Vietnamské stánky mohou zmizet do tří až pěti let

Pokud si někdo z obyvatel Hrádku nad Nisou chce koupit něco na sebe, má na výběr. Buď si levně pořídí kopie známých světových značek přímo na náměstí u vietnamských obchodníků, nebo vyrazí za nákupy do Liberce. Rozhodnutí je jen na ochotě cestovat a obsahu peněženky. Z města zmizely všechny původní obchody s oděvy a jediní prodejci textilu mají původ v jihovýchodní Asii. "Nemůžeme omezovat majitele domů na náměstí v tom, komu pronajmou své nebytové prostory," říká starosta města Martin Půta.

Zatímco v Hrádku nad Nisou obyvatelům asijští obchodníci vadí, jinde je vyhledávají. Z dálky rozeznatelné tepláky nosí velká část obyvatel Předlic, které jsou součástí Ústí nad Labem. "No a kam si tady mám jít koupit něco na sebe. Nebudu dávat tisíce za obečení, které za pár dnů zničím, protože je tu všude špína," povídá hlasitě Mirka, majitelka světle modré teplákové soupravy na lavičce před jedním z domů v Předlicích. A dodává: "Nevím, kde jinde bych našla tak skvěle barevně vyzdobené oblečení."

"Koupím u nich to, co jinde neseženu a jsem na to pyšná," píše Jana z Brna v jedné z mnoha internetových diskuzí na téma nakupování u Vietnamců. Podle ní lze na tržnicích najít svéráznou módu, v níž se ráda ukazuje. Na tržnicích rád nakupuje i Petr z Ostravy. "Mě na nějakých značkách nezáleží. Je jedno jestli je to světoznámá značka, nebo nějaký no name. Mě jde hlavně o to, abych se za levné peníze oblékl, aby mi bylo v zimě teplo a abych taky trochu vypadal. A tohle všechno mám od trhovců za desetinu ceny proti kamennému obchodu," napsal s tím, že za něco přes osm tisíc mzdy opravdu nemá na nákupní horečku ve značkovém butiku.

Právě cena je rozhodující pro velkou část klientely tržnic. "Za dobu, co jsem na mateřské, jsem ušetřila nákupy u Vietnamců určitě několik tisíc korun," uvedla před časem Jana Vavřichová z Děčína. Matka dvou dětí vidí hlavní výhodu v levném nákupu dětského oblečení.

Sdružení obrany spotřebitele (SOS) přitom několikrát varovalo, že nákup bez dokladu o koupi, a tudíž bez možnosti reklamace je rizikem. Pochybná je podle SOS kvalita zboží. Hlavně obuvi a hraček. "Počet nebezpečných hraček stále stoupá. Je to samozřejmě velký problém," říká Ivana Picková ze Sdružení obrany spotřebitele. "Koupila jsem vnučce hrající mobilní telefon. Probila jí baterka, dostala elektřinou ránu do nosu. Půl dne plakala. Už k Vietnamcům nepůjdu," popisuje své zkušenosti šedesátiletá žena z Litvínova. Obce i státní orgány se snaží kvalitu zboží prodávaného na tržnicích kontrolovat.

Proč nakupují Češi na tržnicích

Doc. Ing.Vladislav Benáček, Csc., Sociologický ústav Akademie věd. Většina Čechů trpí komplexem chudoby (ne vždy oprávněným, protože se poměřují s nějakým imaginárním milionářem), což je typické chování pro nižší třídu. Navíc jen u Vietnamců mohou ukazovat, že jsou pánem, vybírat si, nadávat a obsluhujícímu personálu tykat. Za ušetřené peníze si pak takový člověk koupí něco výrazně značkového, což ho má posunout mezi střední vrstvu. To vše ale platí za předpokladu, že asijské tržnice nabízejí opravdu jen nekvalitní zboží. Pokud jsou tam i relativně kvalitní výrobky (tj. ty, které se odlišují od těch "normálních" jen cenou, protože Vietnamci neplatí ani DPH, ani daň z přijmu, ani sociální a zdravotní pojištění), pak je koupě takového zboží docela rozumná strategie i pro člověka ze skutečné střední třídy.

