Představte si, že všechny peníze, které Češi vydělají, sypou na dvě hromady. Na jednu přijdou všechny povinné daně a odvody, druhá jsou výdělky, které si smíme nechat. A teď si představte, že nejdřív peníze sypeme – povinnost je povinnost – na první, státní hromadu. Ve středu 15. června ji slavnostně dovršíme – a konečně můžeme hromadit sami pro sebe. Toto datum vypočítal podle metodiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Liberální institut jako den daňové svobody.
Výpočet vychází z porovnání veřejných výdajů a hrubého domácího produktu země. Zjednodušeně řečeno: čím dříve mohou občané slavit den daňové svobody, tím menší daňovou zátěž klade stát, na jejich bedra. Loni jsme na stát pracovali 168 dnů, letos na daně vyděláváme „jen“ 165 dnů. Takže jsme si polepšili.
Jakkoli datum dne daňové svobody umožňuje srovnávat různé země mezi sebou i konkrétní zemi v čase, nelze ho brát jako absolutní ukazatel. Vždycky samozřejmě záleží, jak kvalitní služby občané za své peníze od státu dostávají. A to se neposuzuje snadno.
Z informací analytika Liberálního institutu Aleše Roda vyplývá, že nejdříve, a to 14. dubna, slavili letos den daňové svobody občané Jižní Koreje, ve Švýcarsku den daňové svobody připadl na 2. května, v Austrálii na 7., na Slovensku na 22. května, Japonci ho oslaví 30. května.
Česká republika, která bude stejně jako Polsko „daňově svobodná“ 15. června, zůstává mírně pod průměrem zemí OECD, tím je 10. červen, průměr eurozóny je pak 30. červen. Nejdéle pracují podle Roda na stát skandinávské země a Francie. Vůbec nejpozději, až 2. srpna, oslaví den daňové svobody v Dánsku.
Datum, kdy slaví jednotlivé země den daňové svobody, ovlivnila globální recese. Mnohé státy se snažily pomoci finančním institucím i vlastní ekonomice, což vedlo k růstu vládních výdajů. V době recese tedy den daňové svobody býval v řadě zemí později. V poslední době se ale naopak státy snaží šetřit, a tak leckde přichází „daňová svoboda“ dřív. Porovnání s loňským rokem vidíte na následujícím grafu.
Nejaktivnější jsou podle Roda v krácení výdajů země s největšími problémy. Na Islandu slaví letos den daňové svobody o 22 dnů, v Portugalsku o 20 dnů, ve Španělsku o 15 dnů a v Řecku aspoň o čtyři dřív než loni. No není to důvod k radosti?
Tabulku zvětšíte kliknutím
Není! Vždy je lepší porovnávat, jak se datum dne daňové svobody měnilo v delším časovém období. Rekordmani z Jižní Koreje si od roku 2008 polepšili o celé dva týdny. Švýcarsko a Maďarsko si za totéž období polepšily o dva dny, ale zbývající členové OECD jsou „daňově svobodní“ později než v roce 2008.
Česko si od roku 2008 pohoršilo o osm dnů, Irsko o víc než měsíc (!), Dánsko a Finsko o 29, Norsko o 28 dnů. Slovensko ztrácí proti roku 2008 jedenáct, USA čtrnáct, Polsko o deset dnů.
Doba, po kterou lidé pracují na loupeživé státy, je tedy až na výjimky stále delší, než byla v roce 2008. Podrobně to pro Česko i vybrané země zobrazuje tabulka Daňová svoboda 2008–2011 v boxu vpravo.
Zatímco Liberální institut vychází při výpočtu dne daňové svobody z metodiky OECD, která porovnává veřejné výdaje a hrubý domácí produkt, tedy kolik státní výdaje ukrojí z celkové produkce ekonomiky, v modelu firmy Patria Finance hraje stěžejní roli složená daňová kvóta. Její změna je přitom, jak upozorňuje hlavní analytik firmy David Marek, příliš malá. Pro letošek tedy Patria Finance vyhlašuje den daňové svobody stejně jako loni – na 20. červen.
„V letošním roce dochází jen k relativně malým změnám v daních. Ve výši celkové daňové kvóty a datu dne daňové svobody se přitom projevují dvě skutečnosti. První z nich je snížení slevy na dani o 100 korun měsíčně, známé jako povodňová daň, druhou je zdanění příspěvku na stavební spoření. Složená daňová kvóta by tak měla vzrůst z loňských 35 na letošních 35,2 procenta. A to k tomu, aby se den daňové svobody posunul, nestačí,“ dodává Marek.
Kdy budeme slavit den daňové svobody příští rok, se podle Marka nedá odhadnout. K výpočtům potřebuje mít co nejpřesnější představu o tom, kolik stát získá v roce 2012 na daních. Pokud by ČR pokračovala ve snižování deficitu a krácení veřejných financí, jak je plánováno, mohl by se podle Roda den daňové svobody v příštím roce dál posunout o několik dnů blíže k 1. lednu.
To by byla jistě dobrá zpráva. Jenže opravdu důležité, mnohem důležitější než datum dne daňové svobody, je to, aby vynaložené výdaje byly využity co nejefektivněji a aby chystané úspory zemí víc neuškodily, než pomohly.
Společnost dělí při výpočtu dne daňové svobody rok na dvě části v poměru odpovídajícím podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu. Ten dostaneme, když od hrubého domácího produktu odečteme spotřebu fixního kapitálu. V ČR dosahuje asi 17 % hrubého domácího produktu. Obnově výrobních kapacit je tedy třeba věnovat asi šestinu HDP, kterou nelze počítat do příjmů. Ani to nelze považovat za vhodnou aproximaci příjmu domácích firem a domácností. Část zisku z výroby a prodeje patří zahraničním investorům a v posledních letech nabývá repatriace (i reinvestice) zisků na významu. Při zohlednění bilance výnosů se dostaneme k čistému národnímu důchodu. A ten je již možné rozdělit na daně a čistý disponibilní důchod.
Pramen: Patria Finance
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
