Jsou stavební spořitelny líné s lidmi stavět?

Tuzemské stavební spořitelny se často stávají terčem kritiky za to, že svým klientům poskytují málo úvěrů, a tím pádem prý nenaplňují své poslání. To znamená prostřednictvím relativně dostupných úvěrů pomáhat lidem při zajišťování jedné ze základních životních potřeb, tedy bydlení. Podle statistiky Hospodářských novin dosáhli nejvyššího podílu úvěrů na vkladech za rok 2004 ve Stavební spořitelně Wüstenrot (profil, názory, koupit), a to 43 %. Ovšem celkové číslo za všechny spořitelny je mnohem nižší, 29 %. Kritici často dávají za příklad Německo či Rakousko, kde tento podíl údajně dosahuje až 80 %.

Asociace navrhuje změnu pravidel

Proměna ekonomické situace v zemi, k níž došlo v průběhu let, přitom napovídá, že poskytnout co nejvíce úvěrů by mělo být v nejvlastnějším zájmu spořitelen. Doby, kdy bylo možné výhodně uložit peníze na mezibankovním trhu, už jsou totiž dávno pryč. Mají tedy pravdu ti, kteří tvrdí, že stavební spořitelny vydělávají na poplatcích, a poskytovat úvěry nemají zapotřebí? (O rostoucích poplatcích a nestabilitě systému jste si mohli přečíst v článcích:  Drží stavební spořitelny své klienty pod krkem? a Poplatky stavebních spořitelen: platit, či neplatit?)

Asociace českých stavebních spořitelen (ACSS), jejímiž členy jsou všechny naše stavební spořitelny, přitom podle slov Manfreda Kohlera člena představenstva ČMSS (profil, názory, koupit) před časem předložila Ministerstvu financí návrh, který měl zjednodušit zbytečně náročné podmínky pro poskytování úvěrů. "Pravidla pro oblasti využití úvěrů jsou například v Německu mnohem volnější," řekl včera Kohler na tiskové konferenci.
Dokument se nám během včerejšího dne získat nepodařilo, tajemník asociace nebyl k zastižení. Podle Kohlerových slov jsou nicméně jeho obsahem návrhy na zjednodušení procesů zpracování úvěrů, dále změkčení podmínek pro zajištění i vyplácení půjček a také rozšíření účelovosti. "Poskytování úvěrů ze stavebního spoření na výstavbu chat či bazénů jde proti smyslu státní podpory, která je tomuto produktu poskytována," lakonicky reaguje náměstek ministra financí Tomáš Prouza, toto prý stavební spořitelny také navrhovaly. Podle Prouzy vzalo Ministerstvo financí při vytváření analýzy stavebního spoření  - která vedla k návrhu na novelu zákona, psali jsme o tom v článku Ledy stavebního spoření se (snad) pohnou - v úvahu řadu připomínek, ovšem v materiálu asociace nebylo nic zásadního, co by výsledné koncepci prospělo. "Navíc se jedná o prvky, které už jednou Ministerstvo financí projednávalo a ani tehdy je neshledalo smysluplnými," doplňuje Prouza.

Reinhard Taborsky, bývalý člen představenstva Hypo stavební spořitelny (profil, názory, koupit), říká, že by bylo vhodné rozšířit účelovost při poskytování úvěrů. Konkrétní příklad? "Lidé často splácí 10 a více let formou nájmu byt, který se po uplynutí této doby stane jejich majetkem, tady mi to například připadá rozumné," říká Taborsky. (Toto údajně návrh ACSS také obsahoval). Ani s tím však Prouza nesouhlasí. "Je tu příliš velká míra nejistoty, že po tak dlouhé době bude byt skutečně patřit člověku, který na něj získal úvěr ze stavebního spoření," vysvětluje svůj postoj.

Stavební spoření je "náročnější"

Při posuzování toho, zda je stavební spořitelna při poskytování úvěrů úspěšná, je podle Manfreda Kohlera důležitý "úhel pohledu". Je třeba vzít v potaz to, že stavební spoření se skládá ze dvou cyklů, přičemž úvěr se poskytuje až po dokončení toho spořícího. "Například v loňském roce přijala ČMSS na vkladech od klientů zhruba 20 mld. Kč a prakticky stejnou částku poskytla na úvěrech," zdůrazňuje Kohler.
Podle finančního analytika Petra Syrového může být důvodem nízkého počtu poskytnutých úvěrů fakt, že stavební spoření má omezenou množinu klientů. Ti totiž musí dostát určitým "omezujícím" podmínkám. Jde například o minimálně dvouletou lhůtu, kterou musí klient projít, než může získat úvěr, upozorňuje Syrový. Existuje samozřejmě i jiné řešení, kterým je překlenovací úvěr, ten ovšem bývá vesměs dražší než hypotéka. "Poměr spořících klientů oproti úvěrovým se ale bude pomalu měnit," domnívá se Syrový. Důvodem je podle něj fakt, že zatímco objem vkladů má svůj strop, protože v ČR už není potenciál nových klientů, v úvěrovém portfoliu budou klienti zůstávat mnohem déle, než ve spořícím cyklu.
Také Reinhard Taborsky si myslí, že jedním z hlavních důvodů nižšího počtu poskytnutých úvěrů je existence dvou cyklů. Poukazuje přitom na to, že pokud se klient rozhodne pro překlenovací úvěr, musí ho nejen splácet, ale zároveň i dospořovat na účet stavebního spoření, což bezpochyby není jednoduché. Podle Taborskeho přitom stojí za mnohem vyšším podílem poskytnutých úvěrů v Německu také větší ekonomická síla tamního obyvatelstva.

Neumějí, ani nechtějí?

Jedním z největších kritiků stavebních spořitelen je v poslední době i Ministerstvo financí. Náměstek Tomáš Prouza se domnívá, že některé stavební spořitelny dosud úvěry prodávat neumějí a ani nechtějí. "Velmi by mne překvapilo, kdyby agent stavební spořitelny lákal klienty slovy ´mám pro vás úžasný úvěrový produkt´, mnohem lépe si umím představit, že použije větu ´nabízím vám skvělý spořící produkt´," tvrdí Prouza.
Podle finančního analytika Petra Šafránka je navíc pro stavební spořitelny pořád jednodušší umístit peníze na finančním trhu, a na počínání některých z nich je to vidět. Dnes už sice podmínky na trzích nejsou zdaleka tak výhodné jako před lety, ovšem relativní výhodnost tu stále je, obzvlášť uvědomíme-li si důležitou věc: je to mnohem méně rizikové i nákladné, než poskytovat klientům úvěry. A v této souvislosti nelze zapomenout ani na tolik kritizovanou poplatkovou politiku stavebních spořitelen.
"Stavební spoření je od svých počátků vnímáno jako produkt s vysokým výnosem," připomíná Reinhard Taborsky, "lidé tedy nemají zvláštní zájem smlouvy vypovídat." A navíc, stát nikdy na stavební spořitelny netlačil v tom smyslu, aby co nejvíc poskytovaly úvěry, doplňuje Petr Šafránek. Podle Tomáše Prouzy nevyplývá z nejnovějších čísel za rok 2004 zásadní změna k lepšímu. Ministerstvo prý bude naplňování slibů stavebních spořitelen pečlivě sledovat, některé totiž podle něj veřejně deklarovaly, že pro ně není problém rychlé zdvojnásobení objemu poskytnutých úvěrů.

Proč podle vás stavební spořitelny nenabízejí více úvěrů? Umí je vůbec prodávat? Bojí se rizika?