Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pouštní bouře na burze – válka v Perském zálivu 1990/91

Pouštní bouře na burze – válka v Perském zálivu 1990/91
V létě roku 1990 přepadl Irák svého malého, ale bohatého souseda – emirát Kuvajt a šokoval tak burzy po celém světě. Během několika málo týdnů se Dow Jones propadl o dvacet a německý DAX dokonce o třicet procent. Jak však došlo k tomu, že původně regionální arabský konflikt, přerostl v celosvětovou krizi?

Kořeny druhé války v Perském zálivu sahají do minulosti. Irácký diktátor Saddám Husajn chtěl v roce 1980 získat iránskou ropnou provincii Khuzestan a plánoval, že vše vyřeší "bleskovou válkou". Evidentně však přecenil své síly a válka, kterou rozpoutal, se změnila ve vleklý a krvavý konflikt. Když poziční válka nakonec 8. srpna 1988 skončila, tížil Irák astronomický dluh 100 miliard USD, přestože ještě na počátku konfliktu vykazovala země rezervy ve výši 30 miliard dolarů. Podle názoru samotného diktátora, zachránil Irák válkou své arabské sousedy – Saudskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Kuvajt – před údajnou iránskou hrozbou. Saddám očekával, že tyto "zachráněné země" zbaví Irák části válečných dluhů a dobrovolně zruší své pohledávky vůči Iráku. Již druhý den po ukončení irácko-iránské války však Kuvajt odmítl tento požadavek a v rozporu s dohodami organizace OPEC se sám rozhodl zvýšit těžbu ropy.

Saddám Husajn vnímal kuvajtský postoj jako provokaci a zradu. Nejen, že mu Kuvajt nechtěl odpustit dluhy, ale zvýšená kuvajtská těžba ropy snížila její tržní cenu a Irák tak za rok přišel o 7 miliard ze svých ropných příjmů. Saddámova nenávist však měla také jiné důvody. Před rokem 1961, než získal nezávislost, byl Kuvajt dočasně součástí irácké provincie Basra. Obě země se také již dlouho přely o obrovské ropné zásoby, které ležely v jejich pohraniční zóně. Navíc si Kuvajt dovolil zůstat v irácko-iránském konfliktu neutrální a odmítl Iráku pronajmout dva strategické ostrovy v Perském zálivu.

Až do začátku roku 1990 představoval Irák spíše stabilizační prvek v oblasti. Zejména tehdy, když se dostal v Iránu na jaře 1979 k moci islámský fanatik ajatolláh Chomejní, podporoval Západ otevřeně iráckého vůdce. Situace se změnila až v průběhu roku 1990, kdy Spojené státy označily irácký režim za jednu z nejhorších tyranií na světě. Přesto se v té době USA věnovaly spíše evropským záležitostem a Irák stále považovaly za protiváhu k Iránu. Tehdy Saddám vycítil příležitost stát se vůdcem všech Arabů a zcela změnil svůj postoj k USA. Prohlásil, že slabost Moskvy nahrává v oblasti Spojeným státům a bude proto v zájmu celého arabského světa, když vládcem Perského zálivu bude on sám, nikoliv Američané. Diktátor si vážně zahrával s myšlenkou, že pod svou vládou sjednotí arabské země a ovládne všechna ropná naleziště v oblasti Perského zálivu. Saddám také dal najevo opovržení vůči všem arabským státům, které udržovaly s USA dobré vztahy, čímž rozčílil především egyptského prezidenta Mubaraka. Diktátor zároveň vznesl požadavek, aby Kuvajt a Saudská Arábie nejen zapomněly na irácké dluhy ve výši třiceti miliard dolarů, ale požadoval po nich ještě dalších 30 miliard. Napětí mezi arabskými sousedy vzrůstalo a nepomohlo ani zprostředkovatelské úsilí jordánského krále. Saddám se naoko nebránil dalším jednáním, ve skutečnosti však již pověřil svůj generální štáb, aby přesunul vojenské síly ke kuvajtské hranici.

Světové kapitálové trhy zatím nebraly události na Blízkém východě příliš na vědomí. Od říjnového krachu v roce 1987 americké i evropské burzy utěšeně rostly. Americký akciový index Dow Jones i německý DAX vyšplhaly na svá historická maxima. Zatímco DAX se dostal na dostřel k hranici 2000 bodů, přiblížil se Dow těsně hodnotě 3000 bodů.

