Ministerstvo životního prostředí připravilo nový zákon o odpadech. Má nás zbavit skládek, pomocí jednoduchého mechanismu – zvyšování poplatků za ukládání odpadu na skládky. „Měníme odpadové hospodářství na oběhové,“ zní z ministerstva. Všechno se má zrecyklovat nebo využít energeticky… rozuměj převážně spálit.
Nadšené nejsou obce, které se musí o likvidaci odpadu starat. Zařízení k energetickému využití odpadu je málo a počítat s tím, že za osm let jich bude výrazně víc, je prý naivní. Takové zařízení se totiž nejen nějakou dobu projektuje a staví, ale především pořádně dlouho schvaluje. Do výstavby navíc můžou mluvit občané, včetně aktivistů. Nebylo by žádným překvapením, kdyby stavbu vznikající ve jménu ekologie, blokovali – nějací ekologové.
Recykluje se víc a víc. I když na tom nevyděláte
První věc je technická: měření objemu i hmotnosti stojí peníze i čas. Popeláři to zadarmo dělat nebude.
Druhá věc je psychologická: a co kdybych ušetřil ještě trochu víc. Ono se totiž u nás podobným způsobem už platilo. A říkají starostové, že začalo přibývat černých skládek a odpadků v pangejtech. Pravda, to bylo v devadesátých letech, kdy nebylo tolik možností jak třídit, nebyly barevné kontejnery na každém rohu. Nebyly zkrátka jednoduché a dostupné způsoby, jak změnit objem odpadu, za jehož odvoz člověk platí.
Dneska ty možnosti jsou.
Někteří lidé je využívají a třídí jako o život. I když jim to nic neušetří. Pro svůj dobrý pocit.
Dostat se na nulu
Někteří lidé je nevyužívají. A mě kvůli nim bere ďas, když vidím na dvorku v černé popelnici dvě obrovské plastové nádoby. Nesešlápnuté. Plast a deset litrů vzduchu tam, kde nemají co dělat. Chtěl bych věřit, že kdyby jim to mělo pár korun ušetřit, tak je odnesou do některého z kontejnerů, které jsou do dvou set metrů od našeho domu čtyři. V různých směrech, takže prakticky ať jdete kamkoli, půjdete kolem jednoho z nich.
Jen se bojím, že tím by ta šetrnost neskončila. Proč vyhazovat do své popelnice vůbec něco? Každým směrem do padesáti metrů je odpadkový koš, dvacetilitrový pytel je pro něj akorát. To vím, protože první koš směrem od nás k tramvaji tak někdo pravidelně používá. Asi ráno nemá čas odnést odpadky na dvoreček k popelnicím, tak je cestou mrskne sem. Nic jiného už se tam ovšem nevejde.
Popravdě se trochu bojím, že tohle bude pro pár korun leckomu stát za to. Aby se dostal na nulu.
Šetrní a třidiči doplatí na lemply
No – a pak je tu ten třetí háček. Zatím mluvíme, aniž jste si toho všimli, o ideálním stavu, kdy má každý svoji popelnici, kterou mu někdo přeměří a odečte, kolik odpadu člověk vyprodukoval. V činžáku to samozřejmě takhle není. V činžáku se všechno sečte, podtrhne a rozpočítá partajím. U nás se takhle rozpočítává voda – a přestože voda není krev, nedělá to dobrotu. I když to má i humornou stránku – totiž starého pana domácího, který se po nocích plíží domem a poslouchá za dveřmi, u koho to protéká záchod. A tři partaje jsou skutečně ráno na nástěnce vyzývány k nápravě, neboť za jejich hajzlíky platí celý dům.
Tak jestli se můžu přimluvit, ať je to u nás v domě aspoň na váhu, platit poplatky z toho vzduchu, který vyhazuje soused x, který neví, kam patří plastová butela, a zcela samozřejmě už vůbec netuší, že by na ni měl šlápnout, platit za tohohle pana bezmozka já nechci.
A co si o tom myslíte vy? Dejte vědět v diskuzi pod článkem. Na jednoho z vás čeká knížka z nakladatelství Grada.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno