Třetina mladých ve věku 20 až 30 let žije u rodičů. Proč se jim tam tolik líbí, zjišťovala před časem agentura STEM/MARK. Výsledky průzkumu asi dvakrát nikoho nepřekvapí a nejen proto, že si ho nechala vypracovat Českomoravská stavební spořitelna, kterou by samozřejmě potěšilo, kdyby o vlastní bydlení usilovalo víc lidí.
Podle průzkumu devadesáti sedmi procentům dotazovaných brání v odchodu od rodičů finanční situace. Pro 73 procent „dětí“ představuje odchod od rodičů ztrátu pohodlí a 64 procent se jednoduše bojí přijmout odpovědnost a rozhodovat o svém vlastním životě. O něco zajímavější už je ta část průzkumu, která zjišťuje, co by podle respondentů odchod od rodičů usnadnilo: Stálá práce, partner a – víc peněz. Desetina mladých lidí by uvítala, kdyby jim s financemi na první bydlení pomohl stát.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada.
Petra Růčková: Finanční analýza – 5. aktualizované vydání. Metody, ukazatele, využití v praxi.
Naučte se pracovat se základními účetními výkazy – rozvaha, výkaz zisku a ztráty a cash flow – při zpracovávání finanční analýzy. Osvojte si metody výborně využitelné v podnikatelské praxi. Součástí je komplexní příklad, upozorňující i na možná úskalí při interpretaci výsledků.
A skutečně, co se týče podpory bydlení mladých, není státní kasa v posledních letech zrovna štědrá. Ještě před čtyřmi lety mohli mladí do 36 let získat státní podporu při splácení hypotéky. Dotace pomáhala snížit reálně zaplacené úroky. Jenže od roku 2011 se těžko plní jedna z podmínek, kterou je získání úrokové státní dotace podmíněno – průměrná roční úroková sazba hypoték musí být vyšší než pět procent. Když v roce 2011 začaly úrokové sazby klesat pod tuto hranici, přestalo Ministerstvo pro místní rozvoj úrokovou dotaci vyplácet. Letos v srpnu byla průměrná úroková sazba hypotečního úvěru 2,11 procenta, takže na státní dotaci si zatím budou muset mamánci nechat zajít chuť.
Nějaké podpory se dočkají ti, kterým rodiče založili stavební spoření. I když ani tady není státní podpora, co bývala. Zatímco mezi lety 1993 a 2003 přispíval stát na stavební spoření až čtyři a půl tisíce ročně, od roku 2011 přidává maximálně dva tisíce. Ještě před desíti roky vyplatil stát na podporách přes patnáct miliard ročně, loni to bylo jen čtyři a tři čtvrtě miliardy.
Těm, kteří stavební spoření nemají, by ale asi v tuhle chvíli příliš nepomohlo. Dřív než by se jim povedlo naspořit dostatečný obnos, mohli by spíš dědit. A není to jen nižším státním příspěvkem, ale také neustále klesajícími úroky.
Dobré vyhlídky nemají mladí, ani pokud jde o státní půjčky s výhodným úrokem. V roce 2010 pomalu vyschl Státní fond rozvoje bydlení, dotací ubylo, nebylo už zkrátka z čeho rozdávat. A nijak to nezměnila ani injekce z Evropské unie, která přišla v roce 2012. Na rozdávání se šlo opatrněji. Do roku 2010 bylo možné získat na výstavbu nebo koupi bydlení úvěr 300 tisíc úročený dvěma procenty. V současné době poskytuje Státní fond rozvoje bydlení pouze půjčky na rekonstrukci – 150 tisíc s úrokem dvě procenta, maximálně na deset let. Navíc podmínkou je snubák nebo dítě – dosáhnou na něj manželské páry nebo samoživitelé, kteří se starají o nezletilé dítě a není jim víc než 35 let.
Minule jsme v rubrice Co si o tom myslíte? vyhazovali jídlo do koše a pohoršovali se nad těmi, kteří se nad tím ostentativně pohoršují..
Knížku za ne jeden, ale hned několik rozumných komentářů bychom rádi poslali člověku, který se podepisuje KM. I když on ty popelnice přeplněné jídlem nevidí...
Podtrženo a sečteno stát sice mladým na bydlení něco přispěje, ale nepředá se. Sama jsem přesně ve věku těch, o kterých je vlastně celou dobu řeč, tedy 20 až 30 let. A taky bych byla ráda, kdyby dal. Ale rozhodně si nemyslím, že by měl. Jsem docela spokojená s tím, co jsem od něj zatím dostala, i když se to těžko vyčíslí a rozpočítá na měsíc.
Škola. Možnost studovat, vybrat si obor, rozvíjet se. A vůbec nic za to nezaplatit. Ne všude ve světě to takhle chodí. Co se týče vysokoškolského studia, školné neplatí snad jen studenti ze skandinávských zemí a upustila od něj taky většina spolkových zemí Německa. Jinde musí každý student alespoň s minimálním školným počítat, a často si dokonce vzít půjčku.
Jistě, škola sama o sobě žádnému mamánkovi ani nikomu jinému nepomůže. Dává jen možnost. Možnost vzít vůbec někde za kliku, sehnat práci, zlepšit finanční situaci a osamostatnit se. Ale právě tahle možnost je podle mě dostatečná podpora, kterou stát mladým do startu dává. Záleží, co s ní kdo udělá.
Úplně nejdřív bude ale potřeba pustit se máminy sukně a prostě to zkusit. Zatím třeba v nájmu.
Co si o tom myslíte vy? Měl by se stát více zapojit a pomáhat mladým s prvním bydlením? Jak jste řešili první bydlení vy? Šli jste do nájmu, vzali si hypotéku nebo jste své bydlení dokonce „budovali společnými prostředky a společnou prací“? Bylo dřív těžší se osamostatnit? Spoříte svým dětem na bydlení? Napište nám do diskuze pod článek a nezapomeňte připojit e-mailovou adresu – jednomu z vás za jeho komentář pošleme knížku od nakladatelství Grada.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno