Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ani paraziti, ani sůl země. Ať živnostníci platí podobně jako zaměstnanci

Populistické recepty ODS ani ČSSD nefungují. Možnou cestou k narovnání pokřivených pravidel je zrušit živnostníkům výdajové paušály a naopak dovolit úlevy i zaměstnancům.
Ani paraziti, ani sůl země. Ať živnostníci platí podobně jako zaměstnanci

Stínový ministr financí Jan Mládek z ČSSD šlápl do lejna a ještě ho rozmazal. Dělení společnosti na hostitele (v tomto případě zaměstnance) a parazity (živnostníky) patří do politické kultury asi tolik jako pálení vlajek nebo rozbíjení výloh. Férově si ale přiznejme, že vedení tlustých čar mezi slušnými a zkorumpovanými, přizpůsobivými a nepřizpůsobivými nebo prostě „námi“ a „jimi“ voliči i novináři stále častěji přecházejí mlčky, nebo se na to dokonce chytají.

Mládek měl smůlu, že v OSVČeské republice není podnikání tématem politickým ani ekonomickým, ale náboženským. A proto nikdo dlouho nesklidil tolik facek zprava i zleva jako on sám poté, co se na sjezdu ČSSD nahlas zamyslel nad tím, zda jsou výrazné rozdíly v odvodech zaměstnanců a živnostníků do veřejných rozpočtů férové. Že je to legitimní otázka, jen vznesená nekorektními slovy? Že to byla ČSSD, kdo kdysi zvyšoval paušální náklady a snižoval tak malopodnikatelům daně? Na to všechno zapomeňte. ODS má teď volební trumf: oranžový sprej proti živnostníkům. Socialistický pesticid proti soli země, nositelům rizika, hrdinům bez stravenek a dovolené.

Ještě větší problém než s Mládkovým slovníkem mám se třemi věcmi. Za prvé, srdcervoucí pravicový obraz živnostníků je převážně karikaturou. Za druhé, i kdyby byl skutečný, není argumentem pro sazbu pojištění. A za třetí: dva trhy práce jsou problém, který by měla vláda opravdu řešit. Bez emocí.

Riziko jako požehnání

Sám Mládek v řetězu svých omluv přiznal, že „podnikatelé nesou riziko“, takže si nějakou formu zvýhodnění zaslouží. Zkopíroval tak stereotyp, který sice není mimo, jako každý stereotyp ale zdaleka neplatí absolutně. Naťukněme ho hned dvěma kladívky: konkrétními příklady i abstraktní úvahou.

Nese větší riziko OSVČ nacucnutá na některý z dotačních struků (solární energie, školení), nebo zaměstnaný řidič tramvaje, který osm hodin denně brázdí pěší zónu? Nese větší riziko nezávislý marketingový konzultant, nebo učitelka odjíždějící s dětmi na školu v přírodě? Nese větší riziko provozovatel zájmových webů, nebo doktor po škole, který se při nástupu na podprůměrně placené místo rovnou dozví, že když udělá průšvih, nemocnice ho nepodrží? Ti druzí, samozřejmě.

Ale oni mají nárok na dovolenou a stravenky a krém na opalování, slyším. Mají. Jenže to je jen zákonem vynucené přesměrování zisku, které zaměstnanec tvoří ve své souhře se zaměstnavatelem. Živnostník si za své tržby může koupit ranec stravenek, nebo žádné. Odjet na dovolenou na čtyři měsíce (znám takové), nebo na ni nejet čtyři roky (znám i takové). Jsou to lidé na volné noze, kdo by měl být vděčný za vynucené úlevy zaměstnancům: zvyšují totiž tržní cenu jejich vlastní práce ve srovnání s těmi, o které se firmy musí starat jako o malé děti. Což mimochodem některé stejně nedělají, zákonům navzdory.

Ale živnostníci si sami shánějí zakázky, zkoušíte to teď. Shánějí. Tak jako zaměstnanci si sami budují svůj kariérní kapitál studiem, pak si obvykle sami shánějí práci a čtyřicet let ji neustále znovudobývají. Zkuste dělat v novinách a týden nepřijít s tématem; zkuste nastoupit jako obchodní zástupce a den nikomu nezavolat; zkuste sednout do policejního passata a den nikoho nezastavit. Skončíte ve zkušebce, po smlouvě na dobu určitou, po druhé důtce. Bez odstupného.

Pak ještě můžeme obrátit perspektivu docela a připustit možnost, že riziko, jež nesou někteří živnostníci, je při srovnání s klídkem některých zaměstnanců skvělým sociálním pojištěním. Nicolas Nassim Taleb to v knize Antifragile vylíčil na povídačce o dvou bratrech. Jeden je taxikář a každý den čelí problémům: v téhle čtvrti je mizerné rito, s tímhle otravným rádiem dostávám menší tuzéry, na tenhle inzerát nikdo nezavolal. Okamžitě ale na všechny malé pohromy může svobodně zareagovat úpravou svých služeb: změnit plac, změnit ceny, změnit čas šichty, změnit reklamu nebo hudbu v autě. Mikrotraumata totiž budují silnější svaly i silnější pozici na trhu práce. Druhý bratr pracuje v bance, tedy naopak ve skleníku. Deset let chodí do kanclu a nedostává žádnou zpětnou vazbu z trhu, až jednou zkolabuje celý sektor a on musí bez jakýchkoliv znalostí jiných odvětví začít od nuly. Kdo z těch dvou šel bezpečnější cestou? Ten, který čas od času zažíval nebezpečí.

Čím těžší osud, tím vyšší odvody

Do vysvětlování a obhajování principu „vyšší riziko, nižší odvody“ se snadno zamotáte jako delfín do sítě na tuňáky. Ukázali jsme si, že je risk dost přelétavá kategorie; tu sedne na zaměstnance, tu na živnostníka. Háčků má tahle logika ale víc.

Nejvyšší zdravotní a sociální pojištění by totiž podle ní měli odvádět rentiéři, kteří přece mají riziko jen minimální. Například pronajímatelé nemovitostí. A vida: ti až na výjimky neplatí pojištění žádné.

Zarážející je taky degresivní zdanění živnostníků, alespoň počítáme-li do daní i povinné pojištění. Můžete totiž být na nule, vydělávat pět tisíc měsíčně anebo slušných pětadvacet: pořád budete odvádět 3638 korun na minimálním pojištění plus nulovou daň z příjmu. Začínající podnikatel přitom obvykle podstupuje vyšší riziko než zavedený živnostník s pravidelným nadprůměrným příjmem. Touhle zjevnou nespravedlností se vládní ODS nezaobírá, ač doléhá právě na ty nešťastníky na hraně ekonomické soběstačnosti, které pak Martin Kuba mobilizuje proti ČSSD.

Podobnou službu živnostníkům balancujícím mezi černými a červenými čísly prokazuje rok od roku rostoucí daň z přidané hodnoty. Tím spíš, pokud sami nejsou plátci DPH a nemůžou do odpočtů zakamuflovat soukromé nákupy.

Proč jednoduché recepty nefungují

Právě na drobných živnostnících, kteří si vydělají něco mezi patnáctkou a průměrem, můžeme vyložit rizika jednoho z častých receptů na dvojí sazby: „Méně státního přerozdělování! Ne ať živnostníci platí víc, ale ať zaměstnanci odvádějí míň!“ To je samozřejmě legitimní návrh. Má ale skryté náklady. Pokud by kromě redukce zjevných pitomostí, jako jsou dotované rozhledny v údolí, vláda výrazně liberalizovala pravidla zdravotního pojištění nebo privatizovala další „tradiční“ funkce státu, následky by nejdrsněji dolehly zrovna na podprůměrně placené řemeslníky a podobné mravence. Což si skoro nikdo z nich neuvědomuje.

Malí podnikatelé totiž nejsou žádní selfmejdmeni, kteří „od státu nevidí ani korunu“. Hodně překladatelů na volné noze by se divilo, jak se zakládá rodina při splácení tří set tisíc za studium školy. Málokterý řemeslník si dovede představit, kolik číslic má účet za sešroubovanou nohu, nedejbůh za léčbu rakoviny. Odklízení sněhu, hlídání ulic – to všechno něco stojí. Můžeme vést debatu o tom, jestli to stát (natož český) dokáže dělat efektivně. Nevím ale o takovém řešení, které by bylo k drobným živnostníkům rozpočtově vstřícnější než současný stav, kdy do státního rozpočtu přispívají jen DPH ze soukromých nákupů a kdy dostávají špičkovou zdravotní péči za světově unikátních sedmnáct set měsíčně.

Skryté náklady má samozřejmě i opačná cesta, tedy zvýšení minimálních odvodů OSVČ, které navrhuje ČSSD a hospodářská komora. Tentokrát by radost zaměstnanců nad zatočením s parazity vystřídal údiv nad tím, že to hospodskej zabalil a odešel do předčasného důchodu, že si kominík najednou říká o dvě stovky víc než dřív, nebo že někteří filutové vystřídají švarc za práci na černo a do společné kasy nepřispějí ani těmi třemi a půl tisíci.

Anketa

Za odvody spravedlivější. Ale jak?

Možná cesta: zrušit paušály, odečítat náklady i zaměstnancům

Dvojí sazby daní jsou ale ekonomicky neudržitelné a dvojí trh práce má i jiné negativní dopady, než jsme si tu stihli zmínit. Co s tím? Dát stranou emoce a sáhnout na některá česká politická tabu. Bez řečí o parazitech i pohádek o soli země. Střízlivě, věcně, se vzájemným respektem.

Jedním z takových tabu jsou paušální náklady: živnostníci můžou čtyřicet až šedesát procent svých příjmů legálně škrtnout jako fiktivní investice do podnikání. Daně a pojištění pak platí jen ze zbytku. To v praxi znamená, že až do mírně nadprůměrných příjmů nemusíte po nikom chtít faktury a doklady za zboží a služby; stát tím postavil dálnici do šedé ekonomiky. A i když je vaší jedinou investicí nový počítač jednou za pět let, pořád si díky paušálům můžete odepisovat tisíce, ba i desetitisíce měsíčně. Že zrušení paušálních nákladů „zhorší papírování“? Kušujte: jednou za rok vezmete krabici od bot s účtenkami a sečtete všechny cifry. To je hodina práce. Plátci DPH se navíc jen kouknou do už odevzdaných kvartálních přiznání. Pět minut.

Sblížit odvody můžeme i tím, že zaměstnancům nabídneme možnost běžnou v okolních zemích: odečíst si od daňového základu vlastní investice do svého „kariérního kapitálu“. Do učebnic, školení, dopravy nebo softwaru. Neexistuje důvod, proč by v tomhle ohledu měli být živnostníci zvýhodněni.

Posledním a největším tabu je progresivní zdanění živnostníků i zaměstnavatelů. Za Ronalda Reagana platili nejchudší Američané 15procentní daň z příjmů a nejbohatší 28procentní. Nejlépe vydělávající Britové odváděli Margaret Thatcherové 40 procent svých výplat. Česká pravice se k oběma hlásí jako ke svým vzorům, zároveň jejich daňovou politiku označuje za trestání úspěšných a brzdu růstu.

Daňová progrese nemusí znamenat nutně sazby od nuly do padesáti procent ani speciální milionářské daně ke škodolibé potěše plebsu. Dík „slevě na poplatníka“ v omezené míře funguje i u nás, paradoxně zároveň se zmíněnou degresí.

S výší daní, slev a minimálních odvodů by šlo hýbat tak, aby měli podnikatelé snazší vstup na trh, zaměstnanci větší motivaci investovat do svého kapitálu a aby výběry fungovaly, promiňte mi to patetické slovo, spravedlivěji. Jan Mládek ale bohužel zastáncům „rovné“ daně, nesmyslných úlev a pitomých stereotypů nabídl svým hrubým slovníkem tak lacinou munici, že je rozumná diskuze zase v nedohlednu.


Autor je živnostník, od roku 2009 na volné noze.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

-1070
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

30. 3. 2013 19:32, boris

Vážený pane, pletete si peníze, které platí firma za to, že máte práci (to je jádro pudla, o co jde). Tato daň přidaná ke mzdě, kterou musí firma zaplatit, protože Vám dala výplatu, je svinstvo, které ovšem bude na věky, protože stát rozhazuje, takovým způsobem, že se bez této zlodějiny neobejde. No a , protože jediní, které je možno ješte okrádat (aspoň si to rudí myslí), jsou OSVČ. Pokud by byla jen z 50% pravda o výhodách OSVČ, tak už všichni byli dávno podnikatelé. Jenže je jich stále méně.Bohužel. Vysvětlím to, OSVČ je mnohem levnější, než firma, té tudíž, při využití jejich služeb, zůstane více peněz na inovaci, mzdy atd. Pro stát je OSVČ nejlevnější obyvatel. Nečerpá sociálky, nemocenskou, nechodí zbytečně do nemocnice (kdo by ho živil), ale platí stejně sociální a zdravotní pojištění, jako Vy pane zaměstnanče, který můžete marodit,dovolenkovat,čerpat socíální poplatky a těšit se na důchod a ztěžovat si jak je hrozné, když máte pracovat v sobotu. OSVČ drží hubu a modlí se, aby dostal zaplaceno a nevtáhl rodinu do dluhů.Mám spoustu známých z okruhu zaměstnanců i OSVČ. Zaměstnanci mají úplně zkreslené představy o vytváření zisku, o neprospaných nocích se jim ani nezdá. Vše platí zaměstnavatel a je toho plně zneužívano.Já dělám v IT jako OSVČ, platby mám paušálně, a jestli projedu benzín za 4000,- nebo 15000,- je firmě jedno, hlavně musím být okamžitě na místě, jedno zda v ČR, či PL. Pokud se mi to nelíbí, jsou další, ochotni podepsat ortel. Ne, ne nemáte vůbec šajnu o životě OSVČ (těch normálních).

