Začínáme podnikat VIII: Daně, z přidané hodnoty zejména

Ačkoli pro vás jako lopotícího se daňového poplatníka bude tato povinnost většinou nepříjemným břemenem spočívajícím v odvedení části vydělaných peněz do státní pokladny, aby mohly být rozděleny na obecně či individuálně prospěšné účely, v mnoha případech se jí nevyhnete. Základní daň z příjmu vás sice postihne ve chvíli, kdy budete v zisku, ale jiné typy berní na vás erár uvalí bez ohledu na to, jak si v podnikání vedete.

Uvědomujeme si, že všechny daně najednou by byly na obyčejného člověka příliš. Protože nechceme ohrozit vaše zdraví, rozdělíme povídání o nich na dvě části.

Daň z přidané hodnoty

V současné době nejturbulentněji se vyvíjející daň – jejíž snížená sazba se v tomto roce zvýší z desíti na 14 procent a sazba základní zůstane na dvaceti, o rok později se pak obě setkají na 17,5 procenta (nebo i výš) – je pro ministry financí takřka darem z nebes. Koneční spotřebitelé, kteří ji v její nahé podstatě zaplatí, ji totiž nevidí. Běžní smrtelníci nakupují zboží s daní automaticky započítanou do ceny výrobků a služeb. Jako podnikatel registrovaný k platbě DPH ji ale uvidíte, budete s ní muset počítat a lépe pochopíte její souvislosti.

DPH se vlastně odvádí z marže, které podnikatel při podnikání dosáhne. Nakoupí-li zboží za 1 000 korun a prodá ho za 2 000 Kč, jeho daňová povinnost, co se DPH týče, se vypočítává z rozdílu obou hodnot, který činí rovnou tisícovku. Základ daně ale neovlivňují jen přímé náklady na pořízení prodávaného zboží, ale také náklady vynaložené na předměty umožňující samotné podnikání, takže pokud obchodník prodává třeba housky, nebude od daňového základu pro výpočet DPH odečítat jen cenu, kterou zaplatil pekárně, ale například i cenu regálu a pokladny, pokud je koupil od plátce DPH.

Ale pozor! DPH je třeba odvést poté, co ji vyfakturujete, ne až potom, co obdržíte platbu od odběratele. Co to udělá s vaším cash flow, budete vědět, až si řekneme něco o základech podnikové ekonomiky.

Povinnost registrovat se jako plátci DPH mají podnikatelé v Česku až po překročení ročního obratu milion korun (ale pozor, může se změnit!). Obrat se však nevypočítává za hospodářský rok, který je u většiny subjektů totožný s rokem kalendářním, ale za 12 bezprostředně následujících měsíců. Je proto třeba každý měsíc po vystavení faktur spočítat, zda vás obrat za posledních 12 měsíců nekatapultoval mezi smrtelníky neobyčejné, a pokud vás chapadla daně z přidané hodnoty lapí, máte 15 dní na to, abyste se u příslušného finančního úřadu registrovali jako plátce DPH. Tím se stáváte prvním dnem třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém jste milionový obrat překročili. Platí to jak pro OSVČ, tak pro právnické osoby. Znamená to tedy, že se v praxi můžete setkat se společností s ručením omezeným, která nebude plátcem DPH.

Registrovat k DPH se ale musíte také tehdy, koupíte-li v jiné zemi EU zboží v ceně přes 326 tisíc Kč, zboží podléhající spotřební dani nebo automobil nebo poskytnete službu podnikateli povinnému platit DPH v jiném státě EU, pokud nemá provozovnu v Česku, případně od něho nakoupíte nebo objednáte službu. Registraci je třeba provést ještě před tím, než dojde k obchodu.

Pokud se na vás povinnost stát se plátcem DPH dosud nevztahuje, můžete se jím stát také dobrovolně. Jsou-li vašimi odběrateli neplátci DPH, je to ovšem na zváženou, protože v takovém případě si u vás připlatí právě o tolik víc, kolik bude dělat daň. Odebírají-li od vás výhradně plátci DPH, pak není co řešit, protože v takovém případě zcela nepochybně ušetříte na nákupu zboží a služeb od jiných plátců.

DPH se platí jednou čtvrtletně (pokud obrat za jeden kalendářní rok nepřekročí dva miliony) nebo jednou za měsíc (při obratu nad deset milionů). Pozorným čtenářům ale patrně chybí skupina s obratem dva až deset milionů. Správně! V takovém případě máte možnost rozhodnout se, zda budete platit čtvrtletně, nebo měsíčně. Zaplatit daň a daňové přiznání je třeba podat do 25 dnů po skončení zdaňovacího období (čtvrtletí nebo měsíce).

Spotřební daně

Také spotřební daně mají pro správce státní pokladny zvláštní kouzlo a báječně se s nimi čaruje. Ostatně díky spotřební dani – tedy především kvůli její výši – se našinci dnes vyplatí kupovat benzín málem už i v Německu. Navíc ji na rozdíl od daně z přidané hodnoty zaplatí všichni, kdo nakupují zboží, na které je uvalena. Plátcem daně (tedy těmi, kdo státu spotřební daň odvádějí), jsou výrobci nebo dovozci daného zboží, kteří je uvádějí do oběhu. Jedná se o minerální oleje (tedy zejména pohonné hmoty), líh (v této skupině budou mnohé zajímat zejména alkoholické nápoje), pivo, víno a tabákové výrobky.

Povinnost registrovat se ke spotřební dani, představitelce selektivních daní (jelikož je uvalena jen na některé skupiny zboží), vzniká nejpozději ke dni, v němž je zboží uvedeno do oběhu. Daňové přiznání se podává do 25 dnů po skončení měsíce, během něhož k obchodu došlo, a do dalších 15 dnů je daň splatná, pokud se jedná o daň uvalenou na líh, máte delší čas na střízlivění a lhůta je prodloužená o dalších 15 dní.

Silniční daň

Používáte-li k podnikání auto, je třeba za něj odvést silniční daň. Nezáleží na tom, jestli je auto v majetku podnikatele (právnické či fyzické osoby), nebo pro účely firmy používáte soukromý vůz a vystavujete cestovní příkazy. U nejběžnějších typů automobilů, osobních, záleží při výpočtu sazby na zdvihovém objemu motoru. Daň se platí buď za celý kalendářní měsíc, nebo za každý den pracovní cesty a zálohy jsou platné 15. dubna, 15. července, 15. října a 15. prosince. Daňové přiznání se podává a případný nedoplatek hradí k 31. lednu následujícího roku.

Pokračování příští pondělí