Krausovo kukaččí vejce omezuje daňové odpočty

Koncem ledna podepsal prezident novelu zákona č. 168/1999 Sb., o "povinném ručení". Další z mnoha přijatých paragrafů, řeklo by se, tato norma v sobě ovšem skrývá (a to doslova vzhledem k umístění) i úpravu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, konkrétně ustanovení týkající se daňové odčitatelnosti životního pojištění. A právě tyto řádky, které významně změnily § 15, odst. 13 a 15 udělaly z mnoha doposud daňově uznatelných životních pojistek "přes noc" pojištění bez nároku na daňový odpočet. Novela bude sice účinná až od 1. 5. 2004, zároveň ale stanoví, že zmíněné dva paragrafy se použijí již na zdaňovací období 2004, tedy retroaktivně od letošního Nového roku.

Za rok 2003 bylo možné od základu daně odečíst pojistné za splnění dvou podmínek: k výplatě pojistného plnění dojde až po 5 letech od uzavření smlouvy a současně nejdříve v roce, ve kterém pojištěný dosáhne 60 let. Nová úprava ovšem dodává ještě podmínku třetí a tou je minimální pojistná částka pro případ dožití u kapitálových životních a důchodových pojistek. Ta je pro pojistné smlouvy s pojistnou dobou od 5 do 15 let včetně stanovena na 40 000 Kč a pro pojistné smlouvy s pojistnou dobou nad 15 let na 70 000 Kč. U důchodového pojištění se za minimální pojistnou částku považuje odpovídající jednorázové plnění při dožití. (Pojišťovny, které v podmínkách stanoví pojistnou částku u důchodových pojistek jako roční důchod, například Kooperativa a ČSOB Pojišťovna, se shodují v tom, že vyčíslí odpovídající částku jednorázového plnění a potvrdí ji klientovi v dodatku.)

Laik žasne, odborník se diví…

"Podrobnými analýzami se dospělo k tomu, že řada životních pojistek s minimální pojistnou částkou nepřiměřeně zatěžuje administrativu daní odpočtem částek, které jsou korunové až haléřové. Proto tato novela, podobně jako to funguje u penzijního připojištění, omezuje spodní hranici těchto částek tak, aby administrativní náročnost byla odpovídající výši odpočtů, a tak nepřevyšovala efekt pojistky," odůvodňuje svůj návrh předkladatel poslanec Michal Kraus. "Nedivíme se, že se dosavadní postup jevil státu jako neefektivní, říká ředitel pojištění osob Allianz Petr Poncar, jinak také předseda sekce pojištění osob České asociace pojišťoven (ČAP), a v časopise Pojistný obzor dodává, že tato změna "přináší výrazný kladný posun ve vnímání daňové podpory jako skutečné podpory 1. pilíře důchodového systému." Prý je jen škoda, že takto nebyl nastaven daňový systém od počátku. Obdobně na novelu nahlíží i Credit Suisse Life & Pensions pojišťovna: "Lidé budou motivováni spořit prostřednictvím kapitálového životního pojištění více, a lépe se tak zabezpečit na stáří."

Mnoho dalších pojišťoven je ale názoru zcela opačného, "místo aby stát motivoval k vlastní iniciativě skutečně široké vrstvy včetně těch sociálně slabších, vysílá signál, že být odpovědným, myslet na budoucnost již dnes a nespoléhat jen na stát se při nižších částkách vlastně nevyplatí," říká například Eva Svobodová, mluvčí UNIQA pojišťovny. (Přesto jde podle Krause o opatření, které má občany stimulovat k tomu, aby se lépe a více pojišťovali.) Oslovení zástupci pojišťoven se navíc shodují v jednom: optimální by bylo, pokud by už měl být nějaký limit zákonem stanoven, vázat ho na minimální zaplacené pojistné a nikoli na minimální pojistné částky (tak chtěl zákon upravit Senát, viz 1. sloupek).

Novela až příliš nahrává na ruku konverzi

I kdyby poslanci Krausovi skutečně šlo o kvalitnější propojištěnost českého národa, nelze jen tak přehlédnout "detail": klienti, kterých se ustanovení týká, mohou podle novely přejít na novou pojistnou smlouvu bez uplatnění sankcí za předčasné ukončení smlouvy původní. K tomuto přechodu budou navíc pojišťovacími agenty přímo nabádáni, protože v případě setrvání na původní pojistce přijdou o možnost ročního odpočtu až 12 000 Kč.

Nízké pojistné krytí ovšem mají právě staré smlouvy s vysokou technickou úrokovou mírou (TÚM), a tak není divu, že se z různých míst ozývají informace o silném a vlivném lobby konkrétních ústavů. "Některé pojišťovny mají z minulosti řadu smluv, které tuto podmínku nesplňují. Tyto ústavy tak chtějí donutit pojistníky, aby změnili svou smlouvu a přešli tak na nižší TÚM," říká Renata Werlíková, mluvčí Generali. Marek Vích, mluvčí Kooperativy, jde ještě dál: "Je zde jasný lobbyistický tlak s cílem zbavit se starých pojistných smluv." (O konverzi pojistných smluv se více dočtete v článcích Výhodné nevýhodné pojistky a Česká pojišťovna: je potřeba měnit salon?)
Právě nepostačující velmi nízkou pojistnou částku uvádí jako hlavní argument pro přeměnu starých pojistek například Česká pojišťovna - dlužno ovšem dodat, že některé z konvertovaných produktů daňově odčitatelné ani nikdy nebyly.