Reagovat

 

+2437
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

29. 3. 2013 10:28, RZ

souhlasím absolutně s Mládkem , mrzí mne, že odvolal . rozdíl mezi OSVČ a zaměstnancem je nemravý , z toho plyne že jsou to parazité !!! Stav takové extrémní daňóvé nerovnosti je prostě nemravný a všichni OSVČ být nemohou ....

Reagovat

 

-444
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (248 komentářů)

24. 10. 2014 | 13:56 | lubomir

Zamestnanci praci shani zamestnavatel např. podnikatel, ten musel vytvorit ono pracovni misto tak jak ho vytvari i stat pro statni zamestnance. Hodnota a risk vlastniho kapitalu casto pujceneho pro podnikani je nevycislitelna...více

12. 2. 2014 | 23:56 | Filip

nelze snadno a už vůbec ne spravedlivě srovnávat živnostníka a zaměstnance. Vždyť se parametry liší snad ve všem. Tak jak pak podle čeho? Mě napadá jediné srovnání a to podle zájmu o vykonávanou činnost. Nejspravedlivější...více

6. 2. 2014 | 8:48 | Otakar L.Pasíř

Vážený pane Borisi, firma neplatí ani halíř. Všechno, co firma platí se vztahem k zaměstnávání jsou náklady na práci.Pokud je celé dáte zaměstnanci, může si zaměstnanec všechno platit sám a firma může mít klid.Pouze z toho,...více

19. 9. 2013 | 7:44 | FMach

Je vidět že jste nikdy nepodnikal a nevíte co to obnáší ještě zaměstnávat pár lidí a co vás to stojí. Jse pro to aby se pravidla srovnala, jen si neumím představit jak by to bylo ve skutečnosti, tak například v době nemoci,...více

20. 5. 2013 | 16:51 | Tomas

Pracuji jako zamestnanec a po praci jako OSVC vedlejsi. Kazde ma neco do sebe a nejsem ani pro jedno. Jako zamestnanec mam obrovskou vyhodu jistoty - obecne jistoty vseho, kterou jako osvc nemam vubec. Prirovnal bych to obchodovani...více

Čtenáři také navštívili

5. 4. 2013 |  | 43 komentářů

Proč jsou paušální výdaje nesmyslné? Kvůli lidem, jako jsem já

Pravdivá zpověď narkomana daňových úlev.

25. 3. 2013 |  | 13 komentářů

Mládek vaří vejce na měkko

Když už levice neumí ekonomice pomoci, neměla by do ní raději zasahovat. Ekonom Pavel Kohout o zaměstnancích, parazitech, ceně práce a regulované ekonomice.

24. 3. 2013 |  | 53 komentářů

Daně podle ČSSD: Tohle čeká „parazitující živnostníky“

Přinejmenším tisíce, ale spíše desítky tisíc korun na daních a odvodech si připlatí osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a zaměstnanci s nadprůměrnými příjmy v příštích letech, pokud ČSSD prosadí své...

15. 11. 2012 |  | 13 komentářů

Kontroly práce: Hon na švarcsystém se nekoná?

Začátkem roku ministerstvo práce ohlásilo drakonické pokuty za švarcsystém, a to pro „zaměstnané“ i „zaměstnavatele“, zvýšilo o stovky počty kontrolorů a média odtroubila začátek honu na švarcsystémáky....

24. 2. 2012 |  | 45 komentářů

Očima expertů: Švarcsystém. Zakázat, nebo zcela legalizovat?

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek vyhlásil švarcsystému válku. Firmám i pracovníkům hrozí vysoké pokuty. Neměl by se ale švarcsystém spíš legalizovat? Zeptali jsme se advokáta Tomáše Sokola,...

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

kvantitativní uvolňování, pronájem, nezaměstnanost, mzda a plat, zaměstnání, drahý benzín, družstevní byt, podmíněný trest, důvěra v ekonomiku, veřejný sektor, časopis, czechtek, e-shopy, sazby daně, james robinson

3H79754, 6A75035, 3S96003, 4C77427, 2SK7382

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK