„Na děcák dobrý.“ Tuhle větu zapomeňte!
Co si představíte, když se řekne dítě z děcáku? Ať už je to cokoli – a že se pod ten pojem vejde stereotypů pěkná řádka – pusťte to z hlavy. Bylo mu dvanáct, když ho ve škole naložili do auta a odvezli do dětského domova. Strávil v něm příštích sedm let. Teď studuje vysokou školu a rozumně se připravuje na chvíli, kdy „náhradní hnízdo“ opustí. Na děcák dobrý, ne? Tak tuhle větu zapomeňte…
Odeslat e-mailem