Bez povšimnutí nelze nechat ani fakt, že investičních (nabízený "hit" Allianz), variabilních či flexibilních životních pojistek (Flexi Pojišťovny České spořitelny, Life Generali, Spektrum ČSOB Pojišťovny a právě již proslulý Dynamik České pojišťovny) se změna podmínek netýká a omezení daňových odpočtů se na ně nevztahuje…

Napojení na určitou pojišťovnu ale předkladatel odmítá: "Návrh jsem nekonzultoval s konkrétní pojišťovnou, ale se zástupci ČAP, navíc byl podroben oponentuře ministerstva financí. Nedomnívám se proto, že by hrozilo, aby zmíněné úpravy zvýhodňovaly jeden ústav," říká Michal Kraus.

Jestli bude možné uplatnit nesankciovaný převod daňově neuznatelné pojistky také na jinou pojišťovnu, není jasné. Zákon tomu výslovně nebrání. Podle Václava Bálka, mluvčího České pojišťovny ale pro převod pojistných smluv na jiný ústav platí původní úprava – klient musí u jedné pojišťovny smlouvu vypovědět a případné odbytné pak může vložit jako jednorázový vklad do pojistky jiné pojišťovny. Na rozdíl od zákonem ošetřeného přechodu v rámci jedné pojišťovny tak klientovi nebude převedena rezerva nebo kapitálová hodnota pojistky, ale pouhé odbytné.

Podmínky pro zaměstnavatele se nemění

"Stabilizujícím prvkem zůstává skutečnost, že se nezměnily podmínky daňového zvýhodnění pro zaměstnavatele, kteří v řadě případů stále přispívají jen symbolické částky," píše Petr Poncar. Jiří Běťák, ředitel životního pojištění ING, navíc upozorňuje, že zaměstnavatelé váží příspěvek na životní pojištění svých zaměstnanců na parametry jako je zařazení zaměstnance či doba jeho pracovního poměru. Zavedení omezující podmínky i pro příspěvek zaměstnavatele by tak mohlo negativně působit na ty, kteří doposud váhají, zda své zaměstnance životním pojištěním motivovat.

Podle Silvie Hoškové z divize životního pojištění ČSOB Pojišťovny lze ovšem z nekompatibility podmínek pro zaměstnance a pro zaměstnavatele usuzovat, že se nejednalo o krok systematický, ale účelový, bez jakékoliv návaznosti na ostatní paragrafy zákona. Určité nepříjemnosti taková úprava může přinést zejména těm zaměstnancům, jejichž pojistná smlouva se novelou stala neuznatelnou a kterým jejich zaměstnavatel neplatí pojistné celé, ale pouze jeho část. Část, kterou si platí zaměstnanec sám, si již nebude moci odečítat z daní.
Petr Procházka, ředitel úseku pojištění Pojišťovny České spořitelny si nemyslí, že by ustanovení mělo přinést komplikace, dodává ovšem, že v porovnání se státní podporou penzijního připojištění o daňovou nesourodost jde.

Předkladatel Michal Kraus tento krok odůvodňuje tím, že zaměstnavatel odpočítává částky v úhrnu vyšší, než jsou odpočty jednotlivých občanů, a tak je administrativa odpočtů v případě zaměstnavatelů smysluplná. Podle některých zasvěcených je ale důvod jinde. Kdyby na zaměstnavatele platila stejná pravidla jako na zaměstnance, týkala by se úprava i řady státních podniků, které mají pojištění v rámci zaměstnaneckých programů stabilizace, což by nebyl dobrý signál "do vlastních řad"…

Šotek, nebo neznalost?

"Že byla novela šitá horkou jehlou, je vidět i na špatném použití terminologie," upozorňuje Miriam Hanáková z finančně poradenské společnosti Slon a dokládá to pomyslnou třešničkou: ve znění zákona je místo termínu výplata pojistného plnění použit termín výplata pojistného. I když je "výplata pojistného" v závorce doplněna o vysvětlující "důchodu nebo jednorázového plnění", jde o logický nesmysl. Pojistné totiž platí klient pojišťovně, pojistné plnění naopak vyplácí pojišťovna klientovi.

Na smysl nové úpravy se ptá široká laická i odborná veřejnost. "Novela zpětně postihuje pojistné smlouvy, které si jejich majitelé sjednali v dobré víře, že je budou moci využívat pro daňové úlevy. Zákonodárci vůbec nebrali v úvahu, že životní pojištění je dlouhodobý právní vztah a z jeho předčasného ukončení klientovi zpravidla vznikají nemalé ztráty. Z novely zákona o daních z příjmů je zcela zřejmé, že koncepce státu v oblasti daňových úlev životního pojištění je značně neujasněná," uzavírá Silvie Hošková.

Co si o novele myslíte vy? Dotýká se vás? Co si myslíte o zákonodárných iniciativách poslance Krause či lobby pojišťoven?