Zákonné ručení aneb když po vás finanční úřad chce cizí daň

O povinnosti řádně platit daně jsme psali v článku Daně: odvody, lhůty, chyby, přeplatky, nedoplatky a sankce. Faktem ale je, že spousta lidí a institucí, odborně daňových subjektů, vyměřenou daň nezaplatí a vzniklý daňový nedoplatek včetně pokuty je pak správcem daně (např. příslušným finančním úřadem, dále FÚ) vymáhán v rámci daňové exekuce.

Ne každý si ale uvědomuje, že za zaplacení daňového nedoplatku může být odpovědna vedle konkrétního daňového dlužníka i osoba třetí, kterou je ručitel. A to z důvodu zákonného ručení za zaplacení daňového nedoplatku daňového dlužníka. V některých případech totiž toto zákonné ručení vzniká zcela bez ohledu na vůli ručitele (např. nedoplatek na dani z převodu nemovitostí).

Jak zákonné ručení vzniká?

Finanční úřad po vás může ze zákona požadovat zaplacení cizí daně a tuto daň na vás také vymáhat třeba daňovou exekucí.

Ručení za zaplacení daňového nedoplatku se fakticky realizuje pouze při splnění veškerých níže uvedených podmínek:

• Splatný daňový nedoplatek nebyl daňovým dlužníkem uhrazen.
• Daňový dlužník byl o úhradu daňového nedoplatku správcem daně bezvýsledně upomenut (tzn. že dlužníkovi byl správcem daně doručen jak platebním výměr, tak písemná výzva k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě, kdy tato lhůta marně uplynula) a nedoplatek současně nebyl uhrazen či vymožen ani při vymáhání v rámci exekuce. Také pokud je zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné (např. za situace, kdy majetek daňového dlužníka, včetně příjmů, je již postižen jinými exekucemi, a z hodnoty tohoto majetku, výše příjmů dlužníka, případně jiných skutečností je jasné, že nebude postačovat ani na úhradu těch pohledávek, které jsou již exekučně vymáhány).
• Zákon povinnost ručení za zaplacení daňového nedoplatku daňového dlužníka ručiteli přímo ukládá.
• FÚ ručitele k úhradě písemnou výzvou vyzval a současně v rámci této výzvy stanovil lhůtu k úhradě.

Kdo má postavení daňového ručitele tedy stanoví konkrétně jednotlivé zákony (např. zákon č. 357/1992 Sb.). Ručení za zaplacení daňového nedoplatku ale vzniká ze zákona nejčastěji u daně z převodu nemovitostí - ručitelem je nabyvatel (kupující), nebo u daně darovací - ručitelem je dárce.

Existují ale i jiné případy zákonného ručení - například u společníků obchodních společností, kteří ručí za závazky společnosti, tedy i za daňové nedoplatky. V případě veřejné obchodní společnosti takto ručí její společníci za závazky společnosti celým svým majetkem, stejným způsobem ručí v případě komanditní společnosti komplementáři. Společníků společnosti s ručením omezeným se zákonné ručení netýká, ti totiž ručí za závazky společnosti pouze do výše nesplacené části vkladu zapsaného v obchodním rejstříku.

Ručitel je povinen zaplatit pouze ten daňový nedoplatek, za který ze zákona skutečně ručí. Nelze po něm tedy požadovat zaplacení veškerých daňových nedoplatků dlužníka. Finanční úřad také nemůže po ručiteli požadovat např. zaplacení penále, které vzniklo v důsledku prodlení dlužníka a jehož vznik ručitel nijak nezavinil.

Výzva a možnost odvolání

Jak je uvedeno výše, musí FÚ ručitele k úhradě daňového nedoplatku nejprve písemnou výzvou vyzvat a v rámci této výzvy také stanovit ručiteli lhůtu k zaplacení daňového nedoplatku. K této výzvě je také FÚ povinen připojit rozhodnutí o stanovení daně (např. platební výměr).

Výzva je rozhodnutím, které musí splňovat veškeré náležitosti rozhodnutí stanovené v daňovém řádu. Jde zejména o informace týkající se výše daňového nedoplatku a rozsahu ručení, včetně uvedení právního předpisu na základě kterého ručitelský závazek vznikl, lhůtu k plnění a poučení o možnosti odvolání.

Proti této výzvě může ručitel podat do 30 dnů odvolání. Včas podané odvolání má odkladný účinek, což je velmi důležité. FÚ totiž nemůže, do doby než bude o odvolání rozhodnuto, přistoupit k vymáhání daňového nedoplatku na ručiteli v rámci daňové exekuce.

Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu u FÚ, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje, a musí splňovat zákonné náležitosti, viz sloupek níže. Ručitel ovšem může odvolání podat pouze z důvodů zákonem jasně vymezených, tedy z žádných jiných než z těchto:

• není ručitelem,
• nejsou splněny zákonné podmínky (viz výše),
• ručení bylo uplatněno ve větším než zákonném rozsahu nebo ohledně daně, u které dosud neuplynul den splatnosti,
• právo na vymáhání nedoplatku bylo zcela nebo zčásti promlčeno (tzn. uplynula šestiletá promlčecí lhůta),
• nedoplatek na dani zanikl nebo neexistuje (např. zanikl zaplacením).

Daňová exekuce

Podle výsledku odvolacího řízení ručitel zpravidla zváží, zda daňový nedoplatek dobrovolně zaplatí, nebo zda se bude i dále zaplacení bránit. A to tím, že proti rozhodnutí odvolacího orgánu podá správní žalobu. Ta ale již nemá odkladný účinek, a FÚ proto již může dlužnou částku po ručiteli vymáhat i v rámci daňové exekuce. (To samozřejmě platí i pokud ručitel podání odvolání nevyužije.)

Faktem nicméně je, že před tím, než FÚ přikročí k faktickému vymáhání daňového nedoplatku, zpravidla ručitele ještě jednou vyzve, aby zaplatil. A to v náhradní lhůtě. Přitom ho ale upozorní, že pak již přikročí k vymáhání. Proti této výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů, odvolání ale již nemá odkladný účinek.

Uhrazení daně

Ručitel, který uhradil za daňového dlužníka nedoplatek na dani, musí na požádání od FÚ dostat potvrzení o úhradě. Celou částku pak samozřejmě může nárokovat na dlužníkovi. Nicméně v případě, že mu dlužník tuto částku dobrovolně nezaplatí, nezbude ručiteli nic jiného, než se zaplacení domáhat podáním žaloby u příslušného soudu.

Na závěr si shrňme, jaká práva a povinnosti ručitel má:

Věděli jste, že můžete ručit za daňový nedoplatek někoho jiného? Dostali jste se někdy do takové situace? Jak jste ji vyřešili?