Samozřejmě je to trochu zjednodušené. V životě vyděláváte na stát a na sebe jaksi najednou, nejsou žádné dvě skutečné hromádky označené JÁ a ERÁR. Kdyby ale byly, podle chytrých hlav bychom – prostřednictvím přímých i nepřímých daní včetně daní, které se daň nejmenují – na tu s nápisem erár přestali letos sypat 9. června. A do konce roku už bychom pak hrabali jen na hromádku vlastní.
Dlužno podotknout, že chytré hlavy z Liberálního institutu, které tradičně v Česku Den daňové svobody počítají, odvedly letos dobrou práci. Jeho datum totiž vychází na sobotu, takže ho můžeme oslavovat bez obav, že bychom vydělávání do vlastních tobolek začínali oslabeni kocovinou.
O fousek dřív než loni
Ačkoli nám vládne pravice, žádná jiná vláda v historii České republiky ještě tak rychle nezvyšovala daně:
Ovšem žádná jiná vláda také tak zarputile nehlásala nutnost škrtů, natož aby je provádaěla. I tyto snahy vlády mají podíl na tom, že letosm máem Den daňové svobody dřív než v předešlých třech letech. Oproti loňsku jsme si polepšili o pět dní. „Posun Dne daňové svobody směrem k Novému roku je jednoznačně pozitivní, neboť značí menší apetit vládních institucí utrácet prostředky daňových poplatníků vzhledem k hrubému domácímu produktu v naší zemi. V České republice je ale stále mnoho prostoru pro reálné systémové zeštíhlování státní správy, které je nutné odlišovat od úprav výdajových položek prostřednictvím účetních triků," uvedl k tomu analytik Liberálního institutu Aleš Rod. Za posledních dvanáct let se ovšem pohybujeme stále zhruba na téže úrovni. Jsou na světě civilizované země s daňovým zatížením o tolik nižším, že Den daňové svobody slaví i o měsíc dřív, rozdíly v řádu dní jsou z tohoto pohledu spíš zanedbatelné.
Liberální institut vychází při svých propočtech z kalkulace Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Aplikuje metodu, která pracuje s odhadem poměru veřejných výdajů na hrubém domácím produktu.
Jiný úhel pohledu… a výpočtu
Ne všichni ovšem s výpočtem Liberálního institutu souhlasí. Například společnost Patria Finance využívá vlastní metodiku a její výsledky se liší. Na stát podle ní budeme pracovat o deset dní déle – až do příštího úterka. Oproti loňsku jsme si podle firmy Patria Finance navíc rozhodně nepolepšili. „Podle námi používané metodiky, která k výpočtu dne daňové svobody používá poměr celkové daňové zátěže a čistého národního důchodu, vychází v letošním roce datum dne daňové svobody na 19. června, tedy o čtyři dny později než loni. Důvodem je především zvýšení dolní sazby daně z přidané hodnoty, které zvýšilo daňovou kvótu z 34,7 na 35,1 procenta hrubého domácího produktu," uvedl hlavní ekonom Patria Finance David Marek.
Pochybnosti o tom, že jsme si oproti loňsku polepšili, jakož i o propočtu Liberálního institutu, už vyjádřil i známý kritik zvyšování daní a státních dluhů – ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach. „Podle dat OECD, z nichž měl Liberální institut vycházet, činil loni podíl výdajů vládního sektoru na HDP 43,5 procenta a letos má činit 43,3 procenta. Loni jsme měli 365 dnů, takže 43,5 procenta vyšlo na 159. den v roce, což byl 8. červen. Letos máme 366 dnů v roce, takže 43,3 procenta vychází též na 159. den v roce, což je 7. června. Určitě se tedy nedá říct, že by se Den daňové svobody za rok přiblížil o pět dní, nanejvýš o den, a to jen díky přestupnému roku. Ani těmto údajům ale nevěřím,“ píše Mach na svém blogu. OECD má podle něj jen taková data, která jí pošle ministerstvo financí. A ještě zastaralá.
Jak jsou na tom v cizině?
Nemáme píšťalku, abychom dělali rozhodčí. Nicméně budeme nadále vycházet především z údajů Liberálního institutu – hlavně proto, že stejnou metodiku používají i jinde, takže můžeme porovnávat s cizinou. Kdo by nechtěl vědět, komu se žije líp, komu hůř a kdo se na výdaje svého státu nejvíc nadře. Pracovat skoro půl roku jen na „erár“ sice žádná velká sláva není, ale pořád se můžeme konejšit tím, že aspoň o kousek větší část roku vyděláváme sami na sebe. V tom se ostatně výsledky Liberálního institutu i Patria Finance shodnou. Co mají říkat takoví Dánové, kteří letos daňovou svobodu oslaví až 12. srpna? Ze všech sledovaných zemí dopadli vůbec nejhůř. Druhá příčka odzadu připadla Francouzům, kteří si na svou daňovou svobodu počkají do 24. července. O týden dříve, 13. července, mohou začít slavit Švédové.
Jako první si letos opět své „povinnosti“ vůči státu splnili občané Jižní Koreje. Australané přestali vydělávat na státní útraty 4. května, Švýcaři o dva dny později.
Na čem vlastně záleží?
Dmete se pýchou, že jsme na tom líp než Švédové i Francouzi? Jak se to vezme. OECD má k dispozici také celou řadu jiných údajů. Je sice hezké, že výdaje za „erár“ máme splacené dřív. Ale pokud jde o životní úroveň člověka s průměrnou mzdou, jsme na tom o poznání hůř. Na záda ještě Švédům ani Francouzům ani zdaleka nedýcháme. Když přepočteme průměrnou mzdu v dané zemi na paritu kupní síly, vyjde nám pro Švédsko údaj 38 161, pro Francii 36 068 a pro Dánsko dokonce 44 439. Na „chudáka“ Čecha připadá jen 19 061. Vyplývá to z loňské analýzy OECD. Ukazuje se tedy, že daňová svoboda rozhodně není všechno. No řekněte, kdo z vás by neměnil se Švédem?
Ono totiž zdaleka nezáleží jen na tom, kolik stát vybere, ale především na tom, co se s vybraným obnosem udělá. Kolik spolkne „byrokracie pro byrokracii“, kolik se ztratí, kolik prošustruje, kolik rozkrade a kolik rozdá v krabicích všeho druhu.
Odhadovat, kdy se dopracujeme k daňové svobodě napřesrok, si netroufáme – opatrní jsou ostatně v předpovědích i ekonomové. O tom, že by státnímu molochu neuškodila dieta, ovšem pochyb není. Jakou byste mu naordinovali vy?
Sdílejte článek, než ho smažem