Celníci chtějí, aby se tu stejně jako jinde prodávalo legální zboží. Jenže se jim tuto myšlenku nedaří naplnit. "Čína je největším výrobcem falzifikátů na světě a na čínských hranicích s Vietnamem lze levně pořídit jakékoliv padělky. Odtud putují v kontejnerech do Česka. Je to možné omezit, pokud budou celníci dobře vykonávat kontrolu zboží na vnitrostátních celnicích," podotýká na adresu celníků Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti.

Stánky a tržnice pomalu mizí. "Do tří až pěti let tu stánky nebudou a všichni Vietnamci se přesunou do kamenných obchodů a obchodních center," nechal se opakovaně slyšet Winter. Důvodů, proč se tržnice postupně stanou minulostí, je několik. "Domnívám se, že došlo k úbytku nakupujících. Příčinou je i velký rozvoj obchodních řetězců specializovaných na levný textil. Vzhledem k široké nabídce a poměrně výhodné cenové hladině se zvyšuje náročnost zákazníků. Ti se snaží získat za své peníze při vyšší kultuře prodeje kvalitnější zboží," tvrdí Irena Vlčková ze Svazu obchodu a cestovního ruchu.

Do určité míry jde i o přirozený vývoj. Miliardy korun, které vietnamští obchodníci vydělali na tržnicích, teď investují do nákupu kamenných obchodů. Do nich pak přecházejí se stánkovým zbožím. Tak se už před několika lety schovala pod střechu tržnice v Jiříkově u Šluknova. V Mostě skončily stánky v budově tamního Prioru. Jinde vietnamské komunity kupují domy a přestavují je na obchodní centra.

Jedno je jisté. Zájemci o "skvěle barevně vyzdobené oblečení", o "svéráznou módu", ale i jen o levné oděvy se nemusí obávat, že by v budoucnu neměli kde nakupovat.

Kde se vzali vietnamští prodejci

Československo zahájilo diplomatické vztahy s Vietnamem v roce 1950. Do ČSSR přijížděli díky dohodám o kulturní a vědecko-technické spolupráci hlavně studenti, učňové nebo pracovníci technických oborů. Převážně pocházeli ze severního Vietnamu. Cestu do Evropy jim úřady povolily většinou "za odměnu" a byla pro ně příležitostí jak uniknout bídě, získat vzdělání a také peníze pro rozvětvenou rodinu ve Vietnamu. Do začátku osmdesátých let do Československa přijelo zhruba třicet tisíc Vietnamců. Po listopadu 1989 tehdejší Československo odstoupilo od vzájemných dohod a přerušilo načas téměř veškeré oficiální hospodářské a politické styky s Vietnamem. Řada Vietnamců se proto musela vrátit zpátky domů nebo si změnit účel pobytu, aby mohli zůstat. Zatímco v osmdesátých letech přijížděli do Československa lidé, které vybírali přímo vietnamské úřady, v devadesátých letech do Česka směřovali příbuzní Vietnamců usazených v Česku i lidé z chudých poměrů. Někteří Vietnamci do Česka přesídlili z Německa. Stejně jako před rokem 1989 přijíždějí za prací, aby zlepšili ekonomickou situaci rodiny a kvůli vzdělání dětí. Většina z bezmála 33 tisíc Vietnamců žije v Česku na základě povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a zatím jen hrstce z nich se podařilo získat české občanství. Další těžko odhadnutelný počet Vietnamců na našem území pobývá ilegálně. Více než polovina legálně pobývajících Vietnamců má živnostenský list na obchodní činnost. Vietnamci se v Česku živí výhradně prodejem či dovozem zboží. Jen nepatrná část se věnuje službám v rámci komunity - vyřizují záležitosti na úřadech, pracují jako překladatelé, tlumočníci nebo daňoví poradci. V poslední době se přesouvají z tržnic do kamenných obchodů s českými zaměstnanci a spolupracují s českými firmami. Někteří z těch, kteří tady v osmdesátých letech vystudovali, začali pracovat v českých firmách, živí se jako programátoři nebo počítačoví odborníci. Zdroj: Eva Pechová, vietnamistka

Nakupujete u vietnamských obchodníků a jaké s nimi máte zkušenosti?