Přes alarmující vývoj v oblasti, zachovával Washington vůči Iráku oficiálně přátelský postoj. Počátkem května obdržela americká tajná služba CIA materiál, podle kterého se dal očekávat brzký irácký útok proti Kuvajtu. Mezitím Husajn požadoval odplutí amerických lodí ze Zálivu a začal vyhrožovat Izraeli chemickými zbraněmi. Ani rozsáhlý pohyb iráckých vojsk ke kuvajtské hranici neotevřel mnoha západním vládám oči. Ty považovaly vše za pouhé blufování diktátora, který se chce zviditelnit jako vůdce arabského světa. Když se 17. června dala irácká vojska do pohybu ke kuvajtské hranici a Saddám se nechal prohlásit doživotním prezidentem, nacházely se burzy na svých maximech a index Dow Jones zůstal jen o vlásek pod hranicí 3000 bodů (2999,8). Teprve po těchto zprávách se nejistota z Blízkého východu přenesla i na akciové trhy a indexy, zprvu neochotně a pozvolna, zamířily k jihu.

Ještě 25. června se americká velvyslankyně v Iráku April Glaspieová sešla s diktátorem a později před Kongresem vypověděla: "Řekla jsem mu, že budeme bránit své zájmy, podpoříme své přátele v Perském zálivu a budeme bránit jejich svrchovanost a nedotknutelnost." Pak prohlásila: "Naší největší chybou bylo, že jsme včas nepoznali, jaký je to pitomec". Koncem června hlásila CIA zesílený pohyb vojsk a masivní koncentraci zbraní u hranice s Kuvajtem. Když ztroskotalo i jednání kuvajtského emíra Džábira Sabaha se Saddámem, zmizela poslední šance na mírové řešení. Bezvýchodná situace zapůsobila do určité míry i na akciový trh. Jak Dow Jones, tak i DAX ztrácely proti svým rekordům ze 17. a 18. června zatím jen 100 bodů (Dow), resp. 75 bodů (DAX). Zkrátka i trhy považovaly Saddáma jen za poněkud směšnou figurku, která nakonec dostane rozum. Avšak zdání často klame a bylo tomu tak i tehdy.

V noci 2. srpna 1990 překročila irácká vojska hranice a zaplavila Kuvajt. Svět byl v šoku. To, s čím nikdo ani nepočítal, stalo se skutečností – vypukla válka v Perském zálivu. Zatímco cena ropy vystřelila vzhůru, šly akciové trhy do kolen. V několika dnech ztratily Dow a DAX zhruba 10 %, a to zdaleka nebyl všemu konec. Saddám vůbec nečekal, že obsazením Kuvajtu probudí ve světě tak jednotný a rozhořčený nesouhlas. Rada bezpečnosti OSN již 2. srpna jednomyslně schválila rezoluci, která odsoudila invazi a požadovala okamžité a bezpodmínečné stažení iráckých vojsk z kuvajtského území. Další rezoluce z 6. srpna uvalila na Irák celosvětové obchodní embargo. 6. a 7. srpna vyslaly Spojené státy do regionu vojenské oddíly, bojová letadla a tanky, s výlučným cílem chránit svého spojence – Saudskou Arábii. Irák kontroval 8. srpna, když oficiálně oznámil anexi Kuvajtu.

Zanedlouho se k americkým silám připojili Britové a na irácké hranice vyslaly svá vojska Egypt, Maroko, Sýrie, Spojené arabské emiráty, Omán, Katar, Pákistán a Turecko. Mezinárodní flotila lodí z USA, Kanady, Austrálie, Británie, Francie, Nizozemí, Belgie, Dánska a Sovětského svazu kontrolovala Perský záliv. Obklíčený Saddám ztratil poslední špetku zdravého rozumu a hrozil použitím jedovatých plynů a bombardováním Izraele. 16. srpna zadržely irácké úřady americké a britské občany, kteří se zdržovali v Iráku a deportovaly je na důležitá strategická zařízení, kde měli posloužit jako „živé štíty“ proti hrozícím leteckým útokům. V reakci na tuto skutečnost schválilo OSN 18. srpna další rezoluci, která požadovala okamžité propuštění zadržených cizinců a umožnění jejich odjezdu z Iráku či Kuvajtu. Saddám reagoval prohlášením, že propustí zajatce, pokud budou po celém světě uzavřena kuvajtská vyslanectví. Touto cestou chtěl irácký diktátor dosáhnout jakéhosi uznání anexe Kuvajtu. Jeho postup vyvolal všeobecný odpor a americký prezident George Bush odmítl jakýkoliv handl s rukojmími.

