Odpočet úroků z úvěrů z daňového základu: u jakých úvěrů je to možné?

Možnost odečíst si od základu daně z příjmů úroky z úvěru, se týká jen fyzických osob. Zákon výslovně stanoví, že musí jít o hypoteční úvěr, tedy úvěr zajištěný zástavním právem k nemovitosti, nebo úvěr ze stavebního spoření či úvěr poskytnutý v souvislosti s těmito úvěry. Od daňového základu lze tedy odečíst i zaplacené úroky z překlenovacího úvěru ke stavebnímu spoření, předhypotečního úvěru a dalších úvěrových produktů. Musejí být ale poskytnuty na základě smlouvy, z níž je jasné, že byly poskytnuty v souvislosti s hypotečním úvěrem nebo úvěrem ze stavebního spoření.

Odpočet lze uplatňovat jen u úvěrů použitých na placení bytových potřeb. Každý, kdo chce odpočet použít, musí správci daně umět doložit, že celý úvěr, u něhož uplatňuje odpočet úroků, použil výhradně na financování bytových potřeb. Jinak mu hrozí zpětné dodanění odpočtů, a k tomu tučné penále.

Od základu daně z příjmů lze odečíst částku, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období. Odečíst tedy lze jen úroky zaplacené v roce, za který je podáváno daňové přiznání. Úroky se neodečítají od daně, ale snižuje se o ně daňový základ, z něhož se pak daň počítá. Úspora na dani tedy nezávisí jen na absolutní výši zaplacených úroků, ale v současnosti i na daňovém pásmu, do něhož je poplatník podle výše svých zdanitelných příjmů zařazen.
Celková částka, o kterou lze snížit základ daně, nesmí překročit 300 000 korun za rok za všechny úvěry poplatníků v jedné domácnosti.