Financování bydlení: řešitelná může být i vaše situace

V poslední době se na stránkách finančních serverů objevila řada článků popisující modelové situace rodin, které se rozhodly změnit svoji bytovou situaci a koupit dům nebo byt. Popis výchozí finanční situace rodiny většinou začínal nějak takto: on, 35 let, servisní technik, čistý měsíční příjem 35 tisíc Kč, ona, 32 let, sekretářka, čistý měsíční příjem 25 tisíc Kč, dvě děti. Atd., atd., atd.

Čistý příjem 35 tisíc: průměrná rodina?

Tyto články často doprovázely rozhořčené reakce čtenářů, jejichž obsahem vždy byly podobné nářky. Čtenáři by prý takovou rodinu chtěli vidět, vzhledem k tomu, že průměrný příjem v ČR je 18 tisíc Kč a minimálně 60 % lidí tohoto průměru nedosahuje. Případně že otec pracuje za průměrný plat a matka je na rodičovské dovolené. Ve výčtu stesků by se samozřejmě dalo pokračovat.

Faktem je, že v textech byly prostřednictvím skutečných klientů představovány různé formy financování bydlení. Hypotéka, stavební spoření, případně kombinace obojího. To všechno spolu s dalšími doporučenými produkty, které dokázaly dluh zajistit pro případ nenadálé situace (úmrtí, úraz, dlouhodobá pracovní neschopnost, apod.). Další produkty (např. stavební spoření) pak z ostatních volných zdrojů generovaly peníze na případné předčasné splacení úvěru nebo zajišťovaly plnění dalších cílů modelové rodiny. Osobně jsem se několikrát zúčastnil diskuze a autorů se zastal v tom smyslu, že si zcela jistě modelové rodiny nevycucali z prstu a že sám osobně podobné klienty mám.

Že tito modeloví klienti budou moci bez problémů financovat své bydlení, nemůže nikoho překvapit. Mnohem zajímavější je opačný extrém, tedy prakticky nulové příjmy. Existuje v takové situaci řešení?

Klientka bez příjmů

Ještě než se pokusíme na otázku odpovědět, je třeba poznamenat, že ani situaci popisovanou následujícími řádky nelze označit za "typickou". Tedy ve smyslu rodiny s průměrnými příjmy bez větší hotovosti. Lze v ní nicméně nalézt upozornění na důležitou věc: východisko je možné najít i ze situace zdánlivě neřešitelné.

Přišla za mnou klientka, která se po velice dlouhé době vrátila ze zahraničí. Měla 3měsíční dítě, příjmy jen ve výši rodičovského příspěvku, tedy cca 3 600 Kč. Zároveň měla poměrně vysoké úspory v podílových fondech. Jenže tyto fondy byly v zahraničí a v dolarech, takže rychlou konverzí by kvůli poplatkům přišla o hodně peněz. Zároveň to bylo v době, kdy její fondy byly po poklesu trhů nízko a dolar byl rovněž byl na svém minimu. Navíc by byl problém rychle uskutečnit převod peněz a stihnout potřebné termíny stanovené v kupní smlouvě.

Klientka chtěla koupit nový byt v hodnotě 2,1 miliónu Kč, a to rychle. Byla si jistá, že během krátké doby začne, díky svojí znalosti několika jazyků a odbornosti, dostatečně vydělávat, takže nebude mít problém se splácením úvěru.

Zdánlivě tedy neřešitelná situace, ale po provedené analýze rodinných poměrů jsme přece jenom našli řešení. Byli do něj ovšem zapojeni členové širší rodiny.

Staví celá rodina

Matka klientky, důchodkyně ve věku 64 s důchodem ve výši 10 500 Kč, se stala kupující bytu (důvody nejsou pro celkové řešení podstatné) a spolužadatelkou o úvěr. Klientka s příjmem ve výši 3 500 (rodičovský příspěvek) se stala hlavní žadatelkou o úvěr. Tak aby v budoucnu, po dosažení potřebných příjmů, mohl být proveden převod úvěru jenom na ni a mohlo dojít k vyvázání dalšího spolužadatele. Tedy bratra, který je svobodný a má čistý měsíční příjem ve výši 22 000 Kč. Dalším, i když nepřímým účastníkem celé akce, se stala teta klientky, která poskytla do dočasné zástavy svůj byt, aby mohlo dojít ke zvýšení zástavních hodnot, a tím ke snížení výsledného úroku.
Výsledkem tedy bylo, že banka bez problémů poskytla úvěr v plné požadované výši na dobu 20 let s ročním fixem.

Dostali jste se někdy do podobně složité situace? Jak jste (byste) ji řešili?