Situace vyhlížela stále beznadějněji. Velká nejistota nyní panovala i na trzích, kde se mezitím akcie propadly na nová roční minima. 23. srpen zastihl americký index Dow Jones na 2483 bodech a německý DAX uzavíral na 1520 bodech. Oba indexy tak vykazovaly ztrátu přes 20 % proti rekordnímu 17. červnu. Částečné zotavení trhů přišlo po 25. srpnu, když Rada bezpečnosti schválila k prosazení embarga použít v nezbytném případě i zbraně. V následujících dnech byly burzy velice volatilní. Různé pokusy řešit krizi diplomatickými cestami krachovaly jeden za druhým a záchvěvy naděje střídaly dny zklamání.

14. září 1990 přepadli iráčtí vojáci francouzské velvyslanectví v Kuvajtu a unesli čtyři francouzské zaměstnance. Francie poté vyslala do krizové oblasti přes 5000 vojáků s obrněnci, vrtulníky a 30 bojových letadel. 20. září pohrozil Saddám zničením všech ropných polí v Zálivu a o případné válce prohlásil, že to bude boj za vysvobození celého lidstva a Jeruzaléma. Po tomto velkohubém prohlášení opět poskočila cena ropy a 24. září dosáhla rekordní úrovně 40 dolarů za barel. 25. září hovořil sovětský náčelník generálního štábu Mojsejev poprvé o možné světové válce, když varoval, že v případě vojenských akcí proti Iráku se některé země (např. Irán) přidají na stranu diktátora. Rovněž se objevily pověsti o iráckých atomových zbraních. Dne 29. listopadu schválila Rada bezpečnosti další rezoluci, která umožňovala použít vojenskou sílu, pokud se Irák do 15. ledna 1991 z Kuvajtu zcela nestáhne.

Více než burzy v USA byl zasažen německý akciový trh, kde kritický vývoj v oblasti Perského zálivu ukončil euforii, která v Německu panovala po pádu berlínské zdi v roce 1989. Zatímco Dow Jones mírně poklesl koncem září na 2427 bodů, propadl se DAX výrazněji a jeho 1334 bodů z 28. září bylo nové ročním minimum. Nicméně ani ztráty amerického indexu nebyly konečné a 11. října 1990 si Dow s 2365 body sáhnul na krizové dno. Jeho technologický kolega Nasdaq Composite dosáhl svého dna 16. října (325,44 bodů), což byl proti ročnímu maximu z 16. července (469,6 bodů) pokles přes třicet procent.

Akciový index Dow Jones se dostal v závěru roku do zlepšené formy a 31. prosince uzavíral na úrovni 2633 bodů. Také Nasdaq se dal na cestu vzhůru a ukončil rok na 373,84 bodech. Německý DAX vykazoval až do konce roku zvýšenou volatilitu, střídal razantní poklesy se strmými nárůsty a 28. prosince kótoval na 1398,2 bodech.

Díky neúnavným jednáním různých politiků se do konce roku podařilo všem západním občanům opustit Irák. V otázce vyklizení Kuvajtu však zůstával Saddám neoblomný. Téměř po půl roce od okupace Kuvajtu byly všechny diplomatické možnosti na mírové urovnání krize zcela vyčerpány. Ani rezoluce OSN, ani hospodářské embargo, ani soustředění spojeneckých vojsk v oblasti, nic z toho nedonutilo iráckého diktátora opustit Kuvajt. Čím více se blížil konec ultimáta OSN, tím napjatější byla situace. V lednu byly v oblasti připraveny ozbrojené síly 28 spojeneckých zemí. Na 11. ledna ohlásil potencionální irácký spojenec Irán vojenské manévry. 13. ledna ztroskotal poslední diplomatický pokus urovnat krizi. Počátkem ledna opět zamířily akciové trhy k jihu a Dow Jones poklesl na 2470 bodů (9.1.), Nasdaq Composite na 355,75 bodů (14.1.) a DAX spadl 16. ledna na 1322,7 bodů.

