a vůbec se tvářit, že daně nejsou, aby si víc vážil těch, kteří daně platí... Napište nám, co si o tom myslíte. Pro autora zvlášť výjimečného komentáře máme přichystanou knížku od nakladatelství Grada.
A zkuste si porazit Kalouska!
Tým Peníze.cz pro vás přichystal jednoduchou hru, ve které si můžete vyzkoušet tu nejhezčí z rolí ministra financí Kalouska: sbírání peněz. Jakmile se někde objeví peníze či peněženka, jděte po nich. Dokážete do dne daňové svobody vybrat od nebohých občanů dostatek peněz na chod státu? Budete snad lepší než Kalousek? Nebo zklamete na plné čáře a budete muset přemýšlet, jestli prodat spíš Karlštejn, nebo baletky z Národního divadla, aby stát nepřišel na buben?
Ve skutečnosti máme pro volbu dne daňové svobody podle Liberálního institutu (a distributorů cukrovinek z KPMG) dva docela dobré důvody. První: přišli s tím dřív. Druhý: používají stejnou metodiku jako OECD. Výhoda pak je, že můžeme porovnávat, kdy k pomyslné daňové svobodě dospějou v jiných zemích. Tedy porovnávat neporovnatelné, což milujeme: v Jižní Koreji spočítali daňovou svobodu na konec dubna, v Dánsku na prvního srpna. Co to znamená? Po tom se můžete pídit i vy v diskuzi pod článkem.
Tady to mezinárodní (a meziroční) srovnání máte, zvětšíte si ho klikem:
Zdroj: Liberální institut
Ta čokoláda tedy vlastně takovou váhu neměla. Především proto, že 20. května bylo v Praze odpoledne pořádné horko..., takže jsme ji rozteklou museli dát do lednice.
Ta lednička není jen redakční. A někdo nám tu dobrotu sežral.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno