Čeští politici začínají – přinejmenším na oko – zkoumat, jak zabránit vyvádění příjmů jedinců a firem do daňových rájů. Represím, které navrhují koaliční strany, oponuje ODS a TOP 09. „Čím více snížíte zdanění, tím více demotivujete k tomu, aby někdo utíkal do daňových rájů,“ nechal se hned po vypuknutí skandálu Panama Papers slyšet Miroslav Kalousek.
Kalousek sice ještě jako ministr financí prosadil v roce 2012 zvýšení daní pro lidi s příjmy nad sto tisíc měsíčně, jenže největší problém jeho postoje tentokrát (na rozdíl od mávání tibetskou vlajkou) není v tom, že by byl pokrytecký. Je hlavně neefektivní.
Naše kulturní tradice už je taková, že předpokládáme-li místo věčného blaha, je to zároveň předpoklad místa věčného utrpení. Říkáme-li tedy, že někde je daňový ráj, zároveň jako bychom říkali, že někde jinde je daňové peklo. Josef Tětek má za to, že je blíž, než by mnohý čekal. Že v něm žijeme.
Snížení daní je samozřejmě legitimní politický cíl a někdy může mít dobré výsledky. Kalouskově myšlence neupírám dílčí platnost: část lidí a firem s hraničními zisky by po snížení daní skutečně přišla o důvod zakládat společností v rájích, protože to taky něco stojí.
První háček takového idealistického pohledu spočívá v tom, že těm úplně nejbohatším, kteří odklánějí nejvíc, nikdy nelze nabídnout nic lákavějšího než nulu.
V celosvětovém volném konkurenčním boji několika stovek ministrů a ministryň financí o co nejnižší sazby se totiž vždycky najde někdo ochotný jít ještě níž. Zdá se navíc, že jejich soutěž už má nepřekonatelného vítěze: Britské Panenské ostrovy. Žádný z osmadvaceti tisíc jejich obyvatel nemusí platit daň z přidané hodnoty, majetkové daně ani daně z příjmů právnických osob a většina neplatí ani daň z příjmů fyzických osob. Komunitě o tisíc hlav menší, než kolik lidí bydlí v Kroměříži, totiž k uživení veřejných institucí pomáhá hlavně to, že miliardáři z celého světa posílají na ostrovy koncese za vedení firem, ve kterých ukrývají zisky.
Panamská agentura Mossack Fonseca, jejíž praktiky Panama Papers odhalují, právě na Britských Panenských ostrovech založila sto tisíc z celkem dvou set tisíc „skořápek“ pro své klienty.
Hardcore libertariáni namítnou, že až se všechny státy dostanou na nulové sazby, můžou si začít konkurovat cenou koncesí. Dobrý byznysplán pro nějaký ještě menší mikrostát, odkud by ze dne na den začaly do světa chodit faktury za drahé konzultace. Špatný byznysplán pro všechny ostatní místa na světě. Včetně Britských Panenských ostrovů.
Pak si ještě v analýzách Panama Papers všimněte půvabného detailu: kolik obyvatel daňových rájů nebo obecněji zemí s nízkými daněmi odklánělo s pomocí Mossack Fonseca svůj majetek do jiných daňových rájů. Ruský prezident Vladimír Putin a řada jeho spoluobčanů, prezident Spojených arabských emirátů, vlivní lidé z Pákistánu, Kazachstánu…, ti všichni by své příjmy běžně danili v zemích se složenou daňovou kvótou výrazně nižší, než k jaké by se byl kdy Kalousek schopný proškrtat.
Ráje totiž poskytují úkryt nejen před berními úředníky, ale i před policisty a prokurátory. Jejich bankám jsou nějaké služební odznaky a soudní příkazy ukradené. Na to by bylo dobré v pravicové adoraci státečků parazitujících na globální ekonomice nezapomínat.
Stejně jako na to, že navzdory nulovým sazbám některých daní nejde o utopické svobodné společnosti s ústavou opsanou z Ayn Randové. Panama sice neúčtuje daň ze zisku dosaženého mimo Panamu, a dokonce se jako jedna z pouhých čtyř zemí odmítá o takových penězích bavit s ostatními státy. Hayek likes this. Jenže pokud byste v ní chtěli péct rohlíky, vozit lidi autobusem nebo jinak doopravdy podnikat, ze zisku vám vláda vezme 25 procent – víc než v Česku.
Abych ušetřil čas strávený psaním naštvaných komentářů těm, kteří do Karibiku odklonili svoji funkční gramotnost: nepřesvědčuju o tom, že se daně nemají snižovat. Přesvědčuju o tom, že snižování daní nijak významně nezbrzdí odklon miliard do daňových rájů. Represe by tentokrát byla efektivnější. Představit si pod tím můžete uvalení hospodářských embarg na státy samotné, plus zavedení trestů pro ty jednotlivce a firmy, kteří si z nich objednávají služby.
Stačí k tomu málo. Chtít.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
22. 4. 2016 7:45, pb.
Obchoduji z Číny do Brazilie. Mám se nechat buzerovat českým finančním úředníkem?
Obchoduji na burze v USA. Mám se nechat buzerovat českým finančním úředníkem? Mám své zisky utopit v daních během procesu obchodování, nebo až v době, kdy m
i firma vyplatí zisky?
Prodávám reklamu na YouTube - v ČR potřebuji registraci k DPH. Mám se nechat lustrovat českým finančním úředníkem? Riskovat, že registraci nedostanu?
Mám ve městě velkou firmu, daně platím tady. Mám závistivým sousedům v paneláku ukazovat, kdo firmu vlastní, nebo se raději schovám do daňového ráje?
Obchoduji se státem - mám riskovat, že nespolehlivý obchodní partner (stát) změní pravidla uzavřeného obchodu a přípraví mě o zisky dodatečným zdaněním a já nebudu moci udělat vůbec nic (fotovoltaika)? (česká firma nevyužije žalobu u mezinárodní arbitráže kvůli zmařeným investicím).
Vydělám milión a koupím firmě barák. Daně zaplatím z miliónu, který už nemám. Sice odepisuju 20 let či kolik, ale v momentě, kdy barák prodám, platím daně zase okamžitě. Proč bych měl platit daně z investic? Proč tak nesymetricky nastavená a vynucovaná pravidla?
Jsem firma - v ČR zaplatím 19% ze zisku (tj. příjmy minus výdaje). Jsem zaměstnanec a zaplatím přes polovinu z příjmu (výdaje - třeba dopravné - si neodečtu).
Buďte rád za daňovou konkurenci mezi státy. Nebo byste raději obehnal republiku ostnatým drátem, vyhnal všechny zahraniční firmy a zvednul firmám daně na 55% jako dnes zaměstnancům a zaměstnance zdanil 80%?
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.