Když 15. ledna 1991 v New Yorku o půlnoci místního času (16.1. v 6:00 SEČ) ultimátum OSN vypršelo, zatajil celý svět dech. V oblasti Perského zálivu stálo v tu chvíli proti sobě 530.000 iráckých vojáků a 610.000 vojáků mezinárodních sil. Poslední výzva diktátorovi zůstala bez odezvy. Dne 17. ledna ve dvě hodiny třicet minut bagdádského času (0:30 SEČ) začala pod vedením USA operace Pouštní bouře. Odstartovala první letadla a na irácké území dopadly první rakety. Druhé dějství války v Perském zálivu, které velkohubý diktátor nazval "matkou všech bitev", bylo intenzivní, ale krátké. Spojenci ovládli okamžitě vzdušný prostor a jediné na co se Saddám zmohl, bylo odpálení zastaralých sovětských raket typu SCUD na Izrael. Naštěstí škody nebyly veliké, protože Izrael měl k dispozici moderní rakety Patriot, které SCUDy ve vzduchu zničily nebo odklonily jejich let. Šelma zahnaná do kouta je však nebezpečná a Saddám, když zjistil, že jeho "matka všech bitev" skončí dřív než začala, rozhodl se aspoň napáchat co největší škody. U kuvajtského pobřeží nechal vypustit do moře ropu z tankerů a nařídil zapálit stovky kuvajtských ropných vrtů. Tím způsobil dosud nevídanou ekologickou katastrofu.

Strach z válečného konfliktu a skličující nejistotu, které tížily dosud akciové trhy, jakoby po dopadu prvních raket a bomb odvál vítr. Burzy reagovaly pozitivně, zejména když se ukázalo, že Saddám nemá na nálety téměř žádnou odpověď. Akciové indexy významně posilovaly. Po několikatýdenním bombardování iráckých cílů, zahájili spojenci 24. února pozemní útok, který trval pouhé čtyři dny. Irácké tanky byly zcela zničeny a Saddámova republikánská garda se částečně rozprchla a částečně vzdala. Zatímco na irácké straně zahynulo asi 100.000 mužů, bylo na straně spojenců 137 obětí. Když mezinárodní síly okupovali asi pětinu iráckého území a Saddám již nekladl žádný odpor, prohlásili spojenci 28. února válečné akce za ukončené a americký prezident vyzval k příměří, které irácký vůdce 3. března přijal.

Po skončení války se formoval v Iráku proti Saddámovi odpor, který hrozil přerůst v občanskou válku. Přestože by americká vláda tehdy uvítala změnu iráckého režimu, rozhodla se nevměšovat do vnitřních záležitostí země. Tiskový mluvčí prezidenta Bushe prohlásil: "Pro uchování stability v této oblasti je dobré, že si Irák udržel územní celistvost". A tak zatímco se spojenecké armády vracely do svých zemí, pohodlně zlikvidovaly zbylé Saddámovy jednotky šíitské povstání v Jižním Iráku a kurdskou opozici na severu země. Tehdejší americká nedůslednost umožnila Saddámovi opět upevnit svou diktaturu a konečné řešení problémů v této oblasti se odsunulo na neurčito.

Světové akciové trhy pokračovaly ve výrazném růstu, započatém již v prvních dnech spojeneckého útoku a názorně se ukázalo, že trhy vždy trpí spíše nejistotou a dlouhým vyčkáváním před rozhodující akcí, než akcí samotnou. Naopak nekompromisní a razantní zásah proti jakémukoliv extremismu vrací rychle na kapitálové trhy důvěru. Nejistota je vždy hrobařem optimismu, a to nejen na burze.

Podělte se o své názory na předchozí válku v Perském zálivu! Kdy myslíte, že bude Saddám Husajn definitivně odstraněn? Bojíte se, že budoucí válka zamává trhy?  Nebo je současná nejistota horší než válka samotná?

Přeloženo a upraveno ze serveru www.boerse.de.


HSBC Zajištěné fondy

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

-49
Ano
Ne

Diskuze

29. 11. 2002 | 19:08 | Realista

Obávám se, že veliký Saddám Vissarionovič Husajn zemře v posteli v požehnaném věku. více

29. 11. 2002 | 14:26 | sysel

Byla to zajímavá situace, burzy reagovaly jak víme, ale dnes je situace zcela jiná. Burzy jsou nízko a cena mnoha emisí odpovídá jejich fundamentání ceně = není prostor pro pokles v důsledku úprku spekulantů. Na druhé straně...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Transferová platba, Promptní finanční trh, Úvěr, jan sedláček, penzijní připojištění, transformované fondy, daň z příjmů, aleš poklop, junior program, Zdeněk Škromach, vázaná živnost, komisní prodej, rekordní ztráta, výhodné, KAPSCH, Kondor, regulovaný nájem, dotazník eurovolby 2014

8U25191, 7T54784, 4AY9985, 3Z02620, 7B75317

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK